7 Td 47/2024 — Nejvyšší soud

7 Td 47/2024 citace  Právní věta:Místní příslušnost soudu, v jehož obvodu čin vyšel najevo podle § 18 odst. 2 tr. ř., je založena místem, kde se o spáchání trestného činu poprvé dozvěděl policejní orgán nebo státní zástupce. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:4. 12. 2024 Spisová značka:7 Td 47/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:7.TD.47.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Místní příslušnost Dotčené předpisy:§ 18 odst. 2 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:12. 12. 2024 Publikováno ve sbírce pod číslem:34 / 2025 Anotace:Obviněný J. Š. byl obžalobou podanou u dotčeného okresního soudu stíhán pro přečin zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Usnesením tohoto soudu byla věc podle § 314c odst. 1 písm. a) tr. ř., § 188 odst. 1 písm. a) tr. ř. předložena Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o místní příslušnosti tohoto soudu. Dotčený okresní soud odůvodnil tento postup tím, že čin byl spáchán v cizině, že obviněný tam žije, podniká a má tam i doručovací adresu, přičemž do České republiky cestuje přibližně jen třikrát do roka. Z toho dovodil, že místní příslušnost soudu nelze určit podle § 18 odst. 1 tr. ř., a že z hledisek, která jsou rozhodná podle § 18 odst. 2 tr. ř., přichází v úvahu pouze místní příslušnost toho soudu, v jehož obvodu čin vyšel najevo. V návaznosti na to dotčený okresní soud konstatoval, že čin vyšel najevo v obvodu působnosti jiného okresního soudu, neboť poškozený učinil trestní oznámení u tamního okresního státního zastupitelství. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí řešil otázku, zda místní příslušnost soudu, v jehož obvodu čin vyšel najevo podle § 18 odst. 2 tr. ř., je založena místem, kde se o spáchání trestného činu poprvé dozvěděl policejní orgán nebo státní zástupce, na niž dal kladnou odpověď. Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Td 47/2024-339 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 4. 12. 2024 v trestní věci obviněného J. Š. vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 4 T 58/2024, o příslušnosti soudu takto: Podle § 24 odst. 1 tr. ř. je k projednání věci příslušný Okresní soud v Ústí nad Labem. Odůvodnění: 1. Obviněný J. Š. je obžalobou, která byla dne 4. 11. 2024 podána u Okresního soudu v Ostravě, stíhán pro přečin zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Tohoto trestného činu se obviněný podle žalobního návrhu měl dopustit v podstatě tím, že dne 18. 3. 2023 na území Belgie prodal automobil zn. Citroën Jumper registrační značky XY, který do té doby užíval na podkladě smlouvy o nájmu dopravního prostředku a který byl ve vlastnictví společnosti Grey Transport, s. r. o., se sídlem v Ostravě-Zábřehu, a tím této společnosti způsobil škodu ve výši 194 300 Kč. 2. Usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 6. 11. 2024, č. j. 4 T 58/2024-332, byla věc podle § 314c odst. 1 písm. a) tr. ř., § 188 odst. 1 písm. a) tr. ř. předložena Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o příslušnosti soudu. Okresní soud v Ostravě odůvodnil tento postup tím, že čin byl spáchán v cizině a že obviněný žije v Anglii, kde podniká a kde má i doručovací adresu, přičemž do České republiky cestuje přibližně jen třikrát do roka. Z toho Okresní soud v Ostravě dovodil, že místní příslušnost soudu nelze určit podle § 18 odst. 1 tr. ř., a že z hledisek, která jsou rozhodná podle § 18 odst. 2 tr. ř., přichází v úvahu pouze místní příslušnost soudu, v jehož obvodu čin vyšel najevo. V návaznosti na to Okresní soud v Ostravě konstatoval, že čin vyšel najevo v obvodu působnosti Okresního soudu v Ústí nad Labem, neboť poškozený učinil trestní oznámení u Okresního státního zastupitelství v Ústí nad Labem. 3. Nejvyšší soud shledal, že je dána jeho příslušnost k rozhodnutí o příslušnosti soudu podle § 24 odst. 1 tr. ř., a po projednání věci v neveřejném zasedání dospěl k následujícím závěrům. 4. Věcná příslušnost okresního soudu vyplývá z ustanovení § 16 tr. ř. a nevyvstávají o ní žádné pochybnosti. 