5 Afs 3/2013 — Nejvyšší správní soud

30 Af 59/2015- 26 - text 10 pokračování 30 Af 59/2015 30 Af 59/2015 - 26 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Ing. Veroniky Baroňové a JUDr. Petra Polácha v právní věci žalobce: ROKOSPOL a.s., se sídlem Krakovská 1346/15, Praha 1, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 7, Praha 4, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 6. 2015, č. j. 13104-6/2015-900000-304.4, t a k t o: I. Žaloba s e z a m í t á. II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci Žalobce se včas podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzen platební výměr č. 5/2010 Celního úřadu Zlín (dále jen „celní úřad“) ze dne 6. 5. 2010, č. j. 7565-9/2010-136600-024. Tímto platebním výměrem byl žalobci vyměřen nárok na vrácení spotřební daně za zdaňovací období měsíce března roku 2010 dle § 56a zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o spotřebních daních“) ve výši 0 Kč. Žalobci tedy nebyl fakticky přiznán nárok na odpočet spotřební daně, což se stalo meritem sporu v rámci odvolacího řízení a také nyní v řízení před soudem. II. Obsah žaloby Žalobce v podané žalobě namítal, že žalovaný chybně uvedl, že žalobce odebral jiné zboží, než pro které měl zvláštní povolení, což však nezaložilo překážku vrácení daně dle § 56a zákona o spotřebních daních. Dále namítal, že žalovaný při výkladu zákonných ustanovení pochybil a věc nesprávně právně posoudil. Ustanovení § 56a odst. 1 zákona o spotřebních daních se mělo vztahovat také na případ žalobce, který nakoupil za cenu včetně daně a zboží použil v rámci podnikatelské činnosti pro výrobu barev, tedy jinak než pro prodej, pohon motorů nebo výrobu tepla nebo výrobu směsí uvedených v § 45 odst. 2 téhož zákona. Podle žalobce tedy nebylo možné dospět k závěru ohledně nevrácení daně, tj. nevyužít § 56a zákona o spotřebních daních z důvodu fikce uvedené v § 11 odst. 2 téhož zákona. Žalobce uvedl, že v případě § 56a zákona o spotřebních daních bylo úmyslem zákonodárce stanovit podmínky pro případné vrácení daně osobám, které nakoupily za cenu včetně daně. Pokud by aplikaci tohoto ustanovení měla bránit překážka stanovená v § 11 odst. 2 zákona o spotřebních daních, zákonodárce by zcela určitě reagoval doplněním § 56a zákona o spotřebních daních o případy, kdy nárok na vrácení nevznikne. Žalovaný v rozhodnutí vysvětlil, že pokud uvedené ostatní benziny byly nakoupeny s daní a použity k účelu, na který se vztahuje osvobození od daně podle § 49 odst. 2 zákona o spotřebních daních, nelze uplatněný nárok na vrácení daně uznat. Žalovaný však měl zohlednit i tu skutečnost, že s daní nakoupené ostatní benziny byly žalobcem použity pro účely, pro které vzniká nárok na vrácení daně podle §56a odst. 1 zákona o spotřebních daních. Jestliže žalobce při nabývání výrobků nárok na osvobození od daně neuplatnil, měl žalovaný správně postupovat podle ust. § 56a zákona o spotřebních daních a daň takto zaplacenou žalobci vrátit. Žalovaným zvolený výklad příslušných ustanovení ukrátil práva žalobce. Žalobce tedy tvrdil, že splnil všechny podmínky pro vrácení daně dle § 56a zákona o spotřebních daních. Žalovaný nesprávně uzavřel, že nárok na vrácení daně žalobci je i za splnění všech podmínek pro vrácení dle § 56 zákona o spotřebních daních nepřípustný s ohledem na § 11 odst. 2 téhož zákona. Pokud by totiž § 11 odst. 2 zákona o spotřebních daních skutečně vylučoval nárok žalobce na vrácení daně podle § 56a, trpěl by příslušný zákon zásadní vnitřní rozporností. Žalobce také namítal, že postup podle ust. § 56a zákona o spotřebních daních mu doporučila pracovnice celního úřadu nprap. J. H. Kdyby nebylo její rady, mohl by žalobce žádat o faktury bez daně, případně jinak úkon v součinnosti s dodavatelem zhojit. K prokázání svých tvrzení již v rámci správního řízení žalobce navrhoval vyslechnout Ing. H. a zástupce společnosti EURO-Šarm, spol. s r.o., kteří byli na jednání s výše uvedenou pracovnicí celního úřadu. Žalobce jejich výslech navrhl také v žalobě. Dále navrhl provést důkaz odborným vyjádřením, které má osvětlit podobnost „benzinu lakového“ s odebraným zbožím s obchodním názvem „White spirit“. III. Vyjádření žalovaného k žalobě V písemném vyjádření k žalobě setrval žalovaný na svých závěrech ohledně nemožnosti vrácení daně žalobci dle § 56a zákona o spotřebních daních vyjádřených v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí. Žalovaný dále uvedl, že tyto závěry jsou totožné s názorem Nejvyššího správního soudu, uvedeném v jeho rozsudku ze dne 12. 