Cpjn 14/2014

Metodika k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (bolest a ztížení společenského uplatnění podle § 2958 občanského zákoníku)

(Občanskoprávní a obchodní kolegium Nejvyššího soudu vzalo dne 12. 3. 2014 Metodiku na vědomí)

Ustanovení § 2958 o. z. je vystavěno na zásadě plného odčinění nemajetkových újem na zdraví, resp. na určení výše náhrady podle zásady slušnosti; v souvislosti s tím byla k 1. 1. 2014 zrušena vyhláška č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění. Spravedlivý a rozumný výklad takové úpravy, která postrádá jakákoliv bližší kritéria pro stanovení výše náhrady, vyžaduje podrobnější konkretizaci a nastavení základních východisek, aby soudní praxe mohla dospět k vzájemně souměřitelným a zároveň předvídatelným rozhodnutím (srov. požadavek § 13 o. z. na kompaktnost judikatury).

Za tímto účelem vypracoval Nejvyšší soud ve spolupráci se Společností medicínského práva, zástupci pojistitelů a dalších právnických a lékařských profesí Metodiku k odškodňování nemajetkových újem podle § 2958 o. z. Jde o materiál, který je vystavěn na základech, principech a metodách, které byly v době od listopadu 2012 do března 2014 diskutovány širší právnickou veřejností, a jehož odborným podkladem je komplexní medicínsky pojatá systematika zdravotních újem, vystihující vzájemné proporce v rámci náhrady za bolest a za ztížení společenského uplatnění.

Její praktická realizace vyžaduje dostatečně široké skutkové zjištění ohledně stavu pacienta doplněné o jeho odborné lékařské hodnocení tak, aby pro rozhodnutí soudu byl zajištěn dostatečně podrobný, strukturovaný a pochopitelný podklad, umožňující dosáhnout přiměřených proporcí mezi jednotlivými typy újem při současném zachování prostoru pro zohlednění individuálních okolností na straně poškozeného.

Metodika Nejvyššího soudu nemá a nemůže mít závazný charakter, je však pomůckou k naplnění zásady slušnosti ve smyslu § 2958 o. z., proto Nejvyšší soud doporučuje soudům, aby ji při rozhodování ve sporech o náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění podle § 2958 o. z. využívaly a aby v rozhodnutích zdůvodnily svůj postup podle pravidel v ní nastavených. Text Metodiky je od 14. 4. 2014 k dispozici na internetových stránkách Nejvyššího soudu (www. nsoud.cz).

Nejvyšší soud vyzývá soudce ke studiu Metodiky, k účasti na školících akcích a žádá o sdělování zkušeností s praktickým využitím Metodiky, aby mohla být případně doplňována či zpřesňována.

Metodika Nejvyššího soudu sestává ze čtyř částí: A. Preambule (úvod, obecný výklad), B. Přehled bolesti (bodové hodnoty bolesti), C. Aktivity a Participace (část Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví, ve verzi upravené pro účely hodnocení ztížení společenského uplatnění), D. Technická část (tvorba posudků a kvalifikace znalců).

A. Preambule

Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“), při újmě na přirozených právech člověka v ustanovení § 2956 stanoví, že škůdce je povinen odčinit škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy. Zákonný rámec pro poskytování náhrady ve vztahu ke zdravotním následkům nemateriální povahy tvoří jediné ustanovení (§ 2958 o. z.), podle nějž „při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.“ Přitom byla (body 237. a 238. závěrečných ustanovení § 3080 o. z.) zrušena vyhláška č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění (dále též jen „vyhláška“), s odůvodněním, že soudní praxe má být po 1. 1. 2014 oproštěna od vlivu moci výkonné, která dosud prostřednictvím pravidel obsažených ve vyhlášce nepřípustně limitovala soudy v možnosti přiznat spravedlivou a dostatečnou náhradu zejména za závažné trvalé zdravotní následky.

Důvody odstranění dosavadního systému ohodnocení bolesti a ztížení společenského uplatnění zjevně míří pouze do oblasti soudních sporů, avšak zcela pomíjí, že kritizovaná náhradová vyhláška umožňovala mimosoudně vyřešit většinu případů, neboť systém bodového ohodnocení trvalých následků lékařským posudkem skýtal vcelku spolehlivý základ pro vyčíslení náhrady, která až na výjimky mohla obstát i v případném soudním sporu. Nebude-li nadále možno se o vyhlášku opřít, skončí zřejmě většina případů před soudem. Ani ten však nebude (minimálně v začátcích čítajících nejspíše několik let) mít legislativně podchycený rámec pro své rozhodování, neboť požadavky na plnou náhradu či pravidla slušnosti jsou zcela neurčitou a vnitřně nestrukturovanou kategorií. Snad teprve důsledně prováděná následná analýza soudních rozhodnutí umožní vytvořit jakýsi přehled či pravidla, co se považuje v soudní praxi za slušné odškodnění.

Velmi exaktní pojetí určování základní částky náhrady podle etiologicky pojaté a podrobně propracované systematiky zdravotních obtíží ve vyhlášce je nahrazeno zákonnou dikcí opírající se o velmi vágní pojmy (plné odčinění újmy, zásady slušnosti), které neformulují ani ta nejzákladnější kritéria pro posouzení obsahu jednotlivých pojmů a výše náhrady, tím méně pak může být řeč o odborném lékařském podkladu pro rozhodování soudu. Jde přitom o oblast vysoce odbornou, neboť újmy na zdraví nemohou být popsány jinak než medicínskou diagnostikou a rovněž zhodnocení většiny dopadů trvalých zdravotních újem pro život poškozeného se neobejde bez objektivizace založené na lékařských metodách.

Lze se proto důvodně domnívat, že za takového stavu legislativy hrozí naprosto nepřehledná situace spojená s nepředvídatelností rozhodovací praxe, takže zákonnému principu legitimního očekávání a právní jistoty (podle § 13 o. z. každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky) nebudou moci soudy z objektivních důvodů po mnoho let dostát.

Uvedené důvody svědčí o tom, že bez dalšího a mnohem podrobnějšího dopracování zákonné dikce nebude moci soudní ale rovněž ani mimosoudní praxe uspokojivě fungovat. Poškozený totiž nebude mít představu, jaká částka představuje plné odškodnění konkrétního poranění spojeného s trvalým omezením společenského uplatnění, resp. jaká částka odpovídá zásadám slušnosti. Nebude to vědět ani jeho zástupce, který bude muset pátrat po obdobných popsaných případech z minulosti či pouze odhadovat částky, které mají klientovi náležet. Nejistotě o tom, jaká peněžní částka odpovídá zákonným požadavkům na odškodnění újmy na zdraví, budou čelit i osoby k náhradě škody povinné a konečně i pojistitelé. V soudním sporu pak bude v podobné pozici soudce, ledaže si sám pro svou rozhodovací potřebu nastaví zásady slušnosti, aby alespoň on sám byl ve svém rozhodování konzistentní a ctil určité proporce mezi jednotlivými trvalými újmami a jejich závažností tak, aby alespoň ve vztahu ke své rozhodovací činnosti dostál požadavkům § 13 o. z. Lze ovšem předpokládat, že takových „vnitřních hodnotových pravidel“ se vytvoří velké množství limitně se blížící počtu soudců řešících tuto agendu a že následné judikatorně sjednocovací pokusy budou nutně opožděné a značně ztížené. Odtud je třeba vyvodit jednoznačný závěr, že hrozící nepřehledná situace vyvolá vážné potíže, kterým je třeba předejít. Nelze přitom přehlédnout, že se jedná o velmi citlivou oblast dotýkající se nejzákladnějších hodnot, jimiž jsou život a zdraví. Nepříznivé zásahy do zdravotního stavu nelze přitom odpovědně kvalifikovat ani kvantifikovat bez odborných lékařských znalostí.

