72 Co 382/2022 – Nejvyšší soud

72 Co 382/2022 USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Velce a soudkyň Mgr. Pavly Polednové a JUDr. Zuzany Sváčkové ve věci exekuce oprávněného:  Dopravní podnik hlavního města Prahy, akciová společnost, IČO 00005886 sídlem Sokolovská 217/42, 190 00 Praha 9 zastoupený advokátem JUDr. Tomášem Sokolem sídlem Sokolská 1788/60, 120 00 Praha 2 proti povinnému: P. V., narozený XY bytem XY pro 2 056 Kč s příslušenstvím, k odvolání České republiky – Obvodního soudu pro Prahu 5 proti usnesení soudního exekutora JUDr. J. P., Exekutorský úřad P., ze dne 4. června 2022, č. j. 067 EX 119/15-96, takto: I. Usnesení soudního exekutora se v částech výroku I., kterými byly soudnímu exekutorovi přiznány paušální náhrady nákladů exekuce, potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: 1. Napadeným usnesením soudní exekutor rozhodl, že se zastavuje exekuce vedená pod sp. zn. soudu 36 EXE 191/2015-98, na základě vykonatelného rozhodnutí 15 C 81/95 a soudnímu exekutorovi se podle bodu 22. čl. IV zákona č. 286/2021 Sb. přiznává paušální náhrada nákladů exekuce ve výši 1 270,50 Kč (vč. DPH) k proplacení prostřednictvím soudu – Obvodní soud pro Prahu 5, že se zastavuje exekuce vedená pod sp. zn. soudu 36 EXE 191/2015-98, na základě vykonatelného rozhodnutí 15 C 90/95 a soudnímu exekutorovi se podle bodu 22. čl. IV zákona č. 286/2021 Sb. přiznává paušální náhrada nákladů exekuce ve výši 1 270,50 Kč (vč. DPH) k proplacení prostřednictvím soudu – Obvodní soud pro Prahu 5, že se zastavuje exekuce vedená pod sp. zn. soudu 36 EXE 191/2015-98, na základě vykonatelného rozhodnutí 15 C 3019/95 a soudnímu exekutorovi se podle bodu 22. čl. IV zákona č. 286/2021 Sb. přiznává paušální náhrada nákladů exekuce ve výši 1 270,50 Kč (vč. DPH) k proplacení prostřednictvím soudu – Obvodní soud pro Prahu 5, že se zastavuje exekuce vedená pod sp. zn. soudu 36 EXE 191/2015-98, na základě vykonatelného rozhodnutí 15 C 3022/95 a soudnímu exekutorovi se podle bodu 22. čl. IV zákona č. 286/2021 Sb. přiznává paušální náhrada nákladů exekuce ve výši 1 270,50 Kč (vč. DPH) k proplacení prostřednictvím soudu – Obvodní soud pro Prahu 5, že se zastavuje exekuce vedená pod sp. zn. soudu 36 EXE 191/2015-98, na základě vykonatelného rozhodnutí 15 C 3015/95 a soudnímu exekutorovi se podle bodu 22. čl. IV zákona č. 286/2021 Sb. přiznává paušální náhrada nákladů exekuce ve výši 1 270,50 Kč                        (DPH) k proplacení prostřednictvím soudu – Obvodní soud pro Prahu 5, že se zastavuje exekuce vedená pod sp. zn. soudu 36 EXE 191/2015-98, na základě vykonatelného rozhodnutí 15 C 3083/95, že se zastavuje exekuce vedená pod sp. zn. soudu 36 EXE 191/2015-98, na základě vykonatelného rozhodnutí 15 C 1384/96, že se zastavuje exekuce vedená pod sp. zn. soudu 36 EXE 191/2015-98, na základě vykonatelného rozhodnutí 15 C 1408/96, že se zastavuje exekuce vedená pod sp. zn. soudu 36 EXE 191/2015-98, na základě vykonatelného rozhodnutí 15 C 2561/96 a že se zastavuje exekuce vedená pod sp. zn. soudu 36 EXE 191/2015-98, na základě vykonatelného rozhodnutí 15 C 1435/96, (výrok I.). Oprávněnému podle bodu 21 čl. IV. zákona č. 286/2021 Sb. přiznal náhradu při zastavení exekuce ve výši 618 Kč (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o zastavení exekuce (výrok III.). 2. Soudní exekutor rozhodl o zastavení exekuce s poukazem na bod 18 čl. IV. zákona č. 286/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (dále jen „zákon č. 286/2021 Sb.“) poté, co v souladu s tímto ustanovením vyzval oprávněného ke složení zálohy na náklady exekuce, a tato složena nebyla. Nákladové výroky odůvodnil odkazy na body 21 a 22 čl. IV. zákona č. 286/2021 Sb. 3. Proti části výroku I. usnesení soudního exekutora, kterou bylo rozhodnuto o tom, že soudnímu exekutorovi se přiznává pět náhrad nákladů exekuce ve výši 1 270,50 Kč, podala Česká republika– Obvodní soud pro Prahu 5 odvolání. Namítala z pozice exekučního soudu, že byť jsou v daném případě vymáhány pohledávky podle deseti exekučních titulů, nejedná se o deset exekučních řízení a ani o řízení spojená ke společnému řízení, přičemž výše exekuované jistiny přesahuje částku 1 500 Kč. Vyjádřila názor, že za této situace nemělo být řízení soudním exekutorem zastaveno dle čl. IV bod 18 zákona č. 286/2021 Sb., a tudíž mu ani nenáleží nárok na výplatu paušální náhrady nákladů ze strany státu ve smyslu bodu 22 čl. IV. zákona                       č. 286/2021 Sb. Navrhla tedy, aby odvolací soud usnesení soudního exekutora změnil tak, že soudní exekutor nemá právo na  náhradu nákladů exekuce. 