8 Tdo 1084/2017 — Nejvyšší soud

8 Tdo 1084/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 241a odst. 1 o. s. ř. Datum rozhodnutí:25. 10. 2017 Spisová značka:8 Tdo 1084/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:8.TDO.1084.2017.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Čin jinak trestný Řízení proti dětem mladším patnácti let Výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií Dotčené předpisy:§ 104 o. s. ř. § 90 odst. 1 z. s. m. § 93 odst. 1 písm. c) z. s. m. § 192 odst. 1, 3 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:29. 1. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 1084/2017-17 U S N E S E N Í Nejvyšší soud jako soud pro mládež rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Bláhy a soudkyň JUDr. Věry Kůrkové a JUDr. Milady Šámalové v právní věci dítěte mladšího patnácti let „ČČČČČ“ *), matky J. M. a otce J. M., zastoupené opatrovníkem Mgr. Ivo Grabmüllerem, advokátem se sídlem advokátní kanceláře v Plzni, Polní 70, vedené u Okresního soudu Plzeň-sever, soudu pro mládež, pod sp. zn. 22 Rod 23/2016, o dovolání Okresního státního zastupitelství Plzeň-sever proti usnesení Krajského soudu v Plzni jako odvolacího soudu pro mládež ze dne 16. 3. 2017, sp. zn. 7 Rodo 13/2017, takto: I. Dovolání Okresního státního zastupitelství Plzeň-sever se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. III. Opatrovníkovi Mgr. Ivo Grabmüllerovi, advokátovi se sídlem v Plzni, Polní 70, se za úkon právní služby při výkonu funkce opatrovníka „ČČČČČ“ v dovolacím řízení přiznává odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 1 500 Kč. Odůvodnění: 1. Okresní státní zastupitelství Plzeň-sever (dále též „státní zástupitelství“) podalo dne 8. 12. 2016 Okresnímu soudu Plzeň-sever, soudu pro mládež, podle § 90 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže, dále jen „zákon č. 218/2003 Sb.“), návrh na uložení opatření podle § 93 odst. 1 písm. c) zákona č. 218/2003 Sb. dítěti mladšímu patnácti let „ČČČČČ“ (dále také jen „nezletilá“) pro skutek, v němž spatřovalo čin jinak trestný výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 1, 3 tr. zákoníku, jehož se nezletilá měla dopustit tím, že dne 13. 4. 2016 ve 20:09 hod. v obci B., okr. P.-s., prostřednictvím sociální sítě Facebook přeposlala osobě nezl. „ŘŘŘŘŘ“ *), videosoubory zobrazující nezl.“ZZZZZ“ *), zcela nahou a hladící se po přirození, které nezl. „ZZZZZ“ sama natočila a též přes sociální síť Facebook zaslala nezl. „VVVVV“ *), který poté video přeposlal dalším osobám, kdy bylo též zasláno i „ČČČČČ“. 2. Okresní soud Plzeň-sever, soud pro mládež, rozhodl o tomto návrhu usnesením ze dne 17. 1. 2017, sp. zn. 22 Rod 23/2016, tak, že řízení zcela zastavil; současně vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že nezletilá čin jinak trestný nespáchala. Zdůraznil, že nezletilá byla v době činu čtrnáctiletá dívka, která za pomoci sociálních sítí přeposlala spolužačce video, které předtím obdržela a na němž se svlékala, hladila na prsou a přirození a uspokojovala se rukou a pet lahví od minerálky stejně stará nezletilá „ZZZZZ“. Takové jednání nezletilé „ČČČČČ“ nelze podle soudu považovat za šíření pornografického díla, neboť na straně nezletilé chybí úmyslné zavinění a její jednání nevykazuje vůči ostatním členům společnosti žádné známky škodlivosti. Z toho soud následně dovodil, že byl dán nedostatek podmínky řízení ve smyslu § 104 o. s. ř. 3. Proti citovanému usnesení podalo Okresní státní zastupitelství Plzeň-sever odvolání, o němž Krajský soud v Plzni, soud pro mládež, rozhodl usnesením ze dne 16. 3. 2017, sp. zn. 7 Rodo 13/2017, tak, že v bodě I. usnesení soudu prvního stupně potvrdil, a v bodě II. vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odvolací soud se ztotožnil s hodnocením soudu prvního stupně ve vztahu k posouzení činu jinak trestného a v návaznosti na to pak i se závěrem tohoto soudu, že nebyly splněny podmínky řízení ve smyslu § 104 o. s. ř. Neshledal-li totiž soud prvního stupně, že nezletilá se dopustila činu jinak trestného pro nedostatek úmyslného zavinění, nezbylo mu, než řízení pro tuto neodstranitelnou vadu zastavit. 