8 Tdo 1452/2009 — Nejvyšší soud

8 Tdo 1452/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g 265b/1g Datum rozhodnutí:28. 4. 2010 Spisová značka:8 Tdo 1452/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:8.TDO.1452.2009.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Účinná lítost Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby Dotčené předpisy:§ 148 tr. zák. § 66 písm. a) tr. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:11. 6. 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 1452/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 28. dubna 2010 dovolání obviněných G. N., a PhDr. V. Ž., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 5. 2009, sp. zn. 3 To 46/2008, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 46 T 5/2004, a rozhodl t a k t o : I. Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 5. 2009, sp. zn. 3 To 46/2008, v části týkající se obviněného PhDr. V. Ž. z r u š u j e . Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se současně z r u š u j í také další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Vrchnímu soudu v Praze p ř i k a z u j e , aby věc obviněného PhDr. V. Ž. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. II. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného G. N. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 20. 8. 2007, sp. zn. 46 T 5/2004, byli obvinění G. N. a PhDr. V. Ž. uznáni vinnými trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zák. jako spolupachatelé podle § 9 odst. 2 tr. zák., za což byli oba obvinění shodně odsouzeni podle § 148 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody na dvě léta, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle § 59 odst. 1 tr. zák. na čtyři léta. Obviněnému PhDr. V. Ž. byl podle § 53 odst. 1 tr. zák. uložen též peněžitý trest ve výměře 5.000.000,- Kč, přičemž podle § 54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou let. Oba obvinění napadli rozsudek soudu prvního stupně odvoláním. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 5. 2009, sp. zn. 3 To 46/2008, byl podle § 258 odst. 1 písm. b), d), e) tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu zrušen. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že oba obvinění byli uznáni vinnými trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. a odsouzeni oba shodně podle § 148 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody na dvě léta, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovou podle § 59 odst. 1 tr. zák. na čtyři léta. Podle skutkových zjištění odvolacího soudu se obvinění trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. dopustili tím, že 1) dne 20. 7. 1998 G. N. na Celním úřadu Ruzyně - letiště Praha po předchozí dohodě s PhDr. V. Ž., v úmyslu zkrátit clo a daň z přidané hodnoty (dále jen DPH), podal návrh na propuštění obrazů Zátiší s rybou, Žena se psem, Zátiší s krabem od autora Emila Filly, Hráč kulečníku od autora André Nemese a Zátiší s košem, ovocem a láhví od Alfréda Justitze zakoupených v galerii S. v L. do režimu tranzit, ve kterém, ač skutečným majitelem předmětných obrazů byl PhDr. Ž., jenž kupní cenu uhradil dne 26. 3. 1998 ze svého účtu vedeného u Živnostenské banky, a. s., a G. N. při nákupu obrazů na aukci podle ústní dohody PhDr. V. Ž. zastupoval, G. N. předstíral, že obrazy jsou jeho osobním majetkem, který dováží při převedení svého obvyklého místa pobytu ze zahraničí do tuzemska, a na základě těchto informací mu Celní úřad Praha II jako fyzické osobě dříve žijící v zahraničí, na kterou se vztahovalo ustanovení § 2 vyhlášky MF ČR č. 136/1998 Sb., dle kterého osobní majetek fyzických osob dovážený při převedení jejich obvyklého místa pobytu v zahraničí do tuzemska je osvobozen od cla, v důsledku čehož dne 4. 8. 1998 uvedené obrazy, jejichž celní hodnota při navržení do celního režimu tranzit byla 6.734.987,- Kč, celní úřad propustil do režimu volného oběhu s podmíněným osvobozením od cla a rovněž stanovil zákonnou podmínku nezcizitelnosti těchto obrazů ve lhůtě dvanácti měsíců od data jejich propuštění do volného oběhu a před uplynutím této lhůty G. N. předal obrazy PhDr. V. Ž. a uvedenou transakcí způsobili českému státu škodu ve výši 1.481.697,- Kč jako únik na DPH, kterou dodatečným rozhodnutím ze dne 2. 