Za daného legislativního stavu není pochyb o tom, že Metodika nemůže mít závazný charakter v tom smyslu, že by byla právním předpisem, neboť zákon s ničím takovým nepočítá a nikdo, kdo je nadán legislativní pravomocí, se k vydání předpisu tohoto typu nechystá. Pak nezbývá než dopracovat zákonnou dikci doporučujícím materiálem, na jehož základech, principech a metodách se shodne širší právnická veřejnost a jehož odborným podkladem by byla komplexní medicínsky pojatá systematika zdravotních újem, vystihující proporce jednotlivých újem v rámci náhrady za bolest a za ztížení společenského uplatnění. Půjde proto o naplnění zásad slušnosti ve smyslu § 2958 o. z., o jejich praktickou realizaci podloženou dostatečně širokým skutkovým zjištěním doplněným o odborné lékařské hodnocení tak, aby v soudní praxi mohly být nastaveny přiměřené poměry mezi jednotlivými poškozeními způsobem odpovídajícím požadavkům § 13 o. z. Ostatně i důvodová zpráva k § 2958 o. z. vyzývá, aby se soudní praxe sama shodla na zásadách, podle nichž bude postupováno, „pociťují-li někteří představitelé soudní moci potřebu tabulek, vzorců nebo klíčů speciálně pro tyto účely“.

Přestože vyhláška č. 440/2001 Sb. byla jako celek zrušena, lze nadále zčásti využít jí nastavený systém ve vztahu k odškodnění bolesti. Zde je totiž namístě etiologický přístup vycházející z klasifikace bolestivých stavů podle postižení jednotlivých orgánů či částí těla a vyjadřující míru bolesti jako tělesného a duševního strádání v souvislosti se zásahy do zdraví. Smyslem náhrady za bolest je vedle samotného bolestivého stavu odškodnit i určitou míru nepohodlí, stresu či obtíží spojených s utrpěnou zdravotní újmou (srov. též obavu ze ztráty života či vážného poškození zdraví ve smyslu § 2957, věty třetí, o. z.), a to v rozsahu, v němž tyto zásahy do osobnostní sféry poškozeného z povahy věci souvisí s bolestí obvykle doprovázející stavy popsané v jednotlivých položkách (tzv. bolest v širším smyslu). Případné další obtíže, jejichž míra je excesivní tím, že překračuje obvyklou zátěž poškozeného při podrobení se omezením plynoucím z léčby (nad rámec komplikací ocenitelných procentním zvýšením), představují další nemajetkovou újmu podle § 2958 o. z.; pro určení výše náhrady těchto výjimečných případů nelze zřejmě pro různorodost situací vytvořit předem vodítko. Příkladem takových újem mohou být mnohatýdenní přišití končetiny v nepřirozené poloze při tvorbě a přenosu různých laloků při rekonstrukční chirurgii, diskomfort při délce hospitalizace přesahující obvyklou mez pro obdobné případy, selhání funkce orgánů následkem úrazu, které samo o sobě nebolí, ale zraněného ohrožuje na životě apod.

Je tedy zřejmé, že i z hlediska požadavků § 13 o. z. lze jak pro nastavení proporcí, tak k zajištění odborného přístupu k rozhodování v těchto věcech, využít dosavadní zkušenosti z aplikace vyhlášky č. 440/2001 Sb. Příloha 1. vyhlášky byla proto z tohoto pohledu podrobena revizi odborných lékařských společností a s přihlédnutím k jejich doporučením byl vypracován nový přehled bodového ohodnocení bolesti, který nastavuje pozměněné proporce mezi jednotlivými bolestivými stavy.

Vzhledem k tomu, že skutečně zásadní a hluboké přepracování systému ohodnocení bolesti vyžaduje delší dobu a že práce v tomto směru stále pokračují, představuje předkládaný přehled bolesti východisko pro účely počátku aplikace nové úpravy s tím, že nejsou vyloučeny jeho úpravy či změny cestou aktualizace Metodiky tak, aby postupně dopracovávaný systém co nejlépe vystihoval charakter jednotlivých bolestivých stavů a s nimi spojených obtíží.

Přehled bolesti je obsahem části B. Metodiky. Skládá se z jednotlivých položek, jimž jsou přiřazeny bodové hodnoty vyjadřující vzájemné proporce mezi těmito položkami. Pro určení výše náhrady je třeba výsledný bodový součet vynásobit částkou odpovídající hodnotě jednoho bodu. Z důvodů, které jsou popsány níže u ztížení společenského uplatnění, doporučuje se hodnotu bodu odvozovat od jednoho procenta hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za kalendářní rok předcházející roku, v němž vznikl nárok/vznikla bolest (viz bod X. - průměrná mzda za rok 2013 činila 25 1280 Kč, tj. hodnota jednoho bodu činí 251,28 Kč, vznikla-li bolest v roce 2014). Zaokrouhlení alespoň na celé koruny se provede ve vztahu k výsledné částce, nikoliv k hodnotě jednoho bodu. Vznik bolesti se váže k akutní fázi bolestivého stavu s tím, že výši nároku lze vyčíslit až v době stabilizace bolesti. Bolest může vznikat jak při samotné škodné události, tak při léčení či odstraňování následků újmy na zdraví.

Posuzující lékař vychází ze zdravotnické dokumentace a hodnotí samostatně každý bolestivý stav, který je v příčinné souvislosti se škodnou událostí, přičemž pouze první operace u zlomenin a uzavřených poranění kostí či jiných systémů organismu se hodnotí jako otevřená rána (součást bolesti utrpěné při škodné události). Případné další operace či jiné obdobné invazivní zákroky se hodnotí samostatně podle položek, které odpovídají charakteru zásahu při prováděném výkonu.

Otevřené zlomeniny nejsou klasifikovány jako samostatný typ zlomeniny a jejich charakter se zohlední tak, že se k ohodnocení zlomeniny přičte bodové ohodnocení zasažení povrchových částí podle odpovídajících položek. Chybí-li v přehledu bolesti pro některý typ poškození výslovná položka, použije se pro účely bodového ohodnocení položka, která se svou povahou a závažností nejvíce blíží příslušnému poškození.

Pro zjištění výsledné hodnoty se sčítají body z jednotlivých bolestivých stavů a v jejich rámci i z jednotlivých položek. Funkční či anatomická ztráta končetiny či orgánu nepředstavuje limit, který by u mnohočetných poranění nemohl být přesažen, je-li bolest intenzivnější a léčení náročnější než samotné odnětí končetiny či orgánu, tam kde to není pojmově vyloučeno; v takovém případě nesmí být výše náhrady nepřiměřená. Výše náhrady může být posuzujícím lékařem upravena (zvýšena) v závislosti na komplikovanosti léčby ve vztahu k položkám, jichž se komplikace týká, jestliže základní ohodnocení dostatečně nevystihuje závažnost újmy. Rozlišují se následné stupně komplikací (jsou-li v příčinné souvislosti se škodnou událostí) a jim přiřazené procentní zvýšení náhrady:

Komplikace lehká do 5 %

- vyžaduje krátkodobou léčbu, neprodlouží léčbu pro základní diagnózu. Nemá prokazatelný vliv na celkový stav (např. povrchní rozpad nebo infekce rány, psychická alterace).

Komplikace středně závažná do 10 %

- vyžaduje dlouhodobou léčbu nebo další operaci, může prodloužit léčbu pro základní diagnózu nebo vyžaduje další operace (např. flebotrombóza, selhání osteosyntézy, hluboká infekce rány, compartment syndrom).

Komplikace závažná do 15 %

- v akutní fázi prudce zhorší zdravotní stav, vyžaduje intenzivní léčbu místní nebo celkovou, více reoperací (např. rozpad anastomozy, pneumonie, břišní compartment syndrom).

Komplikace těžká do 20 %

- celková, přechodně ohrožuje život, závažně ohrožuje zdraví (např. orgánové selhání, kardiopulmonální resuscitace).

Ustanovení § 2957 o. z. pak vymezuje další výjimečné okolnosti, které odůvodňují přiměřené zvýšení náhrady, a to způsobem, který nelze Metodikou přesněji upravit. Jediným měřítkem je, aby celkově stanovená částka byla i v kontextu dalších dílčích nároků přiměřená.

