Nejvyšší soud 8 Tvo 17/2026 – Trvání vazby

Usnesením soudce Vrchního soudu v Praze, soudu pro mládež, ze dne 9. 7. 2026, sp. zn. 1 Ntm 12/2026, bylo na návrh předsedy senátu Městského soudu v Praze, soudu pro mládež, rozhodnuto tak, že podle § 47 odst. 1, 3 zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. s. m.“), se ve věci vedené u Městského soudu v Praze jako soudu pro mládež pod sp. zn. 1 Tm 2/2026 prodlužuje lhůta vazby mladistvého AAAAA o šest měsíců, tedy do 6. 2. 2027.

Proti tomuto usnesení podala za mladistvého AAAAA (dále též jen „mladistvý“) v zákonem stanovené lhůtě opatrovnice stížnost. V odůvodnění stížnosti uvedla, že napadené usnesení má mladistvý za nesprávné a nezákonné. Soud převzal dřívější důvody uváděné v souvislosti s rozhodováním o prodloužení vazby mladistvého, jeho závěr ohledně důvodů pro další prodloužení lhůty vazby není přesvědčivý a nemůže obstát. Soud se náležitě nezabýval osobními poměry mladistvého; ve věci bylo rozhodováno bez nařízení vazebního zasedání, a tak mladistvý neměl možnost se před soudem vyjádřit, a to např. k možnosti nabídky institutů nahrazujících vazbu. Mladistvý akcentoval, že v jeho případě je třeba klást důraz na šetrnější postup a zvolit opatření, která nejsou spojena s dalším omezením svobody více, než je nutné. Mladistvý je ve vazbě 9 měsíců, další jeho pobyt ve vazbě by byl nepřiměřený vzhledem k jeho věku i k zásadě minimalizace zásahů do osobní svobody. V dalším mladistvý vyjádřil přesvědčení, že v jeho případě lze vazbu nahradit alternativními prostředky, které budou dostatečnými zárukami pro splnění účelu vazby.

Mladistvý proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení podle § 149 odst. 1 písm. a) tr. ř. zrušil a sám rozhodl tak, že se mladistvý propouští z vazby.

Z podnětu stížnosti mladistvého Nejvyšší soud, soud pro mládež (dále jen „Nejvyšší soud“), podle § 147 odst. 1 tr. ř. přezkoumal správnost výroků napadeného usnesení, proti nimž mohl stěžovatel podat stížnost, a řízení předcházející napadenému usnesení a dospěl k závěru, že stížnost mladistvého není důvodná.

Z obsahu spisového materiálu se podává, že Městské státní zastupitelství v Praze podalo dne 28. 5. 2026 Městskému soudu v Praze, soudu pro mládež (dále též jen „městský soud“), obžalobu na mladistvého AAAAA (mimo dalších spoluobviněných) pro skutek kvalifikovaný jako provinění loupeže podle § 173 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a provinění porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku.

Mladistvý AAAAA je ve vazbě. Do vazby byl vzat usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 8. 11. 2025, sp. zn 0 Ntm 15002/2025, z důvodů uvedených v § 67 písm. a), c) tr. ř. ve spojení s § 46 z. s. m. s tím, že vazba se započítává od 6. 11. 2025 od 16:50 hodin. Toto usnesení nabylo právní moci dne 5. 12. 2025. Není od věci poznamenat, že důvody vazby podle § 67 písm. a), c) tr. ř. trvaly po celou dobu řízení a naposledy byla lhůta trvání vazby mladistvého prodloužena do 6. 8. 2026.

