8 Afs 81/2013 — Nejvyšší správní soud

29 A 95/2019- 50 - text 20 29 A 95/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců JUDr. Faisala Husseiniho, Ph.D., a JUDr. Mariana Kokeše, Ph.D., ve věci žalobkyně: RONICA, s.r.o., IČ: 25434861 sídlem Libušina 73/17, 415 03 Teplice zastoupená advokátem Mgr. Martinem Sobkem sídlem U Císařských lázní 368/7, 415 01 Teplice proti žalovanému: Energetický regulační úřad sídlem třída Masarykovo náměstí 5, 586 01 Jihlava o žalobě proti rozhodnutí Rady Energetického regulačního úřadu ze dne 9. 4. 2019, č. j. 12689-49/2016-ERU, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Rady žalovaného, kterým Rada Energetického regulačního úřadu zamítla rozklad žalobkyně a potvrdila rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 6. 2018, č. j. 12689-40/2016-ERU. Žalovaný prvostupňovým rozhodnutím shledal výrokem I. žalobkyni odpovědnou ze spáchání správního deliktu podle § 16 odst. 1 písm. d) zákona č. 526/1990 Sb., o cenách (dále jen „zákon o cenách“), v tehdy platném znění, kterého se dopustila tím, že při kalkulaci výsledné ceny tepelné energie za rok 2014 v cenové lokalitě „Krupka“ postupovala v rozporu s § 6 odst. 1 písm. c) zákona o cenách, když nedodržela podmínky cenového rozhodnutí žalovaného č. 2/2013 ze dne 1. listopadu 2013 ve znění účinném do 31. prosince 2015 (dále jen „cenové rozhodnutí“), neboť byla kalkulace v rozporu s ustanovením bodu (1.1) cenového rozhodnutí k cenám tepelné energie, když v ní uplatnila náklady, které nelze uznat jako ekonomicky oprávněné, neboť do položky „Odpisy“ neoprávněně zahrnula náklady v celkové výši 490 045,82 Kč bez DPH, přičemž tyto náklady byly uplatněny v ceně tepelné energie v rozporu s ustanovením bodu (1.2) cenového rozhodnutí, jelikož nevycházejí z účetnictví žalobkyně tvořeného v souladu s Českými účetními standardy podle jiného právního předpisu. Výrokem II. shledal žalobkyni odpovědnou ze spáchání správního deliktu podle § 16 odst. 1 písm. d) zákona o cenách, kterého se dopustila tím, že kalkulace výsledné ceny tepelné energie za rok 2014 v cenové lokalitě „Teplice“ nebyla v souladu s podmínkami věcného usměrňování cen dle § 6 odst. 1 písm. c) zákona o cenách, neboť byla v rozporu s ustanovením bodu (1.1) cenového rozhodnutí, když v ní uplatnila náklady, které nelze uznat jako ekonomicky oprávněné, neboť do položky „Úroky“ neoprávněně zahrnula náklady v celkové výši 123 324,33 Kč bez DPH, přičemž tyto náklady byly uplatněny v ceně tepelné energie v rozporu s ustanovením bodu (1.2) cenového rozhodnutí, jelikož nevycházejí z účetnictví žalobkyně tvořeného v souladu s Českými účetními standardy podle jiného právního předpisu, tyto náklady žalobkyni v tomto kalendářním roce nevznikly a byly proto uplatněny v ceně tepelné energie v rozporu s ustanovením bodu (1.2) cenového rozhodnutí, jelikož nejsou nezbytné pro výrobu tepelné energie v kalendářním roce 2014. Výrokem III. bylo žalobkyni dle § 18 odst. 3 písm. b) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon) – dále jen „energetický zákon“ – uloženo opatření k nápravě zjištěného protiprávního stavu podle výroku I. spočívajícího v povinnosti žalobkyně ve lhůtě 60 dnů od právní moci rozhodnutí vytvořit opravnou kalkulaci výsledné ceny tepelné energie pro rok 2014 tak, aby v ní nebyly zahrnuty ekonomicky neoprávněné náklady v celkové výši 490 045,82 Kč bez DPH, uvedené ve výroku I., a na jejím základě provést s odběrateli tepelné energie v cenové lokalitě „Krupka“ vyúčtování výsledné ceny tepelné energie za rok 2014 spolu s příslušnou sazbou DPH, a současně povinnost doložit splnění uvedené povinnosti Energetickému regulačnímu úřadu ve lhůtě 90 dnů od právní moci rozhodnutí. Výrokem IV. bylo žalobkyni dle § 18 odst. 3 písm. b) energetického zákona uloženo opatření k nápravě zjištěného protiprávního stavu podle výroku II. spočívajícího v povinnosti žalobkyně ve lhůtě 60 dnů od právní moci rozhodnutí vytvořit opravnou kalkulaci výsledné ceny tepelné energie pro rok 2014 tak, aby v ní nebyly zahrnuty ekonomicky neoprávněné náklady v celkové výši 123 324,33 Kč bez DPH uvedené ve výroku II., a na jejím základě provést s odběrateli tepelné energie v cenové lokalitě „Teplice“ vyúčtování výsledné ceny tepelné energie za rok 2014 spolu s příslušnou sazbou DPH, a současně povinnost doložit splnění uvedené povinnosti Energetickému regulačnímu úřadu ve lhůtě 90 dnů od právní moci rozhodnutí. Výrokem V. pak žalovaný podle § 16 odst. 4 písm. b) zákona o cenách uložil žalobkyni pokutu za spáchání dvou správních deliktů ve výši 613 370 Kč splatnou do 30 dnů od právní moci rozhodnutí. Výrokem VI. žalovaný uložil žalobkyni povinnost uhradit žalovanému paušální náhradu nákladů řízení ve výši 1 000 Kč. