3 As 4/2010 — Nejvyšší správní soud

30 A 4/2018- 43 - text 7 pokračování 30 A 4/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců JUDr. Ing. Venduly Sochorové a JUDr. Petra Polácha ve věci žalobce: M. H st. příslušnost Arménská republika zastoupen advokátem Mgr. Vratislavem Tauberem sídlem nám. 28 října 1898/9, Brno proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 1. 12. 2017, č. j. MV-129456-7/SO-2017 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce podal dne 2. 8. 2016 žádost o vydání povolení k přechodnému pobytu na území ČR podle § 87b zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, ve znění pozdějších předpisů. Jako účel pobytu v žádosti uvedl, že je rodinným příslušníkem občana EU. 2. Ministerstvo vnitra rozhodnutím ze dne 9. 3. 2017, č. j. OAM-11121-20/PP-2016, žádost zamítlo podle § 87e odst. 1 ve spojení s § 87d odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců z důvodu, že žalobce je evidován v evidenci nežádoucích osob a trvá důvodné nebezpečí, že by mohl při svém pobytu na území závažným způsobem narušit veřejný pořádek. 3. Odvolání žalobce žalovaná napadeným rozhodnutím zamítla a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdila. II. Obsah žaloby 4. Žalobce v podané žalobě popsal průběh dosavadního řízení před správními orgány a namítal, že nebyl dán důvod pro zamítnutí jeho žádosti, neboť nebyla naplněna druhá podmínka § 87d odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců. Žalobce je sice evidován v evidenci nežádoucích osob, ovšem netrvá důvodné nebezpečí, že by mohl při svém pobytu na území závažným způsobem narušit veřejný pořádek. Žalovaná má tuto podmínku za naplněnou tím, že se žalobce dopustil trestného činu. Hodnocení žalované je však formální a nevychází ze skutečného stavu věci. 5. Trestný čin spáchal žalobce již v roce 2001. Z výkonu trestu odnětí svobody byl podmíněně propuštěn, aniž by soud přijal záruku za dovršení jeho nápravy. Je zřejmé, že s ohledem na § 88 odst. 4 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, již v roce 2010 nehrozilo opakování trestné činnosti. 6. Trestný čin z roku 2001 lze považovat za jediný exces, který lze v životě žalobce zaznamenat. V době jeho spáchání bylo žalobci 28 let, přičemž nyní je mu 43 let. Od doby, kdy se osvědčil, uplynulo dva a půl roku, ovšem od doby propuštění z výkonu trestu uběhlo již let více než sedm let. Žalovaná má za to, že tato doba je poměrně krátká k tomu, aby mohlo být konstatováno, že u žalobce hrozba z narušení veřejného pořádku netrvá. Neuvádí však, jako dobu považuje za dostatečnou a její hodnocení je proto nepřezkoumatelné. 7. Žalobce má za to, že si zaslouží nový začátek. Opakované poukazování na trestný čin spáchaný v minulosti není přiměřené. Žalobce se změnil minimálně na základě výkonu trestu, který na něj měl zjevně pozitivní vliv. 8. Navrhl, aby soud napadené rozhodnutí žalované, jakož i rozhodnutí správního orgánu I. stupně, zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalované 9. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že žalobní námitky považuje za nedůvodné. Plně odkázala na obsah spisového materiálu a na rozhodnutí správních orgánů obou stupňů. Dodala, že v rámci odvolacího řízení postupovala zcela v souladu se zákonem. 10. Navrhla, aby soud žalobu zamítl. IV. Ústní jednání 11. Při ústním jednání konaném dne 3. 7. 2019 účastníci setrvali na svých stanoviscích uplatněných v předchozích písemných podáních. 12. Zástupce žalobce při jednání zdůraznil, že ze směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států (dále též „směrnice 2004/38/ES“), vyplývá, že cizinec by měl mít možnost po třech letech přezkoumat uložený trest vyhoštění. Domnívá se, že směrnice byla nedostatečně transformována do českého právního řádu. Při zkoumání podmínky závažného narušení veřejného pořádku mělo být zohledněno, že trestný čin byl spáchán téměř před 20 lety. Žalovaná neuvedla, jakou dobu od uplynutí trestu lze považovat za dostatečnou, aby cizinci bylo pobytové oprávnění přiznáno. 13. Žalovaná připomněla, že žalobce byl odsouzen za trestný čin vraždy. Zkušební doba uplynula v roce 2015. I s ohledem na délku uloženého trestu nelze po tak krátké době říci, že už nebezpečí ze strany žalobce nehrozí. 