Pro úplnost Nejvyšší soud doplňuje, že usnesením Městského soudu v Praze, soudu pro mládež, ze dne 26. 6. 2026, sp. zn. 1 Tm 2/2026, bylo rozhodnuto o dalším trvání vazby mladistvého tak, že byl ponechán ve vazbě z důvodů uvedených v § 67 písm. a), c) tr. ř. Výpověď mladistvého k tomuto procesnímu úkonu v hlavním líčení dne 26. 6. 2026, v níž neuvedl žádné nové okolnosti podstatné pro rozhodnutí o vazbě, a krátký časový interval mezi tímto hlavním líčením, v němž byla mladistvému dána možnost se k dalšímu trvání vazby vyjádřit, a rozhodováním soudce Vrchního soudu v Praze, soudu pro mládež, o návrhu na prodloužení lhůty trvání vazby (dne 9. 7. 2026) ostatně vedly soudce k opodstatněnému rozhodnutí o návrhu bez nařízení vazebního zasedání (viz bod 10 napadeného usnesení). Námitka mladistvého je proto v tomto kontextu nedůvodná, poněvadž za splnění podmínek uvedených v § 73d odst. 3 písm. b) tr. ř. nebylo třeba vazební řízení konat, i kdyby o jeho konání výslovně požádal.

Dne 7. 7. 2026 byl Vrchnímu soudu v Praze jako soudu pro mládež (dále jen „Vrchní soud v Praze“, popř. „vrchní soud“) předložen návrh předsedy senátu Městského soudu v Praze, soudu pro mládež (dále jen „Městský soud v Praze“, popř. „městský soud“), na prodloužení lhůty vazby mladistvého o dalších šest měsíců, tj. do 6. 2. 2027.

Rozhodl-li napadeným usnesením soudce Vrchního soudu v Praze o tomto návrhu tak, že mu zcela vyhověl a podle § 47 odst. 1, 3 z. s. m. prodloužil vazbu mladistvého do 6. 2. 2027, nepochybil a své rozhodnutí přesvědčivě zdůvodnil. Podle § 47 odst. 1 z. s. m. vazba v řízení ve věcech mladistvých nesmí trvat déle než dva měsíce, a jde-li o zvlášť závažné provinění, nesmí trvat déle než šest měsíců. Po uplynutí této doby může být vazba výjimečně prodloužena až o další dva měsíce a v řízení o zvlášť závažném provinění, jímž provinění loupeže podle § 173 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku je, až o dalších šest měsíců, pokud nebylo možné pro obtížnost věci nebo z jiných závažných důvodů trestní stíhání v této lhůtě skončit a propuštěním mladistvého na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního stíhání. K takovému prodloužení může dojít pouze jednou v přípravném řízení a jednou v řízení před soudem pro mládež. Podle § 47 odst. 3 označeného zákona o prodloužení vazby v řízení před soudem rozhoduje soudce soudu pro mládež nadřízeného soudu pro mládež, který je příslušný věc projednat nebo který věc již projednává. Návrh na prodloužení lhůty vazby je povinen předseda senátu doručit nadřízenému soudu pro mládež nejpozději 15 dnů před skončením lhůty.

Předpoklady pro prodloužení vazby mladistvého byly splněny po stránce formální i věcné. Z odůvodnění napadeného usnesení se podává, že se vrchní soud ztotožnil s návrhem předsedy senátu městského soudu na prodloužení vazby mladistvého, na který plně odkázal, a rozvedl okolnosti, které jsou relevantní jak z pohledu trvání vazebních důvodů uvedených v § 67 písm. a), c) tr. ř., tak i rozhodnutí o prodloužení vazby.