U ztížení společenského uplatnění bylo přistoupeno k vytvoření zcela nového systému, který by vedle nezbytného odborného lékařského zatřídění újmy zohledňoval i lépe definovaný a zdravotní újmě přiřazený rozsah postižení (omezení) jednak ve vztahu k průměrnému (obvyklému) poškozenému, a to zejména z pohledu všech myslitelných stránek lidského života, tj․ všech oblastí, v nichž pro trvalé zdravotní následky dochází k omezení či dokonce k plnému vyřazení z možnosti se společensky uplatnit a naplnit tak zákonem předvídanou podmínku „lepší budoucnosti“, jednak s přihlédnutím k individuálním odlišnostem každého jednotlivého případu. Nové pojetí založené na stanovení rozsahu omezení (vyřazení) pomocí procentního vyjádření odstraňuje výkladové potíže, jimiž trpěla vyhláška zejména v oblasti kumulace některých položek přílohy vyhlášky, a dále pak v otázkách mimořádného zvyšování náhrady rozhodnutím soudu podle § 7 odst. 3 vyhlášky, které nehledě na kritiku nedostatečnosti výše náhrad velmi výrazným způsobem otevíralo prostor pro úvahu soudu, avšak do značné míry devalvovalo preciznost při provedení základního bodového ohodnocení. Etiologický charakter dosavadní klasifikace nebral příliš zřetel na vymezení důsledků pro život poškozeného, přičemž kritéria pro mimořádné zvýšení náhrady soudem byla nemedicínská a v praxi se zpravidla omezovala jen na velmi obecně zjištěnou část společensky participačních činností, v nichž byl poškozený v důsledku újmy na zdraví omezen či vyřazen.

V souladu s dosavadní zaužívanou praxí by mělo být k hodnocení trvalých následků přistoupeno teprve poté, co se zdravotní stav relativně ustálí; přesné časové období nelze obecně určit, zpravidla jde o jeden rok, ve výjimečných případech lze uvažovat i s dobou delší, až do dvou let.

Popsaným požadavkům může nejlépe vyhovovat Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví (dále též jen „MKF“), vypracovaná Světovou zdravotnickou organizací (WHO), dostupná například na http://www.mpsv.cz/files/clanky/9867/klasifikace_funkcnich_schopnosti_disability_zdravi.pdf. Jedná se o celosvětově uznávanou a používanou systematiku trvalých zdravotních újem, vycházející z roztřídění postižení podle tělesných struktur a funkcí, ovšem důsledněji vystihující dopady těchto újem na schopnosti poškozeného vykonávat běžné životní aktivity. Pro účely určení výše náhrady za ztížení společenského uplatnění lze využít 3. část (komponentu) nazvanou Aktivity a participace, upravenou v některých doménách (položkách) tak, aby mohla sloužit k vyjádření míry překážky (ztráty) lepší budoucnosti ve smyslu § 2958 o. z.

MKF pracuje zejména s následujícími pojmy:

Aktivity - provádění úkolu (úkonu) nebo činnosti člověkem

Bariéra - překážka, která znemožňuje či znesnadňuje výkon činností (pro účely hodnocení ZSU se nebere v úvahu)

Disabilita - snížení funkčních schopností na úrovni těla, jedince nebo společnosti, která vzniká, když se zdravotní stav setkává s bariérami v prostředí

Domény - položky tvořící seznam jednotlivých činností a zapojení do životních situací

Facilitátor - pomůcka, která umožňuje či usnadňuje výkon činností - pro účely hodnocení ZSU se zohledňují jen běžně dostupné (hrazené v systému veřejného zdravotního pojištění) či prokazatelně zajištěné pomůcky spadající pod Kapitolu 1 - Produkty a technologie (4. část MKF Faktory prostředí)

Kapacita - schopnost vykonat činnost bez jakýchkoliv pomůcek (Facilitátorů)

Komponenta - základní část MKF (1. Tělesné funkce, 2. Tělesné struktury, 3. Aktivity a participace, 4. Faktory prostředí), která se dále dělí na Kapitoly a Domény

Kvalifikátor - stupeň vyjadřující rozsah obtíží při provádění úkonů popsaných v doménách (lze stanovit i v procentech)

Participace - zapojení do životní situace

Výkon - schopnost vykonat činnost za použití pomůcek (Facilitátorů)

Nespornou předností MKF je propracovaná struktura a důraz na určení stupně omezení funkčních schopností postiženého, a to s přihlédnutím k jeho osobním poměrům tak, aby bylo zohledněno zhoršení oproti předchozímu stavu. Tento systém vylučuje potíže s nežádoucím zdvojováním téhož postižení pod různými položkami a zároveň tím, že přiřazuje jednotlivým funkčním potížím určitý stupeň závažnosti (podpořený i procentní škálou), dobře vystihuje touto formou rozsah postižení. Protože je velmi podrobná a promyšlená, umožňuje při plném využití vykreslit velmi plastický obraz nejen funkčních tělesných postižení, nýbrž i jejich praktický dopad do všech sfér života poškozeného, kódovaných v devíti kapitolách.

Stupeň závažnosti trvalého zdravotního postižení se totiž nevyjadřuje jako dosud bodovým součtem diagnóz, násobeným peněžitou hodnotou jednoho bodu, nýbrž je pojat jako procentní vyjádření ztráty životních příležitostí (lepší budoucnosti) ve škále 0 - 100 % pro jednotlivé položky (domény) v devíti oblastech společenského zapojení, což při vhodném matematickém zpracování (vážený průměr jednotlivých kapitol) umožňuje zjistit i výsledné procentní omezení poškozeného ve všech oblastech společenského uplatnění. S určitým zjednodušením lze říci, že za stoprocentní by bylo považováno plné vyřazení poškozeného ve všech sférách (tj. plná ztráta kognitivních a pohybových funkcí, spojená s plnou ztrátou sebeobsluhy a jakéhokoliv zapojení se do společenských aktivit) a všechny mírnější formy postižení jsou odstupňovány směrem dolů.

Systematika a způsob užívání MKF jsou nastaveny zejména ve prospěch co nejplnějšího znovuzačlenění poškozeného do života. Klade se proto důraz na maximální využití pomůcek (Facilitátorů) a eliminaci překážek (Bariér) a rehabilitace směřuje především k tomu, aby se dosažený výkon (Participace) co nejvíce blížil úrovni soběstačnosti. Oproti tomu odškodňování nemateriální újmy spočívající ve vyřazení z různých sfér života trvalými zdravotními následky musí rozlišovat i jemnější rozdíly mezi jednotlivými postiženími, byť se z pohledu MKF mohou rovnat plné či téměř plné samostatnosti při prováděné činnosti. Náhrada za ztížení společenského uplatnění musí totiž pokrývat i frustraci, stres a nepohodu postiženého z omezení či ztráty funkčních schopností organismu a poskytovat i satisfakci za obtíže spojené s veškerými lidskými činnostmi, byť nejde zrovna o ztrátu či omezení soběstačnosti.

Česká republika je vázána Úmluvou o právech osob se zdravotním postižením, přijatou dne 3. prosince 2006 v New Yorku, publikovanou pod č. 10/2010 Sb. m. s. Podle čl. 26 bodu 1. této úmluvy státy, které jsou smluvní stranou této úmluvy, přijmou účinná a vhodná opatření, mimo jiné prostřednictvím vzájemné podpory osob v rovnocenné situaci, aby umožnily osobám se zdravotním postižením dosáhnout a udržet si co nejvyšší úroveň samostatnosti, uplatnit v plné míře tělesné, duševní, sociální a profesní schopnosti a dosáhnout plného začlenění a zapojení do všech aspektů života společnosti. Za tímto účelem státy, které jsou smluvní stranou této úmluvy, organizují, posilují a rozšiřují komplexní habilitační a rehabilitační služby a programy, především v oblasti zdravotní péče, zaměstnanosti, vzdělávání a sociálních služeb, takovým způsobem, aby tyto služby a programy: a) začínaly pokud možno co nejdříve a byly založeny na multidisciplinárním posouzení individuálních potřeb a předností; b) podporovaly zapojení a začlenění do společnosti a všech oblastí jejího života, byly dobrovolné a dostupné pro osoby se zdravotním postižením co nejblíže místu jejich bydliště, a to včetně venkovských oblastí. S přihlédnutím k této mezinárodní úmluvě je namístě i při použití MKF pro účely vyčíslení náhrady působit motivačně ke snaze poškozeného znovu se začlenit do společnosti a ochotě škůdce vytvořit k tomu předpoklady poskytnutím strukturované náhrady.

