5 As 104/2013 — Nejvyšší správní soud

29 Af 88/2016- 96 - text 6 29 Af 88/2016 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců Mgr. Petra Pospíšila a JUDr. Faisala Husseiniho, Ph.D., ve věci žalobce: Náš svět, příspěvková organizace, IČ: 008 47 046 sídlem č. p. 239, 739 11 Pržno zastoupený advokátem Mgr. Markem Štenclem sídlem č. p. 240, Nový Malín proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže třída Kpt. Jaroše 7, Brno o žalobě proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 27. 6. 2016, čj. ÚOHS-R215/2015/VZ-25804/2016/321/MMI, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalovaný ve výroku I rozhodnutí ze dne 10. července 2015, čj. ÚOHS-S306/2015/VZ-17503/2015/521/OPi, konstatoval, že se žalobce dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. g) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, v rozhodném znění (dále jen „zákon o veřejných zakázkách“), když postupoval při vyřizování námitek dodavatele proti zadávacím podmínkám veřejné zakázky „Úklidové služby pro příspěvkovou organizaci Náš svět v Pržně“ v rozporu s § 111 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách, jelikož námitky posoudil dne 27. 1. 2015 jako opožděné a nerozhodoval o nich, přestože byly žalobci doručeny řádně a včas, tedy ve lhůtě podle § 110 odst. 3 zákona o veřejných zakázkách. Námitky byly zadavateli doručeny dne 16. 1. 2015, přičemž lhůta pro podání námitek proti zadávacím podmínkám končila dne 20. 1. 2015 (tj. pět dnů od skončení lhůty pro podání nabídek). Výrokem II citovaného rozhodnutí žalovaný uložil pokutu ve výši 40 000 Kč. 2. Napadeným rozhodnutím předseda žalovaného zamítl podaný rozklad a potvrdil prvostupňové rozhodnutí. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 3. Žalobou ze dne 29. 8. 2016 napadl žalobce rozhodnutí předsedy žalovaného v plném rozsahu. Rozhodnutí označil za nezákonné, jelikož se zakládá na chybném právním výkladu jednotlivých právních ustanovení § 110 zákona o veřejných zakázkách. Napadeným rozhodnutím bylo potvrzeno prvostupňové rozhodnutí, které označil žalobce za nepřezkoumatelné z důvodu chybného právního výkladu. Uvedl, že výklad žalovaného není v souladu s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 1. 7. 2010, čj. 62 Ca 9/2009-62, a navazujícím rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2011, čj. 2 Afs 67/2010-105. 4. Žalobce také uvedl, že pokuta byla uložena ve zjevně nepřiměřené výši vzhledem k malé závažnosti údajného správního deliktu. 5. Z výše uvedených důvodů navrhl, aby Krajský soud v Brně (dále také „soud“) napadené rozhodnutí zrušil. Alternativně navrhl upuštění od pokuty, případně její snížení v zákonných mezích. III. Vyjádření žalovaného 6. V podání ze dne 17. 10. 2016 žalovaný uvedl, že žalobní námitky jsou tytéž jako námitky uplatněné v rozkladu, tudíž byly vypořádány v rámci napadeného rozhodnutí. Setrval na svém stanovisku, že lhůta podle § 110 odst. 2 zákona o veřejných zakázkách se uplatní pouze ve vztahu k námitkám vůči všem úkonům zadavatele, k nimž zákon nestanovuje lhůty speciální. Ustanovení § 110 odst. 3 zákona o veřejných zakázkách upravuje speciální lhůty pro podávání námitek proti zadávacím podmínkám, což je názor zastávaný žalovaným, důvodovou zprávou, odbornou literaturou a správními soudy. 7. Ohledně pokuty poukázal žalovaný na to, že žalobce neuvedl žádné argumenty, proč by mělo být od sankce upuštěno, případně proč by měla být snížena. Žalovaný setrval na svém názoru vyjádřeném v napadeném rozhodnutí, že pokuta je přiměřená skutkovým okolnostem případu. 8. Žalovaný navrhl, aby byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta. IV. Odkladný účinek 9. Žalobce se návrhem ze dne 2. 9. 2016 (doplněným podáním ze dne 21. 9. 2016) domáhal přiznání odkladného účinku žalobě, čemuž Krajský soud v Brně usnesením ze dne 5. 10. 2016, čj. 9 Ad 88/2016-73, vyhověl. Soud dospěl k závěru, že žalobce dostatečně podložil svou současnou aktuální ekonomickou situaci. Rovněž s přihlédnutím k náplni činnosti žalobce, který je příspěvkovou organizací a poskytovatelem sociálních služeb měl soud za to, že každá neplánovaná položka s přihlédnutím k nutnosti plnění běžných plánovaných peněžitých povinností může mít závažný dopad do žalobcova hospodaření. Soud neshledal, že by přiznáním odkladného účinku mohla vzniknout újma třetím osobám, ani že by přiznání odkladného účinku bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem. V. Posouzení věci soudem 10. Krajský soud v Brně ve smyslu § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „soudní řád správní“), bez nařízení ústního jednání přezkoumal v mezích žalobních bodů napadené rozhodnutí předsedy žalovaného, jakož i předcházející rozhodnutí včetně řízení předcházející jejich vydání, a shledal, že žaloba není důvodná. 