3 Ads 42/2010 — Nejvyšší správní soud

31 A 107/2016- 61 - text 10 pokračování 31A 107/2016 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudců Mgr. Petra Sedláka, Ph.D. a JUDr. Václava Štencla, MA v právní věci žalobkyně: A. Ch., zast. Mgr. Zuzanou Candigliota, advokátkou se sídlem Burešova 615/6, Brno, proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje, se sídlem Tomáše Bati 21, Zlín, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 7. 2016, č. j. KUZL 42537/2016, t a k t o : I. Rozhodnutí Krajského úřadu Zlínského kraje, odbor školství, mládeže a sportu, ze dne 7. 7. 2016, č. j. KUZL 42537/2016, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 11.228 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Zuzany Candigliota, advokátky se sídlem Burešova 615/6, Brno. O d ů v o d n ě n í : I. Předmět řízení [1] Žalobkyně se žalobou doručenou Krajskému soudu v Brně dne 13. 9. 2016 domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 7. 2016, č. j. KUZL 42537/2016, sp. zn. KUSP 42537/2016, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Mateřské školy Mánesova ze dne 31. 5. 2016, č. j. MŠ-KM-MÁN/12/2016 (dále také jen „prvostupňový orgán“), na základě kterého nebyla žalobkyně přijata k předškolnímu vzdělávání v Mateřské škole, Kroměříž, Mánesova 3880, příspěvková organizace, od 1. 6. 2016 pro nesplnění podmínek k přijetí k předškolnímu vzdělávání, stanovených v § 50 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů. II. Obsah žaloby [2] Žalobkyně podává žalobní námitky ve dvou rovinách. Prvně namítá, že se žalovaný nezabýval důvody vynětí žalobkyně z povinnosti podrobit se očkování před přijetím do mateřské školy, tak jak je stanoveno § 50 zákona o ochraně veřejného zdraví, které byly podány v rovině výhrady svědomí jak náboženské tak sekulární výhrady svědomí. Matka žalobkyně jak v odůvodnění přijetí dítěte do mateřské školy, tak v odvolání proti rozhodnutí o jeho nepřijetí uvedla, mimo jiné, že žalobkyně nebyla očkována též na základě přesvědčení, víry a svědomí rodičů. Tito jsou praktikujícími katolíky a jako takoví věří, že očkování není Bohem dané, chtěné a přirozené. S odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2011, sp. zn. III. US 449/2006 a rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 1. 2012, č. j. 52 A 45/2011-20 uvedla, že i v nepřijetí dítěte do mateřské školy lze spatřovat sankci, a proto jsou správní orgány povinny se vypořádat s tím, zda nejsou dány konkrétní výjimečné okolnosti, které odůvodňují nedodržení požadavku na přijímání pouze plně očkovaných dětí. Podle odborníků stačí k zabránění šíření infekčních nemocí vysoká, ale nikoliv 100 % proočkovanost, tudíž zde není rozumný důvod k nepřijetí žalobkyně k předškolnímu vzdělávání. V sousedních státech jako je Slovensko či Polsko není očkování jako podmínka pro přijetí do mateřské školky vyžadováno. K této části argumentace žalobkyně odkazuje i na vyjádření Veřejné ochránkyně práv, která upozorňovala na skutečnost, že absolutní zákaz přístupu nekompletně očkovaných dětí do předškolního zařízení je nepřiměřený a diskriminační vůči dítěti a zasahuje do jeho práv na vzdělání. [3] Ve druhé části se žalobkyně zabývá splněním podmínek, za kterých může mateřská škola přijmout dítě v případě, kdy se nepodrobilo stanoveným pravidelným očkováním. Jedním z možných důvodů je, že se dítě nemůže očkování podrobit pro trvalou kontraindikaci. Žalobkyně nesouhlasí se stanoviskem, které zaujal žalovaný, a to že k žádosti ani v dalším průběhu řízení nebyl doložen žádný doklad, kde by bylo lékařem jednoznačně uvedeno, že je žalobkyně proti nákaze imunní nebo se nemůže očkování podrobit pro trvalou kontraindikaci. K tomu žalobkyně namítá, že k žádosti o přijetí do mateřské školy bylo přiloženo lékařské potvrzení, dle kterého bylo očkování žalobkyně odloženo s ohledem k jejímu nepříznivému zdravotnímu stavu. V souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 27. 1. 