14. Soud při jednání konstatoval obsah soudního i správního spisu. Dokazování soud neprováděl, neboť účastníci žádné důkazní návrhy neuplatnili a ani soud ze své vlastní vůle neshledal potřebu doplnit dokazování provedené ve správním řízení. V. Posouzení věci soudem 15. Soud přezkoumal rozhodnutí žalované v mezích uplatněných žalobních bodů. Ověřil přitom, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (ex offo), a vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodnutí žalované. 16. Dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 17. Podle § 87e odst. 1 zákona o pobytu cizinců se na zamítnutí žádosti o vydání povolení k přechodnému pobytu vztahují obdobně důvody podle § 87d odst. 1. 18. Z ustanovení § 87d odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců pak vyplývá, že ministerstvo zamítne žádost o vydání potvrzení povolení k přechodnému pobytu, jestliže je žadatel evidován v evidenci nežádoucích osob (§ 154) a trvá důvodné nebezpečí, že by mohl při svém pobytu na území ohrozit bezpečnost státu nebo závažným způsobem narušit veřejný pořádek. 19. Nežádoucí osobou se podle § 154 zákona o pobytu cizinců rozumí cizinec, jemuž nelze umožnit vstup na území z důvodu, že by při pobytu na území mohl ohrozit bezpečnost státu, závažným způsobem narušit veřejný pořádek, ohrozit veřejné zdraví nebo ochranu práv a svobod druhých nebo obdobný zájem chráněný na základě závazku vyplývajícího z mezinárodní smlouvy. 20. Ustanovení § 87d odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců tedy uvádí, že cizinci nelze vydat povolení k přechodnému pobytu, jsou-li splněny následující dvě podmínky: 1) žadatel je evidován v evidenci nežádoucích osob a 2) trvá důvodné nebezpečí, že by mohl při svém pobytu na území ohrozit bezpečnost státu nebo závažným způsobem narušit veřejný pořádek. 21. V projednávaném případě není mezi účastníky spor ohledně naplnění první podmínky pro aplikaci § 87d odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců, tj. že žalobce byl v době rozhodnutí správních orgánů evidován v evidenci nežádoucích osob. Spornou je však otázka naplnění druhé podmínky, tedy zda trvá důvodné nebezpečí, že by mohl při svém pobytu na území ohrozit bezpečnost státu nebo závažným způsobem narušit veřejný pořádek. 22. Ze správního spisu vyplývají následující skutečnosti. Ministerstvo vnitra v rozhodnutí ze dne 9. 3. 2017 vycházelo z toho, že žalobce je evidován v evidenci nežádoucích osob. Do této evidence byl zařazen na základě rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 5. 2003, č. j. 7 To 45/03-1218, kterým byl žalobce shledán vinným tím, že jiného úmyslně usmrtil v úmyslu získat majetkový prospěch, čímž spáchal trestný čin vraždy podle § 219 odst. 1, odst. 2 písm. h) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů, za což mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání třinácti roků a trest vyhoštění z území republiky na dobu neurčitou. Uvedeného trestného činu se žalobce dopustil tím, že se společně s dalším obžalovaným arménské státní příslušnosti domluvil, že pod záminkou obchodu s drogami donutí střelnou zbraní poškozeného vietnamské státní příslušnosti k vydání peněz. Dne 15. 1. 2011 v době mezi 3:30 až 4:00 hodin předal poškozený obžalovaným finanční obnos jako úplatu za drogu, avšak když drogu ihned nedostal, vzal si peníze zpět a spoluobžalovaný poškozeného pěti střelnými ranami zastřelil. Obžalovaní se následně zmocnili předmětného finančního obnosu, tělo poškozeného vyhodili z auta a z místa činu uprchli. Na základě výše uvedeného správní orgán I. stupně uzavřel, že s ohledem na závažnost trestného činu a s přihlédnutím k tomu, že byl žalobci uložen trest vyhoštění na dobu neurčitou, považuje nebezpečí hrozící ze strany žalobce za nebezpečí hrozící i do budoucna. To svědčí o tom, že je tu důvodné nebezpečí, že by žalobce mohl i při svém dalším pobytu na území veřejný pořádek opětovně závažným způsobem narušit (viz strana 5 rozhodnutí). 23. Žalovaná závěry správního orgánu I. stupně potvrdila. Na straně 5 rozhodnutí konstatovala, že „[p]řestože se odvolatel trestně právně relevantního jednání dopustil již před relativně dlouhou dobou (v roce 2001), a byl v minulosti podmínečně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody, přičemž soudem stanovená zkušební doba uplynula dne 30. 6. 2014, nelze dle názoru Komise doposud konstatovat, že již netrvá důvodné nebezpečí narušení veřejného pořádku.“ Tento závěr žalovaná zaujala s ohledem na skutečnost, že byl spáchán