— Nejvyšší správní soud

41 A 104/2013- 111 - text  pokračování 14 41A 104/2013 41A 104/2013-111 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kubenovou v právní věci žalobce L. A., bytem …………, pro doručování ………., zastoupeného Mgr. Petrem Juráněm, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Dvořákova 588/13, 602 00 Brno, proti žalovanému Ministerstvu práce a sociálních věcí ČR, se sídlem Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7.11.2013, sp.zn. SZ/787/2013/4S-VYK, č.j. MPSV-UM/6648/13/4S-VYK, t a k t o : I. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR ze dne 7.11.2013, sp.zn. SZ/787/2013/4S-VYK, č.j. MPSV-UM/6648/13/4S-VYK, s e z r u š u j e a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žádnému účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení. III. Odměna právního zástupce žalobce Mgr. Petra Juráně, advokáta se sídlem Dvořákova 588/13, 602 00 Brno, ve výši 7.865 Kč, bude vyplacena právnímu zástupci do 30 dnů od právní moci rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Žalobce svou žalobou napadal rozhodnutí uvedené v záhlaví tohoto rozsudku. Uvedl, že se domnívá, že postup MPSV a úřadu práce nebyl v jeho věci správný. Pochybení spatřuje v tom, že mu dotčené úřady odmítají přiznat doplatek na bydlení na nájem pokoje v bytě v jiném městě, než ve kterém je hlášen k trvalému pobytu, přestože je osobou v hmotné nouzi, nemá žádnou jinou možnost bydlení a dostatečné prostředky k tomu, aby mohl nájem hradit. Je toho názoru, že mu měl být doplatek na bydlení přiznán. Poté, co ztratil bydlení ve Žďáru nad Sázavou, se rozhodl odstěhovat do Brna, neboť ve větším městě je vyšší šance nalézt práci, případně dosáhnout na rekvalifikaci na jiný obor. Uzavřel proto dne 26.7.2013 smlouvu s Ing. P. B., jejímž předmětem je nájem pokoje o velikosti 8,1m2 v bytě č. 1, který se nachází v bytovém domě na ulici Oblá 475, Brno. Současně s pokojem je oprávněn užívat další prostory v bytě, a to kuchyň, obývací pokoj, koupelnu a WC. Pronajímatel si nepřeje, aby se do bytu přihlásil k trvalému pobytu. Žalobce je si vědom skutečnosti, že by se mohl k trvalému pobytu v bytě přihlásit i bez jeho souhlasu. Pokud tak však učiní, sdělil mu pronajímatel, že mu po uplynutí 12 měsíců, na které má smlouvu uzavřenu, neprodlouží nájemní smlouvu a bude si muset hledat jiné bydlení. Proto se raději k trvalému pobytu v této nemovitosti nepřihlásil. Ing. B. je vlastníkem bytu, v němž má žalobce pronajatý jeden pokoj. Předmětem sporu mezi žalobcem a orgány pomoci v hmotné nouzi je určení, zda na nájem obytné místnosti v bytě lze poskytnout doplatek na bydlení, a zda jsou v případě žalobce dány důvody hodné zvláštního zřetele pro prominutí podmínky trvalého pobytu. Podmínky nároku na doplatek na bydlení jsou stanoveny v ust. § 33 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů. Podle odst. 1 citovaného ustanovení má nárok na doplatek na bydlení vlastník nebo nájemce bytu, který užívá byt, jestliže by po úhradě odůvodněných nákladů na bydlení snížených o příspěvek na bydlení byl a) jeho příjem (§ 9 odst. 1 zphn) zvýšený o vyplacený příspěvek na živobytí nižší než částka živobytí osoby (§ 24 zphn), nebo b) příjem společně posuzovaných osob (§ 9 odst. 1 zphn) zvýšený o vyplacený příspěvek na živobytí nižší než částka živobytí společně posuzovaných osob (§ 24 zphn). Za nájemce bytu se pro účely tohoto zákona považuje též nájemce obytné místnosti v zařízeních určených k trvalému bydlení podle zvláštního právního předpisu. Poznámka pod čarou č. 33 pak odkazuje na ust § 717 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. Toto ustanovení zakotvuje, že v zařízeních určených k trvalému bydlení vzniká nájem obytné místnosti nájemní smlouvou uzavřenou mezi pronajímatelem a nájemcem. Jsou-li na užívání téže místnosti uzavřeny nájemní smlouvy s více nájemci, je každý z nich samostatným nájemcem, a to v rozsahu, který mu byl v dohodě vymezen. Podle ust. § 33 odst. 5 zphn pak může orgán pomoci v hmotné nouzi v případech hodných zvláštního zřetele určit, že za nájemce považuje pro účely doplatku na bydlení i osobu dlouhodobě užívající jinou než nájemní formu bydlení. Za případ hodný zvláštního zřetele se považuje též ubytování osob v domovech pro seniory, domovech pro osoby se zdravotním postižením, domovech se zvláštním režimem a v chráněném bydlení podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. Ust. § 33 odst. 3 