3 As 192/2015 — Nejvyšší správní soud

31 A 137/2016- 113 - text 12 31 A 137/2016 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudců Mgr. Petra Sedláka, Ph.D. a JUDr. Václava Štencla, MA v právní věci žalobce: Revmacentrum MUDr. Mostera, s.r.o. sídlem Mošnova 8, 615 00 Brno zastoupený advokátem JUDr. Milanem Vašíčkem, MBA sídlem Lidická 710/57, 602 00 Brno proti žalovanému: Ministerstvo zdravotnictví sídlem Palackého náměstí 4, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 11. 2015, č. j. MZDR 42192/2015-2/PRO takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 371 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou původně u Městského soudu v Praze dne 14. 12. 2015 se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 11. 2015, č. j. MZDR 42192/2015-2/PRO, kterým žalovaný částečně změnil (výrok III.) a ve zbytku potvrdil rozhodnutí správního orgánu prvního stupně – Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne 24. 3. 2015, sp. zn. S-JMK 11463/2015/OZ/Kas, č. j. JMK 11463/2015. 2. Rozhodnutím správního orgánu prvního stupně byl žalobce uznán vinným ze spáchání správních deliktů dle ustanovení § 117 odst. 3 písm. g) a j) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotnických službách a podmínkách jejich poskytování, za což mu byla uložena pokuta ve výši 125 000 Kč a povinnost uhradit náklady řízení. 3. Proti napadenému rozhodnutí brojil žalobce v následujících žalobních bodech. Předně namítal porušení ustanovení § 36 odst. 3 zákona 500/2004 Sb., správního řádu, s tím, že z podání správního orgánu prvního stupně nebylo jasné, že dokazování bylo skončeno a žalobci bylo znemožněno vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Následně zpochybnil zahájení kontroly, na jejímž základě byla napadená rozhodnutí vydána, když podle něj kontrolní orgány uvedly pouze odkaz na základní ustanovení zákona č. 255/2012 Sb., kontrolního řádu, a v důsledku toho nevěděl, čeho se kontrola týká. Brojil i proti tomu, že faktický předmět kontroly byl jiný, a to zkoumání aplikace kmenových buněk, k čemuž je oprávněn Státní ústav pro kontrolu léčiv, a dále získání jmenného seznamu pacientů. V další části brojil proti porušení ustanovení § 22 kontrolního řádu, neboť kontrolní orgán neuvedl, na čí pokyn jedná. V další části žaloby zpochybňoval způsob, jakým požadoval kontrolní orgán nahlížení do zdravotnické dokumentace, a to požadovaný rozsah s odkazem na rozpor s ochranou osobních údajů pacientů a s odkazem na předložení dostatečného demonstrativního vzorku dokumentací. Namítl i absenci oprávnění provést kontrolu podle ustanovení § 65 odst. 2 zákona o zdravotnických službách. Závěrem brojil proti výši uložené sankce, vč. návrhu na její případnou moderaci. 4. Žalovaný ve svém vyjádření pro Městský soud v Praze navrhl postoupení věci Krajskému soudu v Brně a následně zamítnutí žaloby jako nedůvodné. K první žalobní námitce odkázal na žalobou napadené rozhodnutí. K druhé námitce konstatoval, že Krajský úřad Jihomoravského kraje byl nepochybně kontrolním orgánem ve smyslu ustanovení § 107 odst. 1 písm. b) zákona o zdravotnických službách a kontrolu mohl provést a nebyl dle kontrolního řádu povinen oznamovat předem zahájení kontroly i bez uvedení původce podnětu ke kontrole. K možnosti kontrolního orgánu nahlížet do zdravotnické dokumentace poukázal na to, že žalobce krajskému úřadu neumožnil žádnou skutečnou a efektivní kontrolu, a ohradil se proti tomu, že kontrola měla vést k opatření dat pro žalovaného. K tvrzení o nespáchání správního deliktu vyjádřil své hluboké přesvědčení o dostatečnosti ozřejmění svých úvah a správnosti svých závěrů, které jej vedly k vydání napadeného rozhodnutí. Závěrem uvedl, že uložená pokuta byla dle jeho názoru odůvodněna dostatečně a v souladu se zákonnými kritérii a uložený trest je nejen v souladu se zákonem, ale i s kritérii ovládajícími správní trestání. 5. Žalobce reagoval na vyjádření žalovaného replikou, ve které setrval na svých námitkách, které dále rozvedl. 6. Krajský soud v Brně na základě včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2, věta první, s. ř. s.), jakož i řízení předcházející jeho vydání. Při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). O žalobě soud rozhodl po nařízeném soudním jednání. 7. Nyní posuzovaná věc byla zdejšímu soudu postoupena Městským soudem v Praze dne 14. 11. 