8 Afs 31/2011 — Nejvyšší správní soud

29 Af 12/2014- 51 - text 7 pokračování 29 Af 12/2014 29 Af 12/2014-51 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců Mgr. Petra Pospíšila a JUDr. Faisala Husseiniho, Ph.D., v právní věci žalobkyně: obec Rudoltice, se sídlem Rudoltice 95, proti žalovanému Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem Brno, třída Kpt. Jaroše 7, o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 6. 1. 2014, č. j. ÚOHS-R77/2013/VZ-141/2013/310/MMl, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žalobkyně n e m á právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Výrokem I. rozhodnutí ze dne 4. 3. 2013, č. j. ÚOHS-S340/2012/VZ-3979/2013/523/MSc, žalovaný deklaroval, že žalobkyně se coby zadavatelka dopustila správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění účinném ke dni zahájení zadávacího řízení (dále též „zákon o veřejných zakázkách“), tím, že nedodržela postup stanovený v § 13 odst. 2 zákona o veřejných zakázkách, když nestanovila předpokládanou hodnotu veřejné zakázky v souladu s pravidly stanovenými v zákoně o veřejných zakázkách a následně nedodržela postup stanovený v § 21 zákona o veřejných zakázkách, neboť uzavřela dne 5. 6. 2008 smlouvu o poskytování právních služeb s advokátkou Mgr. Janou Zwyrtek Hamplovou, aniž by použila příslušný druh zadávacího řízení, přičemž výše uvedený postup zadavatelky mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky. Výrokem II. pak žalovaný uložil žalobkyni za spáchání předmětného správního deliktu pokutu ve výši 100 000 Kč. [2] Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně rozklad, který však předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále též „předseda Úřadu“) v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl a rozhodnutí žalovaného potvrdil. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě [3] Ve včas podané žalobě žalobkyně namítla, že závěry správních orgánů popírají právo každého na právní pomoc od počátku řízení (čl. 37 Listiny základních práv a svobod), právo každého na svobodnou volbu advokáta (§ 2a zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii), a právo obce na samostatnou správu svých záležitostí (§ 7 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích). Podává se zejména otázka, zda obec jako jednotka územní samosprávy má právo na svobodnou volbu advokáta, a to zejména z hlediska hlavního atributu vztahu advokát–klient je otázka důvěry. Sám žalovaný přitom shledal, že žalobkyně neměla žádný úmysl porušit či obcházet zákon. [4] V červenci 2008, tedy cca v polovině volebního období došlo ke změně na pozici starosty obce. Zastupitelé měli podezření, že starosta před nimi řadu věcí tají a rozhoduje sám. Posléze bylo podáno trestní oznámení. Už v té době bylo využíváno služeb advokátky Mgr. Hamplové, která je výraznou a letitou specialistkou na územní samosprávu. Její role byla v dané chvíli pro žalobkyni nezastupitelnou. Žalobkyně by nezvolila žádného jiného advokáta např. jen kvůli ceně. Znalosti, zkušenosti a specializaci této advokátky žalobkyně potřebovala okamžitě. Důležitá byla též místní dostupnost. Požadované specifické oblasti práva se v České republice v daném rozsahu a objemu věnuje právě jen kancelář jmenované advokátky. Žalobkyně s advokátkou uzavřela zcela klasickou smlouvu o poskytování právních služeb. Odměna byla předpokládána řádově v desítkách tisíc korun za jednotlivé případy, eventuálně statisíce za rok. Na podobný rozsah by poptávkové řízení nebylo povinné, přesto ho obec udělala. Teprve následně po uzavření smlouvy začaly přicházet negativní dopady. Starostka ani zastupitelstvo tehdy nemohly předpokládat, v jakém bude žalobkyně ohrožení. Vedení obce tak např. nic nevědělo o probíhající kontrole finančního úřadu. Bývalý starosta o ní nikoho neinformoval a na obci o ní nebyly žádné podklady. Běželo pouze řízení u žalovaného ohledně výběru společností. Po vydání citelných platebních výměrů pak žalobkyně musela jednat okamžitě. Žalobkyně tedy neměla jak vytušit existenci kontroly a tudíž ani nemohla očekávat uložené vrácení dotací a penalizaci. [5] První informací o proběhlé kontrole byly až čtyři platební výměry na více než 130 milionů Kč. Poté žalobkyně musela jednat ihned, tj. do 30 dnů, a to bez jakýchkoli podkladů. Jednala tedy neodkladně a využila uzavřenou smlouvu o právních službách. Šlo o ojedinělou situaci, nikoli o plánované právní služby. Nikdo nemohl