2 Afs 239/2015 — Nejvyšší správní soud

31 Af 22/2017- 144 - text  10 31 Af 22/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudců Mgr. Petra Sedláka, Ph.D. a JUDr. Václava Štencla, MA v právní věci žalobce: WAY MORAVA, s. r. o., v konkursu, IČO 25900218 sídlem Bohunická cesta 727/15, 664 48 Moravany zastoupený Mgr. Pavlem Kandalcem, Ph.D. LL.M., advokátem, sídlem Moravské nám. 629/4, 602 00 Brno proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 3. 2017, č. j. 8861/17/5100-41453-712140 takto: I. Rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 2. 3. 2017, č. j. 8861/17/5100-41453-712140, a rozhodnutí Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj, územní pracoviště Brno- venkov, ze dne 31. 1. 2017, č. j. 265120/17/3005-80541-711454, č. j. 265128/17/3005-80541-711454, č. j. 265140/17/3005-80541-711454, č. j. 265147/17/3005-80541-711454, č. j. 265165/17/3005-80541-711454, č. j. 265171/17/3005-80541-711454, č. j. 265177/17/3005-80541-711454, č.j. 265187/17/3005-80541-711454, č.j. 265195/17/3005-80541-711454, č. j. 265202/17/3005-80541-711454, č. j. 265211/17/3005-80541-711454, č. j. 265216/17/3005-80541-711454, č. j. 265225/17/3005-80541-711454, č. j. 265231/17/3005-80541-711454, č.j. 265239/17/3005-80541-711454, č.j. 265243/17/3005-80541-711454, č. j. 265246/17/3005-80541-711454, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 11 228 Kč, a to k rukám Mgr. Pavla Kandalce, Ph.D. LL.M, advokáta se sídlem Moravské nám. 629/4, 602 00 Brno, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce se žalobou podanou ke Krajskému soudu v Brně dne 6. 3. 2017 domáhal zrušení napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 3. 2017, č. j. 8861/17/5100-41453-712140, kterým byla zamítnuta odvolání žalobce proti rozhodnutím Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj, Územní pracoviště Brno-venkov – zajišťovacím příkazům ze dne 31. 1. 2017, č. j. 265120/17/3005-80541-711454, č. j. 265128/17/3005-80541-711454, č. j. 265140/17/3005-80541-711454, č. j. 265147/17/3005-80541-711454, č. j. 265165/17/3005-80541-711454, č. j. 265171/17/3005-80541-711454, č. j. 265177/17/3005-80541-711454, č. j. 265187/17/3005-80541-711454, č. j. 265195/17/3005-80541-711454, č. j. 265202/17/3005-80541-711454, č. j. 265211/17/3005-80541-711454, č. j. 265216/17/3005-80541-711454, č. j. 265225/17/3005-80541-711454, č. j. 265231/17/3005-80541-711454, č. j. 265239/17/3005-80541-711454, č. j. 265243/17/3005-80541-711454, č. j. 265246/17/3005-80541-711454. II. Obsah žaloby 2. V rámci podané žaloby uvedl žalobce, že ani správce daně ani žalovaný neprokázali existenci zákonem stanovených a judikaturou blíže specifikovaných podmínek pro vydání zajišťovacích příkazů. V úvodu žaloby odkázal spolu s citací judikatury na povinnost správce daně unést jak břemeno tvrzení, tak i břemeno důkazní k tomu, že existuje přiměřená pravděpodobnost, že daň bude v budoucnu stanovena, a zároveň k existenci odůvodněné obavy, že daň bude v době její vymahatelnosti nedobytná, nebo že v této době bude její vybrání spojeno se značnými obtížemi. 3. K podmínce č. 1 uvedl s odkazem na výsledek kontrolního zjištění č. j. 43493/17/2809-60562-603596, že v okamžiku vydání příkazů neexistovala opora v provedeném dokazování pro závěr, že se žalobce vědomě účastnil daňových podvodů, navíc v této souvislosti namítl, že správce daně naprosto opomenul uvést v rozhodnutích skutečnosti hovořící v prospěch žalobce. Za nepatřičné označil tvrzení, že o účasti na daňových podvodech musel žalobce vědět z důvodu svého zastoupení v řízení společností REYNA s.r.o. Za nekorektní považoval hodnocení účasti jednatele žalobce ve společnosti STAVEBNÍ STROJE MORAVA, s.r.o., na níž byla nařízena exekuce a později i konkurs, a s tím spojené dovozování snahy vyhnout se úhradě závazků žalobce. Závěrem k podmínce č. 1 zpochybnil výsledky kontrolního šetření námitkou místní nepříslušnosti správce daně, který prováděl kontrolu. 