6 To 60/2021 – Nejvyšší soud

Vrchní soud v Praze k stížnosti státního zástupce zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 8. 2021, č. j. 46 T 3/2021-82, a soudu prvního stupně uložil, aby ve věci znovu jednal a rozhodl. Z odůvodnění: 1. Městský soud v Praze usnesením ze dne 10. 8. 2021, č. j. 46 T 3/2021-82 (dále jen „napadené usnesení“), rozhodl podle § 231 odst. 1, 2, § 223 odst. 1 tr. ř. z důvodu § 11 odst. 1 písm. c) tr. ř. o zastavení trestního stíhání obžalovaného Z. B. (dále jen „obžalovaný“) pro skutek (z důvodu hospodárnosti se znění skutku na tomto místě neuvádí a odkazuje se přímo na výrok napadeného usnesení), v němž je spatřován zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, ve znění účinném od 1. 10. 2020. 2. V odůvodnění napadeného usnesení soud prvního stupně mj. uvedl, že obžalovaný byl do České republiky předán justičními orgány Francouzské republiky na základě evropského zatýkacího rozkazu vydaného Krajským soudem v Ústí nad Labem dne 20. 6. 2016 ve věci vedené pod sp. zn. 50 T 5/2012 za účelem výkonu trestu odnětí svobody, jenž mu byl v uvedené věci uložen. Předání obžalovaného bylo realizováno dne 15. 7. 2016, přičemž téhož dne nastoupil obžalovaný výkon trestu odnětí svobody uloženého ve věci Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 50 T 5/2012. Plánovaný konec tohoto trestu byl stanoven na 11. 3. 2021, avšak usnesením Okresního soudu Plzeň – město ze dne 25. 3. 2019, sp. zn. 3 PP 8/2019, které nabylo právní moci dnem 25. 3. 2019, byl obžalovaný podmíněně propuštěn z výkonu tohoto trestu odnětí svobody se stanovením zkušební doby v trvání 5 let za současného uložení dohledu a uložení přiměřených povinností a omezení podle § 89 odst. 2 tr. zákoníku spočívajících v tom, že mu bylo uloženo, aby po propuštění na svobodu neprodleně nastoupil do zaměstnání, bez zbytečných důvodů zaměstnavatele neměnil, v případě ztráty zaměstnání se zaevidoval na úřadu práce a s tímto orgánem řádně spolupracoval, a dále, aby nejpozději do 2 dnů od propuštění na svobodu kontaktoval Probační a mediační službu České republiky a zaměstnání neměnil bez jejího souhlasu a bydliště bez jejího vědomí. Ze spisového materiálu Krajského soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. 50 T 5/2012, plyne, že obžalovaný se v rámci předávacího řízení před francouzskými justičními orgány nevzdal uplatnění zásady speciality. Dne 19. 9. 2017, tj. v době, kdy se obžalovaný nacházel ve shora uvedeném výkonu trestu odnětí svobody, mu bylo ve věznici doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání jeho osoby v trestní věci sp. zn. 46 T 9/2020 (z níž byla věc obžalovaného Z. B. dne 28. 6. 2021 podle § 23 odst. 1 tr. ř. vyloučena k samostatnému projednání a rozhodnutí pod sp. zn. 46 T 3/2021). Státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze v rámci přípravného řízení nepodal návrh na vyžádání dodatečného souhlasu vydávajícího orgánu k rozšíření trestního stíhání obžalovaného Z. B. (na rozdíl od postupu státního zástupce v jiné trestní věci obžalovaného vedené Městským soudem v Praze pod sp. zn. 63 T 3/2021, kde tak státní zástupce učinil). Trestní stíhání obžalovaného ve věci sp. zn. 46 T 9/2020 (resp. 46 T 3/2021) probíhalo po jeho podmíněném propuštění z výkonu trestu na svobodě, obžaloba pro shora uvedený zločin byla na obžalovaného podána dne 30. 12. 2020. 3. Soud prvního stupně v odůvodnění napadeného usnesení citoval ustanovení § 189 odst. 1 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. m. j. s.“). Dále soud citoval ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) tr. ř. a dospěl k závěru, že trestní stíhání obžalovaného je v rozporu se zákonem a je nepřípustné, neboť byla v rámci trestního řízení porušena procesní práva obžalovaného, který se v rámci předávacího řízení nevzdal práva na uplatnění zásady speciality, a justiční orgán vydávajícího státu nebyl v rámci přípravného řízení požádán o souhlas s rozšířením trestního stíhání obžalovaného. Protože se trestní stíhání obžalovaného v projednávané věci konalo v rozporu se zásadou speciality, nemůže být zákonným podkladem pro vydání meritorního rozhodnutí. Trestní stíhání obžalovaného bylo zahájeno v době, kdy se nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody pro soud, který vydal evropský zatýkací rozkaz, na jehož základě byl obžalovaný na území Francouzské republiky zadržen a následně předán do České reepubliky. Toto pochybení nebylo napraveno tím, že byl obžalovaný z výkonu tohoto trestu podmíněně propuštěn za