1 Afs 293/2018 — Nejvyšší správní soud

29 Af 29/2017- 96 - text  9 29 Af 29/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců JUDr. Faisala Husseiniho a Mgr. Petra Pospíšila ve věci žalobce: Zlínský kraj sídlem třída Tomáše Bati 21, 760 01 Zlín proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 2. 2017, č. j. 6425/17/5000-10470-711844, takto: I. Rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 9. 2. 2017, č. j. 6425/17/5000-10470-711844, se ruší a věc se vrací k dalšímu řízení žalovanému. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 3 000 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Výše označeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce proti platebnímu výměru č. 97/2016 na odvod za porušení rozpočtové kázně ze dne 25. 5. 2016, č. j. 1268689/16/3300-31471-803398, vydanému Finančním úřadem pro Zlínský kraj (dále jen „správní orgán prvního stupně“ či „správce daně“) a toto rozhodnutí potvrdil. Platebním výměrem byl žalobci podle § 44a odst. 4 písm. c) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění účinném do 29. 12. 2011 (dále jen „rozpočtová pravidla“) vyměřen odvod do Národního fondu za porušení rozpočtové kázně ve výši 5 132 Kč. 2. Žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobci byly Ministerstvem vnitra poskytnuty peněžité prostředky na úhradu výdajů souvisejících s realizací projektu „Zefektivnění řízení lidských zdrojů na KÚZK“ v celkové maximální výši 6 979 718,40 Kč, přičemž prostředky z EFS činí 85 % celkových způsobilých výdajů a prostředky z obecního/krajského rozpočtu na spolufinancování projektu činí 15 % celkových způsobilých výdajů. Peněžní prostředky byly žalobci připsány na účet ve čtyřech platbách v celkové výši 4 833 047,67 Kč. Na základě podnětu poskytovatele byla u žalobce provedena daňová kontrola, kterou bylo zjištěno, že žalobce uhradil nezpůsobilé výdaje související s překročením nároku na dovolenou, a to v případě Mgr. P. P., Ing. R. K. a A. Š., DiS., v celkové výši 6 036,62 Kč. Nárokováním nezpůsobilých výdajů došlo k porušení části II, bod 5 rozhodnutí o poskytnutí dotace a kap. 2, bod 2.1 Metodiky způsobilých výdajů OP LLZ, verze 1.5. Uvedeným postupem došlo ve smyslu § 3 písm. e) rozpočtových pravidel k neoprávněnému použití poskytnutých prostředků a tím k porušení rozpočtové kázně dle § 44 odst. 1 písm. b) téhož zákona. K námitkám žalobce žalovaný uvedl, že pracovní úvazky pro práci na projektu vznikly u dotčených zaměstnanců až ve třetím čtvrtletí roku 2010, tito pracovníci tak měli nárok pouze na poměrnou část dovolené za kalendářní rok 2010, dle délky práce na projektu a výši pracovního úvazku. Žalovaný nepřisvědčil argumentaci týkající se možnosti výběru nevyčerpané dovolené v následujícím kalendářním roce, neboť předmětní pracovníci začali na projektu vykonávat práci až od 1. 10. 2010, resp. od 1. 12. 2010 a nemohli tak disponovat nevyčerpanou dovolenou z roku 2009. Nemohlo dojít ani k situaci, že by pracovníci čerpali dovolenou z fondu za kalendářní rok 2011. Žalovaný má za to, že žalobce si protiřečí, když na jedné straně namítá, že maximální možná délka dovolené překročena nebyla, a na druhé straně uvádí, že částku týkající se překročení dovolené nežádal k proplacení, jelikož o tuto částku snížil způsobilé výdaje k proplacení v žádosti o platbu v rámci monitorovací zprávy č. 5. Na základě sdělení poskytovatele žalovaný zjistil, že předmětné výdaje byly schváleny již v předcházejících monitorovacích zprávách a že byly žalobci vyplaceny. Poskytovatel předmětnou částku příjemci dotace nekrátil, žalobce tuto korekci provedl sám a dobrovolně. Vzhledem k tomu, že poskytovatel nezpůsobilé výdaje v rámci monitorovací zprávy č. 2 schválil a následně dotace žalobci vyplatil, došlo k neoprávněnému použití poskytnutých prostředků, a tedy k porušení rozpočtové kázně. Na věci nic nemění ani skutečnost, že v rámci monitorovací zprávy č. 5 žalobce provedl korekci. Tím, že se žalobce dopustil porušení rozpočtové kázně, je povinen provést odvod, nejedná se tak o dvojí sankcionování. