5 As 44/2007 — Nejvyšší správní soud

57 A 109/2010- 32 - text 9 pokračování 57 A 109/2010 57A 109/2010-32 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Jarmilou Ďáskovou v právní věci žalobce Ing. D. B., zastoupeného advokátkou JUDr. Katarinou Zouharovou, se sídlem 586 01 Jihlava, Halounova 6, proti žalovanému Krajskému úřadu kraje Vysočina, se sídlem 587 33 Jihlava, Žižkova 57, o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu ze dne 25.10.2010, č.j. KUJI 79906/2010, sp. zn. OOSČ 6363/2010 OOSC, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žalobce j e p o v i n e n uhradit žalovanému na jeho účet náklady soudního řízení ve výši 1.243,- Kč do 30-ti dnů od právní moci rozsudku. III. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobu ze dne 24.11.2010, došlé Krajskému soudu v Brně 1.12.2010 domáhal se žalobce zrušení rozhodnutí správního orgánu II. stupně – žalovaného, ve výroku uvedeného a vrácení věci žalovanému k novému projednání a rozhodnutí. Žalobou napadl rozhodnutí odvolacího orgánu z toho důvodu, že mu byla odepřena možnost vypovídat a dále, že nemělo být v řízení přihlédnuto k důkazům, které byly získány v rozporu se zákonem. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že měření bylo prováděno v souladu s právními předpisy, zákon dle jejich vyjádření nestanoví povinnost mít vozidlo v případě měření rychlosti označené nápisem POLICIE. Dále, že Policie nemusí používat při plnění úkolů nutně výstražné světlo a v případě měření rychlosti se policie řídí ust. § 18 odst. 9 zákona č. 361/2000 Sb. Žalobce namítal, že měření nebylo prováděno v souladu s právními předpisy tj., že bylo postupováno v rozporu s ust. § 18 odst. 9 zákona č. 361/2000 Sb. Z citovaného ustanovení především z odst. 3, 4 a 8 vyplývá, že neplatí pro řidiče zpravodajských služeb a stanovených útvarů policie a stanovených útvarů celních orgánů, je-li to nezbytně nutné k plnění úkolů stanovených zvláštním právním předpisem. Je však povinen dbát potřebné opatrnosti, aby neohrozil bezpečnost silničního provozu na pozemních komunikacích. Útvary policie stanoví ministr vnitra. Útvary celních orgánů stanoví ministr financí. Odkazem na výše uvedené bez specifikace o jaký útvar se jednalo, zakládá nepřezkoumatelnost uvedeného rozhodnutí. Také v rozhodnutí správního orgánu I. stupně – Magistrátu města Jihlavy, ani v rozhodnutí žalovaného není blíže specifikováno, jaký útvar nebo služba plnila úkoly Policie. Z odůvodnění žalovaného nevyplývá, že zákon dle jejich vyjádření nestanoví povinnost mít vozidlo v případě měření rychlosti označení nápisem POLICIE. Žalobce je přesvědčen, že služební vozidlo Policie musí mít označení, aby se odlišilo od ostatních účastníků silničního provozu. Odkázal na ust. § 4 písm. b) bod 3 a § 5 odst. 4 vyh. č. 460/2008 Sb., z něhož vyplývá, že vnějším označením Policie je nápis POLICIE. Povinnost označit i vozidla Policie je dána i ust. § 11 cit. vyhlášky. Odůvodnění žalovaného, že Policie nemusí používat při plnění úkolů nutně výstražné světlo opět odporuje ust. § 41 zákona č. 361/2000 Sb., i § 18 odst. 9 téhož zákona v návaznosti na vyhl.č. 460/2008, neboť musí mít vozidlo použito výstražné světlo modré barvy a vnější označení příslušnosti k policii. V rozporu s ust. § 18 odst. 9 zákona č. 361/2000 Sb., jednání Policie neodpovídá zjištěným skutečnostem uvedeným a založeným ve spisu, na základě kterých bylo rozhodnuto. Z provedeného dokazování nebylo prokázáno, že se jednalo o auto zpravodajských služeb nebo celních orgánů, ani že se jednalo o auto stanoveného útvaru Policie. Správní orgán má při hodnocení vycházet ze všech skutečností, které v průběhu řízení jsou předkládány oběma stranami a musí je hodnotit v celku. V tomto případě správní orgán tak odvolací orgán nesprávně posoudil to, že nebyl povolený výslech žalobce a on se tak nemohl vyjádřit k celé věci. Došlo k porušení čl. 37 odst. 3 ústavního zákona č. 23/1991 Sb. – Listiny základních práv a svobod. Žalovaný se vůbec nezabýval a neposuzoval, zda-li se nejednalo o důkazy získané v rozporu s právními předpisy. Také se nezabýval jeho argumenty zodpovědně a vycházel z rozhodnutí žalovaného správního orgánu prvého stupně. Závěrem navrhl zrušení napadeného rozhodnutí a dále navrhl, aby mu soud přiznal náhradu nákladů právního zastupování v řízení dle advokátního tarifu s 20% DPH. Rozhodnutím žalovaného ze dne 25. 10. 