2 Azs 50/2017 — Nejvyšší správní soud

30 A 170/2018- 56 - text  8 30 A 170/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Karla Černína, Ph.D. a JUDr. Petra Polácha ve věci žalobce: V. S., státní příslušnost Ruská federace zastoupený advokátem Mgr. et Mgr. Markem Čechovským, Ph.D. sídlem Opletalova 25, Praha 1 proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 2. 11. 2018, č. j. MV-118316-5/SO-2018 takto: I. Rozhodnutí komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 2. 11. 2018, č. j. MV-118316-5/SO-2018 se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 20 456 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce Mgr. et Mgr. Marka Čechovského, Ph.D., advokáta. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce je cizinec, jemuž byl povolen trvalý pobyt na území České republiky od 23. 11. 2005. Dne 11. 9. 2013 zahájilo Ministerstvo vnitra z moci úřední řízení o zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu žalobce dle § 77 odst. 2 písm. f) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 17. 12. 2015 (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Rozhodnutím ze dne 20. 6. 2018, č. j. OAM-1963-46/ZR-2013, ministerstvo zrušilo platnost žalobcova povolení k trvalému pobytu dle citovaného ustanovení zákona o pobytu cizinců a stanovilo mu lhůtu k vycestování z území 30 dnů od právní moci rozhodnutí. Důvodem bylo odsouzení žalobce k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce 5 let a 6 měsíců za spáchání úmyslného trestného činu (zločinu) krácení daně, poplatku a podobné povinné platby, čímž byla naplněna hypotéza § 77 odst. 2 písm. f) zákona o pobytu cizinců. 2. V záhlaví uvedeným rozhodnutím žalovaná zamítla odvolání žalobce a potvrdila rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. Podanou žalobou se žalobce domáhá zrušení tohoto rozhodnutí. II. Obsah žaloby 3. Žalobce namítal, že rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, jelikož se nezakládá na skutkových zjištěních a obsahu spisového materiálu. Má za to, že žalovaný nedostatečně posoudil dopady rozhodnutí do jeho soukromého a rodinného života, neboť nepřihlédl k povaze a intenzitě jeho rodinných, sociálních, ekonomických a kulturních vazeb, délce pobytu na území (v ČR žije více než 20 let a 18 let neporušuje zákony), a nevypořádal se tak dostatečně s otázkou přiměřenosti zásahu do jeho života. 4. Žalobce poukázal na nečinnost správního orgánu prvního stupně v období mezi 10. 4. 2014 a 14. 9. 2017, přičemž celková doba řízení svědčí v jeho prospěch, neboť tím došlo ještě více k prohloubení jeho rodinných, sociálních, ekonomických a kulturních vazeb na území ČR. Správní orgány ignorovaly, že již dlouhou dobu žije řádný život a prokázal, že se ve zkušební době po podmíněném propuštění z výkonu trestu osvědčil. 5. Žalovaný měl dle žalobce přihlížet nejen k odsouzení za úmyslný trestný čin, ale i v tomto případě měl zkoumat též aktuálnost či neaktuálnost narušení veřejného pořádku, neboť jen tak by mohl řádně posoudit přiměřenost zásahu do soukromého a rodinného života žalobce. Skutečnost, že se tím odmítl zabývat, činí rozhodnutí nepřezkoumatelné. V tomto směru závěry žalovaného ohledně přiměřenosti dopadu do života žalobce neodpovídají požadavkům § 174a zákona o pobytu cizinců a jsou v rozporu se skutkovým stavem věci. Skutečnosti, že se osvědčil, trvalý pobyt manželky, splácení hypotéky a další jsou totiž důležité faktory při posuzování přiměřenosti svědčící v jeho prospěch. Zletilost jeho dětí nehraje roli, neboť není pravda, že s přibývajícím věkem jejich vazby slábnou, naopak jeho rodina se za tu dobu ještě rozšířila (manžel dcery, vnouče) a ztratil vazby na zemi původu. 6. Žalobce dále odmítá odkaz na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 5 Azs 274/2016 - 47, neboť v tomto případě se jednalo o odsouzení za rozsáhlou drogovou trestnou činnost v organizované skupině, což je závažnější trestný čin než v jeho případě, jde tedy o jinou situaci. Dotyčný cizinec neměl na území pevné rodinné vazby, žádný majetek a zaměstnání, ani nebylo vydáno rozhodnutí, že se osvědčil. Tvrzení správních orgánů, že se nejedná o nepřiměřený dopad, neboť si může vyřídit jiný druh pobytu, považuje žalobce za spekulaci. Rozhodně si sám svůj pobyt na území České republiky upravit nemůže, může o to jen požádat. To ale ještě neznamená, že mu bude