7 Td 24/2025 – Nejvyšší soud

7 Td 24/2025-25942 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl dne 24. 4. 2025 v neveřejném zasedání v trestní věci obviněných 1. P. R., 2. Miroslava Jagoše, trvale bytem Údolní 756, Mutěnice, 3. Ing. Petra Holešínského, trvale bytem Pod Kněží horou 1445, Bzenec, 4. F. T., 5. A. I., 6. R. B., 7. L. K., 8. M. K. a 9. právnické osoby HOPE Consulting, s. r. o., IČO: 281 67 449, se sídlem Široká 96/9, Praha, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 5 T 13/2024, o příslušnosti soudu takto: Podle § 24 odst. 1 tr. ř. je k projednání věci příslušný Krajský soud v Brně. Odůvodnění:I. Stručné shrnutí dosavadního řízení 1. Státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Plzni podal u Krajského soudu v Plzni dne 27. 11. 2024 obžalobu na obviněné P. R., Miroslava Jagoše, Ing. Petra Holešínského, F. T., A. I., R. B., Ľ. K., M. K. a právnickou osobu HOPE Consulting, s. r. o., pro pokračující zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 3 tr. zákoníku, dílem dokonaný a dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaný ve formě spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku (vždy ve znění účinném do 30. 6. 2016), v případě obviněné právnické osoby HOPE Consulting, s. r. o., za použití § 7 t. o. p. o. (ve znění účinném do 31. 12. 2013). 2. Trestná činnost obviněných měla spočívat (zkráceně) v protiprávním vylákávání vratek (nadměrných odpočtů) DPH obchodní společností JaS Trading, s. r. o. (se sídlem v daném období Mutěnice, Slovácká 665, okr. Hodonín), v souvislosti s prodejem a následným vývozem potravinářských komodit (cukru a slunečnicového oleje) z území České republiky do jiného členského státu Evropské unie, a to zakrytím skutečnosti, že tato společnost je přímým pořizovatelem zmíněných potravinářských komodit z jiného členského státu Evropské unie. Uvedené se mělo provádět s využitím účelově vytvořených řetězců daňových subjektů, jejichž navenek formálně vykazovaná obchodní činnost byla dohodnuta a určena skupinou osob, která všechny tyto daňové subjekty fakticky ovládala a jejich formálně vykazovanou činnost řídila, usměrňovala a koordinovala. Skládaly se v prvé řadě z tuzemských daňových subjektů (obchodních společností) v postavení tzv. missing traderů, kteří formálně vystupovali jako pořizovatelé a první tuzemští nabyvatelé potravinářských komodit dopravovaných do České republiky z jiného členského státu Evropské unie. Tyto obchodní společnosti předmětné zboží formálně nakupovaly (resp. vykázaly jeho pořízení) od daňových subjektů se sídlem na území jiného členského státu Evropské unie, načež toto zboží v tuzemsku dál formálně přeprodávaly tuzemským obchodním korporacím v postavení tzv. buffera, jimiž byly dílem Evoengineering družstvo a dílem obchodní společnost HOPE Consulting, s. r. o. Obchodní společnosti s postavením tzv. missing traderů nicméně v této spojitosti objektivně vzniklou DPH na výstupu buď vůči správci daně řádně nepřiznaly a neodvedly, anebo za účelem snížení svého základu pro výpočet DPH neoprávněně vykázaly jako přijatá plnění i některá plnění fiktivní, a v důsledku toho pak ani v těchto případech objektivně vzniklou DPH na výstupu opět řádně neodvedly. Ze strany Evoengineering družstva bylo takto formálně nakoupené zboží následně dál formálně přeprodáváno buď přímo tuzemské obchodní společnosti JaS Trading, s. r. o., anebo tuzemské obchodní společnosti HOPE Consulting, s. r. o., a jejím prostřednictvím již zmíněné obchodní společnosti JaS Trading, s. r. o. Právě obchodní společnost JaS Trading, s. r. o., která v těchto případech výše zmíněné potravinářské komodity v podobě cukru a slunečnicového oleje fakticky pořizovala přímo z jiného členského státu Evropské unie, a které v daných účelových řetězcích daňových subjektů náleželo postavení tzv. brokera, následně tyto komodity dál prodávala zahraničním subjektům v jiných členských státech Evropské unie a v souvislosti s vykázaným dodáním těchto komodit do jiného členského státu Evropské unie pak vůči správci daně (Finančnímu úřadu v Hodoníně) uplatňovala nadměrný odpočet DPH. Takto společnost JaS Trading, s. r. o., protiprávně získala vyplacené peněžní prostředky ve výši 56 189 773 Kč a pokusila se získat dalších 3 814 160 Kč, k jejichž vyplacení nedošlo. 3. Usnesením ze dne 16. 1. 