Nejvyšší soud 8 Tvo 16/2026 – Vazba útěková

Usnesením soudce Vrchního soudu v Praze, soudu pro mládež, ze dne 18. 6. 2026, sp. zn. 1 Ntm 11/2026, bylo na návrh předsedy senátu Městského soudu v Praze, soudu pro mládež, rozhodnuto tak, že podle § 47 odst. 1, 3 zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. s. m.“), se ve věci vedené u Městského soudu v Praze jako soudu pro mládež pod sp. zn. 1 Tm 2/2026 prodlužuje lhůta vazby mladistvého AAAAA o šest měsíců, tedy do 24. 12. 2026.

Proti tomuto usnesení podali za mladistvého AAAAA (dále též jen „mladistvý“) v zákonem stanovené lhůtě stížnost obhájce a opatrovník.

Obhájce mladistvého, jemuž bylo označené usnesení Vrchního soudu v Praze, soudu pro mládež, doručeno dne 25. 6. 2026, dne 29. 6. 2026 signalizoval, že podanou stížnost zdůvodní nejpozději do pěti pracovních dnů, což ale neučinil.

Mladistvý v odůvodnění stížnosti podané za něj opatrovníkem namítl, že vrchní soud nesprávně vyhodnotil zákonné podmínky pro prodloužení vazby. Nesouhlasil se závěrem, že dosavadní délka řízení byla poznamenána nutností opatřit znalecké posudky o duševním stavu spoluobviněných a pořízením překladů do maďarštiny a rumunštiny, neboť jde o průtahy zaviněné organizačními potížemi na straně orgánů činných v trestním řízení, jež nemohou jít k tíži mladistvého. V tomto kontextu upozornil i na ustanovení § 38 odst. 2 z. s. m., podle něhož lze konat společné řízení proti mladistvému a dospělému pouze výjimečně. K průtahům v řízení došlo právě z důvodu doplňování dokazování vůči dospělým spoluobviněným, na jejichž znalecké posudky se čekalo řadu měsíců. Bylo-li by trestní stíhání mladistvého vyloučeno k samostatnému projednání, mohla být jeho věc již skončena.

Mladistvý nesouhlasil ani se závěrem vrchního soudu, že v současném stadiu řízení se reálně nenabízí žádné alternativní opatření k náhradě vazby. Zákon výslovně umožňuje, aby byl po propuštění mladistvého z vazby nařízen dohled probačního úředníka, který může trvat až do skončení trestního stíhání. Neposoudil-li toto konkrétní opatření vrchní soud jako plnohodnotnou alternativu eliminující vazební důvody, jde o závažné pochybení a nerespektování specifického účelu řízení ve věcech mládeže.

Mladistvý proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení podle § 149 odst. 1 písm. a) tr. ř. zrušil a sám rozhodl tak, že se návrh předsedy senátu Městského soudu v Praze jako soudu pro mládež na prodloužení lhůty trvání vazby mladistvého zamítá.

Z podnětu stížnosti mladistvého Nejvyšší soud, soud pro mládež (dále jen „Nejvyšší soud“), podle § 147 odst. 1 tr. ř. přezkoumal správnost výroků napadeného usnesení, proti nimž mohl stěžovatel podat stížnost, a řízení předcházející napadenému usnesení a dospěl k závěru, že stížnost mladistvého není důvodná.

Z obsahu spisového materiálu se podává, že Městské státní zastupitelství v Praze podalo dne 28. 5. 2026 Městskému soudu v Praze, soudu pro mládež, obžalobu na mladistvého AAAAA (mimo dalších spoluobviněných) pro skutek kvalifikovaný jako provinění loupeže podle § 173 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a provinění porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku.