Ve sporech o náhradu škody se proto soudům doporučuje, aby se při určení výše náhrady za ztížení společenského uplatnění opřely o dostatečně zjištěný skutkový stav ohledně dopadů trvalé zdravotní újmy do schopností a možností poškozeného a aby při jejich posouzení použily znalecké hodnocení podle komponenty Aktivity a participace v MKF upravené pro účely Metodiky ke stanovení náhrady za ztížení společenského uplatnění podle § 2958 o. z. (část C Metodiky). Je vhodné popsat zdravotní stav poškozeného s využitím pojmů obsažených v komponentech Tělesné funkce a Tělesné struktury MKF a podle Mezinárodní klasifikace nemocí, aby bylo možné posoudit, zda uváděnému stupni poklesu aktivit odpovídá i stupeň poškození s těmito aktivitami souvisících tělesných funkcí a struktur. Jinak ovšem se stav poškozeného hodnotí v rámci komponenty Aktivity a participace ve dvou kategoriích - tzv. Kapacita a Výkon. V první řadě jde o zjištění celkové ztráty potenciálu poškozeného bez kompenzačních pomůcek (Facilitátorů), a to v plném rozsahu všech domén (položek) Kapacity. Nehodnotí se aktuální Kapacita, nýbrž její snížení oproti předúrazovému stavu (tzv. předchorobí). Vzhledem k tomu, že náhrada za ztížení společenského uplatnění má být odškodněním reálného vyřazení ze společenského života a že má zároveň motivovat ke znovuzačlenění poškozeného do společnosti, je namístě přihlédnout k tomu, že Výkon může být ohodnocen nižším stupněm či procentem omezení, používá-li poškozený Facilitátor uvedený v kapitole 1 komponenty Faktory prostředí (Produkty a technologie - pomůcky, nástroje, vybavení nebo technický systém, používaný zdravotně postiženou osobou, nebo speciálně vyrobené nebo obecně dostupné, které předcházejí, kompenzují, monitorují, uvolňují nebo neutralizují - ISO 9999 - Technické pomůcky pro zdravotně postižené). Kvalifikátor Výkonu by měl být použit tam, kde se za pomoci uvedených pomůcek, jsou-li standardně dostupné (zpravidla hrazené z prostředků veřejného zdravotního pojištění) či již byly prokazatelně poškozenému zajištěny škůdcem či pojistitelem odpovědnosti, liší od stupně či procenta omezení Kapacity, a to tak, že se použije průměr obou kvalifikátorů. Výjimkou je položka e 110, kde se použití léků a doplňků nehodnotí a Kapacita se posuzuje s užívanou medikací.

Kvalifikátory se použijí ve stupni omezení podle škály stupňů od 0 do 4:

0 - žádná obtíž (nepřítomná, zanedbatelná) - 0 - 4 %

- osoba nemá a nepociťuje žádný problém,

1 - lehká obtíž (mírná, nízká) - 5 - 24 %

- problém je přítomen méně než 25 % času s intenzitou, kterou může osoba tolerovat (je dobře snesitelný), a který se stal zřídka během posledních třiceti dní,

2 - středně těžká obtíž (zřetelná větší) - 25 - 49 %

- problém je přítomen méně než 50 % času s intenzitou, která zasahuje do každodenního života (je zřetelný), a který se děje občas během posledních třiceti dní,

3 - těžká obtíž (vysoká, extrémní) - 50 - 95 %

problém je přítomen více než 50 % času s intenzitou, která částečně rozvrací každodenní život osoby (značně velký), a který se děje často během posledních 30 dní

4 - úplná obtíž (úplná) - 96 - 100 %

- problém je přítomen více než 95 % času s intenzitou, která zcela rozvrací každodenní život osoby (obtíže jsou nesnesitelné neboje funkce nemožná), a který se děje každý den během posledních 30 dní.

Při hodnocení v úrovni Kvalifikátorů se pro účely výpočtu vyjde z průměru procentního rozpětí s výjimkou stupňů 0 (zde se přiřazuje 0 %) a 4 (100 %). Jestliže je však možné přesnější určení, stanoví se stupeň omezení přímo procentní sazbou.

Předpokladem skutečně zevrubného a proporciálně vypovídajícího posouzení dopadů trvalých zdravotních následků do života poškozeného je kvalifikace všech domén v komponentě Aktivity a participace. Pomocí vhodného výpočtového zařízení (např. excelové tabulky či počítačové aplikace) lze přepočítat jednotlivé dílčí výsledky metodou váženého průměru na výsledné celkové omezení vyjádřené procentem nižším než 100 (teoretické 100 % kompletní vyřazení žijící osoby ze všech sfér lidského života).

Tento způsob určení výše náhrady se neobejde bez definování částky, která představuje pomyslnou hodnotu zmařeného (byť neskončeného) lidského života při absolutním vyřazení ze všech sfér společenského zapojení (100 %). Po zhodnocení dosavadní rozhodovací praxe v otázkách výjimečného zvyšování náhrady za ztížení společenského uplatnění podle vyhlášky č. 440/2001 Sb. v případech nejzávažnějších trvalých zdravotních postižení, po komparaci s úpravami či praxí v některých evropských zemích a s přihlédnutím k tomu, že § 2960 o. z. výrazně rozšiřuje nároky poškozeného na náhradu materiálních újem spojených se zaopatřením či s vytvářením předpokladů pro jeho znovuzačlenění do společenského života a § 2962 - 2963 o. z. posilují rozsah náhrady za ztrátu na výdělku, dospíváme k závěru, že tato výchozí rámcová částka by se měla pohybovat kolem 10 000 000 Kč.

Aby výše této částky nemusela být opakovaně revidována a aby reflektovala vývoj hladiny cen a ekonomické ukazatele, navrhuje se vyjádřit ji pomocí 400-násobku průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za kalendářní rok předcházející roku, v němž se ustálil zdravotní stav poškozeného, tj. kdy je možno přistoupit k vyčíslení náhrady.

Tento statistický údaj je zjistitelný na webových stránkách Českého statistického úřadu, a to postupem Úvod - Vydáváme - Rychlé informace – Průměrné mzdy; údaj za celý rok je obsažen v textu týkajícím se 4. čtvrtletí příslušného roku. Za rok 2013 činila uvedená průměrná mzda 25 128 Kč (http://www.czso.cz/csu/csu.nsf/informace/cpmz031114.docx) a výchozí rámcová částka pro náhradu za ztížení společenského uplatnění poškozeného, jehož zdravotní stav se ustálil v roce 2014, tak činí 10 051 200 Kč.

Procentní podíl (odpovídající zjištěnému stupni omezení poškozeného) z výchozí rámcové částky představuje základní ohodnocení nemateriální újmy při trvalých zdravotních následcích (zejména odčinění morální újmy vzniklé zásahem do tělesné integrity, frustrace z trvalého poškození či ztráty tělesných orgánů, stresu a vypětí z překonávání nastalých obtíží, pozbytí ztráty životních příležitostí a možností, včetně abstraktní ztráty možností pracovního uplatnění a zapojení se do dalších životních činností) a je proporcionálním vyjádřením ztráty průměrného potenciálu pro určitý typ postižení; není ovšem náhradou škody (majetkové újmy), která je hrazena zejména prostřednictvím ztráty na výdělku či nákladů péče o zdraví, osobu či domácnost poškozeného.

Individuální přístup a zohlednění zvláštností každého jednotlivého případu předpokládá, že takto zjištěná částka základního ohodnocení může být modifikována výjimečnými okolnostmi na straně poškozeného - a) věkem, b) ztrátou skutečně výjimečné lepší budoucnosti (kariéry), i na straně škůdce - c) důvody podle § 2957 o. z.

Dokáže-li procentní (stupňové) vyjádření rozsahu ztížení společenského uplatnění převedené do základní částky dostatečně podrobně a plasticky popsat objektivní míru potenciálního omezení, lze opustit dosavadní metodu mnohonásobků, užívanou při aplikaci § 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb., a modifikovat základní částku již jen v řádu desítek procent, maximálně do celkového dvojnásobku, čímž se zohlední specifické a výjimečné individuální poměry poškozeného.

Takovým způsobem bude určena výsledná částka náhrady za nemajetkovou újmu spočívající ve ztížení společenského uplatnění.

Významnou okolností, kterou samotné ocenění podle domén Aktivit a participací povětšinou nezohledňuje, je věk, v němž trvalé následky nastanou. Vzhledem k tomu, že vrcholu sil i intenzity společenského zapojení se obvykle dosahuje ve věku od 45 do 55 let, je namístě základní částku stanovenou shora popsaným postupem zvýšit přibližně o 10 %, utrpěl-li poškozený zranění ve věku 35 - 44 let, o 20 % ve věku 25 - 34 let a o 30 - 35 % ve věku 0-24 let. Oproti tomu lze základní částku snížit přibližně o 10 % ve věku 55 - 69 let a o 20 % od 70 let výše.