2015, sp. zn. Pl. ÚS 16/14 má žalobkyně za to, že při posuzování naplnění podmínky trvalé kontraindikace pro výjimku z povinnosti podrobení se povinnému očkování k přijetí do předškolního zařízení, musí správní orgán jeho zdravotní stav posuzovat bez ohledu na to, zda je termín „trvalá kontraindikace“ výslovně uveden v příslušném potvrzení poskytovatele zdravotních služeb. Pojem „trvalá kontraindikace“ je nutno vykládat materiálně, nikoliv formalisticky. Žalovaný ani správní orgán prvého stupně se nezabývali zdravotním stavem žalobkyně, co do jeho materiální stránky. III. Vyjádření žalovaného [4] Stanovení kritérií pro přijetí dětí k předškolnímu vzdělávání je plně v kompetenci ředitele. Ředitel musí postupovat dle dikce zákona a brát zřetel na skutečnost, že přednost pro přijetí mají děti předškolního věku, což žalobkyně v době podání žádosti nebyla. Dále musí postupovat v souladu s ustanovením § 50 zákona o ochraně veřejného zdraví. Žalovaný v napadeném rozhodnutí řádně uvedl veškeré důvody, které nezakládají splnění podmínky pro uznání zdravotní kontraindikace. Není v silách ředitele mateřské školy, aby hodnotil lékařské posudky, které neobsahují jasnou formulaci „trvalá kontraindikace“. Jeho postup kdy předmětnou věc konzultoval s pověřenými zaměstnanci Krajské hygienické stanice Zlínského kraje, je zcela v pořádku. Z žalobkyní předložených dokumentů nevyplývá, že se v jejím případě jedná o trvalou kontraindikaci. Zvolení postupu, tak jak jej vymezil Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 27. 1. 2015, sp. zn. Pl. ÚS 16/14, kdy je trvalou kontraindikaci nutno posuzovat materiálně a není třeba, aby v posudku bylo uvedeno „trvalá kontraindikace“, by se znamenalo precedenční rozhodování. Žalovaný dále odkazuje na usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 7. 2013, sp. zn. IV. ÚS 4212/12, který vyslovil názor, že veřejné subjektivní právo na ochranu zdraví má prioritu před právem na vzdělání. Žalovaný také poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 22. 12. 2015, sp. zn. I. ÚS 1253/14 odst. 50, kde Ústavní soud zdůraznil, že odmítnutí povinného očkování musí být výjimkou, a to i při posuzování výhrady svědomí. K tomu odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 5. 2016, č. j. 30 A 61/2014-288, který uzavřel, že závěry vyslovené Ústavním soudem v nálezu ze dne 3. 2. 2011, sp. zn. III. ÚS 449/06 (stejně jako v nálezu Ústavního soudu ze dne 22. 12. 2015, sp. zn. I. ÚS 1253/14) nelze vztáhnout na rozhodování o přijetí dítěte k předškolnímu vzdělávání. Nelze rozhodnout o přijetí dítěte, které se nepodrobilo povinnému očkování, výlučně z důvodu výhrady svědomí. Nicméně se žalovaný ve svém vyjádření k jednotlivým, judikaturou Ústavního soudu dovozeným, podmínkám pro výhradu svědomí u povinného očkování zabývá. Úvahou, že míra proočkovanosti je dostačující dává žalobkyně najevo úmysl parazitovat na „proočkovaných“. Odkaz na právní úpravu v jiných státech považuje žalovaný za irelevantní. IV. Posouzení věci krajským soudem [5] Krajský soud v Brně na základě včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2, věta první, s. ř. s.), jakož i řízení předcházející jeho vydání. Při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. O žalobě soud rozhodl, aniž nařizoval jednání, za podmínek vyplývajících z ustanovení § 51 odst. 1 s. ř. s., poté, co vyhověl žádosti o přednostní vyřízení věci. [6] Spornou otázkou mezi účastníky je, zda měla být žalobkyně přijata do předškolního vzdělávání i přes skutečnost, že není plně očkována. [7] Podle § 46 odst. 1 zákona o ochraně veřejného zdraví ve znění účinném od 1. 12. 2015 fyzická osoba, která má na území České republiky trvalý pobyt, cizinec, jemuž byl povolen trvalý pobyt, cizinec, který je oprávněn k trvalému pobytu na území České republiky, a dále cizinec, jemuž byl povolen přechodný pobyt na území České republiky na dobu delší než 90 dnů nebo je oprávněn na území České republiky pobývat po dobu delší než 90 dnů, jsou povinni podrobit se, v prováděcím právním předpisu upravených případech a termínech, stanovenému druhu pravidelného očkování. (…). [8] V ustanovení § 50 zákona o ochraně veřejného zdraví jsou stanoveny podmínky osob provozujících jesle a předškolní zařízení tak, že poskytovatel služby péče o dítě v dětské skupině a dále právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba, která provozuje v provozovně živnost nebo v případě právnické osoby též jinou činnost, v jejíž náplni je péče o děti do 3 let věku, nebo mateřská škola, s výjimkou zařízení uvedených v § 46 odst. 4 větě druhé a zařízení, do nichž je docházka povinná, mohou přijmout pouze dítě, které se podrobilo stanoveným pravidelným očkováním, má doklad, že je proti nákaze imunní nebo se nemůže očkování podrobit pro trval