Mladistvý AAAAA je ve vazbě. Do vazby byl vzat usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 26. 9. 2025, sp. zn. 0 Ntm 15001/2025, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 30. 10. 2025, sp. zn. 61 Tmo 24/2025, z důvodů uvedených v § 67 písm. a), c) tr. ř. Počátek vazby byl stanoven na den 24. 9. 2025 od 4:55 hodin, tj. od zadržení mladistvého (č. listu 534, 539). Naposledy před podaným návrhem bylo o vazbě mladistvého rozhodnuto usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4, soudu pro mládež, ze dne 19. 3. 2026, sp. zn. 0 Ntm 16002/2026, a lhůta trvání vazby byla prodloužena o 3 měsíce (č. l. 599).

Pro úplnost Nejvyšší soud doplňuje, že Vrchní soud jako soud pro mládež rozhodl o návrhu na prodloužení vazby ve vazebním zasedání, jelikož mladistvý projevil vůli být před rozhodnutím slyšen.

Dne 8. 6. 2026 byl Vrchnímu soudu v Praze jako soudu pro mládež (dále jen „Vrchní soud v Praze“, popř. „vrchní soud“) předložen návrh předsedy senátu Městského soudu v Praze, soudu pro mládež (dále jen „Městský soud v Praze“, popř. „městský soud“), na prodloužení lhůty vazby mladistvého o dalších šest měsíců, tj. do 24. 12. 2026, s tím, že důvody vazby podle § 67 písm. a), c) tr. ř. nadále trvají.

Rozhodl-li napadeným usnesením soudce Vrchního soudu v Praze o tomto návrhu tak, že mu zcela vyhověl a podle § 47 odst. 1, 3 z. s. m. prodloužil vazbu mladistvého do 24. 12. 2026, nepochybil a své rozhodnutí přesvědčivě zdůvodnil. Podle § 47 odst. 1 z. s. m. vazba v řízení ve věcech mladistvých nesmí trvat déle než dva měsíce, a jde-li o zvlášť závažné provinění, nesmí trvat déle než šest měsíců. Po uplynutí této doby může být vazba výjimečně prodloužena až o další dva měsíce a v řízení o zvlášť závažném provinění, jímž provinění loupeže podle § 173 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku je, až o dalších šest měsíců, pokud nebylo možné pro obtížnost věci nebo z jiných závažných důvodů trestní stíhání v této lhůtě skončit a propuštěním mladistvého na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního stíhání. K takovému prodloužení může dojít pouze jednou v přípravném řízení a jednou v řízení před soudem pro mládež. Podle § 47 odst. 3 označeného zákona o prodloužení vazby v řízení před soudem rozhoduje soudce soudu pro mládež nadřízeného soudu pro mládež, který je příslušný věc projednat nebo který věc již projednává. Návrh na prodloužení lhůty vazby je povinen předseda senátu doručit nadřízenému soudu pro mládež nejpozději 15 dnů před skončením lhůty.

Předpoklady pro prodloužení vazby mladistvého byly splněny po stránce formální i věcné. Z odůvodnění napadeného usnesení se podává, že se vrchní soud ztotožnil s návrhem předsedy senátu městského soudu na prodloužení vazby mladistvého, na který plně odkázal, a rozvedl okolnosti, které jsou relevantní jak z pohledu trvání vazebních důvodů uvedených v § 67 písm. a), c) tr. ř., tak i rozhodnutí o prodloužení vazby.

