Tpjn 300/2009 – Nejvyšší soud

sp. zn. Tpjn 300/2009 S t a n o v i s k o trestního kolegia Nejvyššího soudu České republiky v otázce ukládání souhrnného trestního opatření nebo souhrnného trestu v případě, že mladistvý spáchal provinění před osmnáctým rokem věku a trestný čin po dovršení osmnáctého roku věku [§ 25 odst. 3 zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, ve znění pozdějších předpisů (dále převážně jen „z. s. m.“)] včetně otázky ukládání tzv. vedlejších trestů, pokud jejich uložení odůvodňuje trestná činnost, které se pachatel dopustil již jako dospělý (např. trest zákazu činnosti). Rozhoduje-li soud pro mládež o sankci za sbíhající se činy, z nichž pachatel část spáchal jako mladistvý a část po dovršení osmnáctého roku věku (§ 25 odst. 3 z. s. m.), je pro úvahu o tom, zda má být uložen souhrnný (případně úhrnný) trest nebo souhrnné (případně úhrnné) trestní opatření, rozhodující, zda je nejpřísněji trestný čin spáchaný v době, kdy pachatel byl ve věku mladistvých nebo již dospělý. Byl-li pachatel v době spáchání tohoto činu ještě ve věku mladistvých, uloží mu soud pro mládež souhrnné (případně úhrnné) trestní opatření, v opačném případě souhrnný (případně úhrnný) trest. Za situace, kdy je pachatel postihován i za trestnou činnost, které se dopustil jako dospělý a jež se sbíhá s jeho trestnou činností spáchanou před osmnáctým rokem věku, lze uložit jako další sankci například zákaz činnosti, jehož uložení odůvodňuje trestná činnost, které se dopustil již jako dospělý pachatel. Na souhrnné (úhrnné) trestní opatření je totiž třeba pohlížet jako na souhrnnou (úhrnnou) trestní sankci, která je vyměřena podle zákona o soudnictví ve věcech mládeže a v některých případech doplněna sankcí podle trestního zákoníku. Obdobně je tomu i v opačném případě, v němž je ukládán souhrnný trest, který je doplňován sankcí ukládanou podle zákona o soudnictví ve věcech mládeže, jejíž uložení odůvodňuje spáchání provinění, jehož se pachatel dopustil jako mladistvý. O d ů v o d n ě n í : Předseda trestního kolegia Nejvyššího soudu podle § 21 odst. 1 zák. č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, a čl. 14 odst. 1 písm. f) Jednacího řádu Nejvyššího soudu navrhl, aby trestní kolegium Nejvyššího soudu zaujalo stanovisko v otázce ukládání souhrnného trestního opatření nebo souhrnného trestu v případě, že mladistvý spáchal provinění před osmnáctým rokem věku a trestný čin po dovršení osmnáctého roku věku (§ 25 odst. 3 z. s. m.), včetně otázky ukládání tzv. vedlejších trestů, pokud jejich uložení odůvodňuje trestná činnost, které se pachatel dopustil již jako dospělý (např. trest zákazu činnosti). Tento návrh učinil předseda trestního kolegia na základě podnětu nejvyšší státní zástupkyně ze dne 14. září 2009. Z předloženého podnětu vyplývá, že Nejvyšší státní zastupitelství zaznamenalo v rámci výkonu své působnosti ohledně uvedené otázky rozdílnou rozhodovací praxi soudů pro mládež při ukládání souhrnného trestního opatření nebo souhrnného trestu v případě, že mladistvý spáchal provinění před osmnáctým rokem věku a trestný čin po dovršení osmnáctého roku věku. Na základě provedené analýzy soudních rozhodnutí zjistilo, že v těchto případech soudy pro mládež ukládají: 1. souhrnný trest, a to zásadně bez rozlišení, zda je přísněji trestné provinění či trestný čin; 2. souhrnný trest, pokud je rozhodováno o provinění mladistvého, za které hrozí trestní opatření ve výměře nižší, než je zákonná sazba stanovená za trestný čin, jehož se dopustil již jako osoba zletilá; v opačném případě, tj. v případě, kdy je mladistvý pachatel ohrožen za provinění trestním opatřením přísnějším, než je zákonná trestní sazba za již projednaný trestný čin, je ukládáno souhrnné trestní opatření; 3. souhrnné trestní opatření, a to tedy i v případech, kdy trestný čin je přísněji trestný než projednávané provinění. K variantě uvedené pod bodem 1. nejvyšší státní zástupkyně poukázala na usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, soudu pro mládež, ze dne 27. 8. 