předpokládat, na jakou částku budou platební výměry znít. Jmenovaná advokátka v dané lhůtě podala čtyři rozsáhlá odvolání. [6] Žalobkyně nechtěla přijmout žádný závazek k vysoké odměně. Tuto vůli nikdy neprojevila. Neexistuje tak žádná předpokládaná hodnota plnění, kterou by bylo možno stanovit v době převzetí zastoupení. Starostka se tedy s advokátkou dohodla, že zastoupení bude probíhat na základě záloh a odměn ve výši maximálně desítek tisíc korun dle již uzavřené smlouvy, a to i pokud věc skončí neúspěšně a bez ohledu na objem práce a faktickou hodnotu věci. Přitom advokátní tarif hovoří o mnohem vyšších odměnách. [7] Důvodem postupu žalobkyně byla jednak nutnost neodkladného jednání ve velmi složité a pro obec likvidační věci, jednak neochota zavazovat se k plnění dle advokátního tarifu. Formální lpění na textu zákona by žalobkyni vedlo k tomu, že by byla ohrožena nestihnutím termínu pro realizaci právní obrany, byla by nucena přijmout nespecializovanou službu od jí de facto nevybraného advokáta, musela by přijmout závazek vysoké odměny bez ohledu na výsledek věci. Takový důsledek lze považovat za absurdní, jdoucí proti smyslu a účelu právní normy. [8] I za sjednanou nízkou odměnu Mgr. Hamplová zastoupení obce převzala a následně realizovala vysoce náročné a úspěšné právní zastoupení. Dne 15. 4. 2009 Ministerstvo financí na základě žádosti prominulo část penále ve výši 55 466 677 Kč, stále však bylo třeba uhradit přes 80 milionů Kč, tedy částku pro obec stále likvidační. Posléze jmenovaná advokátka podala druhou, jinak nepřípustnou, žádost o prominutí, s cílem snížit uloženou povinnost alespoň na 20 milionů Kč, na základě znaleckého posudku o ceně budov, tedy na základě nové skutečnosti. Až po desítkách hodin strávených přípravou se starostkou se starostka rozhodla, že advokátce by za její vysoce profesionální přístup a nadstandardní péči měla náležet odměna dohodou dle hodnoty věci, a to s orientačním využitím položek advokátního tarifu v objemu do 5 % „zachráněné“ částky. Současně starostka sdělila, že návrh odměny předloží zastupitelstvu pouze v případě, pokud žalobkyně bude hradit maximálně 20 milionů Kč, vyšší částka by ji totiž zlikvidovala. Jednalo se tak o rozhodnutí čistě motivační, neboť vyhovění další žádosti nebylo lze předpokládat. Odměna tedy byla toliko hypotetická, ve fázi příslibu a nezávazná. [9] Pokud by obec postupovala dle názoru žalovaného, musela by hradit odměnu vždy a bez ohledu na výsledek věci. Žalobkyně až s odstupem doby a po naprosto ojedinělém výsledku přijala rozhodnutí odměnit advokátku za daný výkon přiměřenou částkou. Advokátkou zvolený procesní postup se ukázal býti zcela klíčovým – na základě precizní a rozvinuté právní argumentace ministerstvo žalobkyni prominulo veškeré uložené odvody až na částku 680 410 Kč. Advokátka tedy obci zcela nečekaně a nepředvídatelně zachránila částku 135 399 590 Kč. Tím padla i povinnost vést soudní spory, čímž došlo k dalším úsporám. [10] Vzhledem k tomu starostka předložila zastupitelstvu návrh na odměnu ke schválení do rozpočtu za rok 2009. Zastupitelstvo ji schválilo. Dle přesvědčení žalobkyně by jiný právní zástupce takového výsledku nikdy nedosáhl. Je tedy odhodlána i dále svěřovat právní zastoupení Mgr. Hamplové. Pro právní služby je důležitá zkušenost a znalost, nikoli nabídková cena. To vše pak musí být provázeno absolutní důvěrou klienta v právního zástupce. Žalobkyně nezná žádného jiného advokáta, k němuž by mohla mít tak vysoký stupeň důvěry jako k Mgr. Hamplové. Tato důvěra je přitom podložena výsledky její práce, které obec ekonomicky zachránily. [11] Důvěra mezi advokátem a klientem je tak vysokou hodnotou, že nikdo (a to ani stát prostřednictvím žalovaného) nemůže klienta nutit svěřit věc dalšímu advokátovi, má-li již navázánu spolupráci s advokátem jiným, nelze-li navíc předem předpokládat rozsah věci. Jde o specifický druh služeb na úrovni znalců či auditorů, kteří mají ze zákona výjimku, k čemuž musí být analogicky přihlédnuto. [12] Žalobkyně též nemohla předpokládat, že obec její velikosti bude řešit jednu z největších dotačních kauz v České republice. O hrozbě platebních výměrů vůbec nevěděla. I kdyby přitom žalobkyně od počátku chtěla uhradit advokátu odměnu, i tak by zvolila jmenovanou advokátku a ne nahodilého advokáta vzešlého z nějakého výběrového řízení. Kdyby žalobkyně tušila, že za svůj vysoce hospodárný přístup dostane pokutu, mohla zákon obejít a dát advoká