3 As 86/2017 — Nejvyšší správní soud

62 Af 134/2015- 56 - text 7 pokračování 62 Af 134/2015 62 Af 134/2015-56 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D. a soudců Mgr. Petra Šebka a Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D. v právní věci žalobce: Městská část Praha 10, se sídlem Vršovická 68, Praha, zastoupený Mgr. Vlastislavem Andršem, advokátem, Advokátní kancelář Andrš a Haloun, spol. s.r.o., se sídlem Španělská 2, Praha, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem třída Kpt. Jaroše 7, Brno, o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 7.10.2015, č.j. ÚOHS-R312/2014/VZ-32062/2015/321/MMl, t a k t o : I. Rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 7.10.2015, č.j. ÚOHS-R312/2014/VZ-32062/2015/321/MMl, a rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 21.8.2014, č.j. ÚOHS-S555/2014/VZ-17550/2014/532/IBu, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 15 342 Kč k rukám Mgr. Vlastislava Andrše, advokáta, Advokátní kancelář Andrš a Haloun, spol. s.r.o., se sídlem Španělská 2, Praha, do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se domáhá zrušení rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č.j. ÚOHS-R312/2014/VZ-32062/2015/321/MMl ze dne 7.10.2015, kterým bylo změněno prvostupňové rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č.j. ÚOHS-S555/2014/VZ-17550/2014/532/IBu ze dne 21.8.2014 tak, že uložená pokuta ve výši 120 000 Kč byla snížena na 30 000 Kč. Ve zbytku byl rozklad žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí zamítnut a prvostupňové rozhodnutí ve výrocích I. – VI. bylo potvrzeno. I. Shrnutí podstaty věci Prvostupňovým rozhodnutím byla žalobci uložena pokuta ve výši 120 000 Kč za to, že žalobce na profilu zadavatele neuveřejnil v rozhodnutí blíže specifikované smlouvy podle § 147a odst. 2 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách (dále jen „ZVZ“), do patnácti dnů od jejich uzavření. Předseda žalovaného o žalobcem podaném rozkladu proti prvostupňovému rozhodnutí rozhodl tak, že pokuta byla snížena na 30 000 Kč z důvodu nepřiměřenosti. Ve zbytku předseda žalovaného rozklad zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Závěry předsedy žalovaného nyní žalobce podanou žalobou zpochybňuje. Kromě zrušení rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 7.10.2015 se žalobce domáhá také zrušení prvostupňového rozhodnutí ze dne 21.8.2014. II. Shrnutí procesního postoje žalobce Žalobce namítá, že zadávací řízení na jednotlivé veřejné zakázky byla zahájena před 1.4.2012, tj. před účinností zákona č. 55/2012 Sb., kterým byl novelizován ZVZ; touto novelou byla do ZVZ (§ 147a) nově vložena povinnost zadavatele uveřejňovat uzavřené smlouvy. Podle žalobce povinnost uveřejnit smlouvy na profilu zadavatele v souladu s čl. II bodu 1. přechodných ustanovení zákona č. 55/2012 Sb. na jím dříve zahájená zadávací řízení nedopadala. Žalobce namítá, že pod pojem „zadávání veřejných zakázek“, jak je uveden v čl. II. bodu 1. novely, lze podřadit také uveřejňování smluv nově upravené v § 147a ZVZ. Výklad žalovaného podle žalobce připouští pravou retroaktivitu, což je v rozporu se zásadou právního státu, zásadou ochrany právní jistoty adresátů právních norem a zásadou legitimního očekávání. Žalobce tedy podle jeho názoru povinnost uveřejňovat smlouvy, jejichž neuveřejnění se stalo základem napadeného rozhodnutí (základem pro dovození spáchání správního deliktu), na profilu zadavatele neměl. Žalobce tedy navrhuje napadené i jemu předcházející rozhodnutí zrušit. Na tomto procesním postoji setrval v průběhu celého řízení, a to i na jednání soudu, které ve věci proběhlo. III. Shrnutí procesního postoje žalovaného Žalovaný odkázal na žalobou napadené i prvostupňové rozhodnutí a setrval na závěru, že uzavřel-li žalobce smlouvy až po účinnosti novely ZVZ (tj. po účinnosti zákona č. 55/2012 Sb.), pak na něj v § 147a ZVZ nově stanovená uveřejňovací povinnost dopadala také. Žalovaný tedy navrhuje zamítnutí žaloby jako nedůvodné. I žalovaný setrval na svém procesním stanovisku po celou dobu řízení před soudem, včetně jednání soudu, které ve věci proběhlo. IV. Posouzení věci Žaloba byla podána osobou oprávněnou (§ 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“) a včas (§ 72 odst. 1 s.ř.s.). Žaloba je přípustná (§ 65, § 68, § 70 s.