3 Ads 129/2012 — Nejvyšší správní soud

33 Ad 26/2016- 55 - text pokračování 14 33 Ad 26/2016 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Hlouchem, Ph.D. v právní věci žalobce: Ing. E. K., bytem ……………, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 23. 8. 2016, č.j. X ve věci starobního důchodu, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci Žalobce napadl žalobou rozhodnutí žalované ze dne 23. 8. 2016 (vypravené dne 24. 8. 2016), č.j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaná zamítla námitky proti svým prvostupňovým rozhodnutím č. I a č. II, č.j. X ze dne 6. 6. 2016 (dále též „prvostupňové rozhodnutí I a II‘) a tato rozhodnutí potvrdila. Prvostupňovým rozhodnutím I. žalovaná upravila ode dne 13. 10. 2014 do 31. 10. 2014 žalobci starobní důchod na částku 7425 Kč měsíčně, a to podle ustanovení § 56 odst. 1 písm. d) a c) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“) a s přihlédnutím k nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004, o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (dále jen „nařízení č. 883/2004“). Tímto rozhodnutím bylo ve smyslu § 56 odst. 1 písm. c) a d) ZDP vydáno nové rozhodnutí místo rozhodnutí č. I ze dne 3. 6. 2015, č.j. X, jímž bylo původně rozhodnuto o zvýšení procentní výměry ode dne 13. 10. 2014 o celých 297 Kč, tj. nebyl proveden nový výpočet výše procentní výměry starobního důchodu s novým dílčením. Důvodem zvýšení starobního důchodu, resp. jeho procentní výměry byla skutečnost, že žalobce ve smyslu ustanovení § 34 odst. 2 ZDP po dobu zastavení výplaty důchodu, tj. od 15. 7. 2014 do 12. 10. 2014, získal 90 dnů doby pojištění. Zvýšení procentní výměry podle ustanovení § 34 odst. 2 ZDP za 90 dnů doby pojištění získaných po vzniku nároku na starobní důchod podle ustanovení § 29 odst. 1 ZDP o 1,5 % výpočtového základu ve výši 19 754 Kč bylo stanoveno v částce 297 Kč. Procentní výměra důchodu byla tedy zvýšena z 6365 Kč na 6662 Kč měsíčně. Celková výše starobního důchodu žalobce ode 13. 10. 2014 byla původně stanovena ve výši 7595 Kč. Nově provedeným výpočtem zvýšení procentní výměry žalovaná dospěla k závěru, že vypočtené zvýšení procentní výměry za dodatečně získanou dobu pojištění v délce 90 dnů (297 Kč) je třeba podílčit poměrem české doby pojištění (zvýšené o 90 dnů) vůči celkové době pojištění s přičtením 90 dnů (17786 dnů), takže výsledné zvýšení procentní výměry činí 120 Kč a výsledná výše procentní výměry starobního důchodu činí 6485 Kč. Starobní důchod tak od uvedeného data měl činit 7425 Kč měsíčně, a nikoliv 7595 Kč měsíčně. Prvostupňovým rozhodnutím II. žalovaná rozhodla podle ustanovení § 37 odst. 1 a ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) a d) ZDP a s přihlédnutím k nařízení č. 883/2004 o tom, že žalobci náleží ode dne 28. 2. 2016 do 29. 2. 2016 výplata starobního důchodu v plné výši. Starobní důchod činil podle tohoto rozhodnutí 8237 Kč měsíčně. Důvodem vydání tohoto rozhodnutí byla skutečnost, že v době od 1. 11. 2014 do 27. 2. 2016 žalobce nepobíral starobní důchod a zároveň vykonával výdělečnou činnost, a proto žalovaná rozhodla o zvýšení procentní výměry starobního důchodu. Žalobce dosáhl pět ucelených období po 90 dnech, což znamená navýšení 7,5 % výpočtového základu, přičemž zůstatek 34 dnů zůstal nezohledněn. Zvýšení procentní výměry bylo vypočteno na 1482 Kč, přičemž tato částka byla podílčena poměrem české doby (7626 dnů) a celkové získané doby pojištění (18270 dnů). Původní procentní výměra starobního důchodu byla zvýšena o částku 619 Kč (§ 34 odst. 2 ZDP s přihlédnutím k čl. 52 odst. 1 písm. b) nařízení č. 883/2004). Zvýšení starobního důchodu náleží žalobci až od data uvolnění výplaty starobního důchodu, které bylo prvostupňovým rozhodnutím II. provedeno na dobu ode dne 28. 2. 2016 do 29. 2. 2016. II. Napadené rozhodnutí V napadeném rozhodnutí se žalovaná zabývala přezkumem prvostupňových rozhodnutí v plném rozsahu včetně uplatněných námitek. K jednotlivým námitkám žalobce uvedla následující zdůvodnění. K první skupině námitek mířících proti závěru žalované (obsaženému mj. v dopise ze dne 17. 6. 2016), že doba pobírání starobního důchodu v plné výši se současným výkonem výdělečné činnosti se do dob pojištění nezapočítává, žalovaná uvedla, že tento názor je zcela v souladu s právní úpravou. Žalobce vykonával v době od 22. 2. 2013 do 14. 7. 