1 Afs 101/2008 — Nejvyšší správní soud

31 Af 3/2014- 62 - text 15 pokračování 31Af 3/2014 31Af 3/2014 – 62 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudců JUDr. Lukáše Hloucha, Ph.D. a Mgr. Petra Sedláka, Ph.D., v právní věci žalobce SLOT Group, a.s., se sídlem Karlovy Vary, Jáchymovská 142, zastoupeného Mgr. Alešem Smetankou, advokátem se sídlem Praha 1, Jungmannova 745/24, proti žalovanému Magistrátu města Brna, odboru rozpočtu a financování, se sídlem Brno, Malinovského nám. 3, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 11. 2013, č. j. MMB/0402053/2013, t a k t o : I. Rozhodnutí Magistrátu města Brna, odboru rozpočtu a financování, ze dne 5. 11. 2013, č. j. MMB/0402053/2013, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný j e p o v i n e n nahradit žalobci náklady řízení ve výši 15.342 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Aleše Smetanky, advokáta se sídlem Praha 1, Jungmannova 745/24. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci [1] Žalobou doručenou Krajskému soudu v Brně dne 13. 1. 2014 se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 11. 2013, č. j. MMB/0402053/2013 (dále jen „napadené rozhodnutí“). Tímto rozhodnutím bylo na základě odvolání žalobce změněno rozhodnutí o přeplatku vydané Úřadem městské části Brno-střed, odborem obchodu, dopravy a služeb (dále jen „správce poplatku“) ze dne 9. 2. 2012, č. j. 110058474/VANJ/VHA/001 (dále také „rozhodnutí o přeplatku“), a to tak, že ve výroku rozhodnutí o přeplatku se částka 141.769 Kč nahrazuje částkou 251.769 Kč. Ve zbývající části bylo odvolání zamítnuto. Citovaným rozhodnutím o přeplatku ze dne 9. 2. 2012, č. j. 110058474/VANJ/VHA/001, přitom správce poplatku rozhodl na základě § 155 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), o vrácení přeplatku na místním poplatku za provozovaný výherní hrací přístroj nebo jiné technické herní zařízení povolené Ministerstvem financí podle jiného právního předpisu ve výši 141.769 Kč. [2] Platebním výměrem ze dne 14. 10. 2011, č. j. 110038455/VANJ/VHA/002, vyměřil správce poplatku na základě obecně závazné vyhlášky Statutárního města Brna č. 21/2010, o místním poplatku za provozovaný výherní hrací přístroj nebo jiné technické herní zařízení povolené Ministerstvem financí podle jiného právního předpisu (dále jen „vyhláška č. 21/2010“) žalobci místní poplatek za jiné technické herní zařízení za období od 1. 1. 2011 do 30. 6. 2011 v celkové výši 791.746 Kč. Současně platebním výměrem správce poplatku místní poplatek sankčně navýšil na dvojnásobek. Celková poplatková povinnost tedy činila 1.583.492 Kč. Předmětná částka byla žalobcem zaplacena na účet správce poplatku. Na základě odvolání žalobce žalovaný rozhodnutím ze dne 6. 1. 2012, č. j. MMB/0004081/2012, snížil žalobci poplatkovou povinnost a zrušil navýšení místního poplatku na dvojnásobek a žalobce tak měl uhradit částku 751.746 Kč. Žalobci tak vznikl přeplatek ve výši 831.746 Kč, který však žalobci nebyl vrácen v celé výši. [3] Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že podle žalovaného za období od 1. 7. 2011 do 31. 12. 2011 ohlásil a uhradil žalobce místní poplatek ve výši 103.804 Kč. Na základě platebního výměru ze dne 14. 10. 2011, č. j. 110038455/VANJ/VHA/002 uhradil žalobce částku 1.583.794 Kč (sic! – pozn. krajského soudu: vzhledem k výše a dále uvedenému a vzhledem ke skutečnostem vyplývajícím ze správního spisu, se jedná o zjevnou písařskou chybu žalovaného: správně mělo být uvedeno 1.583.492 Kč). Celkem tedy žalobce za rok 2011 uhradil částku 1.797.296 Kč. Platebním výměrem č. j. 110038455/VANJ/VHA/002 ve znění rozhodnutí o odvolání č. j. MMB/0004081/2012 byl žalobci vyměřen místní poplatek za JTHZ ve výši 751.746 Kč. Platebním výměrem č. j. 110058474/VANJ/VHA/005 ve znění rozhodnutí o odvolání č. j. MMB/0170003/2012 byl žalobci vyměřen místní poplatek ve výši 793.781 Kč. Žalobce tak měl za rok 2011 uhradit místní poplatek za JTHZ v celkové výši 1.545.527 Kč. Žalobci tak v důsledku výše uvedeného vznikl dle žalovaného přeplatek na místním poplatku za JTHZ ve výši 251.769 Kč. II. Obsah žaloby a obsah doplnění žaloby, doručené soudu dne 6. 5. 2015 [4] Žalobce považuje rozhodnutí žalovaného a rozhodnutí správce poplatku o přeplatku za nezákonné, nesprávné a protiústavní. Podle žalobce žalovaný pochybil, když potvrdil postup správce poplatku, který nezákonně považoval za nedoplatek žalobce na místním poplatku rozdíl mezi správcem daně nesprávně stanoveným poplatkem za období od 1. 