8 Tdo 335/2018 – Nejvyšší soud

8 Tdo 335/2018-24 USNESENÍ Nejvyšší soud jako soud pro mládež rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Kůrkové a soudců JUDr. Milady Šámalové a JUDr. Jana Bláhy v právní věci dítěte mladšího patnácti let XXXXX*) zastoupeného opatrovníkem JUDr. Ivem Palkoskou, advokátem se sídlem Kladno, Kleinerova 24, vedené u Okresního soudu v Kladně, soudu pro mládež, pod sp. zn. 4 Rod 13/2017, o dovolání opatrovníka proti usnesení Krajského soudu v Praze, soudu pro mládež, ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. 13 Rodo 6/2017, t a k t o : I. Dovolání opatrovníka nezletilého XXXXX se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Dosavadní průběh řízení 1. Okresní státní zastupitelství v Kladně podalo dne 2. 6. 2017 v právní věci dítěte mladšího patnácti let XXXXX  (dále též jen „nezletilého“) podle § 90 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže (dále jen „zákon č. 218/2003 Sb., popř. z. s. m.“), návrh na uložení opatření, a to napomenutí s výstrahou. Návrh odůvodnilo tím, že policejní orgán usnesením ze dne 22. 5. 2017, č. j. KRPS-120031-30/TČ-2017-010371-KL, které nabylo právní moci dne 31. 5. 2017, podle § 159a odst. 2 tr. ř. z důvodu uvedeného v § 11 odst. 1 písm. d) tr. ř. odložil věc podezření ze spáchání přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se měl dopustit nezletilý XXXXX, protože pro nedostatek věku není trestně odpovědný. 2. Předmětného činu jinak trestného se měl nezletilý XXXXX dopustit tím (viz návrh na uložení opatření podle § 90 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb.), že dne 8. 4. 2017 v 18:55 hodin v K. K., v lesním porostu, poblíž 14. základní školy u ulice E., fyzicky napadl poškozeného YYYYY **), a to tím způsobem, že jej napadl zezadu, kdy mu přetáhl mikinu přes hlavu a následně jej udeřil dvakrát kolenem do oblasti hlavy, v důsledku tohoto poškozený upadl na zem, nezletilý XXXXX si obkročmo stoupl nad poškozeného, ten si bránil rukama obličej, nezletilý ho opakovaně udeřil pěstmi do oblasti hlavy, po tomto vstal, dupl na poškozeného do oblasti trupu a z místa odešel, v důsledku napadení vyhledal poškozený druhý den lékařské ošetření v nemocnici Kladno pro bolest pravé ruky, pracovní neschopnost nenastala. 3. Rozsudkem Okresního soudu v Kladně, soudu pro mládež, ze dne 23. 6. 2017, sp. zn. 4 Rod 13/2017, bylo nezletilému podle 93 odst. 1 písm. c) zákona č. 218/2003 Sb. uloženo napomenutí s výstrahou. V dalším soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a že stát je povinen zaplatit opatrovníku JUDr. Ivu Palkoskovi odměnu a náhradu hotových výdajů v celkové výši 5 445 Kč včetně DPH. 4. Soud prvního stupně měl za to, že z videonahrávky pořízené mobilním telefonem, v níž je přehledně a nepřerušovaně zachyceno jednání nezletilého, lze bez jakýchkoliv pochybností učinit skutkové a právní závěry ohledně posuzovaného činu. Z této videonahrávky vyplývá, že nezletilý útočí vůči poškozenému v době, kdy poškozený není aktivní, nebrání se a před nezletilým utíká. Ze strany nezletilého, který poškozeného dvakrát udeřil kolenem do oblasti hlavy, obkročmo si nad něj stoupl, opakovaně ho udeřil pěstmi do oblasti hlavy a následně dupl do oblasti jeho trupu, se jednalo o značně intenzivní fyzický útok. S ohledem na charakter napadení poškozeného nebylo možné hovořit o běžném konfliktu mezi školáky, o pouhé klukovské rvačce, nýbrž o činu jinak trestném vykazujícím znaky výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku. Z videonahrávky se nepodává, že by se nezletilý toliko bránil – že by byl k násilnému jednání donucen z důvodu vlastního ohrožení. Poněvadž soud neshledal, že by se jednalo o méně společensky škodlivé jednání pouze přestupkového charakteru, ze zprávy orgánu sociálně-právní ochrany dětí (dále též jen „OSPOD“) zjistil, že opatrovnický spis nezletilého dosud nebyl veden a že nebyly známy negativní zprávy o jeho chování, návrhu státního zastupitelství na uložení napomenutí s výstrahou se zřetelem ke konkrétní závažnosti činu, věku nezletilého, skutečnosti, že šlo o prvé protiprávní jednání nezletilého, i k postoji nezletilého, který projevil u soudního jednání lítost, vyhověl. 5. Rozhodnutí soudu prvního stupně napadl opatrovník nezletilého odvoláním. Usnesením Krajského soudu v Praze, soudu pro mládež, ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. 