2 As 256/2017 — Nejvyšší správní soud

29 A 137/2018- 43 - text  8 29 A 137/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců Mgr. Petra Pospíšila a JUDr. Faisala Husseiniho, Ph.D., v právní věci žalobkyně: S. D. zastoupená advokátem Mgr. Andrejem Lokajíčkem sídlem Jugoslávská 620/29, 120 00 Praha proti žalovanému: Magistrát města Brna sídlem Malinovského náměstí 3, 601 67 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 6. 2018, č. j. MMB/0260655/2018, sp. zn. OUSR/MMB/0242242/2018/2 takto: I. Rozhodnutí Magistrátu města Brna ze dne 22. 6. 2018, č. j. MMB/0260655/2018, sp. zn. OUSR/MMB/0242242/2018/2, a usnesení Úřadu městské části města Brna, Brno-Líšeň, ze dne 28. 5. 2018, č. j. MCLISEN 04897/2018/2700/VIT, sp. zn. STP/11934/2017/VIT, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 11 228 Kč, a to k rukám jejího advokáta Mgr. Andreje Lokajíčka do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Shora označeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil usnesení ze dne 28. 5. 2018, č. j. MCLISEN 04897/2018/2700/VIT, sp. zn. STP/11934/2017/VIT, kterým Úřad městské části města Brna, Brno-Líšeň (dále též jen „stavební úřad“), odepřel žalobkyni pořízení kopie projektové dokumentace mimo situační výkres coby části spisu sp. zn. STP/11934/2017/VIT vedeného ve věci „územního rozhodnutí o umístění stavby nástavba a přístavba objektu pro bydlení č. p. X, X, na pozemku parc. č. X v katastrálním území X“. 2. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný konstatoval, že dne 21. 5. 2018 se na stavební úřad dostavil zmocněnec žalobkyně za účelem nahlédnutí do spisu, o čemž byl sepsán úřední záznam. Zmocněnci bylo umožněno seznámit se s daným spisem a pořídit si kopii spisového materiálu. Zároveň mu však stavební úřad zamezil pořídit kopie projektové dokumentace podle § 168 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). Zmocněnci bylo nabídnuto pořízení kopie situačního výkresu, to však odmítl. Následně dne 29. 5. 2018 stavební úřad vydal zmocněncem požadované usnesení, svůj závěr odůvodnil nesplněním zákonné podmínky § 168 odst. 2 stavebního zákona, dle níž „kopii dokumentace stavby stavební úřad poskytne, pokud žadatel předloží souhlas toho, kdo dokumentaci pořídil, případně souhlas vlastníka stavby, které se dokumentace týká.“ Žalovaný dále v reakci na svá rozhodnutí ze dne 2. 3. 2016, č. j. MMB/061066/2016, a ze dne 31. 8. 2016, č. j. MMB/0332209/2016, předložená mu žalobkyní, konstatoval, že tato rozhodnutí o odvolání proti usnesení o neposkytnutí kopie projektové dokumentace vydal v rámci odlišných správních řízení. Opíral se tehdy zejména o rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2013, č. j. 5 A 241/2011-69. V rámci nyní projednávané věci však vycházel z judikatury místně příslušného Krajského soudu v Brně, a to konkrétně z jeho rozsudku ze dne 5. 6. 2017, č. j. 29 A 107/2015-86, jímž se ostatně řídil i stavební úřad. V tomto rozsudku se Krajský soud v Brně podrobně zabýval výkladem 168 odst. 2 stavebního zákona, a to i ve vztahu k závěrům poukazovaného rozsudku Městského soudu v Praze. Žalovaný pak odkázal i na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 22. 3. 2017, č. j. 31 A 44/2015-84. Závěrem žalovaný dodal, že usnesením stavebního úřadu ze dne 30. 5. 2018, č. j. MCLISEN 04988/2018/2700/VIT, bylo předmětné územní řízení zastaveno. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 3. Ve včas podané žalobě žalobkyně uvedla, že předmětem sporu je její právo coby účastníka řízení vedeného stavebním úřadem pod sp. zn. STP/11934/2017/VIT nahlédnout do projektové dokumentace předmětné stavby. Tato projektová dokumentace je součástí žádosti o vydání územního rozhodnutí k předmětnému stavebnímu záměru. Požádala o zhotovení fotografických kopií projektové dokumentace pro její podrobné prostudování a k provedení podrobné analýzy obsahu předmětného stavebního záměru, který v ní byl znázorněn. To považovala za důležité pro posouzení skutečného dopadu záměru do jejích vlastnických práv jako neopominutelného účastníka správního řízení a pro zpracování plnohodnotného doplnění již dříve učiněného vyjádření ze dne 11. 5. 2018. Je nezbytné mít v průběhu správního řízení možnost sledovat vývoj obsahu projektové dokumentace, tedy zda jsou či nejsou zapracovány připomínky jiných účastníků správního řízení a jaký případný nový dopad mohou mít do jejich práv. Usnesení stavebního úřadu o odepření nahlížení přitom bylo vydáno až po její upomínce. 