Vrchní soud po připomenutí dosavadních výsledků trestního řízení, přičemž neshledal jakékoli nedůvodné průtahy, konstatoval, že důvody vazby podle 67 písm. a) a c) tr. ř., které byly u mladistvého shledány již při jeho vzetí do vazby a dále pak i v průběhu celého řízení proti němu dosud vedeného, trvaly i v době rozhodování o prodloužení vazby. Ztotožnil se i s argumentací předestřenou předsedou senátu městského soudu, podle níž obavy, že mladistvý se bude při pobytu na svobodě trestnímu stíhání vyhýbat, aby se vyhnul hrozícímu trestnímu opatření nepodmíněného odnětí svobody, a že na svobodě zopakuje trestnou činnost, pro niž je nyní trestně stíhán, vyplývají z řady skutečností doložených ve spisovém materiálu. Vrchní soud především zdůraznil, že mladistvý je reálně ohrožen nepodmíněným trestním opatřením v trvání několika let s ohledem na mimořádnou závažnost a vysokou organizovanost a plánovitost zvlášť závažného provinění loupeže a provinění porušování domovní svobody, kterých se měl podle obžaloby dopustit jako spolupachatel. Opodstatněné jsou podle přesvědčení vrchního soudu úvahy předsedy senátu městského soudu jak o existenci vazby útěkové, tak i předstižné. Mladistvý by mohl za pomoci rodinných příslušníků vycestovat kamkoliv mimo území České republiky a nelze vyloučit ani riziko opakování podobného jednání.

Vrchní soud uzavřel, že s ohledem na skutečnosti, které odůvodňují existenci zjištěných vazebních důvodů, je zjevné, že propuštěním mladistvého na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního řízení, jak to požaduje ustanovení § 47 odst. 1 z. s. m. Prodloužení vazby o šest měsíců považoval za odůvodněné nutností vytvořit dostatečný časový prostor pro provedení nejen řízení před městským soudem jako soudem prvního stupně, ale i pro provedení případného odvolacího řízení, za situace, kdy v současném stadiu řízení před soudem lze vazbu prodloužit pouze jedenkrát.

Nejvyšší soud se shora rozvedenými závěry souhlasí a má je za správné, podložené obsahem spisového materiálu. Z dosavadního průběhu trestního řízení neplyne žádná okolnost, která by trestní stíhání pro provinění loupeže podle § 173 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, zjevně zpochybňovala, o čemž svědčí jak podaná obžaloba, tak i vyhlášený odsuzující rozsudek soudu prvního stupně, byť nepravomocný. O vině mladistvého ale může být spolehlivě rozhodnuto až po provedení a řádném vyhodnocení všech důkazů. Nejvyšší soud souhlasí s mladistvým, že délka řízení byla dozajista poznamenána potřebou vypracování znaleckých posudků z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinické psychologie, na dva dospělé spoluobviněné, jakož i překlady do rumunštiny a maďarštiny, ale jde o objektivní okolnosti, které nemohou sice jít k tíži obviněných a mladistvých, ale na druhé straně nemohou mít ani zásadní vliv na úvahu o nepřiměřené, ničím nepodložené délce řízení. Přijmout nelze ani výhradu mladistvého směřující k vyloučení jeho věci ze společného řízení. Jak mladistvý správně připomíná, podle § 38 odst. 2 z. s. m. společné řízení proti mladistvému a dospělému lze konat jen výjimečně, jestliže je to nutné pro všestranné a objektivní objasnění věci a není to na újmu mladistvého. Není pochyb o tom, že právě posuzovaná věc je případem důvodného podezření z plánovité, vysoce organizované trestné činnosti několika osob, a to jak dospělých, tak i mladistvých, přičemž právě její řádné a spolehlivé objasnění vyžaduje konání společného řízení. Důsledné respektování zásady materiální pravdy zde rozhodně nemůže být vnímáno jako procesní postup stojící mimo zájmy mladistvého. S ohledem na uvedené nelze konstatovat, že podmínky § 38 odst. 2 z. s. m. nejsou splněny a že je namístě věc dospělých vyloučit a postoupit ji příslušnému obecnému soudu podle § 38 odst. 3 z. s. m.