Vrchní soud po připomenutí dosavadních výsledků trestního řízení, přičemž neshledal jakékoli nedůvodné průtahy (viz bod 11 napadeného usnesení), konstatoval, že důvody vazby podle 67 písm. a) a c) tr. ř., které byly u mladistvého shledány již při jeho vzetí do vazby a dále pak i v průběhu celého řízení proti němu dosud vedeného, trvaly i v době rozhodování o prodloužení vazby. Měl za to, že názor, že u mladistvého nadále trvají zmiňované důvody vazby a že je nelze nahradit jiným, mírnějším opatřením, předseda senátu městského soudu podrobně odůvodnil. Ztotožnil se s argumentací předestřenou předsedou senátu městského soudu ve vztahu k důvodu vazby podle § 67 písm. a) tr. ř. v tom smyslu, že mladistvý nemá v České republice trvalé bydliště, ani jiné bydliště, kde by se zdržoval, nemá žádné trvalé zaměstnání, nestuduje, živil se občasnými brigádami, jež realizoval prostřednictvím otce, který je v této věci rovněž vazebně trestně stíhán. Upozornil, že ani jeden z nich nebyli vázáni k žádnému místu pobytu, nelze uvažovat ani o konkrétní adrese, na níž by se např. zdržoval v Rumunsku, v důsledku čehož existuje reálná obava, že by se mladistvý stal pro orgány činné v trestním řízení nedosažitelný. Poukázal v této souvislosti i na celkovou závažnost stíhané trestné činnosti a reálnou hrozbu výše trestního opatření odnětí svobody, bude-li uznán vinným. V návaznosti na důvod vazby podle § 67 písm. c) tr. ř. a obavu z opakování trestné činnosti, pro kterou je nyní trestně stíhán, upozornil na osobní a majetkové poměry obviněného, který je zcela bez finančních příjmů, motivem pro nyní stíhanou trestnou činnost měla být toliko zištnost a nelze vyloučit podezření, že právě trestnou činností si mladistvý měl v České republice zajišťovat obživu. Přísliby mladistvého o zajištění zaměstnání pro případ propuštění z vazby nelze podle jeho mínění přeceňovat. Připomněl jeho zapojení do projednávané trestné činnosti, vyznačující se poměrně vysokým stupněm plánovitosti, organizovanosti, přičemž vedle osobní provázanosti se spoluobviněnými je konkrétními skutečnostmi doložena i spojitost s osobami, které se měly dopouštět další, a to poměrně rozsáhlé majetkové trestné činnosti podvodného charakteru na různých místech České republiky. Zmínil, že předseda senátu se v návrhu vyjádřil i k možnosti nahradit vazbu jiným opatřením bez zásahu do jeho osobní svobody. Vzhledem k reálnosti nebezpečí, které opodstatňuje závěr o existenci útěkové vazby a vazby předstižné, konkrétním skutečnostem zjištěným k osobě mladistvého a též okolnostem stíhané trestné činnosti, je ale vazba jediným možným prostředkem, jak zajistit přítomnost mladistvého pro potřeby trestního řízení, a není možné ji v daném stadiu řízení nahradit jiným opatřením.

Vrchní soud uzavřel, že s ohledem na výše uvedené skutečnosti, které odůvodňují existenci zjištěných vazebních důvodů, je zjevné, že propuštěním mladistvého na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního řízení, jak to požaduje ustanovení § 47 odst. 1 z. s. m. Prodloužení vazby o šest měsíců považoval za odůvodněné nutností vytvořit dostatečný časový prostor pro provedení nejen řízení před městským soudem jako soudem prvního stupně, ale i pro provedení případného odvolacího řízení, za situace, kdy v současném stadiu řízení před soudem lze vazbu prodloužit pouze jedenkrát.

Nejvyšší soud se shora rozvedenými závěry souhlasí a má je za správné, podložené obsahem spisového materiálu. Není sporu o tom, že o vině mladistvého může být spolehlivě rozhodnuto až po provedení a řádném vyhodnocení všech důkazů. Je pravdou, že délka trvání vazby mladistvého je poznamenána i potřebami relativně problematického dokazování, poznamenaného mimo jiné časovou náročností spojenou s vypracováním znaleckých posudků z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinické psychologie, ohledně dvou dospělých spoluobviněných či překlady do maďarštiny a rumunštiny, jde ale o důkazy nezbytné k řádnému objasnění věci i respektování práv na obhajobu. Z dosavadního průběhu trestního řízení neplyne žádná okolnost, která by trestní stíhání pro provinění loupeže podle § 173 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, zjevně zpochybňovala, o čemž svědčí jak podaná obžaloba, tak i vyhlášený odsuzující rozsudek soudu prvního stupně, byť nepravomocný.