4. Oprávněný a povinná se k odvolání nevyjádřili. 5. Soudní exekutor ve svém vyjádření vyjádřil názor, že Obvodní soud pro Prahu 5 není aktivně legitimován k podání odvolání. Současně uvedl, že v předmětné věci byly zahájeny čtyři samostatná exekuční řízení na základě čtyř samostatných exekučních návrhů, přičemž ve smyslu    § 37 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád (dále jen „ex. řád“) byla ze zákona spojena v jedno řízení. Poukázal na to, že podle bodu 18 čl. IV. zákona č. 286/2021 Sb. se pro účely ustanovení bodů 18 až 24 tohoto zákona na řízení spojená ke společnému řízení hledí, jako by ke spojení řízení ke společnému řízení nedošlo. Navrhl, aby odvolání bylo odmítnuto nebo zamítnuto. 6. Odvolací soud se nejprve zabýval otázkou, zda odvolání bylo podáno tím, kdo je k tomu oprávněn. K podání odvolání je oprávněna v prvé řadě osoba, která je účastníkem řízení, popřípadě jiná osoba ve vztahu k rozhodnutím, která se týkají jejich práv a povinností. Z povahy odvolání současně vyplývá, že jej mohou podat jen ti účastníci, respektive jiné osoby, které jsou nositeli tzv. subjektivní legitimace; těmi se rozumí osoby, jimž nebylo z objektivního hlediska rozhodnutím soudu prvního stupně plně vyhověno nebo jimž byla tímto rozhodnutím způsobena určitá újma na právech, kterou lze odstranit zrušením nebo změnou napadeného rozhodnutí. Při posuzování subjektivní legitimace je třeba vycházet z výroku napadeného rozhodnutí a případnou újmu posuzovat pouze z procesního hlediska (srovnej obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. 21 Cdo 2919/2015 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. 23 Cdo 2263/2012). 7. Napadeným výrokem soudního exekutora bylo rozhodnuto o tom, že soudnímu exekutorovi se podle bodu 22 čl. IV. zákona č. 286/2021 Sb. přiznává paušální náhrada nákladů exekuce ve výši 5 x 1 270,50 Kč včetně 21 % DPH. Ze zmíněného zákonného ustanovení plyne, že náhradu vyplatí exekutorovi stát prostřednictvím exekučního soudu. Z uvedeného je zřejmé, že napadené rozhodnutí se dotýká právní sféry státu, respektive exekučního soudu, a tudíž lze dovodit, že odvolatel je nadán subjektivní legitimací k podání odvolání, a je tedy osobou k podání odvolání oprávněnou. Nadto uvedený závěr podporuje skutečnost, že soudní exekutor je procesním subjektem odlišným od exekučního soudu. Lze přitom zobecnit, že existuje-li rozdělená pravomoc různých procesních subjektů k vedení určitého civilního řízení a v rámci této pravomoci vznikne jednomu z nich oprávnění uložit druhému povinnost k ve své podstatě soukromoprávnímu plnění ve svůj prospěch (zde právo exekutora uložit státu, aby mu prostřednictvím exekučního soudu nahradil náklady exekuce), má subjekt, jemuž je tato povinnost ukládána, právo podat opravný prostředek proti rozhodnutí o uložení takové povinnosti. V dílčí proceduře, v níž došlo k uložení takové povinnosti jednomu ze subjektů vedoucích řízení, totiž tento subjekt nevystupuje jako orgán vedoucí řízení, ale je postaven na roveň „obyčejným“ účastníkům (srovnej JUDr. Karel Svoboda, Ph. D.: Náklady exekutora vůči státu při zastavení bagatelní exekuce. Soudní rozhledy 9/2022. s. 280). 8. Na základě uvedeného přistoupil odvolací soud podle § 52 odst. 1 a § 55c odst. 5 zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád (dále jen „ex. řád“) ve spojení s § 212 a § 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) z podnětu podaného odvolání k přezkumu napadeného usnesení soudního exekutora včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, aniž v souladu s § 214 odst. 2 písm. e/ a § 254 odst. 8 o.s.ř. k projednání odvolání nařizoval jednání. Poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 9. Podle § 37 odst. 3 ex. řádu ve znění zákona č. 396/2012 Sb., účinném od 1. 1. 2013, další řízení zahájené oprávněným proti témuž povinnému u stejného exekutora dříve, než zanikne oprávnění exekutora k vedení předchozí exekuce, se spojuje s předchozí exekucí ke společnému řízení, a to ode dne podání návrhu. V zájmu hospodárnosti řízení může exekutor věc podle věty první vyloučit k samostatnému řízení. 10. Podle bodu 18 čl. IV. zákona č.