— Nejvyšší správní soud

34 Ad 8/2012- 18 - text 4 34 Ad 8/2012-18 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Miladou Haplovou v právní věci žalobce Ing. O.Ch., bytem ……………………………, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o změnu výše přiznaného starobního důchodu, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 2.1.2012, č. j. …………………….., takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím žalované ze dne 2.1.2012, č. j. …………………… žalovaná zamítla námitky účastníka řízení proti rozhodnutí ČSSZ ze dne 27.10.2011 a toto rozhodnutí potvrdila. Potvrzeným rozhodnutím zamítla žádost účastníka řízení o změnu výše přiznaného starobního důchodu ze dne 4.10.2011 pro nesplnění podmínek ust. § 56 odst. 1 písm. b) zákona o důchodovém pojištění. V námitkách účastník řízení uvedl, že mu byl přiznán starobní důchod na základě ust. § 15 zákona o důchodovém pojištění, které bylo zrušeno nálezem Ústavního soudu ze dne 23.3.2010, sp. zn. Pl ÚS 8/07 dnem 30.9.2011. Tím se podstatným způsobem změnily skutečnosti rozhodné pro výši důchodu a došlo k naplnění podmínky stanovené v ust. § 56 odst. 1 písm. d) zákona o důchodovém pojištění, když termín zrušení 30.9.2011 je pouze technický, který dává kompetentním orgánům časový prostor k promyšlení nové právní úpravy. Důchod mu byl tedy předtím přiznán na základě protiústavní právní úpravy. Žalovaná v odůvodnění rozhodnutí odkazuje na ust. § 71 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, kde podle odst. 2 platí, že pravomocná rozhodnutí vydaná na základě právního předpisu, který byl zrušen, zůstávají nedotčena. Ústavní soud nálezem sp. zn. Pl ÚS 8/07 zrušil ust. § 15 zákona o důchodovém pojištění dnem 30.9.2011, čímž poskytl zákonodárci čas k nahrazení protiústavního ustanovení úpravou ústavně pokračování 34 Ad 8/2012 konformní. Ústavní soud vydává při výkonu derogační pravomoci rozhodnutí s konstitutivními účinky, tj. rozhoduje o zrušení právního předpisu pro protiústavnost s účinky do budoucna. Účastník řízení vychází ze své úvahy, že ust. § 15 zákona o důchodovém pojištění bylo prohlášeno protiústavní zpětně. To je však v rozporu s právní úpravou vymezující pravomoc Ústavního soudu, tak i s principem zákazu retroaktivity. Žalovaná svůj právní názor opírá i o stanovisko pléna ÚS sp. zn. Pl.ÚS-st 31/10 ÚS v bodu 18. Ústavní soud nevyužil možnosti založení předběžné vykonatelnosti nálezu, naopak při svém rozhodnutí vycházel ze zjištění trendu snižování procentního podílu přiznávaných důchodů a osobních vyměřovacích základů tzv. vysoko příjmových skupin, u nichž dochází ke snižování významu pojistného principu v oblasti důchodového pojištění a při vědomí tohoto vyjádřil nálezem a jeho odloženou vykonatelností potřebu nové ústavně konformní úpravy do budoucna. Žalovaná vychází z toho, že účastníku řízení byl přiznán starobní důchod podle zákona o důchodovém pojištění ve znění účinném před 30.9.2011, tj. dnem účinnosti zák. č. 220/2011 Sb. Pokud se týká úpravy možnosti zvýšení již přiznaného důchodu rozhodnutím ČSSZ, podle ust. § 56 odst. 1 písm. b) je možnost nápravy stavu, kdy je poživateli dávky důchodového pojištění vyplácen důchod v nižší výši z důvodu skutkových a nikoliv z důvodu právních spočívající v následné změně právní úpravy. Účastníkovi řízení byl přiznán starobní důchod rozhodnutím ze dne 30.9.2004, a proto zůstává toto rozhodnutí nálezem Ústavního soudu nedotčeno. Zrušení ust. § 15 zákona o důchodovém pojištění nepředstavuje změnu skutečností rozhodných pro výši důchodu účastníka řízení, a proto nelze postupovat v intencích ust. § 56 odst. 1 písm. b), d) zákona o důchodovém pojištění a žádosti o zvýšení starobního důchodu vyhovět. Žalobce v žalobě uvedl, že Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. Pl 8/07 z 23.3.2010 shledal ustanovení § 15 zákona o důchodovém pojištění v tehdejším znění za protiústavní, protože dostatečně negarantuje ústavně zaručené právo na přiměřené hmotné zabezpečení dle čl. 3 odst. 1 Listiny a vede k neakceptovatelné nerovnosti mezi různými skupinami důchodových pojištěnců. Ústavní soud, vědom si komplikovanosti problematiky revize parametrů stávajícího důchodového systému, odložil účinky svého rozhodnutí do konce měsíce září 2011, aby vládě a zákonodárcům poskytl dostatečný časový