2025, sp. zn. 5 T 13/2024, předložil Krajský soud v Plzni podle § 188 odst. 1 písm. a) tr. ř. věc obviněných Nejvyššímu soudu s návrhem na rozhodnutí podle § 25 tr. ř. o jejím odnětí Krajskému soudu v Plzni a přikázání Krajskému soudu v Brně, zejména z důvodu rychlosti a hospodárnosti řízení. Nejvyšší soud jako soud příslušný k rozhodnutí zhodnotil podklady použitelné k posouzení věci a usnesením ze dne ze dne 12. 3. 2025, sp. zn. 7 Td 10/2025, rozhodl, že se podle § 25 tr. ř. věc Krajskému soudu v Plzni neodnímá, zejména se závěrem, že věc lze odejmout jen soudu příslušnému, přičemž bylo zjištěno, že Krajský soud v Plzni není soudem příslušným k projednání věci obviněných. II. Předložení věci k rozhodnutí o příslušnosti soudu 4. Krajský soud v Plzni poté usnesením ze dne 24. 3. 2025, sp. zn. 5 T 13/2014, podle § 188 odst. 1 písm. a) tr. ř. předložil věc Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o místní příslušnosti soudu s tím, že není příslušný k jejímu projednání, ale je jím Krajský soud v Brně. 5. Krajský soud v Plzni citoval z odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2025, sp. zn. 7 Td 10/2025, a se závěry z něj vyplývajícími se ztotožnil. Konstatoval, že není místně příslušný k projednání věci obviněných, proto předběžně projednal obžalobu podle § 186 odst. 1 písm. a) tr. ř. a předložil znovu věc Nejvyššímu soudu jako soudu nejblíže společně nadřízenému ve smyslu § 188 odst. 1 písm. a) tr. ř., neboť dospěl k závěru, že věcně a místně příslušným k projednání věci obviněných by měl být Krajský soud v Brně, v jehož obvodu se nachází sídlo příslušného finančního úřadu, kde byla podávána daňová přiznání za společnost JaS Trading, s. r. o., která v konečném důsledku neoprávněně vůči příslušnému správci daně (Finančnímu úřadu v Hodoníně) uplatňovala nadměrný odpočet DPH. III. Posouzení otázky místní příslušnosti 6. Nejvyšší soud zhodnotil podklady použitelné k rozhodnutí podle § 24 tr. ř. a dospěl k následujícímu závěru. 7. V uvedené věci je zřejmé, že s ohledem na trestný čin dovozovaný v obžalobě, který měli obvinění spáchat (§ 240 odst. 1, 3 tr. zákoníku), je k projednání věci věcně příslušný krajský soud (§ 17 tr. ř.). 8. Stran místní příslušnosti pak podle § 18 odst. 1 a 2 tr. ř. platí, že řízení koná soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. Nelze-li místo činu zjistit, nebo byl-li čin spáchán v cizině, koná řízení soud, v jehož obvodu obviněný bydlí, pracuje nebo se zdržuje. Jestliže se nedají tato místa zjistit nebo jsou mimo území České republiky, koná řízení soud, v jehož obvodu čin vyšel najevo. K tomu Nejvyšší soud dodává, že za místo spáchání trestného činu, což je primárním kritériem pro určení místně příslušného soudu, je třeba považovat místo, kde došlo k jednání pachatele, naplňujícímu objektivní stránku trestného činu, i místo, kde nastal nebo měl nastat následek trestného činu. Dále je potom zřejmé, že v odstavci 1 citovaného ustanovení je uvedeno jako základní místo spáchání činu a v odstavci 2 další hlediska, jimiž jsou místo kde obviněný bydlí, pracuje nebo se zdržuje, která jsou rovnocenná, anebo místo, kde trestný čin vyšel najevo. Tato hlediska jsou vzájemně v poměru subsidiarity, a to v pořadí, v jakém jsou obsažena v tomto ustanovení. Příslušnost podle místa spáchání má přednost před ostatními pravidly, která nastupují hierarchicky v případě, že nelze použít předchozí kritérium. 9. Dále platí, že podle § 20 odst. 1 věta první tr. ř. proti všem obviněným, jejichž trestné činy spolu souvisí, o všech útocích pokračujícího nebo hromadného trestného činu a o všech částech trvajícího trestného činu se koná společné řízení, pokud tomu nebrání důležité důvody. Podle § 21 odst. 2 tr. ř. společné řízení koná soud, který je příslušný konat řízení proti pachateli trestného činu nebo o nejtěžším trestném činu. 10. V uvedené věci byla obžaloba podána proti devíti obviněným, jimž je všem obžalobou kladeno za vinu spáchání pokračujícího zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 3 tr. zákoníku (ve znění účinném do 30. 6. 2016, což není z pohledu místní příslušnosti významné), dílem dokonaného a dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaného ve formě spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, místo jehož spáchání (při použití prvního kritéria podle § 18 odst. 1 tr. ř.) je pro posouzení místní příslušnosti rozhodné. 11. Trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku je spáchán zkrácením některé ze zákonem stanovených plateb, resp. vylákáním výhody na některé z povinných plateb (což by se, tedy právě vylákání výhody, s ohledem na neoprávněné uplatňování nadměrných odpočtů na DPH nabízelo i v nyní posuzovan