7 Afs 196/2006 — Nejvyšší správní soud

30 Af 52/2010- 77 - text 5 pokračování 30 Af 52/2010 30 Af 52/2010-77 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudců JUDr. Jany Kubenové a JUDr. Petra Polácha v právní věci žalobce společnosti G & C PACIFIC NIUE LIMITED, se sídlem, Dalton House, 60 Windsor Avenue, London SW19 RR, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, právně zast. JUDr. Kateřinou Tomkovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Lesnická 52, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Brně, se sídlem v Brně, nám. Svobody 4, o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, t a k t o : I. Rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne 19. 4. 2010, č.j. 5862/10-1300-708158, č.j. 5864/10-1300-708158 a č.j. 5865/10-1300-708158 s e z r u š u j í pro vady řízení a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen ve lhůtě do 30-ti dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci na účet jeho právní zástupkyně JUDr. Kateřiny Tomkové náklady řízení ve výši 10.640,- Kč. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci: [1] Dodatečnými platebními výměry ze dne 4. 6. 2007 vydanými Finančním úřadem Brno III. pod č. j. 128816/07/290513/5707, 128876/07/290513/5707 a 127916/07/290513/5707 byla žalobci dodatečně vyměřena daň z přidané hodnoty za zdaňovací období měsíce srpna, listopadu a prosince roku 2003 ve výši 2.633.070,- Kč, 1.044.560,- Kč a 1.136.960,- Kč. Rozhodnutími žalovaného ze dne 13. 11. 2007 č.j. 18400/07-1300-708158, 18401/07-1300-708158 a 18402/07-1300-708158 bylo zamítnuto odvolání žalobce proti těmto dodatečným platebním výměrům. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 27. 11. 2009 č.j. 30 Ca 20/2008-268 byla citovaná rozhodnutí žalovaného zrušena pro vady řízení a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Rozhodnutími žalovaného označenými ve výroku pod bodem I. tohoto rozsudku došlo k opětovnému zamítnutí odvolání žalobce proti uvedeným dodatečným platebním výměrům. II. Stručný obsah napadených rozhodnutí žalovaného: [2] Z odůvodnění těchto rozhodnutí je zřejmé, že žalobce v průběhu daňové kontroly mj. neprokázal: u DPH za zdaňovací období srpen 2003 nárok na odpočet daně z dokladů fa č. 1-2003 ze dne 3. 1. 2003 (DUZP) za stavební a spotřební materiál od dodavatele NOVA METAL CZ s.r.o. ve výši 2.633.070,- Kč, u DPH za zdaňovací období listopad 2003 nárok na odpočet daně z dokladů fa č. 129-2003 ze dne 28. 11. 2003 (DUZP) za trámy, střešní latě a řeziva, fa č. 131-2003 ze dne 29. 11. 2003 (DUZP) za spotřební materiál od dodavatele NOVA METAL CZ s.r.o. ve výši 1.044.560,- Kč a u DPH za zdaňovací období prosinec 2003 nárok na odpočet daně z dokladů fa č. 130-2003 ze dne 28. 11. 2003 (DUZP) za stavební materiál, fa č. 143-2003 ze dne 1.12.2003 (DUZP) za kabely a vodiče, fa č. 144-2003 ze dne 16. 12. 2003 (DUZP) za strojní zařízení, fa č. 147-2003 ze dne 18. 12. 2003 (DUZP) za vybavení posilovny a fa č. 153-2003 ze dne 19. 12. 2003 (DUZP) za strojní zařízení od dodavatele NOVA METAL CZ s.r.o. ve výši 1.136.960,- Kč. Dále z odůvodnění rozhodnutí žalovaného vyplývá, že žalovaný po přezkoumání odvoláním napadeného rozhodnutí neakceptoval návrh žalobce na provedení svědecké výpovědi pana S., případně provedení písmoznaleckého posudku, a to z důvodu, že výpověď pana S., byla získána na základě součinnosti s Policií ČR a byla správcem daně osvědčena ve smyslu § 31 odst. 4 daňového řádu. Navíc pobyt pana S., osoby s německou státní příslušností, se nepodařil zjistit. Žalovaný uzavřel, že předloženými písemnými doklady ani dalšími důkazy provedenými na návrh žalobce nebylo prokázáno, že daňový subjekt deklarované zdanitelné plnění skutečně přijal od společnosti NOVA METAL CZ, s.r.o. III. Žalobní body: [3] Žalobce namítal, že společnost G & C PACIFIC NIUE LIMITED, právní předchůdce žalobce zanikla ke dni 19. 1. 2010, jeho právním nástupcem se stal žalobce. Daňovým identifikačním číslem žalobce je GB975658850, místně příslušným správcem daně je HM Revenue & Customs, VAT Operations, Accounting & Adjustments, Queens Dock, Liverpool, L74 4AA, United Kingdom a nikoliv žalovaný. Místní příslušnost žalovaného vůči společnosti G & C PACIFIC NIUE LIMITED zanikla ke dni jeho výmazu z obchodního rejstříku (19. 1. 