6 Ads 175/2015 — Nejvyšší správní soud

33 Ad 14/2017- 36 - text pokračování 8 33 Ad 14/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Hlouchem, Ph.D., ve věci žalobkyně: E. N., bytem …………………….. zastoupena M. Ž. obecnou zmocněnkyní t. č. bytem ……………………….. proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 18. 4. 2017, č. j. 385 414 067/315-LO takto: I. Žaloba s e z a m í t á. II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobou ze dne 22. 6. 2017 podanou ke Krajskému soudu Ústí nad Labem žalobkyně brojila mj. proti rozhodnutí žalované ze dne 18. 4. 2017, č. j. 385 414 067/315-LO (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo o rozhodnuto o námitkách proti rozhodnutí žalované ze dne 8. 3. 2017, č.j. R-8. 3. 2017-422/395 505 080 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) tak, že se doplňuje o výrok, že doplatek náleží podle ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“) ode dne 11. 1. 2012. Ve zbytku bylo prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. 2. Prvostupňovým rozhodnutím bylo rozhodnuto o tom, že se podle § 6 bodu 1 zákona č. 108/2009 Sb. příplatek ke starobnímu důchodu přiznaný podle § 2 odst. 4 zákona č. 357/2005 Sb., o ocenění účastníků národního boje za vznik a osvobození Československa a některých pozůstalých po nich, o zvláštním příspěvku k důchodu některým osobám, o jednorázové peněžní částce některým účastníkům národního boje za osvobození v letech 1939 až 1945 a o změně některých zákonů (dále jen „zákon č. 357/2005 Sb.“) podle § 2 odst. 5 písm. b) zákona č. 357/2005 Sb. ode dne 20. 7. 2009 o 2400 Kč na 2650 Kč měsíčně. Dále bylo rozhodnuto o valorizacích tohoto příplatku v obdobích let 2011 až 2017 vždy o zvýšení příplatku k 1. 1. příslušného kalendářního roku. 3. Krajský soud v Ústí nad Labem postoupil věc usnesením ze dne 31. 7. 2017, č.j. 78 Ad 23/2017 – 7 postoupil věc Krajskému soudu v Brně (dále jen „krajský soud“) jako soudu místně příslušnému k projednání a rozhodnutí věci. II. Napadené rozhodnutí 4. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaná shrnula obsah námitek žalobkyně a skutečnosti zjištěné ze správního spisu. Konstatovala, že žalobkyni byl přiznán rozhodnutím ze dne 9. 3. 2006 příplatek k plnému invalidnímu důchodu ve výši 200 Kč měsíčně po jejím otci panu F. R., nar. ………., který zemřel dne ... Dne 9. 1. 2017 uplatnila žalobkyně žádost u Okresní správy sociálního zabezpečení (dále jen „OSSZ“) v Děčíně o zvýšení příplatku k důchodu podle zákona č. 108/2009 Sb. z toho důvodu, že její otec zemřel při odbojové činnosti. 5. Žalovaná dále odkázala na relevantní právní úpravu, především ustanovení § 2 odst. 2, 4 zákona č. 357/2005 Sb. Zákonem č. 108/2009 Sb. s účinností ode dne 1. 7. 2009 byl do § 2 zákona č. 257/2005 Sb. vložen odstavec 5, podle něhož výše příplatku k důchodu po osobách, které padly, byly popraveny či zemřely ve vyšetřovací vazbě, vězení, koncentračním táboře či internačním táboře anebo byly násilně usmrceny v souvislosti se zatýkáním, činí součet částky odvozené od délky odbojové činnosti zemřelé osoby a zákonem stanovené částky. Ustanovení § 6 bodu 1 zákona č. 108/2009 Sb. se příplatek zvyšuje podle § 2 odst. 5 zákona č. 357/2005 Sb., na základě písemné žádosti od splátky důchodu, k němuž tento příplatek náleží, splatné v kalendářním měsíci, v němž tento zákon nabývá účinnosti. 6. Žalovaná konstatovala, že žalobkyně požádala o předmětné zvýšení příplatku teprve podáním ze dne 11. 1. 2017. V této skutečnosti nelze spatřovat nesprávný postup orgánu sociálního zabezpečení, neboť uplatnění žádosti je závislá pouze na jednání konkrétního pojištěnce. 7. Proto žalovaná dále k námitkám žalobkyně uvedla, že platí zásada „neznalost práva neomlouvá.“ V souladu s tímto principem dovodila, že není možno předpokládat automatické zasílání všech informací poživatelům důchodových dávek. Přitom však ona i další orgány sociálního zabezpečení poskytují poradenství, a to jak v klientských centrech, tak i na webových stránkách. 8. Ke změně výroku prvostupňového rozhodnutí žalovaná uvedla, že rozsah doplatku k příplatku k důchodu byl uveden pouze v odůvodnění napadeného rozhodnutí, žalovaná změnila toto rozhodnutí tak, jak je uvedeno ve výroku. 9. V závěru žalovaná uvedla, že žádost žalobkyně o odstranění tvrdosti zákona bude předmětem následného samostatného řízení. II. Žaloba 10. V žalobě a jejím doplnění ze dne 22. 