Výjimečné zapojení do společenských aktivit před poškozením zdraví je namístě zohlednit zvýšením základní částky až o 10 %, je-li nadprůměrné, až o 20 %, je-li výjimečně intenzivní, a až o 30 %“je-li zcela mimořádné. Základní částka se snižuje až o 10 %, je-li zapojení podprůměrné, a až o 20 %, není-li prakticky žádné.

Přihlédnutí k výjimečným okolnostem vyjmenovaným v § 2957 o. z. není možné pro jejich předpokládanou šíři a variabilitu vyjádřit konkrétními pojmy ani jim přiřazenými procentními pásmy, je proto ponecháno zcela na úvaze soudu s doporučením, aby po celkovém výsledném zvýšení nepřesahovala náhrada dvojnásobek základní částky.

Doporučené omezení modifikace základní částky maximálně na dvojnásobek má své racionální opodstatnění a nesměřuje k zužování možností individuálního posouzení každého konkrétního případu. Smyslem je eliminovat Subjektivismus a libovůli a přispět ke sjednocení soudní praxe a naplnění požadavku, aby v obdobných případech bylo poskytnuto srovnatelné odškodnění (§ 13 o. z.). Uvedené nehmotné újmy jsou ze své podstaty neodčinitelné, účelem poskytnutí peněžité náhrady tedy není uvedení poškozeného do stavu existujícího před poškozením (jako u náhrady majetkové škody), nýbrž poskytnutí finančních prostředků, za které si může poškozený opatřit náhradní požitky, které mají zmírnit jeho strádání.

Tyto nehmotné újmy jsou vnímány přibližně stejně úkorně každou lidskou bytostí a nelze dost dobře tvrdit, že by měly být odškodněny mnohonásobně více jen proto, že je poškozený mladší nebo byl před zraněním aktivnější. Mladší člověk je jistě závažným poškozením zdraví připraven o radosti života, které si již starší člověk užil, a bude nucen se vyrovnávat se svým handicapem po delší dobu; na druhé straně mladší člověk má více sil, je adaptabilnější, dokáže se po fyzické i psychické stránce s postižením vyrovnat zpravidla lépe než člověk starší.

Člověk činorodý, který se věnuje mnoha aktivitám, o něž je v důsledku poškození zdraví připraven, se sice jeví být více poškozen než ten, kdo dosud vedl fádní a pohodlný život; avšak jen stěží lze usuzovat, že trauma, stres a frustrace u prvého jsou mnohonásobně větší než u druhého, či zda tomu vzhledem k povahovým vlastnostem obou nemůže být právě naopak, nehledě k tomu, že dokud je druhý zdráv, závisí jen na jeho svobodném rozhodnutí, zda svůj způsob života radikálně změní, po poškození zdraví však tuto možnost již nemá a právě ono vědomí, že natrvalo možnosti zdravého člověka ztratil, je podstatou nehmotné újmy, kterou utrpěl. Konečně například houslový virtuos, který utrpí ztrátu prstu levé ruky, je nepochybně závažně poškozen ve svém profesním uplatnění, avšak (ponecháme-li stranou ztrátu jeho výdělku, která není odškodnitelná náhradou za ztížení společenského uplatnění a která je odrazem společenského ocenění jeho práce) je problematické dovozovat, že jeho nemajetková újma je mnohonásobně větší, než újma amatérského houslisty, který se hudbě věnoval jen pro svou radost.

Metodiku Nejvyššího soudu vypracovali představitelé justice ve spolupráci se Společností medicínského práva, se zástupci pojistitelů a dalších odborníků z oblasti práva a medicíny pod odbornou garancí 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Většinu odborné práce provedla tzv. hlavní pracovní skupina ve složení: JUDr. Marta Škárová, JUDr. Petr Vojtek, JUDr. Robert Waltr, všichni Nejvyšší soud České republiky, JUDr. Hana Tichá, Krajský soud v Praze, MUDr. Mgr. Jolana Těšinová, JUDr. MUDr. Roman Žďárek, Ph.D., MBA, oba Společnost medicínského práva, 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy, Mgr. Daniel Mika, Česká kancelář pojistitelů, Mgr. Lucie Jandová, Česká asociace pojišťoven, JUDr. Václav Voženílek, Allianz, a. s., Doc. MUDr. Evžen Hrnčíř, CSc., MBA, Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, Klinika pracovního a cestovního lékařství, a JUDr. Martin Mikyska, advokát v Malé Skále a soudní znalec. K vytvoření materiálu pro hodnocení bolesti přispěl MUDr. Josef Pěchouček, ortopéd v Pardubicích. Podněty a doporučení k hodnocení bolesti dodaly Česká chirurgická společnost, Česká společnost kardiovaskulární chirurgie, Česká neurologická společnost, Česká neurochirurgická společnost, Česká společnost otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku, Ortopedicko-protetická společnost, Česká pneumologická a ftizeologická společnost, Česká urologická společnost a Česká společnost pro úrazovou chirurgii.

Obecné zásady a konkrétní znění Metodiky se tvořily zejména na těchto odborných setkáních: 30. 11. 2012 - pracovní porada soudců krajských soudů a Nejvyššího soudu (NS Brno), 22. 1. 2013 - kulatý stůl odborné právnické a lékařské veřejnosti (Akademický klub 1. LF UK, Faustův dům, Praha), 19. 4. 2013 - jednání hlavní pracovní skupiny (Faustův dům), 31. 5. 2013 - jednání hlavní pracovní skupiny (Faustův dům), 27. 6. 2013 - kulatý stůl odborné veřejnosti (Děkanát 1. LF UK, Praha), 26. 8. 2013 - jednání hlavní pracovní skupiny (Děkanát 1. LF UK, Praha), 27. 9. 2013 - jednání hlavní pracovní skupiny (Faustův dům), 16. 10. 2013 - porada specializovaných senátů Nejvyššího soudu (NS Brno), 1. 11. 2013 - jednání hlavní pracovní skupiny (Faustův dům), 5. 11. 2013 - pracovní porada soudců krajských soudů a Nejvyššího soudu (NS, Brno), 22. 11. 2013 - jednání hlavní pracovní skupiny (Faustův dům), 28. - 29. 11. 2013 - Kongres medicínského práva (Praha), 4. 12. 2013 - seminář k náhradě škody a nemajetkové újmy (NS Brno), 16. 12. 2013 - jednání hlavní pracovní skupiny (Faustův dům), 10. 2. 2014 - jednání hlavní pracovní skupiny (Faustův dům), 12. 3. 2014 - zasedání Občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu (NS Brno), 31. 3. 2014 - jednání hlavní pracovní skupiny (Česká kancelář pojistitelů), 7. 4. 2014 - jednání hlavní pracovní skupiny (Česká kancelář pojistitelů).

Problematika byla průběžně diskutována a konzultována se soudci okresních (obvodních) a krajských soudů při přednáškách vedených JUDr. Martou Škárovou a JUDr. Petrem Vojtkem v rámci projektu Rekodifikace pořádaného Justiční akademií, a to v Kroměříži 15. 11. 2012, v Českých Budějovicích 22. - 23. 5. 2013, v Brně 4. - 5. 9. 2013, v Praze 24. - 25. 10. 2013, v Ostravě 6. - 7. 11. 2013, v Hradci Králové 19. - 20. 11. 2013, v Praze 21. - 22. 1. 2014 a v Ústí nad Labem 4. - 5. 3. 2014.

Od 7. 3. 2014 pracuje pod garancí 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze ve spolupráci se Společností medicínského práva, o. s., odborná skupina složená z rehabilitačních odborníků a soudců na výkladu třístupňové klasifikace komponenty Aktivity a participace MKF; předpokládá se použití takto upravené české verze pro účely Metodiky.

Občanskoprávní a obchodní kolegium Nejvyššího soudu přijalo dne 12. 3. 2014 doporučení, aby při aplikaci § 2958 o. z. byla používána Metodika Nejvyššího soudu. Dne 14. 4. 2014 byla Metodika zveřejněna na internetových stránkách Nejvyššího soudu http://www.nsoud.cz/JudikaturaNS_new/ns_web.nsf/Metodika

Stav ke dni 30. 6. 2014.

