4 Azs 151/2015 — Nejvyšší správní soud

29 A 136/2016- 46 - text  8 29 A 136/2016 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců JUDr. Faisala Husseiniho a Mgr. Petra Pospíšila ve věci žalobkyně: V. S. zastoupená advokátkou Mgr. Pavlínou Zámečníkovou sídlem Příkop 8, 602 00 Brno proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 8. 7. 2016, č. j. MV-86063-4/SO-2016, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Výše označeným rozhodnutím žalovaná zamítla odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 11. 4. 2016, č. j. OAM-26298-17/DP-2014, a toto rozhodnutí potvrdila. Rozhodnutím správního orgánu prvního stupně byla zamítnuta žádost žalobkyně o vydání nového povolení k dlouhodobému pobytu dle § 45 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) za účelem rodinným a správní orgán prvního stupně zároveň rozhodl, že povolení k dlouhodobému pobytu se dle § 46 odst. 1 zákona o pobytu cizinců ve spojení s § 56 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců neuděluje, neboť po provedení pohovoru se nepodařilo ověřit údaje uvedené v žádosti o vydání povolení dlouhodobému pobytu. 2. Žalovaná v napadeném rozhodnutí uvedla, že žalobkyně podala žádost o vydání nového k dlouhodobému pobytu na území za účelem „jiné/ostatní“. V tiskopisu žádosti tento účel rozvedla tak, že konkrétně se jedná o sloučení s druhem. K žádosti doložila své prohlášení a prohlášení svého druha o tom, že více než 3 roky žijí na území ve společné domácnosti jako druh a družka. Správní orgán prvního stupně v průběhu řízení zjistil, že druh žalobkyně je ženatý. 3. Žalobkyně dle napadeného rozhodnutí žádala o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem rodinným jako družka pana M. (státního příslušníka Ukrajiny s povoleným trvalým pobytem na území České republiky). Žalovaná se ztotožnila se závěry správního orgánu prvního stupně v tom, že vztah žalobkyně a jejího druha není možné označit za vztah rodinný. Žalovaná uvedla, že žádosti o povolení k dlouhodobému pobytu nelze účelově zneužívat a v tomto případě má druh žalobkyně manželku. S tímto svazkem jsou spojená práva a povinnosti a založené rodinné vazby. Je proto na druhovi žalobkyně, aby formální stav uvedl do souladu se stavem skutečným. Přitom ze správního spisu vyplývá, že druh žalobkyně je stále ženatý, tj. má rodinný vztah, s paní M. M., a tato skutečnost vylučuje existenci rodinné vazby s žalobkyní. Ačkoli žalovaná připouští, že vztah druha a družky může vzniknout a vyvíjet se za trvání manželství, pro účely zákona o pobytu cizinců není možné oba tyto paralelní vztahy akceptovat jako vztahy rodinné a čerpat z nich výhody. Takový postup, kdy se cizinec dovolává buď vztahů formálních s tvrzením, že jsou faktické, nebo vztahů faktických s tím, že k formálním nemá být přihlíženo, a to vždy za účelem získání povolení k pobytu podle platné právní úpravy, nasvědčuje úmyslu obcházet zákon o pobytu cizinců. 4. Dle názoru žalované nelze za trvání manželského vztahu druha žalobkyně současně zohledňovat i jeho tvrzený partnerský vztah (druh – družka) s žalobkyní, jakožto trvalý partnerský vztah, který sice není manželstvím, ale s přihlédnutím k jeho povaze, pevnosti a intenzitě vykazuje stejné znaky a je definován stejně úzce, neboť takový postup by de facto toleroval existenci dvojího manželství. Důvodem zamítnutí žádosti žalobkyně nebylo to, že by nebyla prokázána trvalost jejího vztahu s druhem, jak se žalobkyně dle žalované v odvolání mylně domnívala, ale vydání povolení k dlouhodobému pobytu brání již sama skutečnost, že její druh je stále ve svazku manželském s paní M. M. 5. Relevantním dokladem, který by mohl mít vliv na rozhodnutí ve věci, by bylo pouze pravomocné rozhodnutí o rozvodu manželství. Takový doklad však nebyl v průběhu řízení doložen a vzhledem k odvolacím námitkám nelze ani dovodit, že by druh žalobkyně o rozvodu manželství uvažoval. Správní orgán přitom rozhoduje podle skutkového a právního stavu ke dni vydání rozhodnutí, což vyplývá i z judikatury Nejvyššího správního soudu. Z uvedeného je zřejmé, že podmínky pro udělení povolení k dlouhodobému pobytu musí cizinec splňovat nejpozději ke dni vydání rozhodnutí. Pro účely posouzení předmětné žádosti tedy nelze přihlížet k možným budoucím stavům žalobkyně, tj. rozvodu manželství jejího druha, ale je nutné vycházet ze stávajícího skutkového stavu. Žalovaná shledala, že v řízení nedošlo ke změně skutkových okolností, na základě kterých rozhodoval správní orgán prvního stupně. 