7 Tz 20/2012 — Nejvyšší soud

7 Tz 20/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 3. 2012 Spisová značka:7 Tz 20/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:7.TZ.20.2012.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 60 odst. 4 tr. ř. § 147 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:7. 5. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tz 20/2012-27 U S N E S E N Í Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání dne 28. 3. 2012 stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného L. H. proti usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství Plzeň - město ze dne 7. 9. 2011, sp. zn. 1 ZT 515/2011, a rozhodl t a k t o : Podle § 268 odst. l písm. c) tr. ř. se stížnost pro porušení zákona z a m í t á . O d ů v o d n ě n í : Usnesením policejního komisaře Policie České republiky - Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje, Městského ředitelství Plzeň, územního odboru služby kriminální policie a vyšetřování v Plzni ze dne 8. 8. 2011, č. j. KRPP-5452-7/TČ-2011-030573/DM, bylo podle § 160 odst. l tr. ř. zahájeno trestní stíhání obviněného L. H. pro přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. l tr. zákoníku. Stížnost obviněného byla usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství Plzeň - město ze dne 7. 9. 2011, sp. zn. 1 ZT 515/2011, podle § 148 odst. l písm. b) tr. ř. zamítnuta jako opožděná. Státní zástupce odůvodnil toto rozhodnutí zjištěním, že usnesení policejního orgánu bylo doručeno obviněnému dne 25. 8. 2011, že třídenní lhůta k podání stížnosti uplynula se zřetelem k ustanovení § 60 odst. 3 tr. ř. dnem 29. 8. 2011 a že obviněný podal stížnost až dne 30. 8. 2011, kdy byla ve formě datové zprávy dodána do datové schránky policejního orgánu. Státní zástupce v tomto ohledu odkázal na právní názor Nejvyššího správního soudu vyjádřený v rozhodnutí sp. zn. 9 Afs 28/2010. Ministr spravedlnosti podal ve prospěch obviněného dne 13. 2. 2012 stížnost pro porušení zákona proti usnesení státního zástupce. Vytkl, že napadeným usnesením byl v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanovení § 148 odst. l písm. b) tr. ř. a v předcházejícím řízení v ustanoveních § 2 odst. 6 tr. ř., § 60 odst. 4 tr. ř. Podle ministra spravedlnosti byla lhůta k podání stížnosti zachována tím, že obhájce obviněného podal (vložil) stížnost do datové schránky dne 29. 8. 2011 v 18,57 hodin, a nebylo již podstatné to, že byla dodána do datové schránky policejního orgánu až dne 30. 8. 2011 v 07,01 hodin. Argumentaci státního zástupce rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ministr spravedlnosti označil za nepřípadnou s tím, že jde o nepřípustně zužující výklad ustanovení o doručování v trestním řízení, konkrétně ustanovení § 60 odst. 4 tr. ř., a navíc o výklad, který v rozporu s ustanovením čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod omezuje právo na obhajobu a znevýhodňuje podávání stížnosti prostřednictvím datových schránek. V návaznosti na to ministr spravedlnosti konstatoval, že státní zástupce neměl zamítnout stížnost obviněného jako opožděnou, ale měl o ní věcně rozhodnout po přezkoumání usnesení policejního orgánu. Proto ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil vytýkané porušení zákona, ke kterému došlo v neprospěch obviněného, aby zrušil napadené usnesení a aby přikázal státnímu zástupci věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. napadené usnesení i předcházející řízení a shledal, že stížnost pro porušení zákona není důvodná. Obviněnému bylo usnesení policejního orgánu oznámeno doručením ve čtvrtek dne 25. 8. 2011. Konec třídenní lhůty k podání stížnosti, která je stanovena v § 143 odst. l tr. ř. a počítá se způsobem stanoveným v § 60 odst. 1, 3 tr. ř., připadl na pondělí dne 29. 8. 2011. Jestliže je v § 143 odst. l tr. ř. kromě stanovení lhůty uvedeno, že „stížnost se podává u orgánu, proti jehož usnesení stížnost směřuje“, pak to ve vztahu k posuzovanému případu znamená, že lhůta by byla zachována, pokud by podání, jehož obsahem byla stížnost, došlo nejpozději dne 29. 8. 2011 policejnímu orgánu. Jinak řečeno, podání by se muselo nejpozději uvedeného dne dostat do dispoziční sféry policejního orgánu. To se ovšem stalo až dne 30. 8. 