5. 2001 č. 08-16/01 vyměřil Celní úřad Praha II se sídlem v Praze, 2) dne 24. 4. 1998 G.N. na celním přechodu Celního úřadu Ruzyně - letiště Praha po předchozí dohodě s PhDr. V. Ž., v úmyslu zkrátit clo a DPH, písemně prohlásil, že obraz Jákobův žebřík od Marca Chagalla v hodnotě v přepočtu 20.454.000,- Kč, který si dne 16. 2. 1998 PhDr. V. Ž. zakoupil v C. G. v N. Y., je jeho soukromý majetek, a na základě jeho prohlášení byl obraz propuštěn do režimu volného oběhu s osvobozením od dovozního cla na základě ustanovení § 26 vyhlášky MF ČR č. 93/1993 Sb. jako vybavení domácnosti určené k zařízení přechodného bydliště, neboť se na něj vztahoval § 2 téže vyhlášky, dle kterého osobní majetek fyzických osob dovážený při jejich přestěhování z trvalého bydliště v zahraničí do tuzemska je osvobozen od dovozního cla, po propuštění obrazu do volného oběhu obraz předal zpět PhDr. V. Ž. a uvedenou transakcí způsobil českému státu škodu ve výši 4.498.880,- Kč jako únik DPH, když tuto částku by musel obviněný PhDr. V. Ž. jako faktický majitel obrazu při jeho dovozu do ČR zaplatit. Proti rozsudku odvolacího soudu podali oba obvinění prostřednictvím svých obhájců v zákonné lhůtě dovolání směřující proti výroku o vině. Shodně v nich odkázali na dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítli, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněný G.N. ve shodě s dosavadní obhajobou tvrdil, že stěžejním problémem je výklad pojmů uvedených v čl. I Dohody o dovozu vzdělávacích, vědeckých a kulturních materiálů, publikované pod č. 102/1998 Sb. (nadále Dohoda) a bodu I Protokolu k této Dohodě, publikovanému pod č. 103/1998 Sb. (nadále Protokol). Odvolací soud na jedné straně odmítá jeho výklad, že neuvalení cla je totožné s osvobozením od cla, přičemž konstatuje, že pro tento výklad nepředkládá žádné argumenty. Na druhé straně se staví za výklad podaný Generálním ředitelstvím cel a nekriticky jej přejímá, což vzbuzuje pochybnosti o správnosti jeho postupu v dané otázce. Připomněl, že proti sobě stojí dvě vyjádření, a to sdělení Ústavu státu a práva Akademie věd České republiky a odborné vyjádření Generálního ředitelství cel. Větší váhu soud přikládá názoru Generálního ředitelství cel s argumentem, že je gestorem Dohody, nezabývá se ale hodnocením právního názoru Ústavu státu a práva, ačkoliv jde o instituci s přinejmenším stejně kvalifikovanými vykladači práva, jakými disponuje Generální ředitelství cel. Dovolatel opakoval, že setrvává na svém právním názoru, znovu upozornil na obsah tehdy platného a účinného zákona o dani z přidané hodnoty č. 588/1992 Sb., který činil právní režim daně z přidané hodnoty závislý na clu. Ustanovení § 43 odst. 6 tohoto zákona přímo uvádí, že zboží z dovozu je osvobozeno od daně z přidané hodnoty, pokud se na něj vztahuje osvobození od cla. Toto ustanovení podle něj navazuje na znění čl. I odst. 1 písm. b) Dohody, podle něhož se smluvní státy zavázaly, že nebudou uvalovat cla nebo jiné dávky na dovoz nebo v souvislosti s dovozem vzdělávacích, vědeckých a kulturních materiálů uvedených v přílohách B, C, D a E této dohody; příloha B vyjmenovává „umělecká díla a sběratelské předměty vzdělávacího, vědeckého a kulturního charakteru“, přičemž na seznamu těchto děl jsou i malby a kresby, včetně kopií, které byly provedeny ručně, vyjma sériově vyrobeného malovaného zboží. Odkázal i na v rozhodné době platný a účinný celní zákon č. 13/1993 Sb., který v § 318 stanovil, že jeho ustanovení se užijí jen tehdy, nestanoví-li mezinárodní smlouva jinak, z čehož je podle něj zřejmé, že Dohoda měla při aplikaci přednost před celním zákonem. Nesouhlasil s právním názorem odvolacího soudu, že dodatečné vyměření daně z přidané hodnoty na dovezené obrazy ve výši 22 % jejich hodnoty není ničím jiným než následnou vnitřní daní, kterou byl