9 As 97/2011 — Nejvyšší správní soud

41 A 40/2012- 26 - text  41 A 40/2012 – 26 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kubenovou v právní věci žalobce: J. J. , bytem ……., zastoupen JUDr. Pěvou Skýbovou, advokátkou se sídlem Bartošova 4, 602 00 Brno, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihomoravského kraje, odbor dopravy, se sídlem Žerotínovo nám. 3/5, 601 82 Brno, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 7. 2012, č. j. …….., sp. zn. …….. t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Ve včas podané žalobě žalobce napadal rozhodnutí vydané Krajským úřadem Jihomoravského kraje ze dne 26.7.2012, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Brna ze dne 21.5.2012, kterým byla žalobci uložena pokuta ve výši 2.000,-Kč za přestupek dle ust. § 125 c) odst. 1 písm. k), zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. A dále mu byla tímto rozhodnutím uložena povinnost uhradit paušální částku nákladů řízení ve výši 1.000,-Kč. Přestupku se měl dopustit tím, že dne 7.9.2011 kolem 10:35 hod v Brně na ulici …… jako řidič užil motorové vozidlo tov. zn. ….., r.z. ……., ačkoliv nesplňovalo podmínky stanovené zvláštním právním předpisem – vozidlo mělo zatemněná přední boční skla na propustnost zjevně nižší než 70%, čímž porušil ust. § 5 odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. Za uvedený přestupek mu byla nejprve příkazem ze dne 9.11.2011 uložena pokuta ve výši 2.500,-Kč. Po podání odporu byla věc projednaná před odborem dopravněsprávních činností Magistrátu města Brna a dne 21.5.2012 bylo vydáno rozhodnutí, kdy bylo konstatováno, že se žalobce shora uvedeného přestupku dopustil a byla mu uložena pokuta ve výši 2.000,-Kč a povinnost uhradit paušální částku 1.000,-Kč na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, které bylo rozhodnutím žalovaného ze dne 26.7.2012 zamítnuto a rozhodnutí prvostupňového správního orgánu potvrzeno. S uvedeným rozhodnutím však žalobce nesouhlasí. Tvrdí, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v řízení, které trpí takovými vadami při provádění důkazů, které musí mít za následek nesprávně zjištěný skutkový stav a chybné právní posouzení věci. Fotodokumentace vozidla a výpověď policisty nejsou důkazem, který by prokázal, že přední boční skla předmětného vozidla měla propustnost zjevně nižší než 70%. Tato skutečnost nebyla prokázána žádným objektivním měřením atestovaným přístrojem. Ust. § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád ukládá správnímu orgánu postupovat tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Nelze proto vycházet pouze z tvrzení fyzické osoby, která dle subjektivního posouzení hodnotí fyzikální veličinu. Argumentace, že se jedná o vizuální pohled příslušníka policie a tudíž je toto dostačujícím důkazem, je nepřijatelná. Tím, že při dopravní kontrole nebylo provedeno řádné měření a z takto zjištěného výchozího stavu věci správní orgány vycházely při posouzení věci, došlo k porušení Ústavou zajištěného práva na spravedlivý proces. Rozhodnutí správních orgánů I. i II. stupně vykazuje nedostatky v skutkových zjištěních, které byly nesprávně vyhodnoceny. Navrhoval proto, aby soud rozhodnutí žalovaného ze dne 26.7.2012 zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. V písemném vyjádření k žalobě žalovaný uvedl, že v žalobě žalobce uvádí v podstatě totožné skutečnosti jako v podaném odvolání, resp. již v samotném řízení před správním orgánem I. stupně, kdy rozporuje zjištění správního orgánu, namítá nedostatečně zjištěný skutkový stav a tvrdí, že v tomto případě bylo nezbytné provést měření atestovaným přístrojem, bez toho nelze zjistit řádně skutkový stav. S těmito námitkami se žalovaný důsledně vypořádal v žalobou napadeném rozhodnutí, na něž odkázal stran žalobních námitek na odůvodnění předmětného rozhodnutí. Shrnul, že má nadále za to, že v průběhu řízení o přestupku byly shromážděny dostatečné podklady tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, kdy z těchto podkladů má za prokázáno, že se žalobce naříkaného přestupkového jednání dopustil. S žalobcem bylo vedeno řízení pro přestupek dle ust. § 125 c) odst. 1 písm. k) zákona o provozu na pozemních komunikacích, kterého se dopustí ten, kdo v provozu na pozemních komunikacích jiným jednáním, než které je uvedeno pod písm. a) až j), nesplní