7 Td 5/2024

U Okresního soudu v Pardubicích jako soudu věcně a místně příslušného byla na obviněného D. T. podána obžaloba pro zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku spáchaný ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle § 107 odst. 1 tr. zákoníku, zločin účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 tr. zákoníku a přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. h) tr. zákoníku. Kromě toho byla obžaloba podána také na dalších dvanáct obviněných. Podstatou trestné činnosti, pro kterou byla podána obžaloba a která měla být páchána od března 2019 do května 2020, byla soustavná, organizovaná, dlouhodobá a rozsáhlá výroba drog a jejich distribuce spolu s dalšími zakázanými předměty osobám nacházejícím se ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Pardubice. Věc obviněného D. T. byla následně vyloučená k samostatnému projednání a dále vedená u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 2 T 99/2023.

V průběhu hlavního líčení konaného dne 20. 10. 2023 obviněný D. T. navrhl, aby věc byla odňata Okresnímu soudu v Pardubicích a aby byla přikázána Okresnímu soudu v Ostravě. Obviněný odůvodnil tento návrh, poměrně zjednodušeně, bez bližší argumentace, procesními námitkami k vedení trestního řízení Okresním soudem v Pardubicích. Konkretizoval, že nebyli předvoláni a vyslechnuti svědci J. D. a L. Z., že trestní řízení je vedeno jednostranně v jeho neprospěch, a že mu byl přidělen advokát, ve kterého neměl důvěru. Přítomný státní zástupce se k návrhu obviněného vyjádřil tak, že tento je zcela nedůvodný, jelikož se opakovaně k předmětným důvodům již vyjadřovaly vyšší soudy.

Svůj návrh obviněný doplnil písemným podáním ze dne 22. 1. 2024, ve kterém opakovaně brojil především proti rozhodující soudkyni Mgr. Barboře Kocourkové, jejímu způsobu vedení trestního řízení a skutkovým zjištěním, které učinila (množství OPL vnesených do věznice). Poukázal také na skutečnost, že v protokolu z hlavního líčení ze dne 19. 10. 2021 není uvedeno, že státní zástupce při výslechu obviněného O. Č. na něj křičel, ať zapomene na nějakou dohodu a to přesto, že se předtím již dohodli.

Okresní soud v Pardubicích následně po provedení hlavního líčení dne 20. 10. 2023 rozhodl ve věci rozsudkem č. j. 2 T 99/2023-443, přičemž obviněného D. T. shledal vinným ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, který spáchal ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle § 107 odst. 1 tr. zákoníku, zločinu účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku, za což byl odsouzen k trestu odnětí svobody ve výměře 10 let, když pro výkon tohoto trestu byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále bylo rozhodnuto o trestu propadnutí věci, blíže specifikovaných ve výroku předmětného rozsudku. Rozsudek doposud nenabyl právní moci, jelikož ze strany obviněného bylo podáno odvolání. Věc doposud odvolacímu soudu předložená nebyla.

Podle § 25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů příslušnému soudu odňata a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně, přičemž o odnětí a přikázání rozhoduje soud, který je oběma soudům nejblíže společně nadřízen.

Odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu je průlomem do ústavně stanovené zásady, že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Z toho vyplývá, že za důvod uvedeného postupu lze pokládat jen takové skutečnosti, které pro svou závažnost opodstatňují úsudek, že u příslušného soudu jsou zjevně nevhodné podmínky pro projednání věci při dodržení základních zásad trestního řízení, tj. zejména pro náležité zjištění skutkového stavu jako podkladu rozhodnutí, pro nestranné a objektivní projednání věci, případně pro rychlé a hospodárně provedené řízení apod., zatímco u jiného soudu je tomu naopak.

Je namístě konstatovat, že vzhledem k popsaným časovým momentům řízení byl návrh obviněného na rozhodnutí o odnětí a přikázání věcí ze dne 20. 10. 2023 doručen Nejvyššímu soudu dne 29. 1. 2024 za situace, kdy již bylo dané řízení u příslušného Okresního soudu v Pardubicích skončeno (viz jeho rozsudek ze dne 20. 10. 2023, č. j. 2 T 99/2023-443), a tedy nebylo možné návrhu vyhovět, neboť již nebyla vedena věc, kterou by bylo možno příslušnému soudu odejmout (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2014, sp. zn. 7 Td 31/2014 nebo ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 7 Td 70/2014).

Je také nutné zdůraznit, že obviněný podal již třetí návrh na odnětí a přikázání věci. V prvním případě tak učinil ještě v řízení před nalézacím soudem, přičemž navrhl, aby věc byla podle § 25 tr. ř. odňata Okresnímu soudu v Pardubicích a byla přikázána Městskému soudu v Brně, což odůvodnil tím, že kauza se týká místního regionu, že byla zkresleně medializována a že vzhledem k sepjatosti místních státních orgánů není trestní řízení vedeno objektivně. Návrh byl usnesením Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2023, sp. zn. 7 Td 20/2022, shledán zcela nedůvodným. Následně obviněný opět podal v průběhu řízení před nalézacím soudem návrh na odnětí a přikázání věci s tím, že spis má být předán Okresnímu soudu v Liberci, přičemž svůj návrh odůvodnil tím, že byl krácen na svých procesních právech, neboť nebyla respektována svobodná volba obhájce, dále upozornil na procesní pochybení Okresního soudu v Pardubicích, jelikož nebyl dodržen zákonný postup při výslechu svědků. V tomto případě rozhodoval Vrchní soud v Praze, který usnesením ze dne 13. 6. 2023, č. j. 11 Ntd 2/2023-6218 dospěl k závěru, že se věc Okresnímu soudu v Pardubicích neodnímá. Obviněný tedy opakované podává žádosti o odnětí a přikázání věcí podle § 25 tr. ř. z obdobných důvodů.

Nejvyšší soud rovněž doplňuje, že i v případě, že by mu byl návrh na odnětí a přikázání věci předložen spolu s potřebným spisovým materiálem včas (před rozhodnutím nalézacího soudu), nebyla by naplněna podmínka důležitých důvodů pro tento postup. Obviněný je shledával jen v procesním postupu Okresního soudu v Pardubicích, které navíc opakuje. Případně ve skutkových závěrech, ke kterým soud dospěl. Důvodem pro postup podle § 25 tr. ř. tedy jinak řečeno mělo být přesvědčení obviněného, že se soudy v předchozích fázích řízení, které skončilo rozhodnutím o jeho vině a trestu, dovodily nesprávné závěry, což ovšem podkladem pro delegaci věci být nemůže. Výše uvedené námitky byly projednány, popřípadě i dále mohou být projednány v řízení odvolacím nebo v řízení o dovolání, případně i v řízení před Ústavním soudem. Nicméně nejde o důležité důvody, které by mohly ospravedlnit odnětí a přikázání věci podle § 25 tr. ř. a průlom do zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

V posuzované věci není znám žádný důležitý důvod k tomu, aby věc byla odňata příslušnému soudu a aby byla přikázána jinému soudu. Nejvyšší soud proto podle § 25 tr. ř. rozhodl, že věc se Okresnímu soudu v Pardubicích neodnímá.