5 As 104/2013 — Nejvyšší správní soud

31 Af 75/2017- 50 - text 9 31 Af 75/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudců Mgr. Petra Sedláka, Ph.D. a JUDr. Václava Štencla, MA ve věci žalobce: Chemis engine a.s., IČO: 26216671 sídlem U Splavu 1448, 684 01 Slavkov u Brna proti žalovanému: Generální ředitelství cel sídlem Budějovická 7, 140 96 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 6. 2017, č. j. 37271-2/2017-900000-304.1, sp. zn. 44589/2017-530000-12 takto: I. Rozhodnutí Generálního ředitelství cel ze dne 30. 6. 2017, č. j. 37271-2/2017-900000-304.1, sp. zn. 44589/2017-530000-12, a rozhodnutí Celního úřadu pro Jihomoravský kraj ze dne 2. 5. 2017, č. j. 44589-8/2017-530000-12, sp. zn. 44589/2017-530000-12, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 3 000 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce se žalobou doručenou Krajskému soudu v Brně dne 7. 8. 2017 domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 6. 2017, č. j. 37271-2/2017-900000-304.1, sp. zn. 44589/2017-530000-12 (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný potvrdil rozhodnutí Celního úřadu pro Jihomoravský kraj (dále též „správní orgán prvního stupně“ nebo „celní úřad“) ze dne 2. 5. 2017, č. j. 44589-8/2017-530000-12, sp. zn. 44589/2017-530000-12 (dále též „rozhodnutí správního orgánu prvního stupně“), a odvolání podané žalobcem zamítl. 2. Správní orgán prvního stupně jakožto příslušný orgán dle § 2 odst. 2 a § 30 odst. 1 písm. b) a odst. 2 zákona č. 112/2016 Sb., o evidenci tržeb, ve znění účinném do 30. 7. 2016 (dále jen „zákon o evidenci tržeb“), výrokem I. rozhodnutí správního orgánu prvního stupně rozhodl, že se žalobce jakožto poplatník ve smyslu § 3 odst. 1 písm. b) zákona o evidenci tržeb dopustil správního deliktu podle § 29 odst. 2 písm. b) stejného zákona tím, že nedodržel povinnost danou § 18 odst. 1 písm. b) zákona o evidenci tržeb, když minimálně dne 7. 1. 2017 v čase 9:36:22 hod. v místě provozovny žalobce, označené jako „čerpací stanice PH“, na adrese Pasohlávky 34, 691 22, nevystavil účtenku tomu, od koho evidovaná tržba plyne. Z odůvodnění daného rozhodnutí plyne, že celní úřad měl žalobcem vystavenou účtenku za nevystavenou, neboť neobsahovala všechny náležitosti uvedené v § 20 odst. 1 zákona o evidenci tržeb. 3. Výrokem II. svého rozhodnutí uložil správní orgán prvního stupně žalobci v souladu s § 29 odst. 3 písm. a) zákona o evidenci tržeb pokutu ve výši 2.000 Kč a výrokem III. náklady řízení ve výši 1.000 Kč. II. Obsah žaloby 4. Žalobce namítal zejména nezákonnost napadeného rozhodnutí, a to pro nesprávný právní názor žalovaného i správního orgánu prvního stupně. Podle názoru žalobce nemá specifikace správního deliktu (tj. nevystavení účtenky od koho evidovaná tržba plyne) ve výroku rozhodnutí správního orgánu prvního stupně oporu ve skutečném zjištění, a je tudíž v rozporu s odůvodněním daného rozhodnutí. Kontrolujícím orgánem bylo totiž zjištěno, že při evidování tržby byla dne 7. 1. 2017 v 09:36:22 hod. vystavena a předána účtenka tomu, od koho evidovaná tržba plyne. Na vystavené účtence byl uveden fiskální identifikační kód, daňové identifikační číslo, pořadové číslo účtenky, datum a čas přijetí tržby a celková částka tržby. Žalobce přitom také odeslal údaje dle § 19 odst. 1 zákona o evidenci tržeb o evidované tržbě. Tvrzení žalovaného, že žalobce nedodržel povinnost danou § 18 odst. 1 písm. b) zákona o evidenci tržeb, je tudíž v rozporu s realitou. 5. Neobstojí ani argumentace žalovaného, že jelikož žalobcem vystavená účtenka neobsahovala všechny údaje stanovené v § 20 odst. 1 zákona o evidenci tržeb, je nutné na takovou účtenku pohlížet tak, jakoby účtenka vystavena nebyla. Zákon v tomto směru žádné ustanovení neobsahuje, ani žádnou takovou domněnku interpretovanou žalovaným nestanovuje. Odkaz na důvodovou zprávu nelze akceptovat, neboť tato není obecně platným právním předpisem a není právně závazná, přičemž dle názoru žalobce navíc ani důvodová zpráva nepodporuje interpretační stanovisko představené správními orgány. 