1 Afs 87/2015 — Nejvyšší správní soud

30 Af 39/2017- 56 - text 10 30 Af 39/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudkyň Mgr. Ing. Veroniky Baroňové a JUDr. Ing. Venduly Sochorové ve věci žalobce: J. V. adresa pro doručování: P. 834/8, B. proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 17. 3. 2017, č. j. 12685/17/5200-10423-710324, č. j. 12702/17/5200-10423-710324 a č. j. 12709/17/5200-10423-710324 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví označených rozhodnutí žalovaného, kterými byla zamítnuta odvolání žalobce a potvrzena prvostupňová rozhodnutí Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj, Územního pracoviště Brno IV (dále jen „správce daně“), všechna ze dne 5. 8. 2016, č. j. 3145685/16/3004-52523-709442, č. j. 3146045/16/3004-52523-709442 a č. j. 3146100/16/3004-52523-709442. 2. Správce daně v rámci vyhledávací činnosti zjistil, že žalobce byl ve zdaňovacích obdobích let 2010, 2011 a 2012 vlastníkem (provozovatelem) sedmi silničních vozidel, každé s celkovou povolenou hmotností nad 12 tun, která byla v registru silničních vozidel zaevidována na jeho osobu. Dne 4. 11. 2013 žalobce předložil správci daně potvrzení o tom, že se předmětná vozidla nacházejí na Ukrajině a dále předložil originály technických průkazů vozidel. Správce daně přesto upozornil žalobce na povinnost podat daňové přiznání k dani silniční za zdaňovací období let 2010, 2011 a 2012, a to dle ustanovení § 8 a § 15 zákona č. 16/1993 Sb., o dani silniční, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o dani silniční“), neboť pro to byly splněny podmínky dle ustanovení § 2 odst. 1 a § 4 odst. 1 písm. a) téhož zákona. 3. Dne 15. 11. 2013 žalobce učinil vůči správci daně podání řádného daňového přiznání k dani silniční za kalendářní rok 2010, 2011 a 2012. Dne 3. 12. 2013 však vzal tato tvrzení zpět, podáním „Zpětvzetí přiznání k dani silniční“. Zpětvzetí podání posoudil správce daně jako nepřípustná a dle § 106 odst. 1 písm. b), ve spojení s § 73 odst. 4, zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), řízení o nich zastavil (rozhodnutím ze dne 16. 1. 2014, č. j. 242197/14/3004-24805-707739). Správce daně tedy dle § 147, § 139 a § 140 daňového řádu a zákona o dani silniční vyměřil ve shodě s daní tvrzenou žalobcem silniční daň za zdaňovací období roku 2010 ve výši 192 600 Kč (platebním výměrem ze dne 8. 1. 2014, č. j. 240578/14/3004-24805-707739), za zdaňovací období roku 2011 ve výši 169 488 Kč (platebním výměrem ze dne 8. 1. 2014, č. j. 240714/14/3004-24805-707739) a za zdaňovací období roku 2012 ve výši 100 152 Kč (platebním výměrem ze dne 8. 1. 2014, č. j. 240965/14/3004-24805-707739). 4. Následně žalobce podal dodatečná daňová přiznání k dani silniční za rok 2010, 2011 a 2012, v nichž vykázal daňovou povinnost ve výši 0 Kč. Správce daně vzhledem k formálním vadám těchto podání vydal výzvy dle ustanovení § 74 daňového řádu (ze dne 17. 6. 2014, č. j. 2626783/ 14/3004-24805-707739, ze dne 13. 2. 2014, č. j. 707014/14/3004-24805-707739, a ze dne 13. 2. 2014, č. j. 711314/143004-24805-707739). V případě dodatečného daňového přiznání za rok 2010 podáním žalobce ze dne 2. 7. 2014 nebyly vady odstraněny, a správce daně proto podání posoudil jako neúčinné (vyrozumění o neúčinnosti ze dne 22. 7. 2014, č. j. 3113415/14-3004-24805-707739). V případě dodatečného daňového přiznání za rok 2011 a 2012 vydal správce daně rozhodnutí o zastavení doměřovacího řízení dle ustanovení § 106 odst. 1 písm. e) a § 141 odst. 1 daňového řádu, jelikož dodatečná daňová přiznání byla podána po uplynutí zákonem stanovené subjektivní lhůty (rozhodnutí ze dne 31. 3. 2014, č. j. 1281413/14/3004-24805-707739 a č. j. 1375033/14/3004-24805-707739). 5. Dne 13. 1. 2015 vydal správce daně platební výměry na úrok z prodlení úhrady daňových povinností na dani silniční za příslušná zdaňovací období (č. j. 253222/15/3004-52523-709442, č. j. 253858/15/3004-52523-709442 a č. j. 253954/15/3004-52523-709442). Proti těmto platebním výměrům na úrok z prodlení se žalobce bránil odvoláním. 6. Žalovaný v odvolacím řízení zkonstatoval, že daňové řízení ve věci stanovení daně silniční za rok 2010, 2011 a 2012 bylo zatíženo vadami, které měly zásadní vliv na zákonnost vydaných platebních výměrů na daň silniční za příslušná zdaňovací období. Proto ve věci stanovení daně silniční za zdaňovací období roku 2010, 2011 a 2012 v souladu s § 121 odst. 1 daňového řádu nařídil přezkoumání pravomocných rozhodnutí správce daně (rozhodnutími ze dne 31. 