7. 2011 do 31. 12. 2011 a místním poplatkem za toto období tvrzeným a odvedeným, jelikož nebyly v době vydání rozhodnutí o přeplatku splněny zákonem stanovené podmínky pro to, aby na tento rozdíl mohlo být nazíráno jako na nedoplatek ve smyslu daňového řádu. Nedoplatek tak ke dni vydání rozhodnutí o přeplatku neexistoval, jelikož platební povinnost se nestala splatnou před vydáním rozhodnutí o přeplatku. Jelikož správce poplatku uvedenou skutečnost nerespektoval a přeplatek na úhradu neexistujícího nedoplatku převedl namísto toho, aby přeplatek vrátil žalobci, dopustil se tím nezákonného postupu. [5] Dále podle žalobce žalovaný pochybil, když potvrdil postup správce poplatku, kterým správce poplatku nesprávně a nezákonně převedl přeplatek žalobce na úhradu údajného nedoplatku, i když pro tento postup nebyly splněny podmínky § 154 odst. 2 daňového řádu. Nedoplatek je definován v § 153 odst. 1 daňového řádu, přičemž počítá s kumulativním splněním dvou podmínek – neuhrazení částky daně a uplynutí dne splatnosti této částky daně. Dále pak podle žalobce je základním předpokladem existence nedoplatku, že určitá částka místního poplatku existuje, tj. že existuje místní poplatek, který byl v určité konkrétní výši vyměřen. Pokud žádná částka místního poplatku neexistuje, pak chybí předpoklad pro vznik nedoplatku. Jelikož se žalobcem tvrzená poplatková povinnost neshodovala, tak měl správce daně nejdříve vyměřit místní poplatek, tj. musel být nejdříve vydán platební výměr a doručen žalobci. V souzené věci však byl platební výměr na danou poplatkovou povinnost vydán až 2. 4. 2012, tedy takřka dva měsíce po vydání rozhodnutí o přeplatku, a nabyl právní moci až 21. 5. 2012 (zatímco rozhodnutí o přeplatku bylo vydáno již 9. 2. 2012). [6] Navíc po podání správní žaloby se potvrdila námitka žalobce, že i při následném vyměření místního poplatku za období od 1. 7. 2011 do 31. 12. 2011 bylo správními orgány postupováno nezákonně. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 28. 5. 2014, č. j. 31Af 96/2012-236, totiž bylo zrušeno rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti platebnímu výměru na místní poplatek za předmětné období od 1. 7. 2011 do 31. 12. 2011. Krajský soud v Brně tak potvrdil, že správní orgány postupovaly vůči žalobci při uložení poplatkové povinnosti nezákonně, přičemž právě vůči této nezákonně vyměřené poplatkové povinnosti za období od 1. 7. 2011 do 31. 12. 2011 (tzn. částka odpovídající domnělému nedoplatku), byl přeplatek žalovanému prostřednictvím rozhodnutí o přeplatku opakovaně nezákonně započítán. [7] Žalovaný, jakož i správce poplatku, předmětnou věc podle žalobce dále nesprávně posoudili po právní stránce, když v rozporu se zákonem č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o místních poplatcích“) a zákonem č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o loteriích“), nesprávně posoudili předmět zpoplatnění místními poplatky, resp. otázku, co má být v případě provozování centrálního loterijního systému s interaktivními videoloterijními terminály (dále též jen „CLS“) považováno za technické herní zařízení povolené Ministerstvem podle jiného právního předpisu ve smyslu § 1 písm. g) zákona o místních poplatcích (a tudíž předmětem místního poplatku), a namísto CLS jako celku zpoplatnili místním poplatkem jednotlivé koncové (interaktivní videoloterijní) terminály, byť jsou tyto koncové terminály pouhými neoddělitelnými součástmi CLS, coby jednoho funkčně nedělitelného technického herního zařízení, jehož prostřednictvím jsou provozovány loterie a jiné podobné hry povolené Ministerstvem dle § 50 odst. 3 zákona o loteriích. Navíc správní orgány nesprávně vyhodnotily předpoklady vzniku poplatkové povinnosti, když za takovýto předpoklad nepovažovaly uvedení jiného technického herního zařízení do provozu. Žalovaný, jakož i správce poplatku, navíc při svém výkladu předmětu zpoplatnění místními poplatky nezohlednili, v rozporu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu ČR a Nejvyššího správního soudu týkající se problematiky existence více výkladů veřejnoprávní normy, obecné právní zásady in dubio pro libertate, resp. in dubio pro mitiu