5 As 57/2010 — Nejvyšší správní soud

29 A 241/2017- 78 - text  9 29 A 241/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců Mgr. Petra Pospíšila a JUDr. Faisala Husseiniho, Ph.D., v právní věci žalobkyně: M. D. proti žalované: Mendelova univerzita v Brně sídlem Zemědělská 1665/1, 613 00 Brno za účasti osob zúčastněných na řízení: 1. P. D. 2. S. A. D. 3. Š. D. 4. V. A. 5. I. F. 6. R. K. 7. M. K. o žalobě proti rozhodnutí rektora Mendelovy univerzity v Brně ze dne 9. 8. 2017, č. j. 16564/2017-983 takto: I. Rozhodnutí rektora Mendelovy univerzity v Brně ze dne 9. 8. 2017, č. j. 16564/2017-983, a rozhodnutí Mendelovy univerzity v Brně ze dne 10. 7. 2017, č. j. 13972/2017-983, se zrušují a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 000 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Písemnou žádostí ze dne 3. 4. 2017, doplněnou podáním ze dne 28. 4. 2017, se žalobkyně domáhala po žalované poskytnutí informací o celkové výši vyplacených mzdových prostředků, a to v členění suma tarifní mzdy, osobní ohodnocení, případně další složky mzdy a odměny, na které v roce 2016 vznikl nárok konkrétním čtrnácti akademickým i neakademickým pracovníkům, a které jim byly vyplaceny v roce 2016 a částečně i v roce 2017, a to u každé osoby jednotlivě. Žalovaná rozhodnutím ze dne 10. 7. 2017, č. j. 13972/2017-983, žádost o poskytnutí informací odmítla dle § 15 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, neboť žádný z dotčených zaměstnanců s poskytnutím informace nesouhlasil, a žalovaná dospěla k závěru, že u dotčených fyzických osob převažovalo jejich právo na ochranu osobních údajů před právem žalobkyně na poskytnutí informací. 2. Proti tomuto rozhodnutí žalované podala žalobkyně odvolání, které však rektor Mendelovy univerzity v Brně (dále též jen „rektor“) rozhodnutím ze dne 9. 8. 2017, č. j. 16564/2017-983, zamítl. V odůvodnění konstatoval, že i „přes odvolací námitky dal přednost ochraně citlivých osobních údajů zaměstnanců univerzity před ochranou práva na poskytnutí informací“ s tím, že k rozhodnutí o poskytnutí citlivých osobních údajů je třeba přistupovat s nejvyšší možnou obezřetností. Dodal, že veřejná vysoká škola je subjektem svého druhu a otázka, zda ji lze podřadit pod pojem veřejná instituce, zůstává spornou. V této souvislosti odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1146/16 ohledně společnosti ČEZ, a. s. Veřejné vysoké školy jsou vystaveny konkurenčnímu prostředí, a to ze strany domácích i zahraničních univerzit, stejně jako soukromých vysokých škol. Poskytnutí požadovaných informací by tudíž bylo možno vnímat jako nepřiměřený zásah do soutěže vysokých škol, kdy některé by povinnými subjekty byly a jiné nikoli. Nelze tak vyloučit, že i přes žalobkyní tvrzený zákonný podklad by mohlo být poskytnutí požadovaných informací dokonce i protiústavní. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 3. Ve včas podané žalobě žalobkyně namítla, že rozhodnutí rektora, jakož i rozhodnutí žalované, jsou nezákonná a nepřezkoumatelná z důvodu absence přesvědčivého odůvodnění. V projednávané věci se jednalo o zásah do práva na ochranu osobních údajů, přesto mělo převážit právo na poskytnutí informací dle § 2 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím z důvodu ochrany veřejného zájmu. Informace o výši mzdy nebo odměny zaměstnance placeného z veřejných prostředků sama o sobě nemá žádný negativní informační obsah. Nijak nesnižuje lidskou důstojnost ani jiným způsobem nepoškozuje dotčené fyzické osoby. Neudělení souhlasu s poskytnutím požadovaných informací dotčenými osobami není důvodem pro odmítnutí žádosti. 4. Žalobkyně rovněž nesouhlasila s argumentací rektora ohledně specifického postavení žalované. Žalovaná je veřejnou vysokou školou, tedy veřejnou institucí zřízenou zákonem dle § 5 odst. 1 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), která slouží veřejnému zájmu a přijímá veřejné prostředky ze státního rozpočtu. Z rozpočtu žalované se platí i mzdy a odměny zaměstnanců (akademických i neakademických). Žalovaná se nemůže srovnávat se společností ČEZ, a. s., neboť se jedná o zcela odlišné subjekty s jiným účelem jejich existence. Rovněž argument, že poskytnutí požadovaných informací by mohlo mít vliv na konkurenční prostředí mezi veřejnými a soukromými školami, je spekulativní. Na žádost nedopadají žádné výjimky uvedené v § 2 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím, kvůli kterým by informace nebylo možné poskytnout. 