5 Afs 161/2004 — Nejvyšší správní soud

29 Af 92/2016- 33 - text 8 29 Af 92/2016 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců Mgr. Petra Pospíšila a JUDr. Faisala Husseiniho, Ph.D., ve věci žalobce: BKP GROUP, a. s., IČ: 262 36 788 sídlem 1. května 333, Uherský Brod zastoupeného advokátem JUDr. Radimem Vicherkem sídlem Masná 8, Moravská Ostrava proti žalovanému: Generální ředitelství cel sídlem Budějovická 7, Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 4. 2016, čj. 16401-3/2016-900000-302, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a shrnutí průběhu řízení 1. Celní úřad pro Zlínský kraj (dále jen „celní úřad“) vydal žalobci dne 31. 1. 2013 zvláštní povolení na přijímání a užívání vybraných výrobků osvobozených od daně, čj. 3665/2013-640000-11, které bylo změněno rozhodnutím ze dne 11. 9. 2013, čj. 3665-5/2013-640000-11 (dále také „původní zvláštní povolení“). Toto povolení bylo nahrazeno Zvláštním povolením na přijímání a užívání vybraných výrobků osvobozených od daně ze dne 22. 10. 2013, čj. 51862-2/2013-640000-11 (dále také „zvláštní povolení“). Na základě tohoto zvláštního povolení žalobce mohl nakupovat vybrané výrobky osvobozené od daně (nízkovroucí hydrogenovaný benzin Exxsol D 40, kód nomenklatury 2710 11 21) za účelem výroby tmelů nátěrových hmot a rozpouštědel. 2. Celní úřad (územní pracoviště Uherský Brod) na základě několika místních šetření zjistil, že vybraný výrobek je žalobcem stáčen do spotřebitelského balení bez dalšího zpracování a následně prodáván pod obchodním názvem „POLYKAR ODMAŠŤOVAČ“. Toto zjištění vedlo k vydání rozhodnutí celního úřadu ze dne 26. 6. 2015, čj. 21974-6/2015-640000-11, o zrušení původního povolení. Toto rozhodnutí bylo zrušeno a řízení zastaveno rozhodnutím žalovaného ze dne 23. 10. 2015, čj. 44691-5/2015-900000-302 z důvodu existence překážky věci rozhodnuté, jelikož původní povolení bylo již dříve žalobci odňato. 3. Dne 6. 11. 2015 bylo z moci úřední zahájeno řízení o zrušení (již správného, resp. neodňatého) zvláštního povolení. Celní úřad z moci úřední rozhodnutím ze dne 8. 12. 2015, čj. 21974-14/2015-640000-11, zrušil podle § 13c písm. a) zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, v rozhodném znění (dále jen „zákon o spotřebních daních“), zvláštní povolení, jelikož nepovažoval za splněnou podmínku pro osvobození od daně ve smyslu § 49 odst. 2 zákona o spotřebních daních. 4. Napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce a rozhodnutí celního úřadu potvrdil. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 5. V žalobě ze dne 1. 6. 2016 žalobce uvedl, že žalovaný své rozhodnutí odůvodnil v podstatě shodně jako celní úřad, přičemž dodal, že činností žalobce nevznikl nový výrobek, který by splňoval podmínku zákona o spotřebních daních pro osvobození minerálních olejů od daně. Dále uvedl, že se žalovaný nevypořádal se všemi odvolacími námitkami žalobce a se všemi shromážděnými důkazy, rovněž neprovedl řádné dokazování a hodnocení důkazů, dále své rozhodnutí nedostatečně odůvodnil, tudíž jej zatížil nepřezkoumatelností. 6. Žalobce v odvolacím řízení namítal, že si celní úřad nesprávně vyložil pojem „výroba“, nicméně tuto skutečnost žalovaný nijak nehodnotil. I samotné stočení je výrobní činností ve smyslu § 3 písmeno t) bod 1 zákona o spotřebních daní, jelikož vyžaduje nasazení výrobní síly, spotřebu energie, času a obalového materiálu. Celní úřad rovněž nezohlednil, že do ceny výsledného výrobku promítá i přidaná hodnota, kterou žalobce svojí výrobní činností do výrobku vkládá, přičemž žalobce tuto cenu řádně přiznává a podřizuje příslušné dani. Žalovaný obešel svou povinnost vypořádat se s předmětnou argumentací žalobce tím, že nesprávně na daný případ aplikoval § 3 písm. t) bod 3 zákona o spotřebních daních. 7. Vybraný výrobek osvobozený od daně nebyl použit na jiný účel, než, který byl uveden ve zvláštním povolení a jiné použití nebylo ani uvedeno a prokázáno. Vzhledem k tomu, že žalobce jednal v dobré víře ve správnost svého jednání založené rozhodnutím o zvláštním povolení, označil jednání správních orgánů za účelové a vedené snahou získat dodatečné finanční prostředky. Tímto postupem došlo k porušení předvídatelnosti rozhodování orgánů státní moci. 8. Vzhledem k uvedeným tvrzením navrhl žalobce, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno. III. Vyjádření žalovaného 9. Žalovaný v podání ze dne 29. 11. 