2011, kdy v 07,01 hodin byla datová zpráva obsahující stížnost dodána do datové schránky policejního orgánu. Stížnost se tím pádem dostala do dispoziční sféry policejního orgánu po uplynutí lhůty. V tomto směru není podstatné, kdy se do datové schránky policejního orgánu přihlásila osoba oprávněná k přístupu do této datové schránky. Za tohoto stavu vyvstává otázka, zda lhůta případně nebyla zachována některým ze způsobů, při nichž stížnost dojde orgánu, u kterého má být podána, sice po lhůtě, avšak za situace, kdy byl ve lhůtě učiněn nějaký předepsaný úkon. Tyto případy jsou stanoveny v § 60 odst. 4 písm. a) až e) tr. ř. Jedná se o případy, kdy podání bylo ve lhůtě a) podáno jako poštovní zásilka adresovaná soudu, státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout, b) učiněno u soudu nebo u státního zástupce, který má ve věci rozhodnout, c) učiněno příslušníkem ozbrojených sil nebo ozbrojeného sboru v činné službě u jeho náčelníka, d) učiněno u ředitele nápravného zařízení, kde je ten, kdo podání činí, ve vazbě nebo v trestu, e) učiněno ústně do protokolu u kteréhokoli okresního soudu nebo okresního státního zástupce. Uvedený výčet je taxativní. Jiným způsobem, než který je uveden v § 60 odst. 4 písm. a) až e) tr. ř., obviněný nemohl dosáhnout zachování lhůty, jestliže stížnost fakticky až po uplynutí lhůty došla policejnímu orgánu, u kterého měla být podána. Z povahy posuzovaného případu je evidentní, že nepřicházelo v úvahu zachování lhůty žádným ze způsobů uvedených v § 60 odst. 4 písm. b), c), d), e) tr. ř. Zbývá posoudit, zda lhůta nebyla zachována způsobem uvedeným v § 60 odst. 4 písm. a) tr. ř., avšak ani o tento způsob se nemohlo jednat. Podle § 59 odst. l tr. ř. podání lze učinit písemně, ústně do protokolu, v elektronické podobě podepsané elektronicky podle zvláštních předpisů, telegraficky, telefaxem nebo dálnopisem. Obviněný podal stížnost jako elektronický úkon fyzické osoby vůči orgánu veřejné moci prostřednictvím datových schránek ve smyslu § 1 odst. l písm. a) zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 300/2008 Sb.). Podání obviněného bylo datovou zprávou podle § 19 odst. l zákona č. 300/2008 Sb. Z hlediska ustanovení § 59 odst. l tr. ř. bylo podání obviněného podáním „v elektronické podobě podepsané elektronicky podle zvláštních předpisů“. Ve vztahu k tomuto způsobu podání trestní řád, zákon č. 300/2008 Sb. ani jiný právní předpis nestanoví nic, z čeho by se dalo usuzovat na zachování lhůty nějakým úkonem, který předchází momentu, kdy byla datová zpráva dodána do datové schránky orgánu veřejné moci. Zejména není nikde stanoveno, že by v tomto ohledu měl nějaký význam moment, kdy byla datová zpráva uložena do datové schránky toho, kdo činí podání, a z této datové schránky odeslána. Aplikace ustanovení § 60 odst. 4 písm. a) tr. ř. tu není možná, neboť dosah tohoto ustanovení je omezen pouze na poštovní zásilky. Datová zpráva podle § 19 odst. l zákona č. 300/2008 Sb. není poštovní zásilkou. Nic na tom nemění okolnost, že podle § 14 odst. 2 zákona č. 300/2008 Sb. provozovatelem informačního systému datových schránek je držitel poštovní licence. Sám informační systém datových schránek není institucí srovnatelnou s poštou, ale jen technickým prostředkem, jehož využitím dochází k přenosu datové zprávy od odesílatele k adresátu. Z toho, že se ustanovení § 60 odst. 4 písm. a) tr. ř. vztahuje jen na poštovní zásilky, logicky vyplývá, že jeho použitelnost se týká pouze takových podání, která jsou činěna písemně. Ustanovením § 60 odst. 4 písm. a) tr. ř. tedy není možné odůvodnit úvahu, že by obviněný zachoval lhůtu k podání stížnosti tím, že poslední den lhůty, tj. 29. 8. 2011 v 18,57 hodin byla stížnost ve formě datové zprávy uložena do datové schránky obhájce, z které pak byla odeslána do datové schránky policejního orgánu. Výkladem ustanovení § 60 odst. 4 tr. ř. nelze rozšířit okruh případů, které jsou v písmenech a) až e) stanoveny jako výjimky ze zásady, že lhůta k podání je zachována tehdy, když podání ve lhůtě dojde orgánu, u kterého má být učiněno. V rámci ustanovení § 60 odst. 4 tr. ř. nemůže být konstruován žádný zvláštní způsob zachování lhůty, který by tuto zásadu modifikoval pro případ podání v elektronické podobě formou datové zprávy. Z určitého hlediska jde o obdobu podání, které je učiněno