6 Afs 281/2016 — Nejvyšší správní soud

29 Af 48/2017- 156 - text pokračování 19 29 Af 48/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců Mgr. Petra Pospíšila a JUDr. Faisala Husseiniho, Ph.D., v právní věci žalobců: a) Univerzita Karlova, IČO 00216208 sídlem Ovocný trh 560/5, 110 00 Praha zastoupená advokátem JUDr. Tomášem Sirovátkem sídlem K Mohyle 476/3, 161 00 Praha b) Ústav molekulární genetiky AV ČR, v. v. i., IČO 68378050 sídlem Vídeňská 1083, 142 00 Praha zastoupený advokátem JUDr. Janem Olejníčkem sídlem Na příkopě 853/12, 11000 Praha proti žalovanému: Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sídlem třída Kpt. Jaroše 7, 604 55 Brno o žalobách proti rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 3. 4. 2017, č. j. ÚOHS-R0026/2017/VZ-11194/2017/323/MOd takto: I. Žaloby se zamítají. II. Žalobci nemají právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Shora označeným rozhodnutím předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále též „předseda Úřadu“) k rozkladům žalobců změnil výroky I. a III. rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 1. 2017, č. j. ÚOHS-S0723/2016/VZ-01489/2017/522/JKr, ve věci spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, při postupu ve veřejné zakázce „Výpočetní technika pro centrální IT infrastrukturu II.“ zadávané v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 12. 3. 2015 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 13. 3. 2015 pod ev. č. 509624 a v Úředním věstníku EU pod zn. 2015/S 054-094148 dne 18. 3. 2015. Výroky I. a III. rozhodnutí o rozkladech předseda Úřadu shledal, že žalobci coby zadavatelé, sdružení ve smyslu § 2 odst. 9 zákona o veřejných zakázkách na základě smlouvy ze dne 26. 3. 2012, se dopustili správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona o veřejných zakázkách tím, že nedodrželi postup stanovený v § 59 odst. 1 v návaznosti na § 51 odst. 4 písm. b) zákona o veřejných zakázkách, když posoudili kvalifikaci uchazeče TOTAL SERVICE s. r. o., jako splněnou, ačkoliv neměli postaveno najisto, zda tento uchazeč splnil v plném rozsahu technický kvalifikační předpoklad ve smyslu § 56 odst. 1 písm. a) zákona o veřejných zakázkách požadovaný v čl. 6.5.1. zadávací dokumentace, podle kterého dodavatel prokáže splnění předmětného technického kvalifikačního předpokladu předložením osvědčení o dvou významných dodávkách realizovaných v posledních 3 letech, přičemž za poskytnutí významné dodávky zadavatel považoval „řádné (tj. předané objednateli bez nevypořádaných reklamací) ukončené plnění spočívající v realizaci zakázky, jejímž předmětem (či součástí předmětu) byla mj. dodávka, instalace a zprovoznění datového uložišti a serverů, jejíž hodnota byla minimálně 20 mil. Kč bez DPH a zároveň součástí každé takové dodávky byl vždy i odpovídající servis dodaných zařízení po dobu nejméně 12 měsíců“, přičemž tento uchazeč prokazoval technickou kvalifikaci podle § 56 odst. 1 písm. a) zákona o veřejných zakázkách výlučně prostřednictvím subdodavatele IBM Česká republika, spol. s r. o., dle § 51 odst. 4 zákona o veřejných zakázkách, přičemž ale nepředložil smlouvu uzavřenou s tímto subdodavatelem, z níž by vyplýval jednoznačný závazek subdodavatele k poskytnutí plnění určeného k plnění veřejné zakázky dodavatelem či poskytnutí věcí či práv, s nimiž bude dodavatel oprávněn disponovat v rámci plnění veřejné zakázky, a to alespoň v rozsahu, v jakém subdodavatel prokázal splnění kvalifikace podle § 56 odst. 1 písm. a) zákona o veřejných zakázkách, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a uzavřeli dne 1. 7. 2015 smlouvu na veřejnou zakázku s uchazečem TOTAL SERVICE s. r. o. 2. Předseda Úřadu dále zamítl rozklady žalobců proti výrokům II. a IV. rozhodnutí žalovaného, jimiž byla žalobci a) uložena pokuta ve výši 15 000 Kč [výrok IV. rozhodnutí žalovaného] a žalobci b) pokuta ve výši 50 000 Kč [výrok II. rozhodnutí žalovaného]. Rozhodnutí žalovaného, jakož i předsedy Úřadu jsou dostupná na webových stránkách žalovaného (www.uohs.cz/cs/verejne-zakazky/sbirky-rozhodnuti). II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobách 3. Samostatně podané žaloby soud spojil ke společnému projednání. Žaloba žalobce a) 4. Žalobce a) po rekapitulaci průběhu správního řízení namítl, že uložená pokuta sice neohrožuje jeho ekonomickou situaci, přesto správní orgány nezohlednily fakt, že předmět sporu úzce souvisí s posouzením otázky eventuálního porušení rozpočtové kázně ze strany finančního úřadu. Způsob, jakým žalovaný, potažmo předseda Úřadu odůvodní svá rozhodnutí, potenciálně ovlivňuje správce daně, přestože se jedná o dvě samostatná řízení. V daném případě např. žalovaný vyhodnotil deliktní jednání zadavatelů jako „závažné“, aniž by přitom zohlednil veškeré skutkové okolnosti, zejména pak to, že nakonec došlo k úspěšné realizaci předmětné veřejné zakázky za aktivní participace daného subdodavatele. 