ř.s.). Žaloba je důvodná. Podstatou sporu mezi žalobcem a žalovaným je odlišný právní pohled na otázku, zda nově stanovená povinnost uveřejnit smlouvy podle § 147a odst. 1 ZVZ dopadá také na smlouvy, které sice byly uzavřeny až po účinnosti § 147a ZVZ, avšak zadávací řízení, která k uzavření těchto smluv vedla, byla zahájena před účinností § 147a ZVZ. § 147a ZVZ nabyl účinnosti dne 1.4.2012. Podle § 147a ZVZ je zadavatel na profilu zadavatele povinen uveřejnit uzavřenou smlouvu na veřejnou zakázku včetně jejích změn a dodatků (odst. 1) do patnácti dnů od jejího uzavření (odst. 2). Z oznámení o zakázkách žurnalizovaných ve správním spisu zdejšímu soudu vyplývá, že zadávací řízení byla zahájena před účinností novely ZVZ provedené zákonem č. 55/2012 Sb., tedy před účinností § 147a ZVZ; to ostatně nečiní sporným žalobce ani žalovaný. Ze smluv a z oznámení o zadání zakázek žurnalizovaných ve správním spisu pak zdejšímu soudu vyplývá, že smlouvy s jednotlivými dodavateli byly uzavřeny až po 1.4.2012, tedy až po účinnosti uvedené novely ZVZ, tedy až po účinnosti § 147a ZVZ; ani tato skutečnost není mezi účastníky řízení před zdejším soudem sporná. Před účinností § 147a ZVZ žádná obdobná uveřejňovací povinnost pro uveřejnění na profilu zadavatele ve vztahu k uzavřeným smlouvám neplatila. Čl. II. bod 1. novely ZVZ (zákona č. 55/2012 Sb.) stanoví, že zadávání veřejných zakázek zahájené přede dnem nabytí účinnosti novely se dokončí podle dosavadních právních předpisů. Podle § 17 písm. m) ZVZ je zadáváním závazný postup zadavatele podle ZVZ v zadávacím řízení, jehož účelem je zadání veřejné zakázky, a to až do uzavření smlouvy nebo do zrušení zadávacího řízení. Z jazykového výkladu čl. II. bodu 1. novely ZVZ (zákona č. 55/2012 Sb.) zdejšímu soudu plyne, že pravidlo o dokončení zahájených postupů zadavatele podle dosavadní právní úpravy se vztahuje pouze na takové postupy zadavatele, které jsou „zadáváním“, tedy které se uskutečňují od zahájení konkrétního zadávacího řízení až do uzavření smlouvy; vztahuje se tedy pouze na zadávání veřejných zakázek stricto sensu. „Zadávání“ bylo ostatně dosud vždy v rozhodovací praxi konstantně interpretováno v souladu s § 17 písm. m) ZVZ takto stricto sensu, pouze s jedinou výjimkou, kdy za zadávání lato sensu byl pokládán postup zadavatele při uzavírání smlouvy na veřejnou zakázku malého rozsahu, tedy postupem mimo režim ZVZ, i v tomto případě však jen do okamžiku uzavření smlouvy (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26.1.2011 ve věci sp. zn. 2 Afs 132/2009). Stejně tak ze systematického zařazení § 147a do části sedmé ZVZ (společná ustanovení) zdejšímu soudu vyplývá, že povinnosti vyplývající zadavateli z § 147a ZVZ nelze zahrnout do samotného procesu zadávání veřejné zakázky. V témže ustanovení novelou ZVZ zavedené povinnosti uveřejnit skutečně uhrazenou cenu za plnění veřejné zakázky (odst. 1 písm. b/) či povinnosti uveřejnit seznam subdodavatelů dodavatele veřejné zakázky (odst. 1 písm. c/) může zadavatel z povahy věci dostát až po splnění smlouvy, tedy po jejím uzavření, tj. po ukončení zadávacího řízení (po ukončení procesu „zadávání“) a nikoli již v průběhu zadávacího řízení, shodně jako v případě povinnosti uveřejnit uzavřenou smlouvu. Důvodová zpráva, na kterou odkazuje žalobce na podporu své argumentace o potřebě výkladu „zadávání“ podle čl. II bodu 1. novely ZVZ (zákona č. 55/2012 Sb.) lato sensu, sice může být vodítkem při teleologickém výkladu přechodných ustanovení novely, avšak takový výklad nemůže vést k závěrům, které by byly v přímém rozporu s textem přechodných ustanovení i s dosavadním konstantním výkladem „zadávání“ ve smyslu § 17 písm. m) ZVZ; jinak by se jednalo o porušení zákazu libovůle. Jazykový výklad sice představuje pouze prvotní přiblížení se k aplikované normě, avšak v nyní posuzované věci je text dotčeného přechodného ustanovení jednoznačný a jazykový výklad zákonného ustanovení neponechává žádný prostor pro pochybnosti ohledně smyslu přechodných ustanovení novely ZVZ. V důvodové zprávě je navíc k přechodným ustanovením novely ZVZ uvedeno „…v souladu s obecnými právními principy bude novela regulovat až ta řízení, která byla zahájena po nabytí účinnosti…“, a tedy i podle důvodové zprávy se lze domnívat, že přechodná ustanovení mají regulovat použití novelizovaných pravidel až na nová (zahájená) „zadávací řízení“ ve smyslu „zadávání“ podle § 17 písm. m) ZVZ, a tedy že na postupy mimo „zadávání“, tu tedy na postupy po skončení zadávacích řízení