6. Žalovaná tak dospěla k závěru, že odvolání nebylo důvodné, neboť správní orgán prvního stupně postupoval v souladu s ustanoveními zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) a zákonem o pobytu cizinců, a nepochybil, když předmětnou žádost zamítl dle § 46 odst. 1 ve spojení s § 56 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců, neboť v řízení se nepodařilo ověřit, že účelem požadovaného pobytu žalobkyně je rodinný vztah; druh žalobkyně je stále ženatý, nelze jej ve vztahu k žalobkyni považovat za nositele oprávnění ke sloučení. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 7. Ve včas podané žalobě žalobkyně navrhla soudu, aby rozhodnutí žalované i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zrušil a aby žalované uložil povinnost uhradit žalobkyni náklady řízení. 8. Žalobkyně považuje rozhodnutí žalované za nezákonné. Žalovaná v řízení nepostupovala v souladu se zákony, nepostupovala tak, aby byla chráněna práva a oprávněné zájmy žalobkyně. Takovýto postup je zcela v rozporu s § 2 odst. 1 a 3, § 3, § 4 odst. 1 správního řádu. Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů jsou navíc nepřezkoumatelná. 9. Správní orgán prvního stupně své rozhodnutí odůvodnil tím, že vztah žalobkyně a jejího druha nelze podřadit pod vztah rodinný, neboť tento má v současné době rodinný vztah ke své manželce, a je tedy již z povahy věci vyloučeno, aby vystupoval ve vztahu k žalobkyni jako nositel oprávnění ke sloučení. Žalovaná se ztotožnila se závěrem správního orgánu prvního stupně v tom, že vztah žalobkyně a jejího druha není možné označit za vztah rodinný, jelikož druh žalobkyně je stále ženatý a nelze jej ve vztahu k žalobkyni považovat za nositele oprávnění ke sloučení. S těmito závěry správních orgánů obou stupňů žalobkyně zásadně nesouhlasí, rozhodnutí jak správního orgánu prvního stupně, tak i rozhodnutí žalované je nezákonné a protiústavní, když je těmito rozhodnutími porušováno právo žalobkyně a jejího druha na rodinný život, které je zaručeno Listinou základních práva svobod. 10. Důvody, proč správní orgány nepovažují vztah žalobkyně a jejího druha za vztah rodinný, lze tedy shrnout tak, že druh žalobkyně je stále ženatý s paní M. M., a tato skutečnost dle správních orgánů vylučuje existenci rodinné vazby s žalobkyní. Konkrétní k tomu žalovanou uváděné úvahy nemají žádný podklad v zákoně. Skutečnost, že druh žalobkyně již před lety opustil společnou domácnost s manželkou a založil společnou domácnost s družkou, není ani porušením zákona, ani jeho obcházením. Žalobkyně a její druh jsou obyvateli České republiky a správní orgánu prvního stupně ani žalovaná na ně nejsou oprávněni klást vlastní morální nároky, které by si nemohli dovolit požadovat po občanech České republiky či dokonce občanům České republiky na jejich základě zamítat jakékoliv žádosti. Žalobkyně a její druh jsou obyvateli České republiky, kteří zde oprávněně pobývají, a mají proto právo, aby při posuzování morálnosti jejich soukromého života s nimi bylo zacházeno stejným způsobem jako s občany České republiky. 11. Zákon o pobytu cizinců ani jiný právní předpis platný v České republice neobsahuje podmínku, že žadatel o povolení k pobytu či jeho druh nesmí být formálně ženatý či vdaný. Nemůže se proto v daném případě jednat o obcházení zákona, jak tvrdí správní orgány obou stupňů. 12. Bez ohledu na výše uvedené druhovský vztah žalobkyně a jejího druha a manželský stav druha žalobkyně nelze považovat ani za vztahy paralelní, pokud manželství druha žalobce je pouze formální, neplní žádnou ze svých funkcí, dlouhodobě nesdílí společnou domácnost, nepečují společně o děti, v žádném případě neočekávají obnovení manželského soužití a jediný důvod, proč zatím nepřistoupili k rozvodu manželství, je ten, že jako rodiče berou ohled na jejich nezletilé děti. Manželka druha žalobkyně žije na Ukrajině, nemá v České republice povolen žádný pobyt za účelem sloučení s manželem ani o takový pobyt nežádá a nehodlá o něj žádat. Z uvedeného je zřejmé, že není možné, aby byly z obou vztahů čerpány výhody, jak v napadeném rozhodnutí mylně uvádí žalovaná. 13. Správní orgá