4 Ads 50/2009 — Nejvyšší správní soud

41 A 41/2019- 86 - text  22 41 A 49/2019 Č. j. 41 A 41/2019-86 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kubenovou v právní věci žalobce: L. P., nar. X. bytem X. zastoupeného obecným zmocněncem L. P. bytem X. proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 4. 2019, č. j. MPSV-2019/84903-920, sp. zn. SZ/MPSV-2013/171497-999 takto: I. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR ze dne 29. 4. 2019, sp. zn. SZ/MPSV-2013/171497-999, č. j. MPSV-2019/84903-920 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Včas podanou žalobou žalobce napadal rozhodnutí vydané Ministerstvem práce a sociálních věcí dne 29. 4. 2019 označené v záhlavní tohoto rozsudku. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Jihlavě ze dne 18. 2. 2013, vydané pod č. j. MPSV-UP/272270/13/AIS-SSL. V uvedeném rozhodnutí měl žalovaný postupovat v souladu s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 3. 2018, č. j. 1 Ads 124/2017-49. 2. Žalobce uvedl, že rozhodnutí žalovaného trpí vadami, neboť bylo vydáno zcela v rozporu s uvedeným rozsudkem Nejvyššího správního soudu. 3. Žalobce zejména s ohledem na svou duševní a mentální poruchu a v závislosti na ataky nemoci není schopen, jak uvedl, zvládat základní životní potřeby. Naplňuje tedy ust. § 2 odst. 1 vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádí některá ustanovení zákona o sociálních službách. 4. Je pravdou, že poté, kdy rozhodnutí žalovaného bylo zrušeno shora uvedeným rozsudkem Nejvyššího správního soudu, žalovaný znovu posuzoval zdravotní stav a schopnost zvládat základní životní potřeby žalobce. Nový posudkový závěr však opět postrádá závazný podklad, a to přezkoumatelné sociální šetření, čímž je rozhodnutí vydáno v rozporu s § 3 správního řádu, kdy nebyl zjištěn stav věci tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti. Je to proto, že jednotlivé nezvládnutí základních životních potřeb rozhodné pro posouzení dávky nebyly hodnoceny v souladu se závěry lékařských zpráv a ani se zjištěními uvedenými v protokolu z původního sociálního šetření. Závěry učiněné lékařskou posudkovou komisí jsou tedy nedostatečně podložené, neodůvodněné a vykonstruované. 5. K rozsudku Nejvyššího správního soudu uvedl, že v předmětné věci proběhlo u Nejvyššího správního soudu řízení pod sp. zn. 1 Ads 124/2017, kdy NSS stěžovateli (žalobci) vyhověl. V odůvodnění rozsudku správní orgán mj. zavázal k následujícímu: - „(…) žalovaný je povinen učinit úkony za účelem komplexního zjištění psychického onemocnění stěžovatele v rozhodné době 2013 – 2015, poznatky diagnózy neurotické poruchy individualizovat na osobu stěžovatele, vyhodnotit relevanci údajů stěžovatele a rodičů o jeho chování v bytě i mimo bydliště. Poté znovu přesvědčivěji odůvodnit, zda je stěžovatel schopen zvládat základní životní potřeby a pokud nikoli, zda je dána příčinná souvislost chování stěžovatele s jeho onemocněním.“ - „pokud žalovaný shledal příčinu v chování stěžovatele v rodinných poměrech stěžovatele, měl takový jev zevrubně popsat, vysvětlit jeho příčiny a možnost nebo nemožnost nápravy. A to na základě šetření nejen poměrů v rodině na místě, ale i „vyšetřením“ rodičů posudkovou komisí nebo jiným orgánem správy sociálního zabezpečení případně specializovaným lékařem. Teprve tehdy bude možné přezkoumat závěr žalovaného, resp. Posudkové komise, ž není dána příčinná souvislost mezi poruchou stěžovatele a způsobilostí zvládat základní životní potřeby.“ 6. Žalovaný ve svém rozhodnutí konstatuje, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu odvolatele je psychické onemocnění – neurotická porucha – úzkostně depresivní porucha těžkého stupně. Dále, že depresivní a obsedantní symptomy a sociální fobie jsou také běžně přítomny jako podružné rysy. Intelektové schopnosti žalobce jsou v pásmu výrazného podprůměru, osobnostní konstituce je výrazně psychastenická, celkově nezralá, disponovaná k psychickým poruchám. Duševní kompetence umožňují žalobci zvládnout samostatně osvojené stereotypně se opakující jednoduché úkony základních životních potřeb v oblasti mobility, orientace, komunikace, stravování, oblékání a obouvání, tělesné hygieny a výkonu fyziologické potřeby. Naproti tomu také uvádí, že u žalobce jde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který omezuje duševní funkční schopnosti. 