2014 a v době od 13. 10. 2014 do 31. 10. 2014 výdělečnou činnost, a přitom pobíral starobní důchod v plné výši. K této době lze při stanovení zvýšení starobního důchodu podle ustanovení § 34 odst. 4 ZDP, tedy nikoliv pro účely zvýšení procentní výměry starobního důchodu podle ustanovení § 34 odst. 2 ZDP, které bylo v prvostupňových rozhodnutích I a II aplikováno. Do doby pojištění se tato doba nezapočítává, a tudíž se ani nevykazuje v osobním listu důchodového pojištění. Za období od 22. 2. 2013 do 15. 2. 2014, tzn. ucelené období 360 dnů výdělečné činnosti při pobírání starobního důchodu, byl žalobci zvýšen starobní důchod rozhodnutím ze dne 26. 6. 2014, č.j. X. Za období od 16. 2. 2014 do 14. 7. 2014 a od 13. 10. 2014 do 31. 10. 2014 zvýšení podle § 34 odst. 4 ZDP nebylo možno poskytnout, jelikož se zatím nejedná o ucelené období 360 dnů. K námitkám žalobce směřujícím k rozdílnosti postupu žalované, v jeho případě od obdobné důchodové věci jeho manželky Ing. D. K. (rozhodnutí žalované ze dne 23. 3. 2016, č.j. X) žalovaná poukázala na povinnost mlčenlivosti zaměstnanců orgánů sociálního zabezpečení, s nimiž se seznámili při plnění úkolů orgánů sociálního zabezpečení nebo v přímé souvislosti s nimi (§ 14 odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů). Žalovaná tedy nemohla v daném řízení o námitkách nijak zveřejňovat, komentovat či jinak využívat údaje vztahující se k jinému řízení s jiným účastníkem řízení, pokud k tomu nemá výslovný písemný souhlas tohoto jiného účastníka řízení. V souhrnu vyhodnotila žalovaná vznesené námitky proti prvostupňovým rozhodnutím jako nedůvodné, a proto je zamítla a prvostupňová rozhodnutí potvrdila. III. Žaloba V žalobě a jejím doplnění ze dne 31. 10. 2016 žalobce především uvedl, že žalovaná vůbec neodpověděla na jeho námitky týkající se nesprávného dílčení základních výměr důchodového pojištění. Vůči odůvodnění napadeného rozhodnutí žalobce namítal, že je nedostatečné, neboť žalovaná argumentuje pouhými odkazy na zákonná ustanovení, aniž by je jakkoliv hodnotila. Žalovaná vůbec nevzala v potaz podstatu námitek, tzn. námitky proti nesprávnému dílčení. U dílčení podle čl. 52 odst. 1 písm. b) nařízení č. 883/2004 je nutno vždy používat v čitateli zlomku všechny doby důchodového pojištění v ČR a ve jmenovateli všechny doby důchodového pojištění v ČR a ostatních státech EU. Důchodové pojištění je pořád stejné, jde-li o dobu pojištění po nároku 1, anebo po nároku 3. Podle názoru žalobce nelze tyto doby pro účely výpočtu dílčení podle nařízení 883/2004 oddělovat. U zvýšení dílčího důchodu při přepočtu k požadovanému datu se musí vždy promítnout dvě složky: zvýšení podle příslušných odstavců § 34 ZDP (je-li dosažen odpovídající počet dnů), ale také zvýšení odpovídajícímu zlepšenému dílčímu zlomku zahrnujícímu všechny doby důchodových pojištění. Není možné tvrdit, že některá z prokázaných dob důchodového pojištění v ČR se do celkové doby důchodového pojištění v ČR nezapočítává. Konkrétně a podrobněji žalobce namítl, že žalovaná měla vzít v potaz související případ manželky žalobce, kdy se podle jeho názoru jednalo o metodicky zcela identický případ, přičemž v odůvodnění tohoto rozhodnutí žalovaná uvedla v podstatě shodný názor ohledně výkladu sporné otázky, jako má žalobce. Toto rozhodnutí žalobce předložil soudu jako přílohu žaloby. Poukázal v tomto ohledu na zásadu legitimního očekávání. Tuto zásadu porušila žalovaná již v prvostupňovém rozhodnutí I tím, že změnila své předchozí rozhodnutí ze dne 3. 6. 2015 v dané věci, přičemž zároveň ponechala v platnosti předchozí rozhodnutí ze dne 26. 6. 2014, č.j. X, které je založeno na stejné metodice výpočtu důchodu jako žalovanou změněné rozhodnutí ze dne 3. 6. 2015. Žalovaná tedy použila pro identický výpočet důchodu až tři různé metodiky výpočtu důchodu. Ohledně hmotněprávní stránky věci žalobce tvrdil, že výpočet žalované je nesprávný v tom, že a) žalovaná dílčí základní výměru důchodu neúplnou dobou pojištění v ČR; a b) procentní výměru důchodu počítá nesprávnou metodikou (nesprávný výpočet teoretické výše dávky podle komunitárního práva) a dílčí ji neúplnou dobou žalobcova pojištění. Konkrétně k oběma vytýkaným vadám žalobce uvedl, že stran procentní výměry žalovaná dílčí nově vypočítanou teoretickou výši dávky podle komunitárního práva zlomkem tvořeným poměrem celkové doby (k daném