1 Afs 27/2009 — Nejvyšší správní soud

29 Af 30/2011- 122 - text - 7 - pokračování 29 Af 30/2011 29 Af 30/2011-122 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Jedličkové a soudců JUDr. Zuzany Bystřické a Mgr. Petra Pospíšila v právní věci žalobce M. H., zastoupeného JUDr. Jaromírem Josefem, advokátem se sídlem v Hodoníně, Masarykovo nám. 8, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Brně, se sídlem v Brně, nám. Svobody 4, o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, t a k t o : I. Rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne 26.10.2006, č.j. 15528/06-1100-706807 a č.j. 13765/06-1300-708460, s e z r u š u j e pro nezákonnost a věc se vrací k dalšímu řízení žalovanému. II. Rozhodnutí Finančního úřadu ve Veselí nad Moravou, dodatečný platební výměr ze dne 7.12.2005, č.j.72166/05/311921/6168 a rozhodnutí Finančního úřadu ve Veselí nad Moravou ze dne 6.12.2005, č.j.72287/05/311921/6168, s e z r u š u j e. III. Žaloba proti rozhodnutím Finančního ředitelství v Brně ze dne 26.10.2006, č.j. 15529/06-1100-706807, č.j. 15530/06-1100-706807, č.j. 13766/06-1300-708460, č.j. 13767/06-1300-708460, č.j. 13768/06-1300-708460, č.j. 13769/06-1300-708460, č.j. 13770/06-1300-708460, č.j. 13771/06-1300-708460, č.j. 13772/06-1300-708460, č.j. 13773/06-1300-708460, č.j.13774/06-1300-708460, č.j. 13775/06-1300-708460, s e z a m í t á . IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci, na účet jeho právního zástupce JUDr. Jaromíra Josefa, advokáta se sídlem v Hodoníně, Masarykovo nám. 8, náklady řízení ve výši 2.086,- Kč do třiceti dnů od nabytí právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í Včasnou žalobou se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného Finančního ředitelství v Brně ze dne 26.10.2006, č.j. 15528/06-1100-706807, č.j. 15529/06-1100-706807, č.j. 15530/06-1100-706807, č.j. 13765/06-1300-708460, č.j. 13766/06-1300-708460, č.j. 13767/06-1300-708460, č.j. 13768/06-1300-708460, č.j. 13769/061300 708460, č.j. 13770/06-1300-708460, č.j. 13771/06-1300-708460, č.j. 13772/06-1300-708460, č.j. 13773/06-1300-708460, č.j. 13774/06-1300-708460, č.j. 13775/06-1300-708460 (dále též „napadená rozhodnutí“), kterými bylo zamítnuto jeho odvolání proti platebním výměrům Finančního úřadu ve Veselí nad Moravou (dále též „správce daně“). Žalobce v žalobě uváděl, že nezákonnost napadených rozhodnutí spatřuje v překročení zákonem stanovených mezí správního uvážení a ve vadách správního řízení. K překročení mezí správního uvážení žalobce výslovně uvedl, že žalovaný ve všech napadených rozhodnutích konstatuje, že za účelem zjištění, resp. určení právních nástupců (dědiců) daňového subjektu si správce daně učiní v souladu s ustanovením § 28 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daně a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále též „ZSDP“ či „daňový řád“), úsudek o předběžné otázce, na jehož základě dovodí, kdo bude právním nástupcem zemřelého daňového subjektu. Usnesení Okresního soudu v Hodoníně sp.zn. D 1158/2002 (ve věci projednání dědictví po zemřelém F. H.) však bylo vydáno až dne 12.11.2003. Podle ustanovení § 464 občanského zákoníku se sice dědictví nabývá smrtí zůstavitele, ovšem podmínkou nabytí dědictví je podle § 484 téhož zákona vydání rozhodnutí soudem, který potvrdí jednak nabytí dědictví a jednak dědické podíly. Nelze také pominout ustanovení § 464 občanského zákoníku, podle kterého může dědic prohlášením odmítnout dědictví do jednoho měsíce ode dne, kdy byl soudem o právu dědictví odmítnout a následcích odmítnutí vyrozuměn. Žalovaný by postupoval správně v případě ustanovení zástupce potenciálním dědicům, pouze pokud by měl zjištěn okruh dědiců, tedy pokud by zjistil, kdo je povolán dědit podle zákona (závět‘ v tomto případě pořízena nebyla) a současně měl vědomost o tom, že tyto osoby dědictví neodmítly. V době vydání rozhodnutí o ustanovení společného zástupce však ještě nebyl ze strany notáře učiněn dotaz týkající se odmítnutí dědictví, tedy potenciální dědicové ještě mohli odmítnout dědictví. Žalobce proto nemohl být v procesním postavení právního nástupce původního daňového subjektu a nemohl být daňovým subjektem. Žalobce doplnil, že byl zkrácen na právech vyplývajících z ustanovení § 16 odst. 4 ZSDP a dokazování v daňovém řízení ( § 31 ZSDP) trpí neodstranitelnou vadou. V dalším žalobním bodě žalobce namítal, že žalovaný ve všech rozhodnutích uvádí, že matka žalobce M. H. byla ustanovena společným