4. Okresní státní zastupitelství Plzeň-sever (dále též „dovolatel“) podalo proti tomuto usnesení odvolacího soudu dovolání. Učinilo tak z důvodu nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst. 1 o. s. ř., přičemž přípustnost dovolání spatřovalo v tom, že ve smyslu § 237 o. s. ř. napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. 5. Dovolatel se neztotožnil se závěry nižších soudů a zdůraznil, že cílem řízení ve věcech dětí mladších patnácti let není dítě potrestat, ale zejména na něj výchovně působit. Z povahy řízení vyplývá, že není možno rozhodnout ve věci bez nařízení jednání. Okresní soud Plzeň-sever, soud pro mládež, měl podle jeho názoru podaný návrh projednat a pak rozhodnout ve věci samé, tj. uložit výchovné opatření, upustit od uložení takového opatření nebo zamítnout návrh na uložení opatření. V tomto směru poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2008, sp. zn. 8 Tdo 514/2008, v jehož odůvodnění je uvedeno, že: V řízení ve věcech dětí mladších patnácti let podle hlavy třetí zákona o soudnictví ve věcech mládeže jde totiž o to, aby dítěti mladšímu patnácti let, dopustí-li se činu jinak trestného, bylo za splnění zákonných podmínek uloženo některé z taxativně vymezených opatření; tím je vymezena věc sama. Rozhodnutím ve věci samé je pak logicky rozhodnutí o uložení takového opatření, upuštění od uložení opatření, jakož i zamítnutí návrhu na uložení opatření. Ve všech těchto případech se postihuje sám předmět řízení, tj. soud se vyjadřuje k otázce, která mu byla předložena k posouzení. V tomto judikaturním rozhodnutí Nejvyšší soud podle dovolatele deklaroval, že bez nařízení jednání není možno ve věci rozhodnout. Poté citoval další pasáž tohoto rozhodnutí, podle něhož: Základním zákonným předpokladem pro uložení nejen ochranné výchovy, ale všech opatření podle § 93 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., je závěr, že se dítě mladší patnácti let dopustilo činu jinak trestného. Podle dovolatele právě to, zda se jedná o čin jinak trestný, je nutno zjistit a prokázat v řízení zahájeném k jeho návrhu. 6. V tomto konkrétním případě však okresní soud, soud pro mládež, bez nařízení jednání vyhodnotil, že není prokázána subjektivní stránka činu jinak trestného jako výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 1, 3 tr. zákoníku, a rovnou ve věci rozhodl. To dovolatel považoval za odporující usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2010, sp. zn. 8 Tdo 927/2010, podle kterého se v takových případech dokazování provádí až v jednání nařízeném soudem po zahájení řízení podle hlavy třetí zákona o soudnictví ve věcech mládeže. Toto řízení – na rozdíl od trestního řízení – probíhá výlučně před soudem. Dovolatel v tomto ohledu také poznamenal, že okresní soud, soud pro mládež, při rozhodování tzv. od stolu rozhodl zcela shodně ve všech 14 případech a odvolací soud všechna tato rozhodnutí shodně potvrdil. Jejich rozhodnutí tak zcela postrádají individuální posouzení jednotlivých případů, což je zarážející právě při hodnocení subjektivní stránky činu jinak trestného u 14 různých nezletilců. 7. Na základě všech shora uvedených skutečností proto dovolatel v závěru svého podání navrhl, aby Nejvyšší soud jako soud pro mládež v dovolacím řízení zrušil v napadeném rozsahu usnesení Krajského soudu v Plzni, soudu pro mládež, ze dne 16. 3. 2017, č. j. 7 Rodo 13/2017-86, a věc vrátil soudu druhého stupně k dalšímu řízení. 8. K podanému dovolání se vyjádřil opatrovník nezletilé Mgr. Ivo Grabmüller. Vyslovil přesvědčení, že napadené usnesení Krajského soudu v Plzni je věcně správné s tím, že tento soud správně posoudil, že prvoinstanční rozhodnutí Okresního soudu Plzeň-sever bylo procesní povahy, a tudíž ve věci nebylo nutné nařizovat ústní jednání. Uvedl, že dosavadní průběh řízení je z výchovného hlediska již dostatečně působící na nezletilou a není v zájmu jejího vývoje, aby docházelo bez dalšího a z ryze formálních důvodů ke snaze o její kriminalizaci, když samotný skutkový stav byl již náležitě objasněn. Podle jeho názoru Krajský soud v Plzni citlivě a současně bez vad posoudil celou problematiku a odmítl přepjatý formalismus státního zástupce, který je v rozporu se zájmem na zdravém vývoji nezletilé. Z uvedených důvodů opatrovník v závěru svého vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání státního zástupce zamítl jako nedůvodné. 9. Písemné vyjád