7 To 196/2021 – Nejvyšší soud

Krajský soud v Ústí nad Labem podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl jako nedůvodnou  stížnost tlumočnice Bc. K. H. proti usnesení Okresního soudu v Chomutově ze dne 16. 6. 2021, sp. zn. 0 Nt 3217/2021.I. Dosavadní průběh řízení1. Napadeným usnesením vyššího soudního úředníka Okresního soudu v Chomutově ze dne 16. 6. 2021, sp. zn. 0 Nt 3217/2021, bylo pod bodem I. podle § 29 odst. 2 tr. ř. rozhodnuto o přiznání odměny a náhrady hotových výdajů soudní tlumočnici a překladatelce Bc. K. H. ve výši 6 208,51 Kč a pod bodem II. byla podle § 29 odst. 2 tr. ř. a contrario nepřiznána částka ve výši 3 597,33 Kč. 2. V odůvodnění svého rozhodnutí vyšší soudní úředník uvedl, že opatřením soudu ze dne 27. 5. 2021 byla přibrána soudní tlumočnice a překladatelka Bc. K. H., která byla následně požádána o pořízení překladatelského úkonu, tj. překladu příkazu k zatčení, protokolu o výslechu obviněného, popisu skutku a relevantního ustanovení trestního zákoníku. Tato překladatelka podala po provedení požadovaných úkonů dne 11. 6. 2021 vyúčtování odměny a náhrady tlumočníka/překladatele ve výši 9 805,84 Kč, které se skládá z odměny za překladatelský úkon (překlad příkazu k zatčení, protokolu o výslechu obviněného, popisu skutku a relevantního ustanovení trestního zákoníku) ve výši 4 950 Kč, dále z odměny za překladatelský úkon (druhé a třetí vyhotovení překladu příkazu k zatčení, protokolu o výslechu obviněného, popisu skutku a relevantního ustanovení trestního zákoníku) ve výši 2 970 Kč, z náhrady hotových výdajů za tisk ve výši 84 Kč a dále z náhrady za ztrátu času za čas strávený na cestě z bydliště na podatelnu soudu a zpět ve výši 100 Kč a daně z přidané hodnoty z odměny a náhrady hotových výdajů ve výši 1 701,84 Kč. Okresní soud uvedl, že není pochyb o tom, že překladatelka učinila podle žádosti okresního soudu překladatelský úkon v podobě překladu textu, příkazu k zatčení, protokolu o výslechu obviněného, popisu skutku a relevantního ustanovení trestního zákoníku, a to z českého jazyka do jazyka německého, který měl celkem 3 712 znaků (příkaz k zatčení), 1 912 znaků (protokol o výslechu obviněného), 2 167 znaků (popisu skutku) a 6 260 znaků (relevantní ustanovení trestního zákoníku), tedy celkem 11 normostran všech překladů, za což jí náleží částka ve výši 4 950 Kč jako odměna za výkon překladatelské činnosti. Podle soudu prvního stupně je daná hodnota maximální s tím, že pro její určení je stěžejní § 8 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 507/2020Sb., o odměně a náhradách soudního tlumočníka a soudního překladatele (dále jen „vyhláška“), z něhož soud vycházel. Podle § 13 odst. 1 vyhlášky tlumočníkovi a překladateli náleží náhrada hotových výdajů, zejména náhrada věcných nákladů, cestovních výdajů, odměny konzultanta, pokud zadavatel schválil přibrání konzultanta, nákladů spojených s přibráním pracovníků pro pomocné práce, které nejsou administrativními pracemi, soudních a jiných poplatků, poštovného, úhrady telekomunikačních služeb a nákladů na opisy a fotokopie. Podle přílohy k citované vyhlášce paušální částka náhrady některých hotových výdajů, resp. výše náhrady za tisk strany formátu A4 činí 3 Kč. Vzhledem k tomu překladatelce náleží v souvislosti s tiskem celkem 27 stran A4 překladu a jeho dvou vyhotovení částka ve výši 81 Kč jako náhrada hotových výdajů. Podle § 16 odst. 1 písm. c) vyhlášky, pokud je nutné provést tlumočnický nebo překladatelský úkon v místě, které není sídlem tlumočníka nebo překladatele, náleží mu náhrada za ztrátu času stráveného na cestě do tohoto místa a zpět. Podle § 17 odst. 2 citované vyhlášky, pokud tlumočník nebo překladatel nedoložil výši ušlého výdělku nebo pokud ušlým výdělkem je výdělek za výkon tlumočnické nebo překladatelské činnosti, tlumočníkovi nebo překladateli náleží náhrada za ztrátu času ve výši 50 Kč za každou započatou čtvrthodinu. Vzhledem k tomu překladatelce náleží v souvislosti s doručením překladu k okresnímu soudu částka ve výši 100 Kč jako náhrada za ztrátu času stráveného na cestě z místa bydliště do podatelny zdejšího soudu a zpět. Odměna se dále zvyšuje o částku odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je tlumočník jako plátce daně z přidané hodnoty, povinen uplatnit podle zákona o dani z přidané hodnoty. Protože překladatelka Bc. K. H. je registrována jako plátce daně, byla jí při základní sazbě daně 21 % ze zdanitelného plnění přiznána částka odpovídající této dani ve výši 1 077,51 Kč. 3. Na druhé straně okresní soud nepřiznal