2010 žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí správního orgánu prvého stupně – Magistrátu města Jihlavy, odboru dopravy podané do jeho rozhodnutí ze dne 23. 9. 2010. Tímto rozhodnutím správní orgán prvého stupně uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti na pozemních komunikacích podle § 22 odst. 1 písm. f) bod 3 zákona o přestupcích, kterého se dopustil porušením § 18 odst. 3 zákona o silničním provozu, neboť dne 21. 11. 2009 v 11:06 hod. na dálnici D1 mezi km 113-115 ve směru jízdy na Brno jako řidič osobního motorového vozidla Toyota, registrační značky: …….. překračoval nejvyšší dovolenou rychlost jízdy mimo obec na dálnici, přičemž mu byla orgány Policie ČR v tomto úseku naměřena rychlost jízdy 165 km/h. Při zvážení možné odchylky měřícího zařízení ve výši ± 3% mu byla jako nejnižší skutečná rychlost naměřena rychlost jízdy 160 km/h, čímž překročil nejvyšší dovolenou rychlost jízdy na dálnici o 30 km/h a více. Za tento přestupek mu byla uložena sankce ve smyslu ust. § 22 odst. 8 zákona o přestupcích – pokuta ve výši 2.500,- Kč a současně mu byla ustanovena povinnost uhradit náklady správního řízení ve výši 1.000,- Kč. Žalovaný správní orgán toto rozhodnutí správního orgánu prvého stupně potvrdil. Oba správní orgány k námitkám uvedeným v odvolání, které byly totožné s žalobními námitkami je neuznaly za důvodné a k oběma odvolacím námitkám, tj. že nebyl důkaz získán v souladu s platnými právními předpisy a že procesní pochybení obou správních orgánů spočívalo v tom, že žalobce se nemohl ve věci vyjádřit, odmítly s odůvodněním, že měření bylo prováděno v souladu s právními předpisy. Zákon nestanoví povinnost mít vozidlo v případě měření rychlosti označené nápisy POLICIE. Policie nemusí při plnění úkonů nutně používat výstražní světlo. V případě měření rychlosti se policie řídí ust. § 18 odst. 9 zákona o silničním provozu. Na základě pořízeného záznamu o rychlosti měřeného vozidla považuje správní orgán prvního stupně spáchání přestupku obviněným za spolehlivě prokázáno. K námitkám týkajícím se procesního typu správní orgány uvedly, že přestupek projednával, rozhodl o něm věcně a místně příslušný správní orgán podle § 124 odst. 5 písm. j) zákona o silničním provozu a § 55 odst. 1 zákona o přestupcích. Na postoupení věci podle § 55 odst. 3 zákona o přestupcích neměl obviněný právní nárok. Věc může být podle § 55 odst. 3 zákona o přestupcích postoupena za podmínky, pokud by to přispělo k usnadnění projednávání přestupku nebo z jiného důležitého důvodu. V posuzovaném případě by postoupení věci k usnadnění projednání přestupku nepřispělo a ani nebyl uplatněný jiný důležitý důvod svědčící pro postoupení věci. Obviněný o postoupení věci poprvé požádal 23. 9. 2010, tj. 10 měsíců od spáchání přestupku a až po 7 měsících od zahájení správního řízení, které se v té době blížilo ke konci. Navíc byl obviněný zastoupen právní zástupkyní se sídlem advokátní kanceláře v Jihlavě. Postoupení věci jinému správnímu orgánu, který by se musel kompletně seznámit se spisovým materiálem, by vedlo pouze ke zbytečným průtahům řízení a hrozilo by marné uplynutí lhůty projednání přestupku podle § 20 odst. 1 zákona o přestupcích. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že správní orgán prvého stupně na základě došlého oznámení zahájil 25. 2. 2010 proti obviněnému správní řízení sdělením obvinění z přestupku podle § 22 odst. 1 písm. f) bod 3 zákona o přestupcích. Původně byl přestupek správním orgánem prvého stupně projednán a bylo o něm rozhodnuto 21. 4. 2010 v nepřítomnosti obviněného, ale na základě včas podaného odvolání odvolací orgán napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Po vrácení věci k novému projednání správní orgán prvého stupně pokračoval v řízení a nařídil mu nové ústní jednání ve věci na den 30. 6. 2010. Žalobce se písemně omluvil a to z důvodu promoce dcery právní zástupkyně. Přestože důvod omluvy nebyl správnímu orgánu prvního stupně nijak doložen, byla omluva akceptována a správní orgán prvého stupně nařídil ve věci nový termín ústního jednání na den 23. 9. 2010. Řádné předvolání k ústnímu jednání bylo doručeno 6. 9. 2010 zmocněnkyni obviněného a nad rámec i obviněnému dne 8.9.2010. Dne 16. 9. 2010 v reakci na předvolání správní orgán prvého stupně obdržel od obviněného opětovně písemnou omluvu z jednání dne 23. 9. 2010 s tím, že v uvedeném termínu je služebně v Itálii, aniž by však toto tvrzení jakkoliv doložil. Zmocněnkyně obviněného se k ústnímu jednání dne 23. 9. 2010 dostavila a zúčastnila se ho, přičem