nižší pobytový status udělen, proto tím nelze odůvodňovat přiměřenost rozhodnutí. Zrušení trvalého pobytu pouze z důvodu odsouzení proto představuje nepřiměřený zásah do jeho soukromého a rodinného života. III. Vyjádření žalované k žalobě 7. Žalovaná ve vyjádření k žalobě navrhla její zamítnutí pro nedůvodnost. Odmítla žalobní námitky jako nedůvodné a v podrobnostech odkázala na obsah napadeného rozhodnutí, především odůvodnění v části III. napadeného rozhodnutí, a na spisový materiál, jelikož se jednalo o obdobné námitky jako v odvolání, se kterými se již vypořádala. IV. Další podání žalobce 8. Žalobce upozornil na kritéria pro posuzování přiměřenosti dopadu rozhodnutí. Je potřeba přihlédnout k povaze a závažnosti trestného činu, která je nesrovnatelně nižší než u násilných trestných činů, dále k době uběhlé od spáchání trestného činu a k chování žalobce během ní. Žalobce z trestu 5,5 let vykonal necelé 2 roky, od podmíněného propuštění uběhlo již 7 let, během nichž prokázal příkladné chování, osvědčil se, došlo u něj prokazatelně k pozitivnímu vývoji a je předpoklad vedení řádného života, proto nepředstavuje hrozbu pro veřejný pořádek. Rovněž nutno přihlédnout k délce pobytu na území ČR a k vazbám na zemi původu. Za dobu 25 let se jedná o usazeného cizince se silnějšími zakotvenými rodinnými a ekonomickými vazbami na území ČR, v důsledku čehož došlo k oslabení vazeb k zemi původu. Návrat do domovského státu by představoval nepřiměřený zásah do jeho osobního a rodinného života. Zdůraznil, že za těchto okolností nemůže pouhý formální odkaz na důvod pro zrušení povolení k trvalému pobytu představovat skutečně závažný důvod pro zrušení pobytového oprávnění. Kritéria přiměřenosti je potřeba posoudit v jejich vzájemné souvislosti a porovnat zájmy jednotlivce na pobyt v zemi s opačnými zájmy státu. V. Jednání před soudem 9. V rámci nařízeného jednání uskutečněného dne 6. 1. 2021 zástupce žalobce s odkazem na obsah žaloby a další učiněná podání označil odůvodnění napadeného rozhodnutí za nepřezkoumatelné, jelikož nebyly zváženy všechny podstatné skutečnosti. Dále zdůraznil, že napadené rozhodnutí je nepřiměřené s ohledem na zásah do soukromého a rodinného života žalobce, přičemž žalovaný neprovedl řádně test proporcionality, byl pouze formálně zmíněn. Podotkl, že se žalovaný nezabýval možností zpětného pobytu v zemi původu, otázkou narušení veřejného pořádku a neposuzoval dostatečně soukromý život žalobce, k čemuž poukázal na rozsudky Nejvyššího správního soudu. Zástupce žalobce setrval na svém dosavadním procesním stanovisku a žádal, aby soud žalobě vyhověl. Žalovaný se jednání neúčastnil. VI. Posouzení věci krajským soudem 10. Žaloba byla podána včas (§ 172 odst. 1 zákona o pobytu cizinců), osobou oprávněnou (§ 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění účinném pro projednávanou věc – dále je „s.ř.s.“) a jedná se o žalobu přípustnou. Při přezkoumání napadeného rozhodnutí žalovaného soud vycházel ve smyslu ust. § 75 odst. 1 a 2 s.ř.s. ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalované v mezích uplatněných žalobních bodů, jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti, a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 11. Soud nejprve uvede skutkové okolnosti projednávané věci vyplývající jak z podání účastníků řízení, tak z obsahu předloženého správního spisu. Žalobce žije na území České republiky již od roku 1995, přitom od 23. 11. 2005 jako trvale pobývající rezident. V roce 2000 se dopustil trestné činnosti spočívající v krácení daně a ve vylákání výhody na dani (řetězec fiktivních obchodů s vývozem zboží do Litvy s neoprávněným nárokováním nadměrných odpočtů daně z přidané hodnoty), čímž způsobil škodu velkého rozsahu, za což byl rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 22. 10. 2008, sp. zn. 5T 8/2007, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 4. 2010, sp. zn. 4 To 95/2009, pravomocně odsouzen za spáchání trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle § 148 odst. 1, 2, 3 písm. a), 4 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, spáchaného ve spolupachatelství, (kromě peněžitého trestu a zákazu činnosti) k trestu odnětí svobody v trvání 5,5 roku ve věznici s dozorem. Žalobce byl tedy pravomocně odsouzen soudem České republiky za spáchání úmyslného trestného činu k nepodmíněnému trestu odně