11. Soud na základě uplatněných žalobních bodů identifikoval jako klíčovou spornou právní otázku posouzení toho, jaká je délka lhůty pro podání námitek proti zadávacím podmínkám zadavatele. Ze správního spisu sice vyplývá, že žalobce ve svém rozhodnutí o námitkách ze dne 27. 1. 2015 podané námitky neposoudil jako námitky proti zadávací dokumentaci a (zřejmě proto) uplatnil na ně obecnou lhůtu, tento svůj názor nicméně později nijak neodůvodnil a vůči povaze námitek ani neuplatnil žádný žalobní bod. Soud tedy má za to, že povaha námitek jako námitek proti zadávacím podmínkám není mezi účastníky sporná. 12. Lhůta pro podání námitek je v rozhodné právní úpravě upravena v § 110 zákona o veřejných zakázkách, přičemž odst. 2 upravuje lhůtu obecnou tak, že námitky lze podat proti všem úkonům zadavatele a stěžovatel je musí doručit zadavateli do 15 dnů a v případě zjednodušeného podlimitního řízení do 10 dnů ode dne, kdy se o domnělém porušení zákona úkonem zadavatele dozví, nejpozději však do doby uzavření smlouvy. Odstavec 3 předmětného ustanovení upravuje výslovně lhůtu pro podání námitek proti zadávacím podmínkám tak, že je stěžovatel musí doručit zadavateli nejpozději do 5 dnů od skončení lhůty pro podání nabídek. 13. Žalobce s odkazem na právní větu rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 1. 7. 2010, čj. 62 Ca 9/2009-62, vykládá obecnou lhůtu pro podání námitek jako obecně uplatnitelnou i ve vztahu ke lhůtám speciálním upraveným v dalších odstavcích, nicméně tento závěr není dle soudu správný. Citovaný rozsudek posuzoval situaci, která vznikla za předchozí právní úpravy, která neobsahovala speciální lhůtu pro podání námitek proti zadávacím podmínkám (ke změně došlo novelou č. 417/2009 Sb., účinnou ke dni 1. 1. 2010) a z odůvodnění rozsudku je zcela zřejmé, že soud neměl v úmyslu provést interpretaci vztahu mezi obecnými a speciálními lhůtami tak, jak naznačuje žalobce. 14. Soud v citovaném uvedl, že: Pokud by však tyto námitky směřovaly pouze proti zadávacím podmínkám (obsaženým v oznámení zadávacího řízení a v zadávací dokumentaci), jak dovozuje žalovaný, pak by lhůta pro jejich podání začala běžet ode dne, kdy se žalobce o domnělém porušení zákona zadavatelem dozvěděl, tedy ode dne, kdy se seznámil se zadávacími podmínkami. Jestliže podle § 17 písm. l) zákona o veřejných zakázkách jsou zadávacími podmínkami veškeré požadavky zadavatele uvedené v oznámení či výzvě o zahájení zadávacího řízení, zadávací dokumentaci či jiných dokumentech obsahujících vymezení předmětu veřejné zakázky a jestliže z obsahu správního spisu vyplývá, že zadavatel své požadavky vyjevil v oznámení zadávacího řízení (poprvé uveřejněno dne 14. 3. 2008, v Úředním věstníku Evropské unie pak dne 15. 3. 2008) a v zadávací dokumentaci (tu si žalobce převzal dne 17. 3. 2008), pak se žalobce s veškerými zadávacími podmínkami mohl seznámit v období následujícím po 17. 3. 2008, kdy již měl k dispozici údaje z oznámení zadávacího řízení i ze zadávací dokumentace. Konkrétně stanovit den, od něhož se patnáctidenní lhůta má počítat, je složité, neboť těžko lze opatřit důkazy o tom, kdy přesně se žalobce se zadávacími podmínkami (všemi, tedy i těmi, jež byly obsaženy v zadávací dokumentaci) seznámil, nicméně pokud měly být nabídky podány nejpozději dne 28. 4. 2008, kdy končila lhůta pro jejich podání, je nepochybné, že nejpozději se žalobce s veškerými zadávacími podmínkami musel seznámit dne 28. 4. 2008, aby na ně mohl reagovat svojí nabídkou. Pak tedy lze dovodit, že nejpozději musela subjektivní patnáctidenní lhůta žalobci začít běžet ode dne následujícího po dni 28. 4. 2008. 15. Nad rámec shora uvedeného zdejší soud opakovaně zdůrazňuje, že věc posuzoval podle právního stavu účinného do 31. 12. 2009, tj. do účinnosti novely zákona o veřejných zakázkách provedené zákonem č. 417/2009 Sb., a dodává, že pokud by byla věc posuzována podle pozdějšího, tj. nyní aktuálně účinného právního stavu (především § 110 odst. 3 zákona o veřejných zakázkách ve znění zákona č. 417/2009 Sb.), nenacházel by se žalobce v postavení příznivějším, naopak stejně konstruovaná lhůta by byla lhůtou jen pětide