prostor k promyšlení nové právní úpravy. Vláda a zákonodárný sbor reagovali na nález ÚS přijetím zákona č. 220/2011 Sb. Podle žalobce tento zákon řeší neústavnost konstatovanou Ústavním soudem nedostatečně a to pouze do budoucna, protože v přechodných ustanoveních k tomuto zákonu zákonodárce v rozporu s čl. 4 odst. 4 Listiny neumožnil přepočet důchodu na žádost v období, které Ústavní soud označil za neústavní. Protiústavnost tohoto právního předpisu je také v tom, že je jím založena nerovnost v dotčení některého ze základních práv a svobod garantovaných listinou, protože zvýhodňuje jednu skupinu, či kategorii osob proti jiným, což je porušení ústavního principu rovnosti. V nemožnosti odstranit neústavní stav před 29.9.2011 je protiústavnost tohoto právního předpisu, protože jím zakládá novou nerovnost. Nemožnost přepočtu důchodu, která měla být zakotvena v přechodných ustanoveních tohoto zákona vykazuje absenci mezi legislativním prostředkem a jeho zamýšleným účelem. Žalobce proto navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a žalované uložil rozhodnout v souladu s nálezem ústavního soudu. Žalovaná ve vyjádření uvedla, že rozhodnutím ze dne 30.9.2004, č.j. 430 806 426 přiznala žalobci od 6.12.2004 starobní důchod podle § 29 zákona o důchodovém pojištění stanového z osobního výpočtového základu za roky 1986 – 2003. žalobce uplatnil žádost o úpravu výše starobního důchodu podle ust. § 15 zák. č. 220/2011 pokračování 34 Ad 8/2012-19 Sb., žalovaná žádost zamítla s tím, že ust. § 15 se nevztahuje na důchody přiznané před 30.9.2011. Podaným námitkám nevyhověla, zamítla je a v napadeném rozhodnutí dostatečně a podrobně vysvětlila, proč nelze námitkám žalobce vyhovět, shledala žalobu nedůvodnou a navrhla proto, aby soud žalobu zamítl. Ze správního spisu soud zjistil, že rozhodnutím ze dne 30.9.2004 byl žalobci přiznán od 6.12.2004 starobní důchod podle § 29 zákona o důchodovém pojištění ve výši 12.920,-Kč. Uvedené rozhodnutí je pravomocné. Podstatou žalobní námitky je, že by žalovaná měla žalobci přepočítat přiznaný starobní důchod na základě ust. § 15 zákona o důchodovém pojištění v jeho znění od 30.9.2011. Nálezem sp. zn. Pl ÚS 8/07 Ústavní soud zrušil ust. § 15 zák. č. 155/1995 dnem 30.9.2011. Vláda a parlament v důsledku zrušení tohoto ustanovení zákona o důchodovém pojištění konaly a po zákonodárném procesu došlo k přijetí zák. č. 220/2011 Sb., ze dne 21.6.2011, v němž mimo jiného bylo znění zrušeného ustanovení § 15 zák. č. 155/1995 Sb., nahrazeno novým zněním v intenci zrušujících důvodů v Ústavním nálezu. V přechodných ustanoveních zák. č. 220/2011 Sb., – čl. II. bod 1. bylo vysloveno, že výše důchodů, na které vznikl nárok před 30. zářím 2011, a které se přiznávají ode dne, který spadá do období po 29.9.2011 se stanoví podle zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Toto ustanovení § 15, s výjimkou odst. 4 nabylo účinnosti dnem 30. září 2011. Vzhledem ke shora zjištěnému soudem (starobní důchod podle § 29 zákona o důchodovém pojištění přiznán pravomocným rozhodnutím ze dne 30.9.2004 od 6.12.2004) je zřejmé, že ust. § 15, které obsahuje zákon č. 220/2011 Sb., nelze v případě žalobce aplikovat, neboť mu starobní důchod byl přiznán před 30.9.2011. Žalobce se však domáhá přepočtení důchodové dávky z důvodu uvedených v žalobě, protože je přesvědčen o tom, že tento právní předpis se opět protiústavní, neboť se jím zakládá nová nerovnost, která zvýhodňuje skupinu osob požívající výhody zákona č. 220/2011 Sb., proti těm, kterým je tato možnost odpírána. Jeho žádost na žalovanou směřovala k tomu, aby žalovaná ve smyslu ust. § 56 odst. 1 písm. d) výši jeho důchodu upravila v důsledku vydání zákona č. 220/2011 Sb., ze dne 21.6.2011 s účinností od 30.9.2011. Je přesvědčen o tom, že konstatovaná neústavnost je řešena pouze do budoucna a nikoliv do minulosti, když podle jeho názoru tato neústavnost trvá od doby platnosti a účinnosti § 15 zák. č. 155/95 Sb. K posouzení toho, jak hledět na nález Ústavního soudu publikovaný pod zn. Pl 8/07 ze dne 23.3.2010, je třeba aplikovat ustanovení zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Problematikou zrušených zákonů či ustanovení zákonů se zabývají ust. § 70 a § 71 tohoto zákona. Podle § 70 odst. 1, dojde-li po provedeném řízení Ústavní