7 As 147/2012 — Nejvyšší správní soud

29 A 159/2015- 56 - text 15 pokračování 29 A 159/2015 29 A 159/2015-56 U S N E S E N Í Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců JUDr. Faisala Husseiniho, Ph.D., a Mgr. Petra Pospíšila v právní věci žalobce: Ministerstvo vnitra, se sídlem náměstí Hrdinů 3, Praha, proti žalované: obec D., se sídlem ul. SNP 71/37, D., o žalobě proti rozhodnutí starostky obce D. uzavřít kupní smlouvu o prodeji nemovitosti – objektu bydlení č. p. 153/15 v D., který je postaven na pozemku parc. č. 68/1, t a k t o : I. Žaloba s e o d m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci a shrnutí argumentů obsažených v žalobě [1] Dne 14. 3. 2011 starostka obce D. podepsala smlouvu (dále také jen „smlouva ze dne 14. 3. 2011“), v jejímž rámci vystupovala obec D. jako prodávající a paní E. U. jako kupující (vedlejším účastníkem této smlouvy byla Ing. D. G.). Předmětem této smlouvy byl prodej „nemovitosti – objektu bydlení č.p. 153 v D., který je postaven na pozemku st.parc.č. 68/1 – zastavená plocha a nádvoří o výměře 193 m2“ (dále také jen „předmětná nemovitost“). [2] Žalobou ze dne 8. 9. 2015 podanou dle § 67 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) se žalobce jako orgán příslušný dle § 124 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení) k výkonu dozoru nad usneseními, rozhodnutími a jinými opatřeními orgánů obcí v samostatné působnosti domáhal, aby soud zrušil rozhodnutí starostky obce D. uzavřít výše označenou kupní smlouvu ze dne 14. 3. 2011. Žalobce se totiž domníval, že napadené rozhodnutí starostky obce bylo přijato v rozporu se zákonem, neboť žalovaná obec nepostupovala v souladu s ustanoveními obecního zřízení a uzavřená smlouva ze dne 14. 3. 2011 je tak dle § 41 odst. 2 obecního zřízení od počátku neplatná. [3] Žalobce uvedl, že své dozorové oprávnění aktivoval na základě podnětu ze dne 25. 11. 2014, přičemž zjistil, že zastupitelstvo obce D. schválilo záměr prodeje předmětné nemovitosti na svém zasedání konaném dne 15. 12. 2010. Záměr obce byl řádně vyvěšen na úřední desce. Samotný prodej však následně nebyl zastupitelstvem obce vůbec schválen, když starostka uzavřela kupní smlouvu ze dne 14. 3. 2011 jménem obce bez předchozího schválení zastupitelstvem obce; zastupitelstvo obce dne 23. 3. 2011 pouze informovala o tom, že předmětná nemovitost již byla prodána. Na základě těchto skutečností dospěl žalobce k závěru, že žalovaná postupovala v rámci prodej předmětné nemovitosti v rozporu s obecním zřízením – starostka obce bez souhlasu zastupitelstva obce nahradila vůli tohoto orgánu pouze svou vůlí, což má za následek to, že na uzavřenou kupní smlouvu je nutné pohlížet jako na od počátku neplatnou (na základě § 41 odst. 2 obecního zřízení). [4] Dozorový postup ve smyslu § 124 obecního zřízení však nevedl dle žalobce k nápravě popsané nezákonnosti, kdy ve lhůtě stanovené ke zjednání nápravy žalovaná neprovedla potřebné kroky. Proto nezbylo než ve smyslu § 124 odst. 5 obecního zřízení podat žalobu na zrušení rozhodnutí starostky obce D. uzavřít kupní smlouvu v předmětné věci. [5] Co se týká samotných důvodů pro zrušení žalobou napadeného rozhodnutí starostky, uvedl žalobce, že § 41 odst. 2 obecního zřízení stanoví, že právní úkony, které vyžadují schválení zastupitelstva obce, popřípadě rady obce, jsou bez tohoto schválení od počátku neplatné. To byl, s ohledem na § 85 písm. a) obecního zřízení, i právě případ předmětné majetkové dispozice obce. Přitom takový od počátku neplatný právní úkon nelze dodatečně zhojit. Dle judikatury ke zhojení takového úkonu nemůže vést ani např. pozdější „vzetí na vědomí“ prodeje zastupitelstvem obce. [6] Žalobce zopakoval, že starostka v daném případě bez souhlasu zastupitelstva nahradila vůli tohoto orgánu pouze svou vůlí, neboť žádné rozhodnutí či usnesení, kterým by došlo ke schválení uzavření smlouvy, zastupitelstvo vůbec nepřijalo. Nepostačilo přitom dle § 39 odst. 1 obecního zřízení zveřejnit záměr předmětnou nemovitost prodat, neboť tento záměr není právním jednáním ve smyslu soukromého práva, tj. není návrhem na uzavření smlouvy, ani veřejnou soutěží na podání návrhů na uzavření smlouvy; jedná se pouze o informativní úkon v oblasti veřejného práva. Žalobce uvedené úvahy shrnul tak, že podmínkou pro platné uzavření smlouvy je její předchozí schválení příslušným obecním orgánem, to znamená, že pověřená osoba může smlouvu uzavřít, tj. projevit předem utvořenou vůli obce navenek, a to až po schválení smlouvy příslušným orgánem; starosta je tak oprávněn jménem obce uzavřít smlouvu, avšak předem schválenou k tomu příslušným orgánem obce. Rozhodnutí žalované (resp. starostky obce) ze dne 14. 