8 As 17/2007 — Nejvyšší správní soud

22 A 59/2016- 39 - text  10 22 A 59/2016 22 A 59/2016-39 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Mrázovou, Ph.D. v právní věci žalobce: V. M. bytem ………………………………. zastoupen advokátem JUDr. Janem Mandátem sídlem Elgartova 29, 614 00 Brno proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje sídlem Žerotínovo náměstí 3, 601 82 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 7. 2016, č. j. JMK 114616/2016, sp. zn. S-JMK 104044/2016 OSPŽ takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění I. Vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení shora specifikovaného rozhodnutí žalovaného, jímž žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil prvostupňové rozhodnutí Městského úřadu Znojmo, oddělení přestupků – odbor organizační, ze dne 31. 5. 2016, vydaného dne 2. 6. 2016, sp. zn. PMUNZ 4774/2016-18, č. j. PMUNZ 4774/2016 Pr 343/2016 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku proti veřejnému pořádku podle § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“), kterého se dopustil dne 2. 3. 2016 v 11:50 hod. ve Z. na H., když neuposlechl výzvy strážníka Městské policie Znojmo, aby odjel s vozidlem z místa spáchání dopravního přestupku, tedy neuposlechl výzvy úřední osoby při výkonu její pravomoci. Za přestupek bylo žalobci uloženo napomenutí v souladu s § 11 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích. Dále mu byla uložena povinnost nahradit náklady správního řízení ve výši 1 000 Kč. II. Shrnutí žalobní argumentace 3. Ve včas podané žalobě žalobce namítal, že byl postupem správních orgánů zkrácen na svých právech. Ve věci nebyl náležitě objasněn skutkový stav, nebyly vyhodnoceny všechny důkazy v návaznosti na znaky skutkové podstaty přestupku a správní orgán se nezabýval materiálním znakem přestupku a ani otázkou společenské nebezpečnosti jednání žalobce. Bylo pouze mechanicky konstatováno, že každý občan je povinen uposlechnout jakékoliv výzvy úřední osoby, z čehož by bylo možné dovodit, že i výzvy nezákonné nebo dané nad rámec zákona. 4. Povinností občana je nepochybně uposlechnout výzvy úřední osoby, pokud je dána v souladu se zákonem, což se v posuzované věci nestalo. Strážník Městské policie ve Znojmě nebyl schopen vysvětlit, podle jakého ustanovení zákona o obecní policii výzvu vydal. Pokud strážník při užití slov „Jménem zákona“ vydá výzvu, tak přece musí vědět, podle jakého ustanovení tak činí a co ho k tomu opravňuje. Z dosavadní soudní judikatury vyplývá, že občan nemůže výzvu úřední osoby hodnotit subjektivně a rozhodovat se, zda uposlechne či nikoliv. Výzva úřední osoby však musí být hodnocena objektivně, tedy z hlediska dodržení zákonných ustanovení. Přitom jako společensky škodlivé nelze hodnotit neuposlechnutí nezákonné výzvy či zcela bezdůvodné. Pokud by pak byl občan sankcionován za neuposlechnutí výzvy dané nad rámec zákona, dávalo by to předpoklady k policejní šikaně. 5. Zákon o obecní policii nezná pojem výzvy dané provozovateli vozidla za účelem odjetí z místa přestupku. Na výzvu v posuzované věci nelze vztáhnout § 12 odst. 2 písm. b) zákona o obecní policii, čemuž také přisvědčil žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Také § 75 odst. 8 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), na nějž poukazoval žalovaný, nelze na daný případ vztáhnout. Toto ustanovení se užije pouze v případě, že je to nezbytné pro obnovení bezpečnosti a plynulosti silničního provozu. Pro takový okamžik by bylo třeba splnit podmínku nutnosti obnovit bezpečnost a plynulost silničního provozu, což prvostupňový správní orgán vůbec neodůvodnil a ustanovení použil zcela mechanicky. 6. Správní orgán se dále vůbec nezabýval tím, zda jednání m žalobce byl vůbec spáchán přestupek. Podle § 2 písm. o) zákona o provozu na pozemních komunikacích může řidič zastavit na dobu nezbytně nutnou k naložení nebo složení nákladu. Prvostupňový správní orgán vůbec nevyhodnotil, o jakou dobu byla tato doba nezbytně nutná překročena. Záznamy strážníka jsou v tomto směru neurčité (např. asi v 11:20 hod. přišel k vozidlu, asi po deseti minutách opět přišel k vozidlu, chvíli se zdržel, k vozidlu se vrátil asi v 11:40 hod.). Výpovědí žalobce však bylo prokázáno, že žalobce navštívil dvě místa za účelem naložení nákladu. Správní orgán musí provést dokazování přesně a nemůže se pro přesné určení doby nezbytně nutné či doby jejího překročení spoléhat na pojmy „asi“, „ po chvíli“ atp. Prvostupňový správní orgán vzal bez jednoznačných důkazů za prokázané, že žalobce stál s vozidlem na místě déle než 30 minut. Pokud bychom matematicky posoudili časy uvedené v úředním záznamu strážníka, pak by daný výsledek nevyšel. 