§ 31 daňový řád – Odborný konzultant
Zákon daňový řád · 280/2009 Sb. · účinné od 1. 1. 2021 · Daňové právo
Stručně: Paragraf 31 daňového řádu říká, že osoba zúčastněná na správě daní si může k jednání přivést odborného konzultanta, kterého však správce daně může vyloučit, pokud maří jednání a jiné prostředky k nápravě nepomáhají. Daňový subjekt (nebo jiná osoba zúčastněná na správě daní) má právo mít u sebe při jednání s finančním úřadem odborníka, který mu může pomoci s orientací v daňových záležitostech. (§ 31 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, znění účinné od 1. 1. 2021)
Klíčová fakta
- Předmět úpravy: Odborný konzultant
- Týká se: správce daně
- Judikatura: na § 31 odkazuje 1 559 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Právní otázky k tomuto ustanovení: Co znamená „Odborný konzultant“ podle zákona?
- Účinnost: znění účinné od (předchozí znění: co se změnilo)
- Zdroj: e-Sbírka, 280/2009 Sb.
(1) Osoba zúčastněná na správě daní si může k jednání přibrat odborného konzultanta.
(2) Pokud odborný konzultant maří jednání, může správce daně, nevede-li nebo nevedlo-li by k nápravě ani uložení pořádkové pokuty, rozhodnutím vyloučit odborného konzultanta z dalšího jednání.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Daňový subjekt (nebo jiná osoba zúčastněná na správě daní) má právo mít u sebe při jednání s finančním úřadem odborníka, který mu může pomoci s orientací v daňových záležitostech.
- Odborný konzultant není zmocněnec, takže nemůže jednat jménem daňového subjektu, ale může mu poskytovat rady a podporu.
- Správce daně má pravomoc zasáhnout, pokud chování odborného konzultanta narušuje průběh jednání.
Na co si dát pozor
- Pokud odborný konzultant svým chováním brání řádnému průběhu jednání, může být správcem daně vyloučen.
- Vyloučení konzultanta je krajní řešení, které správce daně použije až poté, co se pokusil o nápravu jinými prostředky (např. uložením pořádkové pokuty).
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 31
Jak soudy aplikují § 31
Nejvyšší státní zástupce ve svém dovolání odkázal především na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 11. 2010, sp. zn. 8 Afs 51/2010, z nějž se podává, že na základě ustanovení § 43 a § 31 odst. 9 daňového řádu jsou správci daně oprávněni vyzvat daňový subjekt k určité součinnosti.
Žalovaný proto uzavřel, že tyto výdajové doklady nelze přijmout jako důkaz ve smyslu § 31 daňového řádu a "platby" ve výši 113 063 Kč za rok 1999 a 283 359 Kč za rok 2000 tím nelze považovat za prokázané výdaje ve smyslu § 24 zákona o daních z příjmů.
Nejvyšší správní soud ve shodě s krajským soudem odmítl výtku, že dokazování v daňovém řízení bylo vedeno v rozporu s § 2 a § 31 daňového řádu a že na stěžovatele bylo nesprávně přeneseno důkazní břemeno dle § 31 odst. 9 tohoto zákona, neboť zatížilo-li primárně důkazní břemeno ohledně prokázání oprávněnosti (daňové uznatelnosti) konkrétních nákladů stěžovatele (§ 31 odst. 9 daňového řádu) a ten svá tvrzení neprokázal, nebylo důvodu, aby to byl (ve smyslu § 31 odst. 8 daňového řádu) právě správce …
Právní otázky
Související
§ 160 RADIOLOGICKÝ ASISTENT SE SPECIALIZOVANOU ZPŮS (Vyhláška o činnostech zdravotnických pra)§ 3 Účinnost (Nařízení vlády o oblastech vzdělávání ve)