Z hlediska existence vazebního důvodu podle § 67 písm. a) tr. ř. je významnou okolností, že mladistvý je cizí státní příslušník, na území České republiky nemá stálé bydliště, pracovní či jiné vazby, nestuduje zde. Jeho faktická dosažitelnost je tedy pro orgány činné v trestním řízení velmi problematická. Uváží-li se závažnost projednávané trestné činnosti, daná její organizovaností, hrozící trestní opatření, jakož i absence jakýchkoliv vazeb mladistvého k České republice, to vše i podle názoru Nejvyššího soudu obavu z jeho chování způsobem předvídaným v ustanovení 67 písm. a) tr. ř. nepochybně odůvodňuje. Co do existence vazebního důvodu podle § 67 písm. c) tr. ř. je podstatnou skutečností, že se trestné činnosti, pro kterou je mladistvý stíhán, dopustil ze zištných důvodů, o čemž svědčí i v návrhu zmiňované indicie o tom, že trestná činnost pro mladistvého mohla představovat zdroj obživy, odkaz na absenci legálních příjmů, neustálených osobních i sociálních poměrů, což jen podporuje správnost úvahy o hrozbě opakování závadového jednání a trestné činnosti. Vzhledem k nastíněným skutečnostem Nejvyšší soud sdílí přesvědčení vrchního soudu, že mladistvý by mohl mít motivaci a za pomoci rodinných příslušníků i možnosti odcestovat do domovského či jiného státu, a zároveň nelze eliminovat ani riziko opakování podobného jednání (viz bod 6 usnesení vrchního soudu).

Nejvyšší soud uzavírá, že vrchní soud nepochybil, deklaroval-li existenci označených vazebních důvodů a vyvodil-li, že jsou splněny podmínky pro prodloužení vazby podle § 47 odst. 1 z. s. m. Soud vyložil, proč podle něj nebylo možné trestní stíhání ve lhůtě uvedené v § 47 odst. 1 citovaného zákona skončit, přičemž z odůvodnění jeho rozhodnutí je zjevné, že se jedná o jiné závažné důvody nemající svůj původ v nedůvodných průtazích řízení, ale v běžném nutném postupu ve věci, komplikovaném též potřebou zajistit tlumočení z maďarského a rumunského jazyka. Vysvětlil také, proč propuštěním mladistvého na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního stíhání, správně v této souvislosti akcentoval především skutečnost, že útěkový důvod vazby je naplněn v míře „neobyčejně vysoké“.

Splněny byly i předpoklady pro to, aby lhůta vazby mladistvého byla prodloužena o dalších šest měsíců, tj. o maximální možnou dobu, do 24. 12. 2026. Vrchní soud vzal rozumně v potaz, že je nutno vytvořit dostatečný časový prostor pro provedení nejen řízení před městským soudem jako soudem prvního stupně (odsuzující rozsudek byl vyhlášen 21. 8. 2026), ale i pro provedení případného odvolacího řízení (mladistvý podal odvolání), a to za situace, kdy další opětovné prodloužení vazby mladistvého není s ohledem na ustanovení § 47 odst. 2 z. s. m. již možné. Uvážlivě připomněl, že samozřejmě není vyloučeno, aby v závislosti na dalším vývoji ve věci vazba skončila ještě před tímto datem.

Konečně je třeba zmínit, že vrchní soud zvažoval, zda nepřichází v úvahu nahradit účel vazby u mladistvého jiným, méně razantním opatřením, nezasahujícím tak invazivním způsobem do jeho osobní svobody, ale přesvědčivě vyvodil, že žádné alternativní opatření předvídané trestním řádem nebo zákonem o soudnictví ve věcech mládeže se reálně nenabízí, uváží-li se naléhavost obavy z útěku mladistvého a z opakování trestné činnosti směřující proti životu, zdraví či majetku, byl-li by na svobodě. Tento argument je natolik zásadní, že nelze akceptovat ani výhradu mladistvého, že vrchní soud se konkrétně nezabýval alternativou eliminující vazební důvod, již by v jeho případě představoval dohled probačního úředníka nad ním. Uprchl-li by mladistvý po propuštění z vazby, což i podle Nejvyššího soudu reálně hrozí, stěží lze očekávat od institutu nahrazujícího důvody vazby splnění svého účelu.

Nejvyšší soud proto stížnost mladistvého podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou zamítl.