7. Žalovaný dle žalobce v žádném případě nesplnil závazné zadání Nejvyššího správního soudu, když jeho rozhodnutí neobsahuje komplexní zjištění psychického onemocnění stěžovatele v rozhodném období 2013 – 2015. I přesto, že žalobce uvádí rozsáhlý seznam (psychologických, psychiatrických) lékařských nálezů, které údajně ve svém rozhodnutí použil jako podklad, opakovaně závěry těchto lékařských zpráv ignoruje či bagatelizuje, případně se odkazuje na vykonstruované závěry lékařských zpráv. Poukázal zejména na vyšetření ambulance klinického psychologa v Třebíči PhDr. J. M. ze dne 22. 5. 2014, kdy závěr tohoto vyšetření byl následující: „vegetuje v extrémně zjednodušených podmínkách, je zcela závislý na rodině, i minimální zvýšení zátěže zvýrazní jeho maladaptaci a prohloubí psychopatologické projevy“. Žalobci není zřejmé, jaké úvahy vedly žalovaného k tomu, že snižuje váhu právě tohoto vyšetření. Žalovaný uvádí, že lékařská zpráva PhDr. M. byla podkladem pro vypracování posudku posudkové komise v Brně a takové konstatování je sice v souladu s obsahem posudku, avšak posudková komise se opět nevyjádřila k závěru PhDr. M. o závislosti žabce na rodině. NSS konstatoval nepřezkoumatelnost minulého rozhodnutí, mj. i z důvodu, že žalovaný neprovedl rozhodnou úvahu o tom, nakolik je chování stěžovatele v přirozeném prostředí výhradně následkem akceptace ze strany rodičů, kdy tento závěr by byl v rozporu právě se závěrem PhDr. M., což opakovaně zakládá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. 8. V návaznosti na předchozí odstavec žalovaný znovu uvádí, že se postoje odvolatele dlouhodobě fixovaly v zavedených stereotypech, jeho chování je automaticky udržováno. Odvolatel se adaptoval na v rodině sdílenou situaci, pozici nemocného vyžadující pozornost a péči. Současně žalovaný konstatuje, že není v kompetenci PK MPSV rozebírat možnosti nápravy či dokonce vyšetřovat pečující osoby (rodiče) posuzovaného, příp. navrhnout facilitující prostředky. 9. Žalobce uvádí, že ze žádné psychiatrické či psychologické zprávy nevyplývá, že postoje žalobce se dlouhodobě fixovaly v zavedených stereotypech. Toto tvrzení žalovaného opět postrádá jakýkoliv podklad ve spisovém materiálu. Zároveň tvrzení žalobce, že není povinen „vyšetřovat“ pečující osoby žalobce, je v rozporu s rozsudkem NSS, který naopak jednoznačně uvedl, že chce-li žalovaný argumentovat rodinnou situací žalobce, musí tento svůj argument řádně odůvodnit, mj. i „vyšetřením“ osob pečujících o žalovaného. 10. Žalovaný dále tvrdí, že zapůjčená zdravotní dokumentace psychiatrické ambulance prokazuje dlouhodobou stabilizaci a kompenzaci zdravotního stavu žalobce. Žalobce neví, z jaké zdravotní dokumentace je možný tento závěr učinit. Naopak, ze zdravotní dokumentace dle jeho názoru jasně vyplývá nepříznivý zdravotní stav žalobce, jež jej omezuje v běžném životě, v důsledku čehož je plně odkázán na pomoc jiné osoby. 11. Žalovaný opakovaně využívá obecná konstatování, jako: „zdravotní stav a jeho funkční důsledky byly pro účely posudkového závěru zjištěny v rozsahu, který je dostatečný pro použití posudkových kritérií stanovených v právních předpisech, protože byly objektivizovány všechny skutečnosti týkající se zdravotního stavu nebo jeho funkčních důsledků významných pro posudkový závěr“. Nicméně v samotném rozhodnutí nejsou rozvinuty žádné úvahy správního orgánu, jakým způsobem byl zdravotní stav žalobce hodnocen, vyjma těchto obecných konstatování, příp. poznatků lékařských zpráv, které jsou buď bagatelizovány, vytrženy z kontextu či zcela ignorovány v nich uvedené závěry, potvrzující naprostou závislost žalobce na jiné osobě. 12. I přesto, že žalovaný je zavázán ke komplexnímu zjištění psychického onemocnění žalobce v letech 2013 – 2015 a jejich dopady na sebeobslužnost, odkazuje se žalovaný mj. na vyšetření z let po rozhodném období. Navíc i z těchto pro danou věc irelevantních lékařských zpráv nikde nevyplývá zlepšení zdravotního stavu žalobce, naopak. 13. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí dále uvedl: - „konstatování žalovaného, že je vázán závěry posuzujícího subjektu (posudkové komise) do té míry, že se od nich nemůže odchýlit, a proto rozhodnutí o příspěvku musí korespondovat se závěry posudkové komise, je v rozporu s § 25 odst. 3 zákona o sociálních službách. Posudek orgánu lékařské posudkové služby žalovaného (srov. § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení), který zdravotní podm