3. 2011 uzavřít předmětnou smlouvu je tak dle žalobce v rozporu s obecním zřízením, neboť starostka obce bez souhlasu zastupitelstva obce nahradila vůli tohoto orgánu pouze svojí vůlí. Na předmětnou smlouvu je tudíž třeba hledět jako na od počátku neplatnou. II. Vyjádření žalované k žalobě a replika žalobce [7] Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že i přes formální pochybení byla vůle obce projevena určitě, vážně a srozumitelně, kdy neplatnost smlouvy je žalobcem dovozována na základě formalistických důvodů. Navíc není smysluplné měnit současný právní stav, kdy od uzavření smlouvy již uběhlo v době podání žaloby skoro pět let a navíc nabyvatelka předmětné nemovitosti v mezičase již polovinu této nemovitosti převedla na další osobu. Žalovaná dala soudu ke zvážení, zda rovněž není třeba vzít v potaz běh promlčecí doby dle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník z roku 1964“). Ke skutkovým okolnostem věci žalovaná dodala, že prodávaná nemovitost byla po bývalých nájemnících ve velmi neutěšeném stavu. [8] Žalovaná dále uvedla, že vzhledem ke zmíněnému stavu předmětné nemovitosti bylo zájmem obce nalézt alespoň jednoho zájemce, který by ji byl ochoten odkoupit. Proto zastupitelstvo obce dne 15. 12. 2010 řádně schválilo záměr prodeje, a to prostřednictvím realitní kanceláře. Jak již bylo řečeno, cílem takto zvoleného postupu bylo nalézt alespoň jediného zájemce o koupi, kdy za takové situace byla starostka nepřímo zmocněna uzavřít jménem obce kupní smlouvu. K tomuto postupu nemělo zastupitelstvo obce na svém zasedání ze dne 23. 3. 2011, kdy bylo starostkou o uzavření kupní smlouvy informováno, žádné námitky ani připomínky, pročež byl dne 28. 3. 2011, tedy až po zasedání zastupitelstva, podán návrh na vklad do katastru nemovitostí. [9] Za celou dobu od uzavření smlouvy ze dne 14. 3. 2011 žádná ze stran smlouvy tuto nezpochybnila. Dům byl rekonstruován, vlastníci zde mají trvalý pobyt i bydliště a postup navržený žalobcem by neprospěl nikomu: poškodil by obec, která chtěla zdevastovanou budovu prodat, současné vlastníky, a zároveň by nový prodej (zahrnující vyčíslování zhodnocení budovy apod.) byl velmi složitý. Zároveň na zpochybnění smlouvy ze dne 14. 3. 2011 nemůže mít nikdo, ani žalobce, naléhavý právní zájem. Je tak třeba ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. 12. 2005, sp. zn. 28 Cdo 1067/2004, zvolit výklad umožňující pohlížet na jednání obce jako na platné. S ohledem na popsané skutečnosti, a také na to, že k převodu vlastnického práva došlo až po projednání zastupitelstvem, lze výjimečně připustit konkludentní schválení smlouvy zastupitelstvem obce. [10] Žalovaná proto trvá na platnosti smlouvy, kdy výklad podaný žalobcem není v souladu se „zdravým rozumem“ a lze si klást otázku, komu by žalobcem navrhovaný postup prospěl. Zároveň žalobcem navržený petit (mimochodem nevykonatelný) nic nezmění na vlastnictví předmětné nemovitosti, pouze by přispěl k narušení právní jistoty zejména jejích nynějších vlastníků, což by snad mohlo vést k nějakému následnému soudnímu sporu. Dopady na obec i vlastníky předmětné nemovitosti by byly nepřiměřené, a to pouze s ohledem na zachování žalobcem požadovaných formalistických postupů a návrhů řešení. Takový formalistický výklad práva by popíral „zdravý rozum“, dobré mravy a mohl by se ocitnout v rozporu s § 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“). Výklad práva, jak uvádí i Ústavní soud, však nemá být takový, aby se právo stalo nástrojem odcizení a absurdity. Navíc tu není žádné „rozhodnutí starostky“, ale pouze realizace rozhodnutí obce. Proto žalovaná navrhuje zamítnutí žaloby. [11] V replice k vyjádření žalované žalobce zdůrazňuje, že kupní smlouva ze dne 14. 3. 2011 je ze zákona neplatná již od počátku, nebylo možné tuto vadu zhojit pozdější konvalidací či ratihabicí, a proto je mylný postoj žalované, která na danou smlouvu nahlíží jako na platnou. Neplatnost v daném případě nastala od počátku (ex tunc) na základě § 41 odst. 2 obecního zřízení a žalobce připomíná, že v reakci na rekodifikaci provedenou občanským zákoníkem a jeho § 588 zákonodárce do obecního zřízení doplnil ustanovení § 41 odst. 3, dle kterého k neplatnosti právního jednání z důvodů stanovených v od