5. Z výše uvedených důvodů žalobkyně navrhla, aby soud rozhodnutí rektora, jakož i rozhodnutí žalované, zrušil, a nařídil žalované coby povinnému subjektu, aby požadované informace poskytla. III. Vyjádření žalované k žalobě 6. Ve vyjádření k žalobě ze dne 9. 3. 2018 žalovaná uvedla, že na základě provedeného testu proporcionality upřednostnila ochranu soukromí zaměstnanců před poskytováním a zveřejňováním citlivých osobních údajů. Zároveň je nesprávný názor, že test proporcionality lze provést zákonem. Naopak každý jednotlivý případ musí být posuzován samostatně. Nesouhlas dotčených osob s poskytnutím informací je v tomto ohledu podstatnou okolností. Argumentace žalobkyně byla překonána nálezem Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1378/16. 7. Žalovaná je jako veřejná vysoká škola právnickou osobou svého druhu. Významně se odlišuje od jiných veřejnoprávních korporací, i od osob těmito korporacemi ovládaných. Je nadána vysokým stupněm autonomie a rozsáhlými akademickými právy a svobodami. Ovládajícím subjektem žalované je sama akademická obec disponující silnými prostředky kontroly hospodaření. Téměř jednu pětinu rozpočtu žalované tvoří zdroje získané z neveřejné sféry, pocházející z vysoce soutěžního prostředí tvořeného soukromými zemědělci a lesníky, vědecko-výzkumnými pracovišti a dalšími veřejnými vysokými školami, jakož i vysokými školami soukromými. Hospodaření žalované odpovídá veřejnému rozpočtu, je podrobeno nezávislému auditu a pravidelně kontrolováno zejména akademickým senátem. Dohled nad tvorbou a uskutečňováním rozpočtu má také stát, a to prostřednictvím správní rady jmenované ministrem školství. Žalovaná, která působí ve vysoce konkurenčním prostředí, disponuje podstatně účinnějšími kontrolními mechanismy nad využíváním veřejných prostředků pro mzdové účely než obecní samospráva, a hospodaří též s prostředky získanými ze soukromých zdrojů, nemá jinou možnost, než se ještě více než stát či územní samosprávný celek zdržet poskytování citlivých osobních údajů. To navíc v situaci, kdy ze strany žalobkyně, která ani není členem akademické obce žalované, není odůvodněna přednost veřejného zájmu na poskytnutí informací před ochranou osobnosti. Není patrné, jaký rozdíl v důstojnosti, právech a možnosti zasahování do soukromí formou shromažďování údajů vnímá žalobkyně mezi zaměstnanci veřejnoprávní vysoké školy, která je ze své podstaty na státu autonomní a na územní samosprávě nezávislá, a zaměstnanci konkurující soukromé vysoké školy, která není povinným subjektem dle zákona o svobodném přístupu k informacím. Z výše uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl. IV. Vyjádření osob zúčastněných na řízení 8. Osoby zúčastněné na řízení 1., 2. a 6. se k věci vyjádřily tak, že si nepřejí, aby bylo zasahováno do jejich soukromí poskytnutím informace o výši jim vyplacených mzdových prostředků. V. Posouzení věci soudem 9. Krajský soud, v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb. (déle též jen „s. ř. s.), přezkoumal v mezích žalobních bodů rozhodnutí rektora, jakož i rozhodnutí žalované včetně řízení předcházejících jejich vydání, a shledal, že žaloba je důvodná. 10. Jádrem sporu byla v dané věci otázka, zda žalovaná jako veřejná vysoká škola mohla odmítnout žádost žalobkyně o poskytnutí informací o vyplacených mzdových prostředcích včetně odměn za rok 2016 u konkrétních zaměstnanců. 11. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou, zda vůbec žalovaná coby veřejná vysoká škola může být povinným subjektem ve smyslu zákona o svobodném přístupu k informacím. 12. Podle § 2 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím jsou povinnými subjekty, které mají podle tohoto zákona povinnost poskytovat informace vztahující se k jejich působnosti, státní orgány, územní samosprávné celky a jejich orgány a veřejné instituce. 13. Je zjevné, že žalovaná coby veřejná vysoká škola není státním orgánem, územním samosprávným celkem, ani jeho orgánem. Aby byla povinným subjektem ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím, musela by být veřejnou institucí. Výkladem tohoto pojmu se již několikrát zabýval jak Ústavní soud, tak Nejvyšší správní soud. Ústavní soud v klíčovém nálezu Letiště Praha ze dne 24. 1. 2007, sp. zn. I. ÚS 260/06, N 10/44 SbNU 129 (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na nalus.usoud.cz