4. Ustanovení § 168 odst. 2 stavebního zákona nedopadá na účastníka běžícího územního řízení. Takového účastníka je stavební úřad povinen nechat pořídit jeho technickým zařízením kopii dokumentace v souladu s § 38 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Nezákonným postupem správních orgánů jí byla znemožněna ochrana jejích práv a ztížena její procesní aktivita v řízení. Ochranu práv účastníků řízení nelze podmiňovat souhlasem vlastníka stavby, případně pořizovatele projektové dokumentace. Jejich zájmy totiž mohou být často protichůdné. Podstatný je účel a smysl § 168 odst. 2 stavebního zákona. Z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2013, č. j. 5 A 241/2011-69, vyplývá, že dané ustanovení směřuje k ochraně autorského práva pořizovatele dokumentace či k ochraně odvozeného práva vlastníka věci, jejímž prostřednictvím je dílo vyjádřeno, tak aby dotčená osoba, která buď dílo vytvořila, nebo za jeho vytvoření zaplatila, sama mohla rozhodnout a zvážit riziko zásahu do svých autorských či majetkových práv a podle toho povolit či nepovolit kopírování dokumentace či její části. Sousedovi přitom zpravidla nejde o to, dostat se zadarmo k dokumentaci a postavit si vlastní stavbu. Ten je naopak veden jinými úmysly, např. požadovat zpřísnění podmínek stavby apod. Ani zájmem žalobkyně nebylo dostat se k projektové dokumentaci a zasáhnout do autorských práv pořizovatele dokumentace, ale ochrana jejích práv v průběhu územního řízení. 5. Žalobkyně rovněž namítla, že žalovaný rozhodl v rozporu se svou dřívější praxí opírající se o závěry výše označeného rozsudku Městského soudu v Praze. Tento rozsudek byl přitom publikován ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a lze mu tak připisovat větší váhu než rozhodnutím, která takto publikována nebyla. Žalovaný tedy ve skutkově obdobném případě rozhodl v rozporu se svojí předchozí rozhodovací praxí jen z toho důvodu, že jeho sídlo leží v obvodu jiného krajského soudu. Bez relevantního odůvodnění tak změnil zavedenou rozhodovací praxi, aniž by bylo ve vztahu k § 168 odst. 2 stavebního zákona vydáno rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, nebo aniž by bylo ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu publikováno rozhodnutí, které by závěry rozsudku Městského soudu v Praze měnilo. Je nepřijatelné, aby si správní orgán vybíral ze soudních rozhodnutí vydaných na území České republiky ta, která v dané věci nejvíce odpovídají jeho vlastnímu názoru. Závěrem žalobkyně dodala, že skutečnost zastavení územního řízení ničeho nemění na nezákonnosti napadeného rozhodnutí. 6. Na základě uvedeného navrhla, aby soud rozhodnutí žalovaného, jakož i usnesení stavebního úřadu, zrušil a věc vrátil správnímu orgánu k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 7. Ve vyjádření k žalobě ze dne 8. 11. 2018 žalovaný především uvedl, že při výkladu § 168 odst. 2 stavebního zákona se opíral o závěry Krajského soudu v Brně uvedené v rozsudcích ze dne 5. 6. 2017, č. j. 29 A 107/2015-86, a ze dne 22. 3. 2017, č. j. 31 A 44/2015-84, s nimiž se stejně jako stavební úřad ztotožnil. Žalobkyni bylo umožněno nahlédnout do celého spisu a pořídit si z něj výpisy, a to včetně projektové dokumentace. Ve vztahu k ní tedy nebylo umožněno pouze pořízení jejích kopií. Žalobkyni tím nikterak nebyla znemožněna ochrana jejích procesních práv, neboť prostudovat projektovou dokumentaci bylo možné při nahlížení do spisu, případně v průběhu úředních hodin, aniž by byl vyžadován souhlas vlastníka stavby či pořizovatele projektové dokumentace. Žalovanému nepřísluší posuzovat důvod, pro který kdokoli žádá o pořízení kopie projektové dokumentace, neboť § 168 odst. 2 stavebního zákona neposkytuje žádný prostor pro správní uvážení, v němž by se takové úvahy mohly projevit. Nelze tudíž zaujmout stanovisko o nulové rizikovosti souseda, který nemá zájem dostat se zadarmo k projektové dokumentaci. K námitce o změně jeho rozhodovací praxe žalovaný uvedl, že obdobně jako soudy (a to i při nezměněné právní úpravě) mohou své právní názory měnit a doplňovat o nové interpretační závěry též správní orgány za splnění podmínky náležitého odůvodnění. S ohledem na nejednotnost judikatury pak v daném správním řízení interpretoval § 168 odst. 2 stavebního zákona ve shodě s právním názorem Krajského soudu v Brně. Závěrem navrhl, aby soud žalobu zamítl. IV. Replika žalobkyně 8. V replice k vyjádření žalovaného z