8. 2015, č. j. 28534/15/5200-10423-710324, č. j. 28558/15/5200-10423-710324 a č. j. 28559/15/5200-10423-710324). 7. Na základě provedeného přezkumného řízení správce daně dospěl k závěru, že v souladu s § 123 odst. 5 daňového řádu byly naplněny podmínky pro vydání rozhodnutí o výsledku přezkoumání, kdy rozhodnutím ze dne 5. 8. 2016, č. j. 3145685/16/3004-52523-709442, změnil platební výměr na daň silniční za rok 2010 ze dne 8. 1. 2014, č. j. 240578/14/3004-24805-707739, a daň silniční vyměřil ve výši 151 725 Kč. Rozhodnutím ze dne 5. 8. 2016, č. j. 3146045/16/3004-52523-709442, změnil platební výměr na daň silniční za rok 2011 ze dne 8. 1. 2014, č. j. 240714/14/ 3004-24805-707739, a daň silniční vyměřil ve výši 151 725 Kč. Rozhodnutím ze dne 5. 8. 2016, č. j. 3146100/16/3004-52523-709442, změnil platební výměr na daň silniční za rok 2012 ze dne 8. 1. 2014, č. j. 240965/14/3004-24805-707739, a daň silniční vyměřil ve výši 151 725 Kč. 8. Žalobce napadl uvedená rozhodnutí odvoláními, která žalovaný žalobou napadenými rozhodnutími ze dne 17. 3. 2017, č. j. 12685/17/5200-10423-710324, č. j. 12702/17/5200-10423-710324 a č. j. 12709/17/5200-10423-710324, jako nedůvodná zamítl a prvostupňová rozhodnutí správce daně potvrdil. II. Obsah žaloby 9. Žalobce v podané žalobě uvedl, že správce daně jej pod pohrůžkou sankce přinutil k podepsání připraveného daňového přiznání k dani silniční za zdaňovací období roku 2010, 2011 a 2012. Vzhledem k tomu, že žalobce má pouze základní vzdělání a důvěřuje institucím, pod nátlakem již předem vyplněná daňová přiznání za předmětná zdaňovací období podepsal, přičemž následně zjistil, že tato nevypovídají o skutečném stavu věci, a proto učinil tzv. zpětvzetí daňového přiznání. Správce daně však konkludentním způsobem vyměřil daň a vydal platební výměry, které jsou pro žalobce likvidační, kdy absolutně ignoroval podaná dodatečná daňová přiznání a žalobcem navrhované důkazy. 10. Žalobce poukázal na způsob, jakým správce daně odůvodnil svá rozhodnutí bez toho, aby dle daňového řádu a zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), využil všechny dostupné prostředky ke zjištění materiální pravdy. Orgány finanční správy byly od počátku srozuměny s tím, že předmět daně byl prodán mimo Evropskou unii, přesto svou argumentaci opíraly o skutečnost zápisu v registru vozidel. Z důvodu případného nedoplatku kupní ceny věci prodeje byla ze strany žalobce jedinou možností ochrany, jak se domoci věci zpět pro případ nesplnění podmínek z kupní smlouvy, ponechat předmět prodeje v registru vozidel. Dalším argumentem orgánů finanční správy byla skutečnost, že předmět prodeje byl pojištěn v době, kdy se nacházel mimo Evropskou unii a žalobce jej neužíval. K tomu žalobce uvedl, že v případě nepojištění by se vystavil sankčnímu postihu ze strany kanceláře pojistitelů a v případě nesplnění podmínek z uzavřené kupní smlouvy by bylo problematické uzavírání nových pojistných smluv. 11. Žalobce se tak domáhal přezkumu postupu žalované, způsobu hodnocení důkazů, jejich prověřování a dodržení základních práv a svobod ve smyslu ochrany majetku v podobných případech. Závěrem navrhl, aby krajský soud napadená rozhodnutí žalovaného, jakož i jemu předcházející platební výměry, zrušil. III. Vyjádření žalovaného 12. Žalovaný ve svém vyjádření k podané žalobě stručně shrnul dosavadní průběh řízení a odkázal na napadená rozhodnutí, včetně předloženého spisového materiálu, v nichž své právní posouzení a správní úvahy podrobně rozvedl. Dále uvedl, že daň silniční je zákonem upravena zcela jednoznačně, přičemž žalobcem namítaná skutečnost, že již nebyl vlastníkem předmětných vozidel, neboť je prodal mimo Evropskou unii, není z pohledu daně silniční rozhodná. Důkazy předložené žalobcem, stejně jako navrhované svědecké výpovědi, v této souvislosti nemohly ovlivnit závěr o zdanění předmětných vozidel a postavení žalobce jakožto poplatníka daně silniční. K tomu žalovaný odkázal na ustanovení § 4 odst. 1 písm. a) zákona o dani silniční a ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu, např. rozsudek ze dne 18. 5. 2006, č. j. 2 Afs 101/2005 - 67. Žalovaný doplnil, že nad rámec posoudil rovněž žalobcem předloženou kupní smlouvu, přičem