B. PŘEHLED BOLESTI (SAZBY BODOVÉHO HODNOCENÍ)

Kód Klasifikace poškození zdraví počet bodů

S00 Povrchní poranění hlavy

S5000 Povrchní poranění vlasové části hlavy (1 % tělesného povrchu) 2

S001 Kontuze očního víčka a periokulární krajiny 5

S002 Jiná povrchní poranění očního víčka a periokulární krajiny 5

S003 Povrchní poranění nosu 5

S004 Povrchní poranění ucha 5

S005 Povrchní poranění rtu a dutiny ústní 5

S007 Povrchní poranění jiných částí hlavy 5

S008 Mnohočetná povrchní poranění hlavy - součet bodů příslušných položek, nejvýše však 15

S01 Rána hlavy

S0100 Rána vlasové části hlavy nepronikající ke kosti a 1 cm 1

S0101 - pronikající ke kosti a 1 cm 2

S0110 Rána očního víčka a periokulární krajiny 15

S0111 - s porušením okraje víčka a tarsální ploténky 30

S0112 - s porušením slzných cest 40

S012 Rána nosu 7

S013 Rána ucha 7

S014 Rána tváře a temporomandibulární krajiny 5

S015 Rána rtu 5

S016 Rána dutiny ústní 7

S018 Mnohočetné rány hlavy - součet bodů příslušných položek, nejvýše však 80

S02 Zlomenina kostí lebky a obličeje

S0200 Zlomenina lebeční klenby - fissura 20

S0201 - imprese 40

S0202 - tríštivá:

S0203 - bez dislokace 70

S50204 - s dislokací 100

S0210 Zlomenina lebeční spodiny 150

S0211 - s liquorrheou 200

S0220 Zlomenina nosních kostí - bez dislokace 40

S0221 - s dislokací 60

S0230 Zlomenina spodiny očnice - bez dislokace 40

S0231 - s dislokací, blow out 60

S0240 Zlomenina horní čelisti: 40

S0241 -LeFort I. 50

S0242 - LeFort II. 60

S0243 - LeFort III. 70

S0244 Zlomenina procesus zygomaticus

- bez dislokace 50

S0245 - s dislokací 60

S025 Ztráta zubu 20

S0250 Zlomenina korunky 10

S0260 Zlomenina dolní čelisti - bez dislokace 30

S0261 - s dislokací 60

S0262 - kloubní výběžek - jeden 60

S0263 - dva 80

S027 Zlomeniny jiných kostí lebky, obličeje 20

S028 Mnohočetné zlomeniny postihující kosti lebky a obličeje

- součet bodů příslušných položek, nejvýše však 450

S03 Vymknutí, podvrtnutí a natažení kloubů a vazů hlavy

S0300 Vymknutí čelisti - jednostranné, bez zlomeniny 40

S0301 - oboustranné, bez zlomeniny 60

S031 Vymknutí chrupavky přepážky nosní 15

S032 Dislokace zubu 15

S034 Podvrtnutí a namožení čelisti 10

S04 Poranění mozkových nervů

S040 Poranění nervu a drah zrakového nervu 120

S041 Poranění okohybného nervu 70

S042 Poranění kladkového nervu 40

S043 Poranění trojklaného nervu 70

S044 Poranění odvádějícího nervu 40

S045 Poranění lícního nervu 80

S046 Poranění sluchového nervu 100

S047 Poranění postranního smíšeného systému 70

S049 Poranění jiných mozkových nervů 30

S05 Poranění oka a očnice

S050 Poranění spojivky a abraze rohovky bez cizího tělesa 20

S0510 Kontuze očního bulbu a tkání očnice 15

S0511 - s krvácením do přední komory nebo sklivce 30

S0512 - s porušením duhovky (iridorhexis, iridodialysis) 50

S0513 - se změnou polohy nebo poraněním čočky 90

S0514 - s odchlípením sítnice 100

S052 Roztržení a ruptura oka s výhřezem nebo ztrátou nitrooční tkáně 150

S053 Roztržení oka bez výhřezu nebo ztráty nitrooční tkáně 120

S0540 Pronikající rána očnice bez cizího tělesa 30

S0541 Pronikající rána očnice s cizím tělesem 50

S0550 Pronikající rána očního bulbu s cizím tělesem pronikajícím bělimou 65

S0551 - pronikající rohovkou 80

S0552 - komplikovaná poraněním čočky 100

S0553 - pronikající krajinou řasnatého tělesa 110

S0554 - komplikovaná odchlípením sítnice 150

S0560 Pronikající rána očního bulbu bez cizího tělesa pronikající bělimou 40

S0561 - pronikající rohovkou bez zasažení čočky 60

S0562 - pronikající rohovkou s postižením čočky 90

S0563 - pronikající krajinou řasnatého tělesa 80

S0564 - komplikovaná odchlípením sítnice 120

S0565 - komplikovaná výhřezem očních tkání 150

S057 Avulze - vytržení - oka 200

S0580 Jiná poranění oka a očnice - ophtalmia photoelectrica 10

S0581 - cizí tělísko zaseknuté do rohovky 15

S0582 - hluboká nepronikající rána rohovky 30

S0583 - popálení obou víček II. - III. stupně 30

S0584 - popálení nebo poleptání epitelu rohovky 20

S0585 - popálení stromatu rohovky ohněm nebo kyselinou 70

S0586 - poleptání stromatu rohovky alkálií (vápno, čpavek) 100

S0587 - poleptání rohovky vedoucí k její perforaci 150

S0590 Poúrazový a sekundární glaukom 100

S0591 Poúrazový vřed rohovky 130

S0592 Poúrazová (pooperační) endophtalmitis 130

S06 Nitrolební poranění

S0600 Otřes mozku - lehký 20

S0601 -těžký 60

S061 Traumatický otok (edém) mozku 120

S0620 Difúzní axonální poranění mozku - lehké, reverzibilní (GCS 15) 100

S0621 - středně těžké (GCS 3-14) 150

S0622 -těžké (GCS 3-14) 200

S063 Ložiskové poranění mozku 120

S064 Epidurální krvácení 150

S065 Úrazové subdurální krvácení 150

S066 Úrazové subarachnoidální krvácení 200

S067 Nitrolební poranění s bezvědomím delším než 7 dní 400

S069 Jiná nitrolební poranění 200

S07 Drtivé poranění hlavy

S070 Rozdrcení obličeje 600

S071 Rozdrcení lebky 600

S08 Traumatická amputace části hlavy

S080 Odtržení vlasové části v délce přesahující 1/2 obvodu 80

S0810 Traumatická amputace ucha – části 30

S0811 - celého 50

S0820 Traumatická amputace nosu – části 40

S0821 - celého 80

S0830 Traumatická amputace jazyka - části (do poloviny) 70

S0831 - celého 100

S089 Traumatická amputace jiné části hlavy 40

S09 Jiná a neurčená poranění hlavy

S0900 Poranění příušní slinné žlázy 70

S0901 Poranění jiné slinné žlázy 60

S092 Traumatická ruptura ušního bubínku 80

S093 Poranění vnitřního ucha 100

S10 Povrchní poranění krku

S100 Zhmoždění (kontuze) krku 10

S101 Jiná povrchní poranění krku 10

S107 Povrchní poranění jiných částí krku 10

S108 Mnohočetná povrchní poranění krku - součet bodů příslušných položek

S110 Rána postihující hrtan a průdušnici 150

S111 Rána postihující štítnou žlázu 100

S112 Rána postihující hltan a krční části jícnu 150

S1180 Rána krku - povrchní à 1 cm 2

S1181 - hluboká à 1 cm 3

S12 Zlomeniny krční páteře

S121 Zlomenina trnového výběžku krčního obratle 30

S122 Zlomenina jednoho příčného výběžku krčního obratle 30

S123 Zlomeniny více než jednoho příčného výběžku krčních obratlů 80

S1240 Zlomenina kloubního výběžku krčního obratle - jednoho 40

S1241 - obou 80

S1250 Zlomenina oblouku krčního obratle - bez dislokace 90

S1251 - s dislokací 125

S1260 Zlomenina zubu čepovce tzn. 2. krč. obratle (epistrophei)

- bez dislokace 150

S1261 - s dislokací 250

S1270 Zlomenina 1. nebo 3. - 7. krčního obratle bez dislokace 50

S1271 Kompresivní zlomeniny těl obratlů krčních se snížením přední části těla obratle

