1 Afs 47/2004 — Nejvyšší správní soud

31 Af 168/2012- 348 - text 2 pokračování 31 Af 168/2012 31 Af 168/2012-348 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudců JUDr. Jarmily Ďáskové a Mgr. Petra Sedláka, v právní věci žalobce SLOVLIKER ČR, s.r.o., se sídlem Hudcova 78b, Brno, zastoupeného JUDr. Jiřím Jestřábem, advokátem, se sídlem Hlinky 142a, Brno, proti žalovanému Generálnímu ředitelství cel, se sídlem Budějovická 7, Praha 4, o žalobách proti rozhodnutím Celního ředitelství Olomouc ze dne 22. 10. 2012, č. j. 5709-2/2012-130100-21, ze dne 22. 10. 2012, č. j. 5711-2/2012-130100-21, ze dne 22. 10. 2012, č. j. 5710-2/2012-130100-21, ze dne 22. 10. 2012, č. j. 5713-2/2012-130100-21, a ze dne 19. 10. 2012, č. j. 5708-2/2012-130100-21, t a k t o : I. Rozhodnutí Celního ředitelství Olomouc ze dne 22. 10. 2012, č. j. 5709-2/2012-130100-21, rozhodnutí Celního ředitelství Olomouc ze dne 22. 10. 2012, č. j. 5711-2/2012-130100-21, rozhodnutí Celního ředitelství Olomouc ze dne 22. 10. 2012, č. j. 5710-2/2012-130100-21, rozhodnutí Celního ředitelství Olomouc ze dne 22. 10. 2012, č. j. 5713-2/2012-130100-21, a rozhodnutí Celního ředitelství Olomouc ze dne 19. 10. 2012, č.j. 5708-2/2012-130100-21, s e z r u š u j í a věci s e v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 48.154 Kč k rukám JUDr. Jiřího Jestřába, advokáta se sídlem Brno, Hlinky 142a, do 30 dnů od právní moci rozsudku. O d ů v o d n ě n í I. Předmět řízení [1] Ve shora uvedené věci soud společně projednal a rozhodl věci téhož žalobce vedené pod spisovými značkami 31Af 168/2012 až 31Af 172/2012. [2] Ve věci vedené pod sp.zn. 31Af 168/2012 bylo předmětem přezkumu rozhodnutí žalovaného č. j. 5709-2/2012-130100-21 ze dne 22.10.2012, kterým byl přezkoumán exekuční příkaz Celního úřadu Uherské Hradiště č. j. 9653/2012-136400-021 ze dne 23.8.2012, kterým bylo rozhodnuto o daňové exekuci přikázáním pohledávky žalobce. [3] Ve věci vedené pod sp.zn. 31Af 169/2012 bylo předmětem přezkumu rozhodnutí žalovaného č. j. 5711-2/2012-130100-21 ze dne 22.10.2012, kterým byl přezkoumán exekuční příkaz Celního úřadu Uherské Hradiště č. j. 9652/2012-136400-21 ze dne 23.8.2012, kterým bylo rozhodnuto o daňové exekuci přikázáním pohledávky žalobce. [4] Ve věci vedené pod sp.zn. 31Af 170/2012 bylo předmětem přezkumu rozhodnutí žalovaného č. j. 5710-2/2012-130100-21 ze dne 22.10.2012, kterým byl přezkoumán exekuční příkaz Celního úřadu Uherské Hradiště č. j. 9655/2012-136400-21 ze dne 28.8.2012, kterým bylo rozhodnuto o daňové exekuci prodejem nemovitostí žalobce. [5] Ve věci vedené pod sp.zn. 31Af 171/2012 - 5713-2/2012-130100-21 ze dne 22.10.2012, kterým byl přezkoumán exekuční příkaz Celního úřadu Uherské Hradiště č. j. 9654/2012-136400-21 ze dne 23.8.2012, kterým bylo rozhodnuto o daňové exekuci přikázáním pohledávky žalobce. [6] Ve věci vedené pod sp.zn. 31Af 172/2012 - 5708-2/2012-130100-21 21 ze dne 19.10.2012, kterým byl přezkoumán exekuční příkaz Celního úřadu Uherské Hradiště č. j. 9639/2012-136400-21 ze dne 23.8.2012, kterým bylo rozhodnuto o daňové exekuci přikázáním pohledávky žalobce. II. Obsah žaloby [7] V rámci jednotlivých žalob žalobce nejprve shodně shrnul, kdo je účastníkem řízení, dále dovozoval přípustnost žaloby, následně podrobně chronologicky shrnul řízení předcházející podání žaloby a zrekapituloval celkovou situaci žalobce a úkony, které ve vztahu k žalobci učinily orgány celní správy. Poté v bodu IV žaloby uvedl žalobce žalobní body, když v první řadě napadl samotný exekuční titul, neboť správce daně pochybil, pokud jako exekuční titul uvedl daňová přiznání podaná správci daně, když exekuční tituly jsou taxativně uvedeny v ustanovení § 176 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu (dále jen „daňový řád“). Daňové přiznání takovým titulem není a správce daně tak nemohl na jeho základě nařídit exekuci, neboť základním věcným předpokladem nařízení exekuce je existence exekučního titulu. Žalovaný sice změnil exekuční příkazy tak, že jako exekuční tituly uvedl platební výměry, nicméně tato náprava již nemohla odčinit skutečnost, že žalobce byl nezákonně omezen na svých vlastnických právech. Dále žalobce namítl, že správce daně v rámci exekuce nepostupoval v souladu s ustanovením § 5 odst. 3 daňového řádu a s ustanovením § 263 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.