Z hlediska existence vazebního důvodu podle § 67 písm. a) tr. ř. je významnou okolností, že mladistvý je cizí státní příslušník, na území České republiky nemá stálé bydliště, pracovní či jiné vazby, nestuduje zde. Jeho faktická dosažitelnost je tedy pro orgány činné v trestním řízení velmi problematická. Uváží-li se závažnost projednávané trestné činnosti, daná její organizovaností, hrozící trestní opatření, jakož i absence jakýchkoliv vazeb mladistvého k České republice, to vše i podle názoru Nejvyššího soudu obavu z jeho chování způsobem předvídaným v ustanovení 67 písm. a) tr. ř. nepochybně odůvodňuje. Z hlediska existence vazebního důvodu podle § 67 písm. c) tr. ř. je podstatnou skutečností, že se trestné činnosti, pro kterou je mladistvý stíhán, dopustil ze zištných důvodů, o čemž svědčí i v návrhu zmiňované indicie o tom, že trestná činnost pro mladistvého mohla při absenci legálních příjmů, neustálených osobních i sociálních poměrů představovat zdroj obživy, což jen podporuje správnost úvahy o hrozbě opakování trestné činnosti, pro kterou je nyní stíhán.

Nejvyšší soud uzavírá, že vrchní soud nepochybil, deklaroval-li existenci označených vazebních důvodů a vyvodil-li, že jsou splněny podmínky pro prodloužení vazby podle § 47 odst. 1 z. s. m. Soud vyložil, proč podle něj nebylo možné trestní stíhání ve lhůtě uvedené v § 47 odst. 1 citovaného zákona skončit, přičemž z odůvodnění jeho rozhodnutí je zjevné, že se jedná o jiné závažné důvody nemající svůj původ v nedůvodných průtazích řízení, ale v běžném nutném postupu ve věci, komplikovaném též potřebou zajistit tlumočení z maďarského a rumunského jazyka. Vysvětlil také, proč propuštěním mladistvého na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního stíhání. Nedošlo-li by k prodloužení délky trvání vazby, existuje reálné riziko, že ve věci nebude vydáno včas pravomocné rozhodnutí, mladistvý by musel být z vazby propuštěn na svobodu, čímž by se stal pro orgány činné v trestním řízení nedosažitelný.

Splněny byly i předpoklady pro to, aby lhůta vazby mladistvého byla prodloužena o dalších šest měsíců, tj. o maximální možnou dobu, do 6. 2. 2027. Vrchní soud vzal rozumně v potaz, že je nutno vytvořit dostatečný časový prostor pro provedení nejen řízení před městským soudem jako soudem prvního stupně (odsuzující rozsudek byl vyhlášen 21. 8. 2026), ale i pro provedení odvolacího řízení (mladistvý podal odvolání), a to za situace, kdy další opětovné prodloužení vazby mladistvého není s ohledem na ustanovení § 47 odst. 2 z. s. m. již možné. Uvážlivě připomněl, že samozřejmě není vyloučeno, aby v závislosti na dalším vývoji ve věci vazba skončila ještě před tímto datem.

Konečně je třeba zmínit, že vrchní soud zvažoval, zda nepřichází v úvahu nahradit účel vazby u mladistvého jiným, méně razantním opatřením, nezasahujícím tak invazivním způsobem do jeho osobní svobody, ale přesvědčivě vyvodil, že žádné alternativní opatření předvídané trestním řádem nebo zákonem o soudnictví ve věcech mládeže se reálně nenabízí, uváží-li se naléhavost obavy z útěku mladistvého a z opakování trestné činnosti směřující proti životu, zdraví či majetku, byl-li by na svobodě.

Nejvyšší soud proto stížnost mladistvého podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou zamítl.