překladatelce částku ve výši 3 597,33 Kč, kterou představuje jednak částka ve výši 2 970 Kč za dvě další vyhotovení překladu příkazu k zatčení, protokolu o výslechu obviněného, popisu skutku a relevantního ustanovení trestního zákoníku, dále částka ve výši 3 Kč za tisk vyúčtování odměny a náhrad a dále odpovídající poměrná část daně z přidané hodnoty ve výši 624,33 Kč. Tento postup odůvodnil tím, že překladatelka účtuje za tzv. vyhotovení v podstatě dvou prostých kopií čtyř překladů odměnu podle § 5 vyhlášky, tj. hranici odměny sníženou o 70 %, neboť mělo jít o kontrolu shody zdrojového projevu s překladem, jak vyplývá z jejího podřazení takového úkonu pod citované ustanovení podzákonné normy. Okresní soud nepřijal interpretaci překladatelky, že by v rámci požadovaných překladatelských úkonů docházelo v souvislosti s pořízením kopií překladu ke kontrole zdrojového projevu s pořízenými kopiemi překladu. Tyto úkony (v širším slova smyslu) byly totiž překladatelkou učiněny již souběžně u vyhotovených originálů překladu a překladatelka za ně byla honorována podle § 3 vyhlášky. Následné pořizování kopií překladů totiž představuje ryze administrativní činnost (jakkoliv se může zdát i časově náročná) a není s ní spjata odměna vypočtená v režimu § 5 vyhlášky. I přes zdání, že překladatelka za takovou činnost není finančně ohodnocena, je jí za tuto administrativní činnost, kromě skutečně vynaložených nákladů jako náhrady hotových výdajů, přiznána náhrada podle § 12 odst. 3 písm. a) vyhlášky, která je zahrnuta v její odměně (viz dikci citovaného ustanovení: „Jiné náklady tlumočníka nebo překladatele jsou zahrnuty v jeho odměně. Jinými náklady tlumočníka nebo překladatele jsou zejména náklady vynaložené na přípravné a administrativní práce.“). Proto je nezbytné tyto práce překladatelky považovat za náklady uvedené v § 12 odst. 3 písm. a) vyhlášky, nikoliv za odměnu podle § 5 vyhlášky. Použití § 5 vyhlášky by obecně podle okresního soudu přicházelo do úvahy za situace, kdyby překladatel s delším časovým odstupem byl ze strany orgánu činného v trestním řízení požádán o dodatečné vyhotovení další kopie či kopií již dříve pořízeného překladu písemnosti, kdy by bylo zcela namístě (právě s ohledem na určitý časový odstup od pořízení vlastního překladu, a tedy i jeho kontroly) provést opětovnou kontrolu tohoto (staršího) překladu se zdrojovým dokumentem, za což by mu pak oprávněně náležela odměna ve snížené výši podle § 5 vyhlášky. Nelze totiž podle libovůle tvrdit, že by bylo nutné provádět kontrolu každého tisku kopie s překladem v krátkém časovém rámci několika desítek vteřin či minut, tedy bezprostředně poté, co kopie předkladu opustí tiskárnu. Rozhodně jde o delší časový úsek v řádu týdnů či měsíců, kdy následně vyvstala potřeba zadavatele žádat další kopii překladu. Částku ve výši 3 Kč za tisk vyúčtování odměny a náhrad (faktury) okresní soud rovněž nepřiznal, když nejde o hotové výdaje vynaložené v přímé souvislosti se zajištěním překladatelského úkonu, takže za ně překladatelce žádná náhrada nenáleží a ta je nucena nést některé náklady sama.II. Stížnost4. Proti tomuto rozhodnutí podala překladatelka Bc. K. H. (dále též jen „překladatelka“ nebo „stěžovatelka“) stížnost, kterou velmi podrobně odůvodnila a připojila celkem 11 listinných příloh. Uvedla, že jí fakticky byla odepřena odměna za práci spočívající v zajištění dalších vyhotovení překladů, když rozhodnutí okresního soudu je v rozporu nejen s vyhláškou, ale rovněž s Dohledovým benchmarkem č. 1/2021 Ministerstva spravedlnosti. Podle stěžovatelky ze znění ustanovení § 5 vyhlášky v žádném případě nevyplývá, že vznik nároku na odměnu za zajištění dalšího vyhotovení překladu je bez dalšího podmíněn dodatečným vyžádáním překladu s určitým časovým odstupem. Vyplývá z něj pouze to, že snížená odměna překladatele se uplatní tam, kde překladatel provede překlad dříve než jeho další vyhotovení, u něhož provádí kontrolu shody zdrojového projevu s překladem. Uvedená podmínka byla i v tomto případě splněna, protože překladatelka nejdříve provedla překlad a poté zajistila další vyhotovení překladu, u něhož provedla kontrolu shody zdrojového projevu s překladem. Stěžovatelka dále rozsáhle cituje bod 3.A Dohledového benchmarku, který upravuje postup překladatele při vyhotovování stejnopisu překladu a jeho kontrolu se zdrojovým projevem. Dovozuje, že má povinnost kontroly konkrétního stejnopisu s již provedeným překladem, a to bez ohledu na dobu, kdy byl zhotoven. Kontrolu shody zdrojového projevu s překladem bylo nutné pro