současného uložení přiměřených povinností, omezení a dohledu probačním úředníkem. V projednávané věci hrozí obžalovanému v případě uznání viny přísný nepodmíněný trest odnětí svobody – viz návrh státního zástupce v obžalobě. Tím spíše měl státní zástupce v rámci přípravného řízení podat příslušný návrh soudu k podání žádosti francouzským justičním orgánům o souhlas s rozšířením trestního stíhání obžalovaného pro skutek ve věci pod sp. zn. 46 T 9/2020. Pokud by státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze navrhoval jiný druh trestu nespojený se zbavením osobní svobody, pak takového souhlasu není třeba. Soud má za to, že souhlas s rozšířením trestního stíhání obžalovaného francouzskými justičními orgány je pro trestní řízení proti obžalovanému ve věci pod sp. zn. 46 T 9/2020 (nyní sp. zn. 46 T 3/2021) nezbytně nutný, neboť v případě vyhlášení odsuzujícího rozsudku ukládajícího nepodmíněný trest odnětí svobody by jej nebylo možno bez souhlasu vydávajícího orgánu vykonat. 4. Proti tomuto usnesení podal včas ve lhůtě uvedené v § 143 odst. 1 tr. ř. stížnost státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze (dále jen „státní zástupce“), který v jejím odůvodnění uvedl, že policejnímu orgánu ani dozorovému státnímu zástupci od počátku trestního stíhání obžalovaného, tj. ode dne 19. 9. 2017, nebylo známo, že se obžalovaný při vydání z Francie nevzdal zásady speciality. Na uvedenou skutečnost upozornil obžalovaný až dne 23. 10. 2019 při prostudování spisu a současně namítl, že jeho trestní stíhání je nepřípustné s ohledem na zásadu speciality. Vzhledem k tomu, že obžalovaný se zdržoval na území České republiky po uplynutí 45 dnů po svém propuštění z výkonu trestu odnětí svobody dne 25. 3. 2019, ačkoli měl možnost území České republiky opustit, má státní zástupce za to, že byla naplněna zákonná výjimka ze zásady speciality uvedené v § 198 odst. 1 písm. c) z. m. j. s. Dohled, přiměřené povinnosti a omezení, které byly obžalovanému v souvislosti s jeho podmíněným propuštěním uloženy, posoudil státní zástupce tak, že obžalovanému neznemožňují území České republiky opustit. Státní zástupce má za to, že trestní stíhání obžalovaného není nepřípustné. Uvedl, že i kdyby při rozhodování o stížnosti soud dospěl k závěru, že zákonná výjimka ze zásady speciality stanovená v § 198 odst. 1 písm. c) z. m. j. s. není v případě obžalovaného dána, pak stejně není na místě zastavení trestního stíhání, ale namístě je projednání jeho trestní věci v řízení před soudem a při uznání jeho viny zohlednění zásady speciality uložením jiného trestu než nepodmíněného trestu odnětí svobody. Obžalovaný nebude ohrožen nepodmíněným trestem odnětí svobody a jeho trestní stíhání bude přípustné z důvodu naplnění výjimky ze zásady speciality ve smyslu § 198 odst. 1 písm. d) z. m. j. s. Závěrem státní zástupce navrhl, aby bylo napadené usnesení zrušeno. 5. Obžalovaný se prostřednictvím svého obhájce ke stížnosti státního zástupce vyjádřil. Namítl, že nebylo jeho povinností upozorňovat orgány činné v trestním řízení, že k jeho trestnímu stíhání si musí vyžádat souhlas francouzských justičních orgánů s ohledem na zásadu speciality, neboť tato skutečnost jim byla dostatečně známá z výpisu z jeho trestního rejstříku a další evidence Policie České republiky k jeho osobě, pokud by postupovaly v souladu s ustanovením § 2 odst. 4, 5 tr. ř. Spis Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 50 T 5/2012 byl orgánům činným v přípravném řízení k dispozici, chyběl jim však postup podle § 2 odst. 4  tr. ř., z úřední povinnosti. Druhá úvaha státního zástupce týkající se možnosti opuštění území České republiky podle obžalovaného hraničí s návodem ke spáchání trestného činu a návodem k mařením plnění podmínek podmíněného propuštění z výkonu trestu stanovených v usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 25. 3. 2019 pod sp. zn. 3 PP 8/2019. Opatření uložená Okresní soudem Plzeň-město obžalovaný plní. Je sice na svobodě, jak uvedl státní zástupce, ale nelze z toho dovodit, že po podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody se obžalovaný nachází na území České republiky dobrovolně a mohl by ji opustit. Obžalovaný není na území České republiky dobrovolně, je zde proto, že působí zajišťující instituty usnesení Okresního soudu Plzeň-město, které omezují jeho pohyb. Obžalovaný má za to, že názor státního zástupce je nesprávný a poukázal v této souvislosti na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tcu 29/2006. Obžalovaný navrhl, aby vrchn