8 Tdo 670/2004 — Nejvyšší soud

8 Tdo 670/2004 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 6. 2004 Spisová značka:8 Tdo 670/2004 ECLI:ECLI:CZ:NS:2004:8.TDO.670.2004.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 670/2004 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 6. 2004 o dovolání, jež podal obviněný D. V. K., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici V., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2003, sp. zn. 11 To 330/2003, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha – východ pod sp. zn. 16 T 43/2003, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu Praha – východ byl obviněný D. V. K. uznán vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák., dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., trestným činem porušení předpisů o nálepkách k označení zboží podle § 148a odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. a odsouzen podle § 148 odst. 3 tr. zák., § 35 odst. 1 tr. zák. (nepřesně uvedeno § 35 odst. 2 tr. zák.) k úhrnnému trestu odnětí svobody na čtyři léta, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, podle § 57 odst. 1, 2 tr. zák. k trestu vyhoštění na pět let; podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl uložen trest propadnutí věci, a to 2.591.800 Ks cigaret a podle § 55 odst. 1 písm. c) tr. zák. trest propadnutí věci – bankovek. Podle skutkových zjištění okresního soudu se obviněný trestných činů dopustil v ideálním souběhu tím, že v přesně nezjištěné době od počátku měsíce června 2002 do 21. 6. 2002 přivezl nebo nechal přivézt na území České republiky 2.591.800 ks neproclených cigaret různých značek v baleních neoznačených předepsanou tabákovou nálepkou České republiky ve smyslu ustanovení § 40a a násl. zákona č. 587/1992 Sb., o spotřebních daních, které uskladnil v pronajatém objektu na S., okr. P. – v., s úmyslem je dále distribuovat ke spotřebiteli, přičemž uvedené množství cigaret bylo dne 21. 6. 2002 při zákroku celních a policejních orgánů zajištěno, čímž na již uniklém clu způsobil České republice škodu ve výši 1.425.492,- Kč (před opravou písařské chyby ve výroku rozsudku uvedeno 10.425.492,- Kč) a chystaným ilegálním prodejem bezprostředně ohrozil příjem státu zkrácením spotřební daně ve výši 2.047.522,- Kč a daně z přidané hodnoty ve výši 1.334.259,- Kč. Obviněný podal proti rozsudku soudu prvního stupně odvolání směřující proti výroku o vině i výroku o trestu. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2003, sp. zn. 11 To 330/2003, byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen ve výroku o způsobu výkonu trestu a ve výrocích o uložení trestu vyhoštění a trestu propadnutí bankovek. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněný byl pro výkon uloženého trestu odnětí svobody podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem a nově bylo podle § 55 odst. 1 písm. c) tr. zák. rozhodnuto i o trestu propadnutí bankovek. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání. Zaměřil je proti výroku o vině i výroku o trestu a odkázal v něm na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Vytkl, že skutková zjištění, jak jsou vyjádřena ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, vykazují zásadní pochybnosti, která nedovolují konkretizovat čas, místo jednání ani subjekt dílčího jednání, jímž mělo dojít ke zkrácení cla. V tomto rozsahu neměl být podle jeho názoru uznán vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 tr. zák. Upozornil, že škoda způsobená na uniklém clu je ve výroku rozsudku soudu prvního stupně chybně vyčíslena na 10.425.492,- Kč, ačkoliv správně měla činit pouze 1.425.492,- Kč; tím se podle něj výše škody dostala do rozporu s použitou právní kvalifikací. Uvedl, že odvolací soud pochybil, neodstranil-li tyto vady a neuložil-li mu mírnější trest odnětí svobody. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Praze zrušil a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedla, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl relevantně uplatněn v té části, v níž obviněný namítl, že nebylo zjištěno, zda byl plátcem cla. Zdůraznila, že neokolkované cigarety byly předmětem dovozu a neprošly celním řízení, přičemž pachatelem či spolupachatelem trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby může být nejen subjekt daně, cla, event. jiné povinné platby, ale kdokoliv, kdo svým úmyslným jednáním způsobí, že daň, clo, poplatek, event. jiná povinná platba nebyla jemu anebo jinému subjektu vyměřena buď vůbec, anebo nikoliv v zákonném rozsahu, a daň, clo, poplatek nebo jiná povinná platba byla zkrácena ve větším rozsahu. Námitka, že ve výroku rozsudku soudu prvního stupně byla nesprávně vyčíslena škoda na uniklém clu na 10.425.492,- Kč, ač správně měla být uvedena částka 1. 425.492,- Kč, je podle ní důvodná, avšak z kontextu rozhodnutí vyplývá, že jde toliko o zřejmou nesprávnost nebo písařskou chybu, kterou lze odstranit postupem podle § 131 odst. 1 tr. ř. Navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl relevantně uplatněn v té části dovolání, v níž obviněný zpochybnil správnost právního posouzení skutku, pokud byl uznán vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 tr. zák. i ohledně uniklého cla. Namítl, že nebylo náležitě zjištěno, kdy, kde a kdo cigarety na území České republiky dovezl, v důsledku čehož nebylo ani náležitě zjištěno, kdo škodu na uniklém clu způsobil. Z hlediska napadeného rozsudku a obsahu dovolání je tedy významná otázka, zda byl obviněný subjektem povinným platit clo. Trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. se dopustí, kdo ve větším rozsahu zkrátí daň, clo, pojistné na sociální zabezpečení nebo zdravotní pojištění, poplatek nebo jinou jim podobnou povinnou platbu, způsobí-li takovým činem značnou škodu. Trestného činu porušení předpisů o nálepkách k označení zboží podle § 148a odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. se dopustí, kdo s nálepkami