6. Žalobce svoji povinnost, která byla smyslem a cílem zavedení evidence tržeb, neporušil. Tržba byla zaevidována, účtenka byla vystavena, a to s fiskálním identifikačním kódem pro její ověření zákazníkem. Žalovaný nadto k cílům projektu evidence tržeb v daném případě vůbec nepřihlédl. Zjištěný skutek posoudil a k žalobci přistoupil k jako subjektu, jež daňovou povinnost krátí, nevykazuje tržby a nevystavuje účtenky. Závažnost takového skutku pak zaměňuje za prostou chybu – nevytištění všech údajů na účtence, přestože účtenka obsahovala stěžejní klíčové údaje, z kterých jak správce daně, tak i zákazník, informace získal. Tato chyba tudíž neměla na výběr daní ani na získání informací vůbec žádný dopad, stejně tak neměla dopad na zákazníka. Chybu v daném případě nejde zaměňovat či směšovat se správním deliktem. Účel zákona o evidenci tržeb byl zcela zajištěn a naplněn. 7. Dále brojil proti stanovisku žalovaného o víc než dostatečné době mezi vydáním zákona o evidenci tržeb, jeho účinností pro žalobce (od 1. 12. 2016) a konáním místního šetření (dne 7. 1. 2017) s dovětkem, že účastník řízení měl dostatečný prostor k odstranění případných nedostatků při zavedení evidence tržeb v kontrolované provozovně. Z veřejně dostupných informací je přitom zcela zjevné, že metodika k aplikaci zákona o evidenci tržeb je postupně doplňována a je neustále její upřesňován výklad z důvodu sjednocení postupů. Podnikatelům a veřejnosti byl deklarován vstřícný přístup při aplikaci zákona o evidenci tržeb. Byl deklarován pozvolný náběh systému a poskytnutí dostatečného prostoru k přípravě. Žalovaný vůbec nepřihlédl k nárokům, jež byly kladeny na pokladní software žalobce, na množství funkcí, jež jsou na jeho pokladní systém z důvodu hlavní činnosti, tj. distribuce pohonných hmot a provoz čerpacích stanic, kladeny. Neobstojí ani stanovisko žalovaného o nerozlišování hlavní a vedlejší činnosti, neboť k tomu Generální finanční ředitelství vydalo Metodické pokyny týkající se elektronické evidence tržeb. 8. Naposledy shrnul, že žalovaný zákon o evidenci tržeb vyložil a aplikoval nesprávně a nezákonně, striktně formalisticky a k tíži žalobce. Žalovaný neměl pro své rozhodnutí v dané věci zákonnou oporu. Správní orgán prvního stupně byl nadto žalobcem neprodleně po vykonané kontrole vyrozuměn o tom, že byla okamžitě zjednána náprava zjištěného pochybení, neboť dodavatel software vzniklou chybu mezi pokladním systémem a tiskem účtenky odstranil. III. Vyjádření žalovaného 9. Žalovaný v rámci svého vyjádření, které zdejšímu soudu došlo dne 1. 12. 2017, navrhl, aby soud žalobu zamítl. K samotným žalobním námitkám uvedl, že jsou identické jako ty uplatněné v odvolacím řízení, pročež plně odkázal na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí. 10. Zopakoval svůj názor, že v důsledku nevystavení bezvadné účtenky nebyla splněna povinnost daná § 18 odst. 1 písm. b) zákona o evidenci tržeb, čímž došlo k naplnění skutkové podstaty správního deliktu podle § 29 odst. 2 písm. b) citovaného zákona. Žalobcem vznesená argumentace ve smyslu polemiky o tom, jak závažného pochybení se dopustil a jaký dopad předmětný skutek měl na cíl a účel zákona o evidenci tržeb, je pro posouzení trestnosti předmětného pochybení zcela irelevantní. Hodnocení závažnosti, či rozsahu pochybení je významné při stanovení výše uložené pokuty, kdy v daném případě byly uvedené okolnosti dostatečným způsobem posouzeny. Již ze samotné výše uložené pokuty (2.000 Kč), která byla uložena při spodní hranici zákonného rozpětí (do 500.000 Kč), je patrné, že byť podmínky deliktní odpovědnosti byly splněny, tak míra společenské škodlivosti byla vyhodnocena jako nepatrná. IV. Replika 11. Žalobce v replice doručené zdejšímu soudu dne 20. 2. 2018 stručně zopakoval svá stanoviska uvedená v žalobě a především zdůraznil, že s ohledem na skutečný stav věci odmítá být zařazen mezi subjekty, jež daňové povinnosti obchází, nevystavují účtenku a obohacují se tak o neodvedené prostředky. V. Ústní jednání 12. Ve věci proběhlo dne 22. 10. 2019 před Krajským soudem v Brně jednání, a to za účasti žalobce a žalovaného. 13. Při přednesu žaloby žalobce nově namítal, že při místním šetření neproběhl skutečný kontrolní nákup, ale úřední osoby správního orgánu prvního stupně provádějící kontrolu si pouze od obsluhy kontrolované provozovny vyžádaly předložení účtenky. Následně zopakoval námitky, které byly obsaženy v písemném vyhotovení žaloby, přičemž některé z nich blíže rozvedl, a to zejména námitku týkající se nedostatečného posouzení, zda vůbec provozovna v době kontroly byla povinna své tržby plynoucí z doplňkové činnosti dle zákona o evidenci tržeb evidovat. 14. Po shrnutí obsahu soudního spisu a sdělení žalovaného, že setrvává na obsahu svých písemných podání, přistoupil soud k dokazování. Jako důkaz provedl o