9. 2014, č. j. 5 Afs 3/2013-42, z něhož vyplývá, že v důsledku § 11 odst. 2 zákona o spotřebních daních nelze v případech použití ostatních benzinů používaných pro účely výroby výrobků, které nejsou předmětem daně, uplatnit nárok na vrácení daně z ostatních benzinů podle § 56a zákona o spotřebních daních, pokud tyto ostatní benziny byly nakoupeny za cenu včetně daně. IV. Posouzení věci krajským soudem Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 s. ř. s.), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.) a jedná se o žalobu přípustnou (zejména § 65, § 68 a § 70 s. ř. s.). Soud o věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť žalobce vyjádřil souhlas s takovým projednáním, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, že s takovým projednáním věci nesouhlasí (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). Podle § 75 odst. 1, 2 s. ř. s. vycházel soud při přezkoumání žalobou napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích uplatněných žalobních bodů, jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. V nyní souzené věci je předmětem přezkumu zákonnost rozhodnutí správních orgánů o nepřiznání nároku na vrácení daně podle ustanovení § 56a odst. 1 zákona o spotřebních daních. Spornou je právní otázka výkladu ust. § 56a odst. 1 zákona o spotřebních daních, resp. vztah tohoto ustanovení k § 11 odst. 2 a § 49 odst. 2 téhož zákona. Žalobce je toho názoru, že nárok na vrácení daně z ostatních benzinů podle § 56a zákona o spotřebních daních vzniká i v případech, na něž se vztahuje osvobození od daně podle § 49 odst. 2 zákona o spotřebních daních, pokud tyto ostatní benziny byly nakoupeny za cenu včetně daně a pokud byly naplněny zákonné podmínky. Podle žalobce tak osoby používající ostatní benziny za účelem výroby výrobků nepodléhajících spotřební dani mají možnost volby, zda uplatní již při jejich nákupu osvobození od daně, anebo až zpětně po jejich použití požádají o vrácení spotřební daně. Naopak žalovaný setrvává na závěru, že takový postup možný není, neboť vrácení daně brání § 11 odst. 2 zákona o spotřebních daních upravující fikci, podle níž se na zdaněné vybrané výrobky pohlíží, jako by byly pořízeny za ceny bez daně, pokud byly použity pro účely, na které se vztahuje osvobození od daně. Žalobce takovéto závěry napadá, neboť podle něj nebylo možné užít na danou věc § 11 zákona o spotřebních daních, protože ust. § 56a téhož zákona je vůči tomuto ustanovení ve speciálním postavení, tudíž se neužije. Pro lepší přehlednost řešení daného sporu soud nejprve níže cituje znění jednotlivých relevantních ustanovení zákona o spotřebních daních. Podle ust. § 49 odst. 2 zákona o spotřebních daních platí, že od daně jsou osvobozeny ostatní benziny, pokud jsou používány za účelem výroby výrobků, které nejsou předmětem daně. Při uplatnění nároku na osvobození od daně předloží nabyvatel prodávajícímu průkaz živnostenského oprávnění pro výrobu a dovoz chemických látek a chemických přípravků. Neučiní-li tak, nárok na osvobození od daně zaniká. Podle ust. § 56a odst. 1 zákona o spotřebních daních vzniká nárok na vrácení daně právnickým a fyzickým osobám, které nakoupily za cenu včetně daně, vyrobily pro vlastní spotřebu nebo přijaly v režimu podmíněného osvobození od daně ostatní benziny a prokazatelně tyto benziny použily v rámci podnikatelské činnosti, a to jinak než pro prodej, pro pohon motorů, pro výrobu tepla nebo pro výrobu směsí uvedených v § 45 odst. 2. Dále podle ust. § 11 odst. 2 zákona o spotřebních daních platí, že pokud právnická nebo fyzická osoba nakoupila zdaněné vybrané výrobky a použila je pro účely, na které se vztahuje osvobození od daně, pohlíží se pro účely tohoto zákona na tyto vybrané výrobky, jako by byly pořízeny za ceny bez daně. Primárně je nutné vycházet ze smyslu a účelu dotčených ustanovení. Právní úprava institutů osvobození od daně a vrácení daně z ostatních benzinů byla do tohoto zákona včleněna zákonem č. 217/2005 Sb. Předchozí právní úprava (účinná do 30. 6. 2005) pojem „ostatní benzin“ ve smyslu legislativní zkratky uvedené nyní v § 45 odst. 1 písm. a) zákona o spotřebních da