8. 2017 žalobkyně uvedla, že se nemůže smířit s tím, že si měla požádat o zvýšení příplatku k důchodu. Sice rozumí tomu, že o přiznání příplatku k důchodu podle zákona č. 357/2005 Sb. bylo nutno požádat, přičemž příplatek je valorizován s důchodem. 11. Co už ale žalobkyně nechápe, je povinnost požádat o přiznání zvýšení příplatku k důchodu na základě zákona č. 108/2009 Sb. došlo od července 2009 ke zvýšení příplatku o 2400 Kč. Žalobkyně poukázala na to, že ke zvyšování příspěvku běžně dochází valorizací. Poživatele příspěvku k podání žádosti nikdo nevyzval, ačkoliv žalované muselo býti jasné, koho se to týká, neboť těchto osob nebude tolik. 12. Žalobkyně uvedla, že podala žádost o zvýšení příplatku na základě sdělení v televizním pořadu Pošta pro Tebe ze dne 4. 1. 2017. Byla však překvapena tím, že jí byl příplatek přiznán zpětně pouze za 5 let podle ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) ZDP, a dovozuje, že toto ustanovení se možná nemělo vůbec aplikovat. 13. Podle jejího názoru jí tedy zbývá doplatit dva a půl roku (tzn. 30 měsíců), přičemž celkovou výši příplatku i s valorizací neumí vypočítat. 14. Poukázala rovněž na nesrovnalosti s žádostí o odstranění tvrdosti zákona, kterou podala dne 20. 3. 2017, na kterou jí nejprve žalovaná dopisem odpověděla, že to není v její kompetenci, ale v kompetenci ministra práce a sociálních věcí. Ministerstvo práce a sociálních věcí (dále jen „MPSV“) však žalobkyni následně sdělilo dopisem ze dne 30. 5. 2017, že ministryně není oprávněná rozhodovat o odstranění tvrdosti zákona. 15. Závěrem žalobkyně podotkla, že toto zásadní zvýšení příplatku k důchodu mělo být automatické, neboť oprávněné osoby jsou již vyššího věku. III. Vyjádření žalované a replika žalobkyně 16. Žalovaná poukázala ve svém vyjádření na relevantní právní úpravu obsaženou v napadeném rozhodnutí a uvedla, že žalovaná v případě neexistence písemné žádosti nemá možnost o zvýšení příplatku rozhodnout. Samotný příplatek sice není součástí důchodu, ale vyplácí se společně s důchodem stejným způsobem a ve stejných termínech jako důchod. 17. Dále poukázala na ustanovení § 3 odst. 5 písm. b) zákona č. 357/2005 Sb., podle něhož se subsidiárně použije zákona o důchodovém pojištění v rozsahu ustanovení týkajících se vzniku a zániku nároku na důchod nebo jeho výplatu, odepření nároku nebo výplaty, zjištění vad v určení výše a změn rozhodných skutečností. Vzhledem k tomu, že zákon č. 357/2005 Sb. neobsahuje vlastní úpravu zániku nároku na příplatek, bylo třeba postupovat v souladu s ustanovením § 56 odst. 1 písm. b) ZDP. 18. Stran námitek týkajících se postupu při vyřizování žádosti o odstranění tvrdosti žalovaná připustila, že žalobkyni mylně informovala o tom, že příslušným orgánem k rozhodování o odstranění tvrdosti je Ministerstvo práce a sociálních věcí, resp. ministryně, ačkoliv k tomuto postupu podle uvedeného zákona č. 357/2005 Sb. není kompetentní ani ministryně, ani žalovaná. Na rozhodování o odstranění tvrdosti se nevztahují obecné předpisy o správním řízení. Prvostupňové i napadené rozhodnutí však bylo vydáno v zákonných lhůtách (§ 85a odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů). 19. Žalovaná vyjádřila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. 20. V replice k vyjádření žalované žalobkyně uvedla, že se nemůže smířit s postupem žalované, neboť v jiných případech oprávněné osoby (pojištěnce) o možnostech přepočtení důchodu či v případě dávek pro zdravotně postižené Úřad práce ČR informuje o automatickém zvýšení těchto dávek. 21. Žalobkyně souhlasila rovněž s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. IV. Posouzení věci krajským soudem 22. Žaloba byla podána v zákonné dvouměsíční lhůtě dle ust. § 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) osobou k tomu oprávněnou dle ust. § 65 odst. 1 s. ř. s. a jde o žalobu přípustnou ve smyslu ust. § 65, § 68 a § 70 s. ř. s. 23. O žalobě krajský soud rozhodl v souladu s ust. § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení ústního jednání, neboť účastníci řízení s takovým postupem výslovně souhlasili, příp. v zákonem stanovené lhůtě neprojevili svůj nesouhlas s tímto postupem. Krajský soud navíc neshledal nařízení jednání v dané věci potřebným. 24. Krajský soud na základě včasně podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.),