- nejvýše o jednu třetinu 75

S1272 - o více než jednu třetinu 100

S1273 Roztříštěné zlomeniny těl obratlů krčních 150

S12750 Úrazové poškození meziobratlové ploténky

- bez současné zlomeniny obratle 75

S12751 - hemiace 100

S12752 - při současné zlomenině obratle 200

S1280 Zlomenina jiných částí krku (jazylka, krční žebro) 80

S1281 Zlomenina hrtanu, trachey 300

S13 Vymknutí, podvrtnutí a natažení kloubů a vazů v úrovni krku bez poškození míchy nebo jejích kořenů

S131 Vymknutí atlantookcipitální 180

S1320 Vymknutí krční páteře

- jednostranná luxace bez zlomeniny 70

S1321 - oboustranná luxace 100

S133 Subluxace krční páteře (posun obratlů prokázaný rtg) 30

S134 Podvrtnutí a natažení krční páteře 30

S1341 Pohmoždění těžšího stupně krajiny krční páteře 35

S14 Poranění nervů a míchy v úrovni krku

S1400 Otřes krční míchy 60

S1401 Otok (edém) krční míchy s přechodnou ischemií 100

S1402 Kontuze krční míchy 250

S1403 Transverzální léze krční míchy 600

S1420 Poranění nervového kořene krční míchy (2. - 4. kořen) 200

S1421 Poranění nervového kořene krční míchy (5.-7. kořen) 100

S143 Poranění pažní pleteně 300

S144 Poranění periferních nervů krku 30

S145 Poranění krčních sympatických nervů 60

S15 Poranění krevních cév v úrovni krku

S150 Poranění krční tepny 150

S151 Poranění vertebrální tepny 100

S152 Poranění zevní hrdelní žíly 20

S153 Poranění vnitřní hrdelní žíly 40

S157 Poranění jiných krevních cév v úrovni krku 25

S158 Mnohočetné poranění krevních cév v úrovni krku - součet bodů

příslušných položek, nejvýše však 200

S16 Poranění svalu a šlachy v úrovni krku 20

S17 Drtivé poranění krku

S170 Drtivé poranění hrtanu a průdušnice 300

S177 Drtivé poranění jiných částí krku (décollement + ztrátové poranění) 150

S20 Povrchní poranění hrudníku

S200 Zhmoždění (kontuze) prsu ženy 30

S201 Povrchní poranění prsu (1 % tělesného povrchu) 2

S202 Zhmoždění stěny hrudníku 10

S203 Povrchní poranění přední stěny hrudníku (1 % tělesného povrchu) 2

S204 Jiná povrchní poranění zadní stěny hrudníku 10

S208 Mnohočetná povrchní poranění hrudníku

- součet bodů příslušných položek

S21 Otevřená rána hrudníku

S2100 Rána prsu - do 5 cm délky 5

S2101 nad 5 cm délky 10

S2110 Rána stěny hrudníku – povrchní à 1 cm 2

S2111 - hluboká nepronikající do dutiny à 1 cm 3

S2112 - hluboká pronikající do dutiny à 1 cm 5

S218 Mnohočetné rány hrudní stěny - součet bodů příslušných položek

S22 Zlomenina žebra, hrudní kosti a hrudní páteře

S2220 Zlomenina hrudní kosti - bez dislokace 40

S2221 - s dislokací 80

S2230 Zlomenina žebra 20

S224 Mnohočetné zlomeniny žeber - na každé straně každé další žebro 10

S225 Prolomený hrudník s respirační insuficiencí 200

S228 Zlomenina transverzálních a spinózních výběžků 20

S23 Vymknutí, pod vrtnutí a natažení kloubů a vazů hrudníku

S2300 Traumatická ruptura hrudní meziobratlové ploténky 100

S2301 - herniace 150

S231 Pohmoždění těžšího stupně krajiny hrudní páteře 50

S232 Podvrtnutí a natažení hrudní páteře (distorse) 30

S233 Vymknutí obratle hrudní páteře (bez poškození míchy nebo jejích kořenů) 150

S234 Zlomenina trnového výběžku hrudního obratle 30

S235 Zlomenina jednoho příčného výběžku hrudního obratle 30

S236 Zlomeniny více příčných výběžků hrudních obratlů 80

S2370 Zlomenina kloubního výběžku hrudního obratle - jednoho 50

S2371 - obou 100

S238 Zlomenina hrudního obratle bez dislokace 50

S2381 Zlomenina oblouku hrudního obratle - bez dislokace 90

S2382 - s dislokací 130

S2383 Kompresivní zlomenina těla hrudního obratle se snížením přední části těla obratle

- nejvýše o jednu třetinu 110

S2384 - o více než jednu třetinu 150

S24 Poranění nervů a míchy v úrovni hrudníku

S240 Otřes hrudní míchy 50

S241 Otok (edém) hrudní míchy 100

S242 Kontuze hrudní míchy 150

S243 Transverzální léze hrudní míchy 400

S244 Poranění nervového kořene hrudní míchy 110

S245 Poranění periferních nervů hrudníku 30

S246 Poranění hrudních sympatických nervů 50

S25 Poranění krevních cév hrudníku

S250 Poranění ascendentní aorty a oblouku aorty s nutností urgentní operace 300

S2501 Poranění descendentní aorty bez nutnosti operace nebo intervenčního výkonu 200

S2502 Poranění descendentní aorty s nutností intervenčního výkonu 250

S251 Poranění podklíčkové tepny 110

S252 Poranění plicnice a jejích větví, poranění plicních žil, poranění horní duté žíly s nutností urgentní operace 300

S253 Poranění podklíčkové žíly 100

S255 Poranění mezižebemích krevních cév 40

S257 Poranění ductus thoracicus 50

S258 Mnohočetné poranění krevních cév hrudníku - součet bodů příslušných položek, nejvýše však 750

S26 Poranění srdce

S2600 Ostré poranění srdce - bez arytmie 220

S2601 - s arytmií 250

S2620 Tupé poranění srdce - bez arytmie 125

S2621 - s arytmií 155

S263 Poranění srdečních chlopní s nutností operace v mimotělním krevním oběhu 300

S27 Poranění jiných a neurčených nitrohrudních orgánů

S2700 Traumatický pneumotorax - jednostranný 75

S2701 - oboustranný 150

S2710 Traumatický hemotorax - jednostranný 75

S2711 - oboustranný 150

S272 Traumatický tenzní pneumotorax 120

S2730 Kontuze plic 100

S2731 Lacerace plic 150

S274 Poranění průdušky 150

S275 Poranění hrudní části průdušnice 100

S276 Poranění pohrudnice 25

S277 Poranění jícnu 150

S278 Poranění bránice 100

S279 Mnohočetná poranění nitrohrudních orgánů - součet bodů příslušných položek, nejvýše však 400

S28 Rozdrcení hrudníku a traumatická amputace části hrudníku

S280 Rozdrcený hrudník - součet bodů příslušných položek, nejvýše však 450

S281 Traumatická amputace prsu 60

S29 Jiná a neurčená poranění hrudníku

S290 Poranění svalů a šlach v úrovni hrudníku 30

S30 Povrchní poranění břicha, dolní části zad a pánve

S300 Zhmoždění dolní části zad a pánve 20

S301 Zhmoždění břišní stěny 20

S302 Zhmoždění zevních pohlavních orgánů 50

S307 Povrchní poranění břicha, dolní části zad a pánve (1 % tělesného povrchu) 2

S308 Mnohočetná povrchní poranění břicha, součet bodů příslušných položek, dolní části zad a pánve, nejvýše však 70

S31 Rána břicha, dolní části zad a pánve

S3100 Rána dolní části zad a pánve - povrchní à 1 cm 2

S3101 - hluboká à 1 cm 3

S3110 Rána břišní stěny - povrchní à 1 cm 2

S3111 - hluboká nepronikající do dutiny à 1 cm 3

S3112 - hluboká pronikající do dutiny à 1 cm 5

S312 Rána pyje 60

S313 Rána šourku a varlat 30

S314 Rána pochvy a vulvy 30

S318 Mnohočetné rány břicha, dolní části zad a pánve - součet bodů

příslušných položek, nejvýše však 100

S32 Zlomenina bederní páteře a pánve

S3201 Zlomenina trnového výběžku bederního obratle 30

S3202 Zlomenina jednoho příčného výběžku bederního obratle 30

S3203 Zlomeniny více příčných výběžků bederních obratlů 100

S32040 Zlomenina kloubního výběžku bederního obratle - jednoho 60

S32041 - obou 100

S32050 Zlomenina oblouku bederního obratle - bez dislokace 75

S32051 - s dislokací 130

S32060 Kompresivní zlomenina těla bederního obratle se snížením - nejvýše o 1/3 80