2007, sp. zn. 3 Tmo 22/2007, z jehož odůvodnění je patrno, že pokud pachatel je postihován i za trestnou činnost, které se dopustil jako dospělý a jež se sbíhá s jeho trestnou činností spáchanou před osmnáctým rokem jeho věku, nelze mu ukládat trestní opatření, nýbrž musí jít již o tresty, byť v případě odnětí svobody takovýto trest může být ukládán v modifikované sazbě podle § 31 odst. 1 z. s. m. Podle odvolacího soudu při postihování sbíhající se trestné činnosti, která dílem byla spáchána po dovršení osmnáctého roku věku, totiž jde již o postih dospělého pachatele, v jehož případě nepřichází v úvahu použití hmotně právních ustanovení z. s. m. (s výjimkou ustanovení o trestní odpovědnosti - § 5 až § 8 - a ustanovení, která modifikují hranice trestních sazeb u provinění spáchaných předtím, než mladistvý překročil osmnáctý rok svého věku - především jde o § 31 odst. 1 z. s. m. o modifikaci trestních sazeb odnětí svobody), to však neznamená, že má být ukládáno trestní opatření. Trestní kolegium Nejvyššího soudu tuto věc projednávalo na začátku roku 2008 (šlo o rozhodnutí č. 17 - Et 1/2008) a navržená právní věta zněla: „Ukládá-li soud pro mládež mladistvému úhrnnou nebo souhrnnou sankci jednak za provinění spáchané před osmnáctým rokem věku a jednak za trestný čin spáchaný po dovršení osmnáctého roku věku, jde o úhrnný nebo souhrnný trest (§ 27 trestního zákona), nikoli o úhrnné nebo souhrnné trestní opatření (§ 24 z. s. m.).“ Rozhodnutí však nebylo schváleno k publikaci do Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu. K variantě uvedené pod bodem 2. nejvyšší státní zástupkyně poukázala na rozsudek Krajského soudu v Ostravě, soudu pro mládež, ze dne 10. 5. 2007, sp. zn. 4 Tmo 82/2007, jímž tento odvolací soud zrušil výrok o souhrnném trestním opatření z rozsudku Okresního soudu v Šumperku, soudu pro mládež, ze dne 7. 3. 2007, sp. zn. 3 Tm 4/2007, a nově uložil souhrnný trest odnětí svobody. V odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud uvedl, že nalézací soud nevěnoval dostatečnou pozornost skutečnosti, že trestním příkazem byl obviněný jako dospělý odsouzen pro trestné činy podle § 238 odst. 1, 2 a § 247 odst. 1 písm. a), b) trestního zákona, a tudíž bylo třeba aplikovat ustanovení § 25 odst. 3 z. s. m. a ukládat souhrnný trest podle nejpřísnějšího trestného činu, kterým je trestný čin porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 trestního zákona, který však obviněný spáchal již jako dospělý pachatel. Tím soud fakticky naznačil, že v případě použití ustanovení § 25 odst. 3 z. s. m. je uložení úhrnného nebo souhrnného trestu či trestního opatření závislé na tom, zda provinění nebo trestný čin nejpřísněji trestný byl spáchán obviněným jako mladistvým či dospělým. V této souvislosti nejvyšší státní zástupkyně poukázala na obdobná rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, soudu pro mládež [konkrétně na usnesení ze dne 20. 6. 2008, sp. zn. 4 Tmo 92/2008, kde ve vztahu k obviněnému mladistvému šlo z hlediska trestní sazby o stejné delikty - provinění a trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1 trestního zákona, a na rozsudek ze dne 30. 10. 2006, sp. zn. 4 Tmo 257/2006, v němž se odvolací soud ztotožnil s uložením souhrnného trestu mladistvému soudem nalézacím, a to za situace, kdy mladistvý spáchal provinění či trestné činy jednak před tím, než překročil osmnáctý rok svého věku, jednak potom, co tento věk dovršil, přičemž čin nejpřísněji trestný (§ 221 odst. 1 trestního zákona) spáchal již jako dospělý, a bylo nutno uložit mu souhrnný trest]. Názor, že v případě, kdy je mladistvý pachatel ohrožen za provinění trestním opatřením přísnějším, než je zákonná trestní sazba za již projednaný trestný čin, má být ukládáno souhrnné trestní opatření, nejvyšší státní zástupkyně dokladovala rozsudkem Krajského soudu v Brně, soudu pro mládež, ze dne 14. 1. 2005, sp. zn. 2 Tm 4/2004, jímž tento soud mladistvému za provinění nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187a odst. 1 a § 187 odst. 1 trestního zákona a pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1 trestního zákona a sbíhající trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b) a porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 trestního zákona, uložil souhrnné trestní opatření odnětí svobody podle § 242 odst. 1 trestního zákona. Uvedený názor byl potvrzen jako správný i soudem odvolacím (rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci, soudu pro mládež, ze dne 24. 5. 2005, sp. zn. 4 Tmo 13/2005). Do skupiny uvedené pod bodem 3. nejvyšší státní zástupkyně zařadila rozhodnutí soudů pro mládež, ve kterých se soudy otázkou, proč bylo uloženo souhrnné trestní opatření, vůbec nezabývaly (resp. to nebylo patrno z odůvodnění jejich rozhodnutí). V této souvislosti poukázala na rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 1. 10. 2008, sp. zn. 49 Tm 7/2008, z něhož je patrno, že soud ukládat souhrnné trestní opatření podle nejpřísněji trestného zákonného ustanovení, a to podle § 201 odst. 1 trestního zákona, přičemž uvedený trestný čin byl již spáchán po dovršen