6 Tdo 750/2009 — Nejvyšší soud

6 Tdo 750/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 6. 2009 Spisová značka:6 Tdo 750/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:6.TDO.750.2009.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 750/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. června 2009 dovolání, které podal obviněný R. K., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 3. 2009, sp. zn. 7 To 63/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 1 T 69/2008, a rozhodl t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. K. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 16. 1. 2009, sp. zn. 1 T 69/2008, byl obviněný R. K. uznán vinným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. v jednočinném souběhu s trestným činem porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák. ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., a to na podkladě skutkového zjištění, jak je v rozhodnutí uvedeno. Za tyto trestné činy byl obviněný podle § 234 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Rovněž bylo podle § 228 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o jeho povinnosti uhradit poškozené osobě škodu. Proti tomuto rozsudku podal státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 3 odvolání, a to v neprospěch obviněného. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 12. 3. 2009, sp. zn. 7 To 63/2009, byl podle § 258 odst. 1 písm. d), e) tr. ř. napadený rozsudek zrušen v celém rozsahu. Dále podle § 259 odst. 3 tr. ř. odvolací soud znovu rozhodl a obviněného R. K. uznal vinným, že: dne 7. 7. 2008 mezi 15.00 a 16.00 hod. v P., M., přiměl poškozeného K. G., nastoupit do vozidla zn. VW Golf, černé barvy, kde ho napadl dvěma údery pěstí do hlavy a donutil ho vydat 250,- Kč, klíče od bytu a mobilní telefon Samsung SGH – M 300, IMEI, v hodnotě 750,- Kč, přičemž mu rozsekl pravé obočí, následně s pomocí odděleně trestně stíhaného J. L., který toto vozidlo řídil, odvezli poškozeného před jeho bydliště v P., O., kde ho obžalovaný K. donutil pod pohrůžkou násilí jít do jeho bytu a zde ho násilím spočívajícím v kroucení ruky, házením poškozeného na zem a kopanci donutil vydat televizor zn. Philips LCD v hodnotě 5.408,- Kč, DVD přehrávač zn. Sony v hodnotě 973,- Kč, luxusní kazetu s plnícími pery v hodnotě 3.200,- Kč, kolečkové brusle zn. Filla v hodnotě 1.600,- Kč, finanční hotovost 16.000,- Kč, kterou obžalovaný K. našel za knihami v krabičce, větrák zn. T. v hodnotě 150,- Kč a několik DVD nezjištěné hodnoty a přikázal poškozenému, aby tyto věci uložil do dvou tašek zn. I. a odnesl vše před dům do připraveného vozidla, v němž čekal J. L., přičemž si poškozený všiml, že z vozidla jsou odstraněny SPZ, obžalovaný K. pak opět silou natlačil poškozeného do tohoto vozidla, ale poté, co se poškozený po krátké jízdě ve vozidle pozvracel, ho shora uvedení vysadili v P., M. s tím, že mu obžalovaný přikázal dodat peníze, což blíže nespecifikoval a následně oba s vozidlem odjeli do ulice Ř. a poškozený vyhledal ošetření tržné rány pravého obočí v délce 1,5 cm v nemocnici K. V., P., a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. 12. 2002, sp. zn. 2 T 124/2002, odsouzen mimo jiné i pro trestný čin ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1 tr. zák. (který nabyl právní moci dne 8. 1. 2003) k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) let, který v době spáchání trestného činu vykonal od 17. 1. 2003 do 10. 5. 2006. Takto zjištěným jednáním podle odvolacího soudu obviněný spáchal jednak trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. jako zvlášť nebezpečný recidivista podle § 41 odst. 1, 2 tr. zák., jednak trestný čin porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák. Za tyto trestné činy byl podle § 234 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. a § 42 odst. 1, 2 tr. zák. odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozenému K. G., částku ve výši 21.050,- Kč. Citované rozhodnutí odvolacího soudu (výrok o vině i trestu) napadl obviněný R. K. („dále jen „obviněný“) prostřednictvím obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V podání obviněný připomněl, jak bylo ve věci rozhodnuto soudy obou stupňů. Uvedl, že od počátku trestního řízení trvá na tom, že poškozeného zná, občas se vídali a také ví, že bere pervitin. Konstatoval, že jej i jeho přítelkyni obtěžoval a domáhal se zjištění nějakého zdroje drog. Odmítl tvrzení poškozeného, že se vůbec neznají, o čemž svědčí i celý průběh popisované události. Jelikož byl opakovaně poškozeným kvůli drogám obtěžován, a to naposledy asi dva dny před inkriminovanou událostí, řekl svému příteli J. L., že se u něj zastaví. Když vystoupil z auta, poškozený vycházel z domu a sedl si s ním do auta. Jelikož se domníval, že mu poškozený chce vyhrožovat (hovořil o thajském boxu) a vydírat ho kvůli zajištění drog, tak jej udeřil hřbetem ruky do obličeje. Poškozenému prasklo obočí a začala mu téci krev, a protože majitel vozidla měl obavy ze znečištění vozu, snažil se K. G. z něj vystoupit a začal v autě vyhazovat věci jako mobilní telefon, klíče a dvousetkorunovou bankovku. Následně jej poškozený zval k sobě do bytu s tím, že mu dá svoji televizi a dva přehrávače. Obviněný zdůraznil, že s ním šel ne proto, aby si vzal věci, ale aby se podíval na jeho krvácející zranění. V bytě se jen procházel, žádného násilí se na poškozeném nedopustil. V této souvislosti zmínil, že v předchozí době dodal K. G. nějaké přípravky. Nebyly to však drogy, ale steroidy, anabolika apod., které mu poškozený, po tomto zjištění, odmítl zaplatit. Následně se snažil dluh uhradit právě předměty, o kterých vypověděl a jež si od něho vzal. Obviněný připustil, že jeho přístup k poškozenému byl trochu tvrdší a mohl by být kvalifikován jako vydírání podle § 235 tr. zák. Rozhodně však nešlo o trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. Dále obviněný zpochybnil věrohodnost poškozeného a jeho tvrzení, neboť po vážném zranění, o němž hovořil, odjel po ošetření v nemocnici nikoliv domů, ale do pizzerie v P. Rovněž je přesvědčen, že nemůže obstát názor, že jeho trestná činnost zakládá použití ustanovení § 41 tr. zák., neboť mezi spácháním trestného činu, za který trest vykonal a nyní posuzovaným jednáním uplynula dlouhá doba. Po propuštění z výkonu trestu žil dva roky řádným životem, ničeho se nedopustil a nebýt toho, že jej poškozený v podstatě vyprovokoval, nedopustil by se žádného závadného jednání. Soud nevzal v úvahu, že se mimo to staral i o svou družku a své nezletilé dítě. Obviněný vyjádřil nesouhlas s tím, že byl odvolacím soudem uznán vinným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. jako zvlášť nebezpečný recidivista podle § 41 odst. 1, 2 tr. zák. Požádal, aby dovolací soud přešetřil celou věc v tom směru, zda nejde pouze o trestný čin vydírání podle § 235 tr. zák. a zdůraznil, že rozhodně není důvod pro aplikaci ustanovení o zvlášť nebezpečném recidivistovi. Z popsaných důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k tr. ř. zrušil napadený rozsudek Městského soudu v Praze i rozsudek prvostupňového soudu, uznal jej vinným trestným činem vydírání podle § 235 tr. zák. a uložil mu trest v rámci této zákonné sazby. K podanému dovolání se ve smyslu ustanovení § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Státní zástupce shrnul dosavadní průběh řízení a obsah obviněným uplatněných námitek. Připomněl, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. slouží k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud spočívají v nesprávném právním posouzení skutku nebo v jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci tohoto dovolacího důvodu nelze vytýkat nesprávnost nebo neúplnost skutkových zjištění, popř. nesprávnost hodnocení důkazů soudy (§ 2 odst. 5, 6 tr. ř.). Podle státního zástupce obviněný sice vytýká nesprávnou právní kvalifikaci svého jednání jako trestného činu loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák., avšak nevznáší žádné námitky, které by se týkaly nesouladu skutkových zjištění vylíčených v tzv. skutkové větě a v odůvodnění soudních rozhodnutí a zákonných znaků uvedeného trestného činu. Dodal