2016 uvedl, že námitku ohledně neprovedení řádného dokazování a hodnocení důkazů žalobce neuplatnil v rámci odvolání, tudíž se k ní nemohl vyjádřit dříve. Odvolací orgán neprováděl dokazování, jelikož to nepovažoval za nutné a rozhodnutí celního úřadu vycházelo z dostatku podkladů a důkazů. 10. V napadeném rozhodnutí byla dostatečně vypořádaná námitka nesprávné interpretace pojmu „výroba“. V tomto ohledu tedy žalovaný zrekapituloval své závěry uvedené v odůvodnění napadeného rozhodnutí. 11. Ohledně nepoužití výrobku pro jiné účely uvedl, že konečné užití výrobků nemá žádní vliv na posouzení, zda je výrobek předmětem daně, nebo nikoliv, jelikož zákon o spotřebních daních nevylučuje ostatní benziny použité jako odmašťovače z předmětu daně. 12. Zároveň nedošlo k porušení zásady legitimního očekávání uvedené v § 8 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, v rozhodném znění (dále jen „daňový řád“), protože celní úřady rozhodují konzistentně na základě posouzení okolností daného případu. Jelikož se většinou nejedná o skutkově naprosto totožné věci, nelze je paušalizovat. Zásada legitimního očekávání nemůže mít absolutní hodnotu a je omezena např. zásadou zákonnosti. V daném případě žalobce porušil zákon, a proto bylo rozhodnuto o zrušení zvláštního povolení z moci úřední. 13. Vzhledem k výše uvedenému navrhl žalovaný, aby Krajský soud v Brně žalobu zamítl jako nedůvodnou. IV. Posouzení věci soudem 14. Krajský soud v Brně (dále také „soud“) ve smyslu § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „soudní řád správní“), bez nařízení ústního jednání přezkoumal v mezích žalobních bodů rozhodnutí žalovaného, jakož i předcházející rozhodnutí celního úřadu včetně řízení předcházejících jejich vydání, a shledal, že žaloba není důvodná. 15. Mezi spotřební daně patří dle ustanovení § 1 odst. 1 písm. a) zákona o spotřebních daních daň z minerálních olejů. Předmětem této daně jsou minerální oleje uvedené v ustanovení § 45 zákona o spotřebních daních, přičemž minerální olej přijímaný žalobcem zmiňuje odst. 1 písm. a), který ho označuje legislativní zkratkou „ostatní benzin“ (konkrétně se jedná o tzv. lakový benzin). Obecné podmínky pro osvobození od daně jsou nastaveny tak, že vybrané výrobky osvobozené od daně lze přijímat nebo užívat pouze na základě zvláštního povolení podle § 13 zákona o spotřebních daní. Situace, kdy zvláštní povolení není třeba, upravuje § 11 odst. 1 ve spojení s odst. 3 zákona o spotřebních daních, specifické výjimky pouze pro minerální oleje potom upravuje § 53 zákona o spotřebních daních. V případě žalobce nicméně byla dána povinnost zvláštním povolením disponovat. 16. Význam pro posouzení věci má i ustanovení § 13c písm. a) zákona o spotřebních daních, které říká, že správce daně zruší povolení k přijímání a užívání vybraných výrobků osvobozených od daně rovněž, pokud byl vybraný výrobek osvobozený od daně použit na jiný účel, než který byl v tomto povolení uveden, a uživatel ve stanovené lhůtě nezaplatil daň. 17. Specifické podmínky pro osvobození od daně z minerálních olejů potom upravuje § 49 zákona o spotřebních daních, který v odst. 1 stanoví, že osvobození podléhají minerální oleje uvedené mimo jiné v § 45 odst. 1 (pouze pokud jsou používány pro jiné účely než pohon motorů nebo výrobu tepla), nicméně výslovně z této skupiny vylučuje „ostatní benziny“. Ty jsou osvobozeny v režimu odst. 2 stejného ustanovení, pouze pokud jsou používány za účelem výroby výrobků, které nejsou předmětem daně. Posouzení naplnění této podmínky je mezi účastníky klíčovým sporným bodem. 18. V rámci vypořádání žalobních námitek soud předně konstatuje, že jejich obsah a kvalita předurčují obsah a kvalitu rozhodnutí soudu. Pokud jsou žalobní námitky obecné a kusé, je tím předurčen nejen obsah přezkumné činnosti soudu, ale i obsah rozsudku, přičemž žalobce některé námitky uvedl pouze v obecné rovině. To se týká námitek ohledně nedostatečného shromáždění důkazů a jejich nesprávného hodnocení. Soud proto v tomto směru obecně odkazuje na zásadu vyjádřenou v § 8 odst. 1 daňového řádu, který říká, že správce daně při dokazování hodnotí důkazy podle své úvahy. Správce daně posuzuje každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom přihlíží ke všemu, co při správě daní vyšlo najevo. Z tohoto pohledu se soud neztotožňuje s obecnými námitkami žalobce, jelikož se nedomnívá, že by došlo k překročení mezí volného hodnocení důkazů. Rozhodné skutečn