13 Rodo 6/2017, byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen. Krajský soud v Praze, soud pro mládež, dále rozhodl tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení a že Česká republika – Krajský soud v Praze je povinen zaplatit opatrovníku JUDr. Ivu Palkoskovi na nákladech odvolacího řízení částku 4 600 Kč včetně DPH. II. Dovolání a vyjádření k němu 6. Proti usnesení odvolacího soudu podal opatrovník nezletilého dovolání a namítl, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek procesního a hmotného práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od judikatury Nejvyššího soudu, či otázek, které dosud nebyly Nejvyšším soudem řešeny či byly řešeny odlišným způsobem. Dovolatel měl za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. 7. Uvedl, že s uložením napomenutí s výstrahou nesouhlasil, poněvadž existovaly pochybnosti o tom, zda se skutečně jedná o skutek, který by jinak byl trestný, a rovněž s ohledem na další okolnosti týkající se věci samé, jejího vyšetřování a projednání před soudem. 8. Zdůraznil, že čin nezletilého byl projednán v největší jednací síni Okresního soudu v Kladně za účasti více osob, když nezletilý byl umístěn vedle svého opatrovníka na místě, kde jindy sedává obhájce s obžalovaným, což zjevně vedlo k další traumatizaci nezletilého. Projednávání trestných činů před trestním soudem je běžně zobrazováno ve filmu a v televizi, a dostane-li se nezletilý do stejné situace, kterou zná z televize a z filmu, nabude dojmu, že stojí před skutečným trestním tribunálem a je souzen, přičemž nebude schopen rozlišit, že podle zákona by vůči němu mělo být postupováno mnohem citlivěji a neformálněji než k dospělému obviněnému. Ustanovení § 92 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. umožňuje, aby dítě nemuselo být v řízení vyslechnuto, a to tehdy, je-li jednání, v němž je spatřován čin jinak trestný, spolehlivě prokázáno jiným způsobem. V posuzované věci byla uvedená podmínka splněna, neboť podstatná část jednání nezletilého byla zachycena na videozáznamu, který je součástí soudního spisu. Je sice pravdou, že podle zákona musí být názor nezletilého vždy zjištěn. Toto zjištění lze ale provést neformálně při pohovoru v kanceláři soudce apod., a zamezit tak traumatizaci nezletilého. Pokud musel soud přerušit výslech nezletilého s ohledem na jeho duševní stav, měl tuto okolnost promítnout do úvah o uložení opatření. 9. Do úvah o uložení opatření měla být promítnuta rovněž skutečnost, že od samého počátku docházelo k velmi necitlivému přístupu k nezletilému. Policejní orgány vůči nezletilému postupovaly s mnohem větší tvrdostí, než by mohly postupovat vůči osobě starší než patnáct let. Při prvotním výslechu nezletilého dne 13. 4. 2017 neumožnily účast jeho otce s odůvodněním, že postačuje účast orgánu sociálně právní ochrany dětí. V případě mladistvého však § 43 zákona č. 218/2003 Sb. dává zákonnému zástupci právo, aby se zúčastnil těch úkonů, kterých se podle zákona může zúčastnit mladistvý. Při výslechu nezletilého by uvedené právo zákonného zástupce mělo být zvláště dodržováno, i když to není v zákoně výslovně uvedeno. Nezletilý, který je od svého rodiče v podobné situaci oddělen, to nese velmi obtížně, pociťuje zvýšenou nejistotu a je traumatizován. Této traumatizaci přitom přítomnost orgánu sociálně právní ochrany dětí nemůže zabránit. Pouhá přítomnost orgánu sociálně právní ochrany dětí nemůže zaručit ani dodržování procesních práv nezletilého. Orgány sociálně právní ochrany dětí mnohdy vycházejí vstříc spíše orgánům činným v trestním řízení a na zájmy nezletilého – na to, aby sebe nebo osoby blízké neobvinil – nehledí. Podle jeho názoru ačkoliv je v zákoně č. 218/2003 Sb. právo na přítomnost obhájce přiznáno toliko mladistvému při úkonech podle trestního řádu, mělo by být analogicky podle zásady a maiore ad minus přiznáno i nezletilému. Je-li ze zákona zajištěno právo mladistvého na přítomnost jeho rodičů u výslechu, mělo by být přiznáno i nezletilému. 10. Dále vytkl, že před soudem prvního stupně namítal, že nebyly zjištěny všechny ve věci rozhodné skutečnosti tak, aby uložené opatření bylo přiměřené povaze a závažnosti spáchaného činu. Navrhoval výslech matky poškozeného a třídní učitelky nezletilého s ohledem na hodnocení školy a vyjádření rodičů. Pokud matka poškozeného oznamovala věc na policii s tím, že syn byl napaden neznámou osobou, což zjevně nebyla pravda, měla být vyslechnuta v postavení svědka. Z úředního záznamu policie vyplývá, že nezletilý se měl poškozenému omluvit, což mohlo mít na uložení opatření vliv. Důkazy nebyly opatřeny odpovídajícím způsobem, vše je založeno jen na úředních záznamech policie. Jestliže