věty první zphn a § 33 odst. 8 zphn v těchto případech neplatí. V § 33 odst. 8 zphn zákonodárce zakotvil, že doplatek na bydlení lze poskytnout pouze tehdy, jestliže osoba užívá byt, jehož je vlastníkem nebo nájemcem v obci, v níž je hlášena k pobytu podle zvláštních právních předpisů. V případech hodných zvláštního zřetele může orgán pomoci v hmotné nouzi určit, že doplatek na bydlení se poskytne i v případě, že podmínka hlášení k pobytu podle věty první není splněna. Zákon o pomoci v hmotné nouzi nedefinuje pojem bytu pro účely doplatku na bydlení. Pojem bytu vymezuje zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů. Podle ust. § 4 odst. 2 citovaného zákona je byt soubor místností, popřípadě jednotlivá místnost, která podle rozhodnutí stavebního úřadu svým stavebně-technickým uspořádáním a vybavením splňuje požadavky na trvalé bydlení. Byt, v němž žalobce bydlí, svým stavebně-technickým uspořádáním a vybavením splňuje požadavky na trvalé bydlení. Tento byt byl rovněž stavebním úřadem zkolaudován jako byt. Domnívá se proto, že za použití výkladu a maiori ad minus je obytná místnost tvořící součást bytu implicitně skryta v pojmu byt a na její nájem může být doplatek na bydlení poskytnut. Jinak řečeno, orgánům pomoci v hmotné nouzi nic nebránilo určit, že v pojmu byt je zahrnut i pojem obytná místnost v bytě a na základě nájmu této místnosti mu doplatek na bydlení dle ust. § 33 odst. 1 zákona o pomoci v hmotné nouzi má být poskytnut. Tomuto přístupu dle názoru žalobce nebrání ani ta skutečnost, že se na nájem obytné místnosti v bytě vztahuje pouze obecná právní úprava nájemní smlouvy zakotvená v ust. §§ 663- 684 občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, nikoliv speciální ochranná ustanovení o nájmu bytu zakotvená v ust. §§ 685-716 citovaného zákona. V této souvislosti je třeba zmínit, že přístup orgánů pomoci v hmotné nouzi se změnil na základě vnitřního předpisu vydaného Ministerstvem práce a sociálních věcí, podle něhož Úřad práce ČR postupuje od srpna 2013. Jeho text nemá žalobce k dispozici, protože jej úřad práce odmítá žadatelům o dávky poskytnout. Dle informací zaměstnanců Úřadu práce ČR však dochází z pohledu žalobce k absurdní praxi, kdy na základě smlouvy o nájmu pokoje v bytě nesmí být doplatek na bydlení poskytován, na podnájem pokoje v bytě je však doplatek na bydlení přiznáván dle ust. § 33 odst. 5 zákona o pomoci v hmotné nouzi. Dochází tak k situaci, kdy osoba užívající část bytu na základě smlouvy s nájemcem bytu (tj. se subjektem, který disponuje s menším množstvím práv k předmětnému bytu), je chráněna více než osoba, která užívá část bytu na základě smlouvy s jeho vlastníkem. Dále uvedl, že v jeho případě jsou dány důvody hodné zvláštního zřetele proto, aby mu úřad práce prominul podmínku trvalého pobytu v nemovitosti, v níž bydlí. Jak už zmínil výše, i přes vysvětlení právní úpravy hlášení k trvalému pobytu si pronajímatel nepřeje, aby se v bytě k trvalému pobytu přihlásil, tvrdí, že pokud tak učiní, neprodlouží mu nájemní smlouvu. Žalobce je osoba v hmotné nouzi, proto jsou jeho možnosti nalézt jiné bydleni velmi malé, ne-li mizivé, neboť nemá dostatečné prostředky na úhradu kauce na nájemné a Úřad práce ČR na základě metodického vedení MPSV odmítá kauci považovat za nezbytný jednorázový výdaj a poskytovat na ni mimořádnou okamžitou pomoc. Orgány pomoci v hmotné nouzi tak po osobách v hmotné nouzi chtějí, aby si našly nájem celého bytu, pokud se jim to však podaří, neposkytnou jim prostředky na kauci (Z dávek pomoci v hmotné nouzi není možné ušetřit trojnásobek měsíčního nájemného, navíc i pokud by se to osobě v hmotné nouzi podařilo, úřad práce by k těmto úsporám přihlédl jako k majetku a odňal by jí dávku s odůvodněním, že má tyto úspory použít k úhradě svých základních životních potřeb). Shrne-li uvedené, pokud neobdrží doplatek na bydlení, reálně mu hrozí ztráta přístřeší a bezdomovectví. K této zásadní okolnosti Úřad práce ČR ani MPSV vůbec nepřihlédli, rovněž pominuli, že se aktivně snaží řešit svůj stav hmotné nouze, neustále hledá nové zaměstnání a usiluje i o rekvalifikaci. Pokud by Krajský soud v Brně i přes výše uvedené dospěl k závěru, že dle ust. § 33 odst. 1 zákona o pomoci v hmotné nouzi žalobci nelze doplatek na bydlení poskytnout, domnívám se, že by ho mohl na základě extenzivního výkladu ust. § 33 odst. 2 zákona o pomoci v hmotné nouzi považovat za nájemce obytné místnosti v zaříze