5. Správní orgány své nesprávné závěry zaujaly na základě výlučně formalistického výkladu § 51 odst. 4 písm. b) zákona o veřejných zakázkách. K posuzování splnění požadavků zákona či zadávací dokumentace je přitom třeba přistupovat nejen z pohledu formálního, ale též materiálního (obsahového). Klíčové je faktické prokázání splnění kvalifikace, nikoli pouze formální stránka předložených dokumentů. Podle § 51 odst. 4 písm. b) zákona o veřejných zakázkách přitom postačí, pokud závazek subdodavatele k poskytnutí příslušného plnění ze subdodavatelské smlouvy vyplývá. Tak tomu v daném případě bylo. Správní orgány nepřihlédly k obsahu přílohy č. 1 subdodavatelské smlouvy, v níž se subdodavatel výslovně zavázal poskytnout vybranému uchazeči zcela konkrétní budoucí plnění. V této příloze tak došlo k podrobnému a určitému vymezení rozsahu činností, k jejichž poskytnutí se subdodavatel zavázal. Vzhledem k předmětu veřejné zakázky se právě „návrh architektury a kontrola implementace“ jeví býti klíčovou. 6. Správní orgány navíc při výkladu obsahu závazku subdodavatele uvedeného v příslušné subdodavatelské smlouvě nepřihlédly ani k obecným pravidlům výkladu projevu vůle ve smyslu občanského zákoníku. Výklad smluv souvisejících s realizací veřejných zakázek přitom nelze oddělit od soukromoprávního výkladu smluv, neboť mezi stranami se uplatňuje autonomie smluvních stran soukromoprávního závazkového vztahu. V této souvislosti žalobce a) odkázal na § 1725 větu druhou, § 1744, a § 1759 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. V daném případě neměly ani smluvní strany subdodavatelské smlouvy, ani zadavatelé pochybnosti o obsahu závazku subdodavatele, navíc závazek subdodavatele byl v určeném rozsahu též fakticky plněn. Jakýkoli jiný výklad dotčeného závazku tak je irelevantní. Správní orgány v tomto ohledu překročily meze své přezkumné činnosti, neboť jako součást moci výkonné nejsou oprávněny zasahovat do kompetence moci soudní, která je jako jediná oprávněna interpretovat smluvní ustanovení, pokud by mezi smluvními stranami vznikl spor, resp. nemohou odpovědnost zadavatelů za výběr nejvhodnější nabídky. Subdodavatelská smlouva ostatně může být uzavřena i ve formě smlouvy o smlouvě budoucí. V této souvislosti žalobce a) poukázal na § 1785 a § 1787 odst. 2 občanského zákoníku. 7. Absurdní výklad správních orgánů by vedl k nepřiměřeným požadavkům na obsah subdodavatelských smluv. To však z judikatury nevyplývá. Jejím cílem bylo zabránit tzv. „kupčení s kvalifikacemi“. Původně benevolentní přístup žalovaného k dané problematice se dostal do extrémního protipólu. 8. Předmětná subdodavatelská smlouva byla platná, dostatečně určitá i srozumitelná. Byly v ní vymezeny kvalifikační dovednosti i reálný závazek subdodavatele podílet se v daném rozsahu na plnění dodávky. Na straně zadavatelů přitom nevznikly jakékoli pochybnosti či nejasnosti, které by bylo třeba dodatečně objasnit. Nebyly tedy naplněny podmínky pro případný postup zadavatelů dle § 59 odst. 4 či § 60 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách. 9. Správní orgány rezignovaly na materiální pohled, nekladly důraz na faktické prokázání splnění kvalifikace. Nesprávně a neúplně též zjistily skutkový stav věci, kdy především rezignovaly na důkazy předložené zadavateli, a to zejména na odborná právní stanoviska, z nichž plynulo, že zadavatelé při zadávacím řízení neporušili zákon. 10. Správní orgány dále neprokázaly naplnění jak formálních, tak materiálních znaků skutkové podstaty správního deliktu. Postup zadavatelů prokazatelně nemohl zejména naplnit materiální znak správního deliktu, tj. společenskou škodlivost. Splnění znaků skutkové podstaty deliktu je možné konstatovat pouze v případě, kdy nedojde k naplnění účelu, pro který byla konkrétní povinnost zákonodárcem přijata. V daném případě však vybraný uchazeč kvalifikační předpoklady reálně splnil. Zejména požad