2016. Tím došlo k procesní situaci, kdy již před doručením postoupené věci zdejšímu soudu byla Krajským soudem v Brně dne 29. 6. 2016 rozhodnuta věc sp. zn. 31A 112/2015, ve které se tentýž žalobce domáhal ochrany před nezákonným zásahem a navrhoval, aby soud označil za nezákonný zásah výzvu žalovaného ze dne 27. 11. 2014 (kterou Krajský úřad Jihomoravského kraje vyzval žalobce k předložení veškerých informovaných souhlasů pacientů za období roku 2012 až 2015 k provedeným úkonů: a. Aplikace růstových faktorů do kloubu – metoda ACP, b. Aplikace kmenových buněk a růstových faktorů do kloubu – metoda MSC, c. Biologická léčba pacientům s revmatoidním onemocněním, dále veškeré zbývající části zdravotnické dokumentace vedené v listinné podobě a speciální kopie veškerých zdravotnických dokumentací vztahujících se k předchozímu vedené v elektronické formě) a zakázal žalovanému bez předchozího písemného souhlasu pacientů vyzývat žalobce, aby umožnil žalovanému nahlížet do zdravotnické dokumentace vedené o pacientech ošetřených postupem aplikace buněk stromální vaskulární frakce. O zásahové žalobě zdejší soud rozhodl tak, že ji zamítl, přičemž rozsudek zdejšího soudu ze dne 29. 6. 2016 byl potvrzen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2017, č. j. 5 As 193/2016-51. 8. Zásahová žaloba projednávaná ve věci sp. zn. 31A 112/2015 byla podána v souvislosti se stejnou kontrolou, na jejímž základě byla žalobci rozhodnutím, které je přezkoumáváno v nyní projednávané věci, uložena pokuta za porušení povinností kontrolovaného subjektu. Uvedenou zásahovou žalobou brojil žalobce proti pokračování této kontroly. V konfrontaci obou věcí je zřejmé, že se v obou případech jednalo primárně o přezkum oprávnění správního orgánu prvního stupně provést kontrolu v rozsahu, který byl shodně napaden jak v nyní projednávané věci, tak i ve věci sp. zn. 31A 112/2015. 9. S ohledem na uvedené soud dospěl k závěru, že v podstatných otázkách jsou obě uvedené věci shodné, neboť vychází z tvrzené nezákonnosti téže kontroly žalobce. Soud proto i při hodnocení této věci, která fakticky svým obsahem předchází již dříve přezkoumávanému zásahu správního orgánu prvního stupně, bude vycházet ze závěrů, které přijal již v rozhodnutí ze dne 29. 6. 2016. Porušení práva na spravedlivý proces a ustanovení § 36 odst. 3 správního řádu 10. Soud neshledal jako důvodné námitky, kterými žalobce brojil proti porušení ustanovení § 36 odst. 3 správního řádu, a to v souvislosti s namítaným porušením základních lidských práv a svobod. Ve vztahu k základním právům a svobodám odkázal žalobce na tzv. Engelův test a na to, že byla porušena jeho práva na spravedlivý proces, což v konkrétní rovině bylo dáno porušením ustanovení § 36 odst. 3 správního řádu a porušením čl. 38 odst. 2 Listiny. 11. K namítanému pochybení při seznámení s podklady odkazuje soud na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 7. 2015, č. j. 1 As 128/2015-48, dle kterého lze akceptovat, pokud výzva dle ustanovení § 36 odst. 3 správního řádu bude obsažena v předvolání k ústnímu jednání. 12. V nyní posuzované věci byl žalobce v oznámení o zahájení řízení poučen o tom, že se může před vydáním rozhodnutí seznámit s podklady rozhodnutí a vyjádřit se k nim s odkazem na ustanovení § 36 odst. 3 správního řádu. Soud je přesvědčen o tom, že k ochraně práv účastníka a zachování jeho možnosti řádně se účastnit na řízení jako takovém, musí být z jemu adresovaného úkonu jasně patrné, že se jedná o výzvu dle ustanovení § 36 odst. 3 správního řádu, neboť jen s takovou určitou výzvou lze spojovat procesní důsledky, které s ní spojuje i zákon. Klíčové, pro zachování práva na spravedlivý proces je, aby měl žalobce možnost seznámit se s podklady pro rozhodnutí a vyjádřit se k nim, a to poté, co je skončeno dokazování. 13. V nyní posuzované věci se jedná o specifické rozhodnutí, které navazuje na kontrolu proběhlou u žalobce. Předmět řízení je v oznámení o zahájení řízení jasně vymezen, jako delikty dle ustanovení § 117 odst. 3 písm. g) a i) zákona o zdravotnických službách, přičemž oba delikty jsou v oznámení o zahájení řízení jasně popsány a oba spočívají ve zmaření kontroly jednak neumožněním nahlédnout do dokumentace a dále nepořízením kopií zdravotnické dokumentace. Jedná se tedy o delikty, které byly spáchány při kontrole žalobce a které jsou zdokumentovány v kontrolním spise. Seznam podkladů pro rozhodnutí je v oznámení o zaháje