5. Místní příslušnost soudu se primárně řídí ustanovením § 18 odst. 1 tr. ř., podle něhož řízení koná soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. V posuzované věci byl čin podle obžaloby spáchán prodejem vozidla, které měl obviněný svěřeno poškozenou společností. Tento čin je obžalobou kvalifikován jako přečin zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 tr. zákoníku, jehož se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku větší škodu. Přisvojení si cizí věci, která byla pachateli svěřena, spočívá v jednání, kterým pachatel s takovou věcí naloží v rozporu s účelem, k němuž mu byla dána do dispozice, a to způsobem, jímž maří účel svěření. Pouhé převzetí cizí věci pachatelem (její svěření) s tím, že s ní bude určitým způsobem nakládat, ještě nenaplňuje zákonné znaky objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu zpronevěry. Místo, kde pachatel věc převzal, proto není místem spáchání tohoto trestného činu ve smyslu § 18 odst. 1 tr. ř., pokud se liší od místa, kde si pachatel věc přisvojil (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 2. 1998, sp. zn. 11 Nd 23/98, publikované pod č. 16/1999 Sb. rozh. tr.). Jak správně uvedl Okresní soud v Ostravě v citovaném usnesení, pro určení místní příslušnosti soudu k projednání věci je podstatné jednání pachatele poté, co pojal úmysl naložit s věcí v rozporu s účelem svěření, tedy ve kterém místě se věc svěřená pachateli stala jím přisvojenou, čímž se ocitla mimo dosah vlastníka nebo jiné oprávněné osoby. 6. Obviněnému je v obžalobě kladeno za vinu, že jako nájemce v rozporu se smlouvou a bez vědomí pronajímatele neoprávněně prodal pronajaté vozidlo, a pronajímateli tak způsobil větší škodu. Právě místo prodeje vozidla je v daném případě místem spáchání trestného činu. Toto místo se nachází v cizině, konkrétně v Belgii. Na tomto místě také vznikla škoda. Žádná skutečnost naplňující některý ze znaků objektivní stránky skutkové podstaty přečinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 tr. zákoníku nenastala na území České republiky. 7. Okolnost, kde má sídlo nebo bydliště poškozený, není sama o sobě součástí zákonných hledisek pro určení místní příslušnosti soudu (§ 18 odst. 1, 2 tr. ř.). Trestný čin zpronevěry podle § 206 tr. zákoníku není distančním deliktem jen proto, že poškozený má sídlo nebo bydliště v jiném místě, než ve kterém došlo k jednání pachatele (viz usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2017, sp. zn. 15 Td 36/2017, uveřejněné pod č. 21/2018 Sb. rozh. tr.). Sídlo nebo bydliště poškozeného není bez dalšího místem vzniku následku v podobě škody. V posuzovaném případě tudíž o distanční delikt nejde. Tzv. distanční delikt je definován odlišností místa jednání pachatele (míněno celého a již uzavřeného jednání) od místa vzniku následku. V případě trestného činu zpronevěry je tato podmínka splněna tím, že po svěření věci pachatel se svěřenou věcí, kterou fyzicky nemá u sebe a která se nachází na jiném místě než pachatel v době jednání, naloží způsobem příčícím se účelu svěření a vylučujícím obnovení dispozice vlastníka nebo jiné oprávněné osoby. V daném případě obviněný měl u sebe cizí věc – vozidlo, které mu bylo poškozeným svěřeno, a později měl jednat v rozporu s účelem svěření tak, že toto vozidlo prodal, čímž současně poškozenému způsobil škodu. Následek trestného činu nenastal na jiném místě, než na kterém obviněný jednal způsobem naplňujícím objektivní stránku skutkové podstaty žalovaného přečinu. K naplnění objektivní stránky přečinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 tr. zákoníku tudíž mělo dojít v cizině, přičemž v České republice nenastaly žádné skutkové okolnosti, které jsou významné pro určení příslušnosti soudu podle místa spáchání činu ve smyslu § 18 odst. 1 tr. ř. Místní příslušnosti bylo proto nutno posoudit podle § 18 odst. 2 tr. ř. 8. Podle § 18 odst. 2 tr. ř. nelze-li místo činu zjistit nebo byl-li čin spáchán v cizině, koná řízení soud, v jehož obvodu obviněný bydlí, pracuje nebo se zdržuje; jestliže se nedají tato místa zjistit nebo jsou mimo území České republiky, koná řízení soud, v jehož obvodu čin vyšel najevo. Kritéria místní příslušnosti podle § 18 tr. ř. jsou tedy uspořádána hierarchicky, což znamená, že další kritérium se uplatní teprve tehdy, když předchozí aplikovat nelze. 9. Druhým kritériem, jež se může uplatnit tehdy, když nelze místo činu zjistit nebo byl čin spáchán v cizině, je kritérium bydliště nebo pracoviště obviněného, pokud je ovšem lze zjistit a nachází se v České republice. Obviněný sice formálně má bydliště na území České republiky, rozhodný je však faktický stav, který spočívá v tom, že obviněný žije v Anglii, kde se zdržuje a pracuje a kde je i jeho doručovací adresa. Místa, kde obviněný fakticky bydlí, pracuje nebo se zdržuje