7. Žalobce po výzvě strážníka bez zbytečného odkladu místo přestupku opustil. Že by setrval na místě déle, než po dobu nezbytně nutnou k očištění skel, se nepodařilo žádným důkazem prokázat. Že by na místě po výzvě strážníka setrval žalobce delší dobu, není patrné ani z přiloženého zvukového záznamu. Tvrzení o nutnosti očištění skel je třeba brát z výpovědi žalobce za průkazné, když fotodokumentace, která by měla prokázat opak, byla nezřetelná. 8. Správní orgány vůbec nehodnotily naplnění skutkové podstaty přestupku z hlediska formálního a nehodnotily ani znaky jednání z hlediska materiálního dle § 2 odst. 1 zákona o přestupcích. 9. S ohledem na výše uvedené žalobce soudu navrhl, aby zrušil rozhodnutí žalovaného i prvostupňového správního orgánu a věc žalovanému vrátil k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 10. Žalovaný v podaném vyjádření k žalobě uvedl, že důvody svého rozhodnutí řádně uvedl již v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Tam také objasnil, že výzva úřední osoby byla podána na základě zákona, tedy nepostrádá právní základ, přestože zákon nemůže vyjmenovávat jednotlivé možné výzvy, které může strážník při výkonu své pravomoci učinit. Dle zákona o obecní policii je strážník obecní policie oprávněn pokyny usměrňovat provoz na pozemních komunikacích v případě, že je to nezbytné pro obnovení bezpečnosti a plynulosti silničního provozu. Při usměrňování provozu používá strážník pojmy stanovené pro řízení provozu policisty. V projednávaném případě byla výzva úřední osoby (strážníka městské policie) učiněna při výkonu její pravomoci, tedy v zájmu obnovení bezpečnosti silničního provozu. Přestupkové řízení neslouží obviněnému z přestupku k přezkušování strážníka z jeho znalostí. Má-li o nich pochybnosti, může je uplatnit u Městské policie Znojmo. Odkaz Městského úřadu Znojmo na § 12 odst. 2 písm. b) zákona o obecní policii skutečně nebyl zdůvodněním oprávněnosti použité výzvy, nicméně tento správní orgán se oprávněností použití výzvy zabýval, přičemž dospěl k závěru, že občan je povinen výzvy uposlechnout, a teprve následně může řešit případné připomínky. 11. Materiálním znakem tohoto přestupku je společenská škodlivost. Občan je povinen uposlechnout výzvy úřední osoby bez ohledu na to, jaké je jeho mínění o výzvě. K tomu např. judikoval Nejvyšší správní soud již v rozsudku ze dne 17. 8. 2011, č. j. 1 As 63/2011-90, jež byl zmiňován i v napadeném rozhodnutí. Pokud by zákonodárce chtěl občanům umožnit, aby nebyli povinni uposlechnout výzvy úřední osoby, mají-li o ní pochybnosti, stanovil by u přestupku dle § 47 odst. 1 písm. a) přestupkového zákona výjimku. 12. Žalovaný odmítl námitku žalobce, že náležitě neobjasnil skutkový stav věci, nevyhodnotil všechny důkazy a nezabýval se materiálním znakem jednání. Žalovaný nemohl vyhodnotit délku doby, po kterou byla překročena doba nezbytně nutná k naložení nebo složení nákladu, neboť v přestupkovém řízení žalobce neuváděl, že by nakládal či vykládal náklad, pouze hovořil o nutnosti upravit stav vozidla pro sníženou viditelnost přes okna vozidla. Žalobce mohl na svou obranu uvádět cokoli, mohl tedy i lhát. Z pořízené fotodokumentace není patrné znečištění oken vozidla. Žalobce byl strážníkem upozorněn (viz zvukový záznam), že má odjet na parkoviště, kde si může případné znečištění oken odstranit. Pokud znečištění nezabránilo žalobci v tom, aby přijel, mohl vozidlo rovněž přeparkovat. 13. Žalovaný měl za to, že provedeným dokazováním, tedy svědeckou výpovědí strážníka a zvukovým záznamem bylo prokázáno, že se žalobce dopustil předmětného přestupku. 14. S ohledem na výše uvedené žalovaný soudu navrhl, aby žalobu zamítl jako nedůvodnou. IV. Jednání soudu dne 12. 11. 2019 15. K nařízenému jednání se dostavili oba zástupci účastníků řízení, tedy zástupce žalobce i zástupce žalovaného. Zástupce žalobce při jednání omluvil neúčast žalobce z důvodu, že je pracovně mimo republiku. V průběhu jednání soud zrekapituloval průběh soudního řízení a správního řízení, přitom vycházel ze spisů, které byly v