zástupcem dědiců ze zákona (M. H., D. H. a M. H.), a to rozhodnutím Finančního ředitelství v Brně ze dne 19.6.2003, č.j. 1358/03/FŘ/150, které nabylo právní moci dnem 26.6.2003. Tímto rozhodnutím mělo být měněno rozhodnutí správce daně ze dne 10.1.2003. V citovaném rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně však není ve výroku označen finanční úřad, jehož rozhodnutí mělo být měněno a rovněž ve výroku uvedené datum vydání rozhodnutí je uvedeno nesprávně (10.1.2002). Správní orgán tudíž jednal s osobami, které nebyly v té době účastníky řízení. Žalobce uzavřel, že jestliže rozhodnutí odvolacího správního orgánu, kterým byl ustanoven zástupce potenciálním dědicům, trpí těmito vadami, trpí i celé správní řízení neodstranitelnou vadou, která způsobuje nezákonnost rozhodnutí, jež jsou touto žalobou napadána. Žalovaný podal k žalobě na výzvu soudu písemné vyjádření, ve kterém k první žalobní námitce týkající se překročení mezí správního uvážení uvedl, že tato námitka se shoduje s námitkou uvedenou v odvolání a žalovaný proto odkazuje na odůvodnění žalobou napadených rozhodnutí. Žalovaný doplnil, že podle ust. § 6 odst. 1 ZSDP se daňovými subjekty rozumí nejen poplatník či plátce daně, ale i právní nástupce fyzické či právnické osoby, která je jako daňový subjekt vymezena zákonem. Podle ust. § 57 odst. 3 ZSDP přechází daňová povinnost vzniklá před smrtí fyzické osoby na dědice. K přechodu daňové povinnosti v rámci probíhajícího daňového řízení, které je řízením veřejnoprávním, tak dochází ze zákona a není třeba rozhodnutí dalšího příslušného orgánu, přičemž k přechodu daňové povinnosti dochází již ke dni smrti zůstavitele - daňového subjektu, jak vyplývá z ust. § 460 občanského zákoníku. Správce daně je v daňovém řízení vázán závěry soudu v dědickém řízení pouze v té skutečnosti, kdo je dědicem zemřelého daňového subjektu - na koho přešla dle ust. § 6 odst. 1 ve spojení s ust. § 57 odst. 3 ZSDP daňová povinnost. Z výše uvedeného vyplývá, že žalobce byl již v době projednání a podpisu zprávy o daňové kontrole, ke kterým došlo po úmrtí daňového subjektu F. H., daňovým subjektem. Žalovaný má za to, že správce daně nemusí s úsudkem stran toho, kdo se stal dědicem po zemřelém daňovém subjektu, vyčkávat až do doby, kdy bude zjištěno, zda některý z potenciálních dědiců dědictví neodmítl. Zákon mu takovou povinnost nepředepisuje, a navíc ani poté není postaveno zcela najisto, kdo se skutečně stal ke dni smrti zůstavitele dědicem, neboť se např. může objevit další dosud nezjištěný dědic. Žalovaný doplnil, že osoby, o nichž si správce daně učinil úsudek v tom smyslu, že se staly dědici po zemřelém daňovém subjektu F. H., se posléze dědici skutečně staly, což bylo potvrzeno usnesením příslušného soudu ze dne 12.11.2003, č.j. D 1158/2002-71, které nabylo právní moci dne 19.12.2003 a dovozuje, že nepřekročil zákonem stanovené meze správního uvážení. K dalšímu žalobnímu bodu žalovaný uvedl, že rozhodnutí správce daně, které bylo změněno rozhodnutím odvolacího orgánu, je podle žalovaného dostatečně identifikováno číslem jednacím, v němž je za pořadovým číslem písemnosti (145) a rokem (03 = rok 2003) uvedeno i číselné označení finančního úřadu (311) a příslušného oddělení finančního úřadu (900 = oddělení registrační a evidence daní). Každý finanční úřad má v automatizovaném daňovém informačním systému přiděleno své specifické číselné označení a všechna rozhodnutí, která konkrétní finanční úřad vydal, obsahují v čísle jednacím i toto specifické číslo finančního úřadu. V odůvodnění rozhodnutí odvolacího orgánu je pak uvedeno, že rozhodnutí č.j. 145/03/311900/3527 vydal Finanční úřad ve Veselí nad Moravou. Nesprávně uvedené datum vydání rozhodnutí je podle žalovaného zřejmou chybou v psaní, která není vadou takového charakteru, že by měla za následek nezákonnost rozhodnutí žalovaného. Jde o formální vadu, která nemohla způsobit pochyby nebo záměnu v tom, jaké rozhodnutí správce daně bylo v odvolacím řízení přezkoumáváno, když rozhodnutí je dále blíže specifikováno i daty převzetí tohoto rozhodnutí a rovněž typem rozhodnutí, když je uvedeno, že jde o rozhodnutí o ustanovení společného zástupce. Žalobce tak podle žalovaného nemohl mít pochybnost o tom, jaké konkrétní rozhodnutí bylo předmětem přezkumu odvolacího orgánu. S ohledem na výše uvedené žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Ze správního spisu vyplývá, že napadaná rozhodnutí jsou postavena na následující argumentaci. Od