“), neboť nevolil jen nejméně zatěžující prostředky k vymožení své pohledávky, které by jistě zajistily jeho uspokojení. Dle žalobce došlo k zjevnému nepoměru mezi uplatňovanými způsoby exekuce a vymáhanou částkou. Následně žalobce namítl i nesprávnou výši vymáhané pohledávky. Závěrem žalobce navrhl vyčkat ve věci rozhodnutí ve věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp.zn. 31Af 125/2012. III. Vyjádření žalovaného [8] Žalovaný ve vyjádření k jednotlivým žalobám a žalobním námitkám shodně uvedl, že v dotčených zdaňovacích obdobích byla žalobci vyměřena daň konkludentně podle ustanovení § 139 daňového řádu a neodchylovala se od daně tvrzené žalobcem. Správce daně neměl povinnost sdělovat výsledek vyměření. Exekuční příkazy se od platebních výměrů odlišovaly jen uvedením chybného čísla jednacího, daň i její splatnost byla žalobci známa. I když daňové přiznání obsahovalo stejné údaje jako platební výměr, nemohlo být exekučním titulem, a proto žalovaný exekuční příkazy změnil. Podle žalovaného lze postupovat v odvolacím řízení některým ze způsobů uvedených v ustanovení § 116 odst. 1 daňového řádu a nutnost postupovat pouze jedním způsobem by znamenalo popření institutu odvolacího řízení. Dále uvedl, že při volbě způsobu provedení exekuce je třeba posoudit předpokládaný výtěžek. Odkaz žalobce na ustanovení § 263 o.s.ř. není důvodný, neboť jednotlivé způsoby exekuce samy o sobě nejsou dostačující. Předpokládaný výtěžek z prodeje movitých věcí by pokryl pouze část vymáhané částky, zůstatky na bankovních účtech jsou vzhledem k výši vymáhané pohledávky nepatrné a nemovitosti žalobce jsou zatíženy zástavními právy. Námitku ve vztahu k vymáhané pohledávce učinil žalobce až v žalobě a není z ní vůbec patrno, proč a jak dospěl k názoru o nesprávné výši pohledávky. IV. Posouzení věci krajským soudem [9] Krajský soud v Brně na základě včas podané žaloby přezkoumal napadená rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2, věta první, s.ř.s.), jakož i řízení předcházející jejich vydání. Dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, že napadená rozhodnutí žalovaného nebyla vydána v souladu se zákonem. O žalobě soud rozhodl poté, co ve věci nařídil jednání. [10] V souzených věcech je třeba předem zdůraznit, že se jedná o přezkum exekučních příkazů. Jakkoliv jsou exekuční příkazy vydány na základě daňového řádu, platí pro daňovou exekuci obdobná pravidla jako pro exekuci civilní, resp. soukromoprávní, vedenou podle o.s.ř., event. exekučního řádu. Pro fázi nařízení exekuce tomu odpovídá názor projevený v komentáři k ustanovení § 178 daňového řádu – „Exekuční řízení nespočívá bezprostředně na hmotném právu, nýbrž na veřejné listině, z níž jednoznačně vyplývá dlužníkova povinnost plnit, tj. na exekučním titulu. Exekuční orgán je exekučním titulem vázán a zásadně (tedy s určitými výjimkami) se nesmí zabývat jeho správností nebo tím, zda v řízení jeho vydání předcházejícímu nedošlo k vadám, jež mohly mít vliv na jeho správnost. Exekuční titul je základním věcným předpokladem exekuce. Správce daně vystupující v roli exekučního orgánu proto musí vždy v prvé řadě zkoumat, zda je exekuce podložena exekučním titulem. To zahrnuje i zkoumání otázky, zda exekuční titul není nicotný např. proto, že jej vydal orgán, který k tomu neměl pravomoc, neboť v takovém případě by exekuční titul vlastně ani neexistoval.“ (Josef Baxa, Ondřej Dráb, Lenka Kaniová, Petr Lavický, Alena Schillerová, Karel Šimek, Marie Žišková: Daňový řád Komentář, Wolters-Kluwer ČR, Praha, 2009). Uvedená zásada, dle které se nesmí při nařízení exekuce příslušný orgán zabývat věcnou správností exekučního titulu, případně vadami, které by předcházely jeho vydání, je součástí konstantní judikatury Nejvyššího soudu ČR i Ústavního soudu ČR v případě civilních exekucí (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2002, sp.zn. 20 Cdo 554/2002, ev. ze dne 20. 12. 2011, sp.zn. 20 Cdo 2214/2009, příp. ze dne 19. 9. 2008, sp.zn. 20 Cdo 3014/2008, či rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 19. 3. 2012, sp.zn. IV. ÚS 3006/11, nebo rozhodnutí téhož soudu ze dne 21. 5. 2012, sp.zn. I. ÚS 1129/12). [11] Proti nařízení exekuce může žalobce brojit ve vztahu k exekučnímu titulu toliko námitkami, které se týkají splnění věcných předpokladů nařízení exekuce. Mezi ně lze řadit existenci exekučního titulu, jeho vykonatelnost, zachování prekluzivní lhůty pro vymáhání daně, postižitelnost předmětu exekuce a dodržení pravidel k ochraně dlužníka. Exekuční řízení tedy není pokračováním ří