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 3. Ve včas podané žalobě žalobce navrhl soudu, aby rozhodnutí žalovaného i platební výměr zrušil, a aby žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení. 4. Žalobce předně uvedl, že trvá na své argumentaci uvedené v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí, na jehož obsah odkázal. Namítal, že k žádnému neoprávněnému překročení nároku na dovolenou, které by se týkalo následné neoprávněné refundace mezd, ve skutečnosti nedošlo. Napadené rozhodnutí je nesprávné a nezákonné, neboť žalobce si částku 5 132 Kč po poskytovateli dotace nakonec nenárokoval a tento mu ji nevyplatil. Odvod za porušení rozpočtové kázně tak neměl své opodstatnění a došlo k dvojímu sankcionování za totožnou věc. 5. Žalobce se neztotožnil s tvrzením žalovaného v bodu 12 napadeného rozhodnutí, neboť finanční manažer poskytovatele dotace e-mailem ze dne 30. 9. 2011 potvrdil, že je možné nárokovat dovolenou dle zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „zákoník práce“) v rozsahu čerpání i 5 týdnů dovolené za kalendářní rok. Žalobce rozporuje i tvrzení, že by si v odvolání protiřečil. Skutečnost, že částku 5 132 Kč nakonec nenárokoval, neznamená, že by žalobce uznal, že z jeho strany došlo k pochybení, ale částku nenárokoval proto, že se tak dohodl s poskytovatelem dotace. Nejednalo se tak o svévoli či dobrovolnost žalobce. 6. Žalobce zdůraznil, že poskytovatel dotace před vyplacením požadovaných finančních prostředků provedl kontrolu monitorovací zprávy č. 2 a tuto zprávu schválil. Je tedy zjevné, že poskytovatel si nárokovanou refundaci mezd ověřil s ohledem na tehdejší výklad Metodiky způsobilých výdajů OP LLZ, neměl žádných výhrad, a proto nárokované způsobilé výdaje dne 31. 3. 2011 proplatil. Teprve dne 3. 9. 2012 zahájil poskytovatel u žalobce kontrolu, v rámci níž dospěl k názoru, že část refundovaných mezd je nezpůsobilých. Tuto skutečnost se žalobce dozvěděl až dne 8. 2. 2013. Do té doby byl žalobce v dobré víře, že mu žádné porušení rozpočtové kázně nehrozí. Proti protokolu podal žalobce námitky, kterým nebylo vyhověno. Jelikož poskytovatel trval na svém sporném výkladu, dohodl se žalobce telefonicky s poskytovatelem dotace, byť s jeho výkladem nesouhlasil, že předmětnou spornou částku týkající se refundace mezd v roce 2010 nebude nakonec nárokovat a o tuto částku poníží výdaje požadované v rámci závěrečné monitorovací zprávy č. 5. 7. Dle žalobce je zjevné, že v době po schválení monitorovací zprávy č. 2 nejméně do 3. 9. 2012 byl výklad poskytovatele dotace takový, že je možné rozložit dovolenou na celou dobu realizace projektu s použitím např. nerovnoměrného čerpání dovolené dle § 217 zákoníku práce v rámci kalendářního roku, přičemž bylo nutné dodržet maximální počet dnů stanovený na celkovou dobu realizace projektu. Toto pravidlo bylo ze strany žalobce dodrženo. Pokud následně začal poskytovatel dotace uplatňovat zcela jiný výklad, považuje žalobce takové uplatňování práva za nepřípustné a považuje takový postup za narušení principu legitimního očekávání a právní jistoty. 8. Vzhledem k tomu, že se žalobce následně dohodl s poskytovatelem dotace na krácení požadovaných výdajů o předmětnou částku v rámci závěrečné monitorovací zprávy č. 5, je zřejmé, že k žádnému porušení rozpočtové kázně nakonec nedošlo a nedošlo ani ke vzniku penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně. Jelikož žalobce byl povinen odvod za porušení rozpočtové kázně na základě pravomocného rozhodnutí uhradit, došlo k dvojímu sankcionování za totožnou věc. Dle žalobce lze analogicky přihlédnout k § 14f odst. 2 rozpočtových pravidel, účinnému od 20. 12. 2015, dle kterého porušením rozpočtové kázně není vrácení dotace nebo její části na základě dobrovolného splnění opatření k nápravě, přičemž si lze představit i případy nenárokování či krácení výdajů samotným příjemcem dotace. III. Vyjádření žalovaného k žalobě a replika žalobce 9. Ve vyjádření k žalobě žalovaný uvedl, že za splnění podmínek dotace je plně odpovědný příjemce dotace, nikoli její poskytovatel. Pokud se tedy žalobce podpisem zavázal splnit podmínky dané rozhodnutím o poskytnutí dotace a dané finanční prostředky na základě žádosti o platbu obdržel, pak se nyní nemůže dovolávat toho, že nebyla splněna skutková podstata neoprávněného použití peněžních prostředků, resp. porušení rozpočtové kázně. Žalovaný odkázal na body 7 – 9 a 14 napadeného rozhodnutí, kde uvedl, že dle sdělení poskytovatele dotace předmětné nezpůsobilé výdaje byly schváleny již v monitorovacích zprávách předcházejících monitorovací zprávě č. 5, tudíž byly příjemci dotace vyplaceny. Poskytovatel předmětnou částku žalobci nekrátil, žalobce tuto korekci provedl sám. Tímto postupem v žádném případě nebyla „ex