4. K podmínce č. 2 uvedl, že se správce daně i žalovaný věnovali riziku nedobytnosti budoucí daně po formální stránce, avšak po materiální stránce jsou jejich argumenty vadné, neboť buď se jedná o argumenty irelevantní, nebo o argumenty, které nemají oporu v provedeném dokazování. Konkrétně uvedl, že samotná hodnota základního kapitálu žalobce je ve vztahu k dobytnosti pohledávky irelevantní. V případě argumentů k výši zásob a krátkodobých pohledávek a jejich snadné převoditelnosti namítl, že se jedná o uplatnění principu kolektivní viny vůči celému sektoru a žalobce se správcem daně tvrzených transakcí nikdy nedopustil a ani správce daně netvrdí, že by kdy jednal jím popsaným způsobem. Hledisko míry zadluženosti je hodnoceno správcem daně zcela svévolně a bylo již dříve posuzováno bankami, které žalobci vždy bez problému poskytly úvěr. Ke kritériu likvidity poukázal na to, že ze správcem daně zjištěných údajů jasně vyplývá, že žalobce nebude schopen uhradit závazky ze zajišťovacích příkazů okamžitě, což povede k jeho předlužení, a naopak při hodnocení běžné likvidity by byl schopen předpokládanou daň uhradit, z čehož vyplývá, že postup správce daně selhává již v prvním kroku testu proporcionality, jelikož zamýšlený zásah nepovede k jeho cíli. 5. Závěrem zdůraznil širší souvislosti žaloby a závažný veřejný zájem na podání žaloby. III. Obsah vyjádření žalovaného 6. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 10. 5. 2017 předně odkázal na svůj právní názor obsažený v napadeném rozhodnutí a na obsah správního spisu s tím, že navrhl zamítnutí žaloby. 7. Dále konstatoval, že jak on, tak správce daně popsali jednoznačně skutečnosti vzbuzující podezření ohledně ohrožení budoucí úhrady daně, a odkázal na předběžnou povahu zajišťovacích příkazů s tím, že v rámci vydání zajišťovacího příkazu nelze provádět dokazování, jaké je obsaženo v rámci řízení nalézacího vyměřovacího, nýbrž se jedná o zjištění indicií, které důvodně nasvědčují závěru o předpokladu nedobytnosti či značných obtíží při vybírání daně. Správce daně proto podle žalovaného provedl jen kvalifikovaný odhad výše daně, která bude pravděpodobně vyměřena a zároveň dospěl k závěru, že okolnosti na straně žalobce nasvědčují důvodné obavě o její budoucí úhradě. 8. Žalovaný spolu s vyjádřením k jednotlivým tvrzením žalobce jasně konstatoval, že žalobce, jak vyplývá ze zjištěných skutečností, byl vědomě článkem v řetězci plátců DPH, který vykazuje znaky podvodného jednání, v jehož rámci byly identifikovány jednotlivé subjekty a články řetězce a byly rovněž zjištěny skutečnosti nasvědčující tomu, že ve vytvořeném řetězci byla krácena daň z přidané hodnoty. O vědomí žalobce svědčí i její zastoupení korporací REYNA s.r.o., což bylo podpůrným argumentem rozhodnutí správce daně. Zároveň žalovaný považoval zdůvodnění správce daně, proč považuje chování jednatele pana Ing. M. S., vč. jeho podnikatelské historie, za nestandardní, za zcela dostatečné. K provádění daňové kontroly Finančním úřadem pro Pardubický kraj, Územního pracoviště v Ústí nad Orlicí, konstatoval, že k dožádání tohoto správce daně došlo zcela v souladu se zákonem. 9. Ke druhé z podmínek žalovaný konstatoval, že z provedené finanční analýzy vyplývá, že odvolatel není dostatečně likvidní a míra jeho zadluženosti postihuje podstatnou část jeho majetku a riziko finanční nestability vyplývající z provedené finanční analýzy vedlo správce daně k důvodné obavě, že odvolatel nebude schopen uspokojit svoje závazky. Ke krátkodobému majetku žalovaný uvedl, že výše závazků a bankovních úvěrů výrazně převyšuje výši finančního majetku a pohledávek. Dostatečným zdrojem pro budoucí úhradu dosud nestanovené daně jsou tedy pouze samostatné hmotné movité věci, tj. vozidla žalobkyně, a zásoby, které jsou prodávány v rámci ekonomické činnosti žalobkyně, u kterého je mu ze správní praxe známo, že tento majetek je často účelově převeden na třetí osobu, a to i zpětně. K možné budoucí větší efektivitě výběru daně uvedl, že riziko finanční nestability vyplývající z provedené finanční analýzy, uvedené v odůvodněních zajišťovacích příkazů, vedlo prvostupňového správce daně k důvodné obavě, že žalobkyně nebude schopna uspokojit svoje závazky. IV. Posouzení věci 10. Krajský soud v Brně na základě včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2, věta první, s. ř. s.), jakož i řízení předcházející jeho vydání. Při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). 11. V rámci podané žalobci uvedl žalobce, že ani správce daně ani žalovaný neprokázali existenci zákonem stanovených a judikaturou blíže specifikovaných podmínek pro vydání zajišťovacích příkazů. V úvodu žaloby odkázal spolu s citací judikatury na povinnost správce daně unést jak břemeno tvrzení, tak i břemeno důkazní k