S32061 - o více než 1/3 130

S3207 Roztříštěná zlomenina bederního obratle 150

S32080 Úrazové poškození bederní meziobratlové ploténky - bez současné zlomeniny obratle 100

S32081 - herniace 150

S3209 Úrazové poškození bederní meziobratlové ploténky se současnou zlomeninou bederního obratle 200

S3210 Zlomenina kosti křížové 90

S3220 Zlomenina kostrče 60

S3230 Zlomenina kyčelní kosti 150

S3240 Zlomenina acetabula - jednoduchá 150

S3241 -komplikovaná 200

S3250 Zlomenina kosti stydké (jedno raménko) 40

S3270 Zlomeniny pánve - bez instability pánevního kruhu 160

S3271 - s instabilitou pánevního kruhu 200

S328 Mnohočetné zlomeniny bederních obratlů - součet bodů příslušných položek, nejvýše však 500

S33 Vymknutí, podvrtnutí a natažení kloubů a vazů bederní páteře a pánve

S331 Vymknutí bederního obratle bez poškození míchy nebo jejích kořenů 200

S332 Vymknutí sakroiliakálního kloubu 150

S333 Vymknutí kostrče 50

S334 Vymknutí jiných a neurčených částí bederní páteře a pánve 40

S335 Traumatická ruptura spony stydké 75

S336 Podvrtnutí a natažení bederní páteře 20

S337 Podvrtnutí a natažení sakroiliakálního kloubu 20

S34 Poranění nervů a míchy v úrovni břicha, dolní části zad a pánve

S3400 Otřes bederní míchy 50

S3401 Otok (edém) bederní míchy 100

S3402 Kontuze bederní míchy 150

S3403 Transverzální léze bederní míchy 400

S342 Poranění nervového kořene bederní a křížové páteře 120

S343 Poranění caudy equiny 150

S344 Poranění lumbosakrální pleteně 150

S345 Poranění bederních, křížových a pánevních sympatických nervů 60

S346 Poranění periferních nervů břicha, dolní části zad a pánve 30

S348 Poranění jiných a neurčených nervů v úrovni břicha, dolní části zad a pánve 30

S35 Poranění krevních cév v úrovni břicha, dolní části zad a pánve

S350 Poranění břišní aorty 300

S351 Poranění dolní duté žíly 250

S352 Poranění jiné cévy v břiše nebo pánvi 170

S357 Poranění jiných krevních cév v úrovni břicha, dolní části zad a pánve 60

S358 Mnohočetná poranění krevních cév v úrovni břicha, součet bodů

příslušných položek, dolní části zad a pánve nejvýše však 600

S36 Poranění nitrobřišních orgánů

S3600 Kontuze sleziny 50

S3601 Ruptura sleziny 120

S3602 Lacerace sleziny 180

S3610 Kontuze jater nebo žlučníku 50

S3611 Ruptura jater nebo žlučníku 120

S3612 - hluboká s poraněním žlučových cest 180

S3613 Lacerace jater - pravý lalok 250

S3614 - levý lalok 200

S3615 Poranění žlučových cest 150

S3620 Kontuze slinivky břišní 80

S3621 Ruptura slinivky břišní 150

S3622 Lacerace slinivky břišní 180

S3623 Poranění ductus pancreaticus 180

S363 Poranění žaludku (perforace) 100

S3640 Poranění tenkého střeva - kontuze 50

S3641 - ruptura 100

S3642 - poranění duodena - kontuze 50

S3650 Poranění tračníku - kontuze 50

S3651 - ruptura 100

S3660 Poranění konečníku - bez sfinkterů 100

S3661 - se sfinktery 120

S367 Poranění jiných nitrobřišních orgánů 80

S368 Mnohočetná poranění nitrobřišních orgánů - součet bodů příslušných položek

S37 Poranění pánevních orgánů

S3700 Kontuze ledviny (poúrazová hematurie) 100

S3701 Ruptura parenchymu ledviny 150

S3702 Lacerace ledviny 200

S3703 Poranění dutého systému ledviny 180

S371 Poranění močovodu 180

S3720 Poranění močového měchýře - kontuze 50

S3721 - ruptura 80

Poranění močové trubice

S3730 - pohmoždění, parciální ruptura 60

S3731 - kompletní ruptura přední a střední části močové trubice 120

S3732 - kompletní ruptura zadní části močové trubice 250

S374 Poranění adnex 80

S3760 Kontuze dělohy 80

S3761 Ruptura dělohy 160

S378 Mnohočetná poranění pánevních orgánů - součet bodů příslušných položek

S38 Rozdrcení a traumatická amputace části břicha, dolní části zad a pánve

S381 Rozdrcení jednoho varlete 120

S382 Traumatická amputace zevních pohlavních orgánů 360

S39 Jiná a neurčená poranění břicha, dolní části zad a pánve

S390 Poranění svalu a šlachy břicha, dolní části zad a pánve 40

S40 Povrchní poranění ramene a paže

S400 Zhmoždění ramene a paže 20

S407 Povrchní poranění ramene a paže 1 % tělesného povrchu 2

S408 Mnohočetná povrchní poranění ramene a paže - součet bodů příslušných položek

S41 Rána ramene a paže

S4100 Rána ramene - povrchní à 1 cm 2

S4111 - pronikající ke kosti à 1 cm 5

S4110 Rána paže (nadloktí) - povrchní à 1 cm 2

S4111 - pronikající ke kosti à 1 cm 5

S418 Mnohočetné rány ramene a paže - součet bodů příslušných položek

S42 Zlomenina ramene a paže

S4200 Zlomenina klíční kosti bez posunu úlomků 30

S4201 Zlomenina klíční kosti úplná, s dislokací, tříštivá 80

S4210 Zlomenina těla lopatky 30

S4211 Zlomenina krčku lopatky 40

S4212 Zlomenina glenoidu 90

S4213 Zlomenina nadpažku nebo zobákovítého výběžku lopatky 60

S4220 Zlomenina horního konce pažní kosti 30

S4221 - velkého hrbolku bez dislokace 30

S4222 - s dislokací 60

S54223 - roztříštěná zlomenina hlavice pažní kosti 100

S4224 - zlomenina krčku pažní kosti - bez dislokace 50

S4225 - s dislokací 90

S4226 - luxační 120

S4230 Zlomenina diafýzy pažní kosti - bez dislokace 60

S4231 - s dislokací 100

S4232 - tříštivá 120

S4240 Zlomenina dolního konce pažní kosti - bez dislokace 40

S4241 - s dislokací 80

S4243 - nitrokloubní - bez dislokace 100

S4244 - s dislokací 120

S4245 Zlomenina vnitřního nebo zevního epikondylu kosti pažní 50

S428 Mnohočetné zlomeniny klíční kosti, lopatky a pažních kostí

- součet bodů příslušných položek

S43 Vymknutí, podvrtnutí a natažení kloubů a vazů ramenního pletence

S430 Vymknutí ramenního kloubu 50

S4310 Vymknutí akromioklavikulárního kloubu 30

S4311 - Tossy I 30

S4312 - Tossy II 40

S4313 - Tossy III 60

S432 Vymknutí sternoklavikulárního kloubu 30

S434 Podvrtnutí a natažení ramenního kloubu 20

S435 Podvrtnutí a natažení akromioklavikulárního kloubu 15

S436 Podvrtnutí a natažení sternoklavikulárního kloubu 10

S44 Poranění nervů v úrovni ramene a paže

S4401 Natažení loketního nervu 20

S4410 Přerušení středního nervu v úrovni paže 80

S4411 Natažení středního nervu 30

S4420 Přerušení vřetenního nervu v úrovni paže 80

S4421 Natažení vřetenního nervu 50

S4430 Přerušení ramenního nervu 80

S4431 Natažení ramenního nervu 20

S444 Poranění svalově kožního nervu 30

S445 Poranění kožního cítivého nervu v úrovni ramene a paže 30

S447 Poranění jiných nervů v úrovni ramene a paže 30

S448 Poranění mnohočetných nervů v úrovni ramene a paže - součet bodů příslušných položek

S45 Poranění krevních cév v úrovni ramene a paže

S450 Poranění tepny nebo hluboké žíly 60

S453 Poranění povrchních žil v