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 2. Ve včas podané žalobě žalobkyně navrhla soudu, aby rozhodnutí vydané v prvním i druhém stupni zrušil. Argumenty obsažené v žalobě lze rozdělit do čtyř žalobních bodů. Za prvé žalobkyně namítá nicotnost napadených rozhodnutí. Za druhé nezákonnost napadeného rozhodnutí. Za třetí nepřezkoumatelnost a nezákonnost uložených opatření k nápravě a za čtvrté nepřezkoumatelnost uložené sankce. II. 1) Nicotnost napadeného rozhodnutí 3. Žalobkyně v žalobě nejprve namítá nicotnost napadeného rozhodnutí z důvodu nedostatku pravomoci žalovaného k jeho vydání. Žalobkyně uvádí, že v době vydání prvostupňového rozhodnutí byla osobou podnikající na základě koncese vydané živnostenským úřadem k provozování výroby a rozvodu tepelné energie v režimu zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon) – dále jen „živnostenský zákon“ –, nikoliv na základě licence vydané dle energetického zákona. Žalobkyně k tomu dodala, že byla do 31. 12. 2017 provozovatelem tepelných čerpadel, které každé samostatně vyrábělo tepelnou energii vždy pro jeden objekt, bylo umístěno včetně související technologie v prostorách vytápěného objektu a pro dodávku vyrobené tepelné energie nebyla jakkoli využívána veřejná rozvodná tepelná soustava, kterou např. v lokalitě „Krupka“ provozovala společnost ČEZ Teplárenská, a.s. Proto se na její činnost licence na výrobu tepelné energie či rozvod tepelné energie nevyžadovala a její činnost nepodléhala regulaci podle energetického zákona. 4. Žalobkyně je přesvědčena o tom, že její činnost nepodléhala ani cenové regulaci vykonávané žalovaným podle energetického zákona, a proto se ani nemohla dopustit vytýkaného deliktu. 5. Dle žalobkyně je téměř až absurdní představa, že by dodavatel a případně provozovatel např. tepelného čerpadla měl být ve své činnosti cenově regulován, jestliže je vystaven tvrdé konkurenci jiných dodavatelů a provozovatelů dalších technologií pro decentrální vytápění, a v zásadě mu nezbývá nic jiného než svoji podnikatelskou a cenovou strategii přizpůsobit nabídkám ostatních konkurentů, jinak by s nabídkou svých služeb na trhu neuspěl, i kdyby byla cenová regulace vykonávaná žalovaným jakkoli spravedlivá či efektivní. 6. Při přijímání rozhodnutí, zda zavést, a případně v jakém rozsahu, cenovou regulaci dodávek tepelné energie, je dle žalobkyně žalovaný vázán podmínkami či předpoklady uvedenými v § 1 odst. 6 zákona o cenách, protože zejména odvětví teplárenství není (na rozdíl od přenosu elektřiny nebo distribuce plynu) homogenním odvětvím, ale naopak prostředím velmi rozmanitým, kde v jednotlivých lokalitách či aglomeracích mohou být podmínky pro možnost zavedení cenové regulace velmi rozdílné. Tomu ostatně odpovídalo i znění § 17 odst. 11 energetického zákona, ve znění platném a účinném pro rok 2014, podle žalovaný mohl usměrňovat ceny tepelné energie. Jestliže zákon stanovil, že žalovaný mohl rozhodnout o věcném usměrnění cen tepelné energie, nemohlo se tak stát na základě jeho svévole, ale pouze za podmínky splnění některého z předpokladů uvedených v 1 odst. 6 zákona o cenách. 7. Žalobkyně dodala, že pokud by žalovaný při vydávání cenového rozhodnutí č. 2/2013 nepřekročil zákonné zmocnění k rozhodnutí o regulaci cen a vydání cenového rozhodnutí nebylo v rozporu s § 1 odst. 6 zákona o cenách, je nutno toto cenové rozhodnutí vykládat tak, že jeho předmětem úpravy je cenová regulace dodávek tepelné energie zajišťovaných držiteli licencí na výrobu nebo rozvod tepelné energie prostřednictvím soustav zásobování tepelnou energií, popřípadě rozvodného tepelného zařízení a podléhajících věcné regulaci podle energetického zákona. V těchto případech je možné minimálně v obecné rovině dovozovat možnost splnění podmínky podle § 1 odst. 6 písm. a) zákona o cenách. V případě decentralizovaných systémů vytápění jednotlivých objektů jednoho zákazníka ve smyslu § 3 odst. 4 písm. b) energetického zákona takový předpoklad nepochyb