nebo poruší povinnost stanovenou v hlavě II. tohoto zákona. Tohoto přestupku se měl obviněný dopustit porušením ust. § 5 odst. 1 písm. a) citovaného zákona, dle něhož je řidič povinen užít vozidlo, které splňuje technické podmínky stanovené zvláštním právním předpisem. Aby bylo možné uznat žalobce vinným uvedeným přestupkem, muselo být tedy v řízení prokázáno, že jako řidič užil vozidlo, které nesplňovalo technické podmínky stanovené zvláštním právním předpisem. Že předmětné vozidlo řídil žalobce, bylo v průběhu řízení bezpečně zjištěno, kdy tento byl jako řidič vozidla rz. ….. zastaven a kontrolován hlídkou Policie ČR, které při kontrole předložil svůj řidičský i občanský průkaz, žalobce sám v průběhu řízení nerozporoval, že byl řidičem daného vozidla, naopak toto doznal. Skutečnost, že předmětné vozidlo nesplňuje technické podmínky, byla také zcela jednoznačně prokázána, a to zejména z doložené fotodokumentace vozidla. Dle ust. § 36 odst. 3 písm. b) vyhlášky č. 341/2002 Sb., v platném znění, je závadou v zasklení vozidla, ohrožující bezpečnost na pozemních komunikacích, vždy zatemnění čelního skla na propustnost zjevně nižší než 75% nebo zatemnění předního bočního skla na propustnost zjevně nižší než 70%. Z fotodokumentace vozidla, která je součástí spisu, je zřejmé, že vozidlo má zatemněná přední boční skla v takové míře, že do vozidla není vůbec vidět. Totéž potvrdil ve svědecké výpovědi také pprap. L. V., který s obviněným přestupek řešil na místě. Žalovanému je z úřední činnosti známo, že limitní zatemnění pro přední boční skla (propustnost nesmí být nižší než 70%) se blíží při běžném pohledu sklu čirému. Naopak zatemnění, kdy řidič není ve vozidle vůbec vidět (resp. do vozidla není vůbec vidět), odpovídá propustnosti 15 – 20% a je nad jakoukoliv pochybnost (tj. není nutno provádět optická měření), že takové zatemnění neodpovídá příslušným předpisům. Při pohledu na vozidlo řízené obviněným, kdy přes zatemnění není do vozidla vůbec vidět, je tedy zcela zjevné, že přední boční skla byla zatemněna nad povolený limit. Tuto skutečnost tak není třeba dále dokazovat použitím příslušných měřidel, jak navrhoval žalobce. Tento důkaz by byl zcela nadbytečný, neboť skutečnost, že přední boční skla na vozidle jsou ztemněna nad povolený limit, je zcela zjevná [ve smyslu ust. § 36 odst. 3 písm. b) vyhl.č. 341/2002 Sb., v platném znění]. Žádný právní předpis nestanoví, že pro prokázání dané skutečnosti je obligatorní provedení měření příslušným přístrojem, toto tvrzení žalobce tak není důvodné, kdy k provedení důkazu lze dle ust. § 51 odst. 1 správního řádu užít všech důkazních prostředků, které jsou vhodné ke zjištění stavu věci a které nejsou získány nebo provedeny v rozporu s právními předpisy. Jde zejména o listiny, ohledání, svědeckou výpověď a znalecký posudek. V tomto případě pak bylo vycházeno zejména z listinného důkazu – fotodokumentace vozidla a důkazu svědeckou výpovědí. Z podkladů obsažených ve spise a provedených důkazů, zejména fotodokumentace vozidla, má žalovaný stav věci relevantní pro rozhodnutí za bezpečně zjištěný, kdy o tom, že zatemnění předního bočního skla u vozidla řízeného žalobcem bylo v tomto případě na propustnost zjevně nižší než 70%. Skutečnost, že do vozidla není předními bočními skly vůbec vidět, tj. tato skla jsou zatemněna na minimální propustnost (zjevně nižší než 70%), je objektivně vnímatelná lidským zrakem, v tomto případě byla tato okolnost zjevná i z pořízené fotodokumentace, bez nutnosti užití zvláštních přístrojů či podrobných technických znalostí v tomto směru. Pro naplnění skutkové podstaty daného přestupku je postačující zjištění, že propustnost daných skel byl zjevně nižší než 70%, což bylo bezpečně zjištěno, konkrétní míra propustnosti, která by byla zjištěna atestovaným měřidlem (zda byla propustnost 15, 20 či 30%) není z hlediska posouzení odpovědnosti žalobce za daný přestupek zásadní, proto nebylo nezbytné provádět v daném případě další dokazování – měření propustnosti atestovaným přístrojem. Žalovaný trval na tom, že v řízení byly ze shromážděných podkladů bezpečně zjištěny všechny okolnosti relevantní pro rozhodnutí (tj. že žalobce užil jako řidič vozidlo, které nesplňovalo technické podmínky stanovené zvláštním právním předpisem – přední boční skla byla zatemněna na propustnost zjevně nižší než 70