2010). Správce daně zjevně nepochopil ust. § 57 odst. 4 zákona č. 337/1992 Sb. o správě daní a poplatků ve znění platném pro projednávanou věc (dále jen „daňový řád“). Z komentáře k § 59 zákona č. 125/2008 Sb. (Kühn/Štenglová/Bílá/Havel a kolektiv, C.H.Beck 2010) vyplývá, že jdou k tíži právního nástupce z fúze pouze pravomocně vyměřené daňové povinnosti, kdy se právní nástupce stává daňovým subjektem. To na uvedený případ nedopadá, neboť Krajský soud v Brně shora již citovaným rozsudkem eliminoval právní moc dodatečných platebních výměrů. Na místě je použít ust. § 4 odst. 12 daňového řádu, na jehož základě byl žalovaný povinen spis předat místně příslušnému správci daně žalobce. Žalovaný se navíc neřídil závazným pokynem soudu provedením výslechu svědka S., opětovně se vymluvil na údajnou nemožnost provedení jeho výslechu. Zvláště z protokolu ze dne 6. 4. 2010 vyplývá, že výslech je možno provést prostřednictvím českých justičních orgánů, žalovaný této možnosti nevyužil a vzhledem k marnému uplynutí termínů v daňovém řízení a změnění místní příslušnosti nebude již mít zřejmě možnost učinit tak ani v budoucnu. Právní předchůdce žalobce navrhl provedení výslechu uvedeného svědka již v průběhu daňové kontroly před pěti lety, respektive šesti roky; v tu dobu se svědek dokonce prokazatelně nacházel na území ČR. Nerespektování právního názoru soudu dokládá snahu žalovaného vymáhat neoprávněně vyměřenou daň. Je proto nezbytné, aby soud rozhodl i o zrušení dodatečných platebních výměrů, jinak hrozí, že žalovaný opět nebude respektovat rozhodnutí soudu a údajná daňová povinnost žalovaného, byť nepravomocně vyměřená, bude trvat i nadále. IV. Vyjádření žalovaného k žalobě: [4] Žalovaný byl povinen v odvolacím řízení rozhodnout, neboť společnost G & C PACIFIC NIUE LIMITED nezanikla bez právního nástupce a podle ust. § 57 odst. 4 daňového řádu, přešla daňová povinnost na žalobce jakožto právního nástupce. K přechodu daňové povinnosti zaniklé právnické osobě není nezbytně nutné, aby se jednalo o již pravomocně vyměřenou povinnost zaplatit daň, ale na právního nástupce přechází i ty daňové povinnosti, které vznikly v době existence právního předchůdce. Žalovaný v rámci odvolacího řízení požádal prostřednictvím mezinárodní výměny informací přes Ministerstvo financí o provedení výslechu svědka M. S. v N., postupoval podle Nařízení Rady (ES) č. 1798/2003 ze dne 7. 10. 2003 o správní spolupráci v oblasti daně z přidané hodnoty a o zrušení Nařízení (EHS) č. 218/92 (dále jen „Nařízení č. 1798/2003“). Německá strana této žádosti nevyhověla, sdělila, že se nejedná o žádost o informace podle Nařízení č. 1798/2003, ale žádost o právní pomoc, kterou lze zaslat prostřednictvím českých justičních orgánů. Žalovaný nezjistil, že by uvedený svědek pobýval na území České republiky a nemohl ho proto sám vyslechnout. Žalovaný nemá objektivní možnost výslech svědka provést. V. Právní hodnocení soudu: [5] K žalobní námitce o místní nepříslušnosti žalovaného k vydání jeho žalobou napadených rozhodnutí soud uvádí následující. Mezi účastníky řízení není sporné a soudu je z jeho činnosti známo, že právní předchůdce žalobce, společnost G&C Pacific, a.s. zanikla ke dni 19. 1. 2010, přičemž žalobce se stal právním nástupcem tohoto zaniklého subjektu. Mezi účastníky řízení není sporu, že žalobce je právnickou osobou, která nemá na území ČR své sídlo, je tedy daňovým nerezidentem majícím vzhledem k tomuto statusu omezenou daňovou povinnost. Otázka místní příslušnosti správce daně je řešena v ust. § 4 daňového řádu. [6] Podle ust. § 4 odst. 1 daňového řádu se místní příslušnost správce daně, není-li stanoveno jinak v tomto nebo zvláštním zákoně, řídí u právnické osoby místem jejího sídla v České republice a u fyzické osoby bydlištěm v České republice, jinak místem, kde se převážně zdržuje, tj. v němž pobývá nejvíce dnů v roce. Pro účely tohoto zákona se rozumí bydlištěm fyzické osoby místo trvalého pobytu. [7] Podle ust. § 4 odst. 3 daňového řádu v případě, že nelze určit místní příslušnost podle odst. 1, řídí se místem, kde má stálou provozovnu nebo místem, v němž daňový subjekt vykonává na území České republiky hlavní část své činnosti, jejíž výsledky jsou předmětem zdanění, popřípadě místem, v němž se nachází na území České republiky převážná část jeho nemovitého majetku. [8] Podle ust. § 4 odst. 4 daňového řádu, nelze-li určit místní příslušnost podle odst. 1 až 3, je příslušným správcem daně Finanční úřad pro Prahu 1, jde-li o obor daní, k jejichž správě jsou příslušné územní finanční orgány. [9] Podle ust. § 4 odst. 12 věta první daňového