1 As 28/2009 — Nejvyšší správní soud

30 A 18/2020- 126 - text 12 30 A 18/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Karla Černína, Ph.D., a JUDr. Ing. Venduly Sochorové ve věci žalobce: Albert Česká republika, s. r. o., IČ: 44012373 sídlem Radlická 520/117, Praha 5 zastoupený advokátkou Mgr. Renatou Hrdličkovou Fíkovou sídlem Medunova 2947/1, Praha 5 proti žalovanému: Státní zemědělská a potravinářská inspekce sídlem Květná 15, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 12. 2019, čj. X takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 12. 2019, čj. X se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 9 800 Kč k rukám jeho zástupkyně Mgr. Renaty Hrdličkové Fíkové, advokátky, a to do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Státní zemědělská a potravinářská inspekce, inspektorát v Brně (dále též jen „inspektorát“), svým rozhodnutím ze dne 29. 5. 2019, čj. X uznala žalobce vinným z celkem 43 přestupků (výrok I.), uložila mu pokutu ve výši 1 900 000 Kč a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč a náklady laboratorního rozboru potravin ve výši 3 330 Kč (dále jen „rozhodnutí o přestupku“). 2. Odvolání žalobce proti citovanému rozhodnutí o přestupku zamítl ústřední inspektorát žalovaného rozhodnutím označeným v záhlaví (dále též „odvolací rozhodnutí“ nebo „napadené rozhodnutí“). Proti němu brojí žalobce u Krajského soudu v Brně žalobou podanou dne 4. 2. 2020. II. Argumentace žalobce 3. Žalobce navrhuje napadené rozhodnutí zrušit, neboť jej považuje za nezákonné. Namítá nedostatečně zjištěný stav věci, jelikož žalovaný nenařídil ústní jednání za účelem provedení důkazu svědeckou výpovědí osob pověřených kontrolou ze struktury žalobce – např. vedoucích prodejen či jiných zaměstnanců. Žalobce se domnívá, že provedení požadovaných výslechů by mu umožnilo zprostit se odpovědnosti za mnohé přestupky. Žalovaný tak postupoval v rozporu se zásadou materiální pravdy dle § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. 4. Žalobce zpochybňuje svou odpovědnost za některé přestupky. Konkrétně k přestupku pod bodem 23 výroku rozhodnutí o přestupku uvádí, že žalobci je kladeno za vinu uvedení na trh potraviny nevhodné k lidské spotřebě – bílé suché víno. Žalovaný však opomíjí, že tento produkt převzal žalobce od předchozího vlastníka prodejen. Dále k tomuto přestupku namítá, že žalovaný nebral jako polehčující okolnost fakt, že žalobce není výrobcem daného vína a běžnou kontrolou nemohl zjistit vadu daného produktu – musel by konkrétní láhev otevřít a tím znehodnotit. 5. Přestupku pod bodem 29 výroku rozhodnutí o přestupku se žalobce měl dopustit tím, že uvedl na trh vína zahraniční provenience se štítkem s grafickým znázorněním vlajky České republiky s označením „ČR“. Toto pochybení se však týkalo pouze jedné prodejny, což mělo být přičteno ku prospěchu žalobce. Stejně tak u přestupku pod bodem 42 výroku rozhodnutí o přestupku, kdy šlo o překročení nejvyššího přípustného množství syntetických barviv u nabízeného kaviáru, se jednalo o výjimečné pochybení výrobce a to pouze v některých kusech, nikoliv v celé šarži. 6. Konečně k přestupku pod bodem 8 výroku rozhodnutí o přestupku žalobce uvádí, že je mu kladeno za vinu zcela bagatelní jednání – pod přepravkami s cibulí a bramborami byl na podlaze nepořádek, a to slupky z cibule a popadané hlízy brambor, a pod zařízením s chlazenou zeleninou se povalovaly listy od kedluben a staré regálové štítky. Takové jednání dle žalobce nenaplňuje materiální stránku přestupku a představuje nutný následek běžného provozu, který nastává i v případě řádného a častého úklidu. Žalobce by neměl být postihován za běžnou amortizaci prodejny, která ostatně nemá vliv na hygienu provozu a nedopadá negativně do sféry spotřebitele. Praxe žalovaného spočívající v postihu za drobný provozní nepořádek nebo drobné opotřebení prodejních prostor je nepřiměřeně tvrdá a nepřezkoumatelná – de facto závisí na subjektivním posouzení daného inspektora. 7. Žalovaný nesprávně aplikoval absorpční zásadu. Žalobce namítal, že řízení o nyní projednávaných přestupcích bylo zahájeno 18. 9. 2018 a tedy dne, kdy žalobce páchal trvající přestupek, postižený v jiném řízení před žalovaným. Pokud žalovaný nevedl o skutcích, které jsou ve vícečinném souběhu, společné řízení ve smyslu § 88 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „přestupkový zákon“), musí aplikovat absorpční zásadu ve vztahu ke všem přestupkům. Této otázce se v odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný nevěnuje, a proto jej zatížil vadou nepřezkoumatelnosti. Odkázal přitom na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 7. 2017, čj. 6 As 116/2017 - 53 a domnívá se, že inspektorát měl při použití absorpční zásady vzít v potaz jak řízení pod sp. zn. X vedené týmž inspektorátem, tak i řízení vedená před jinými inspektoráty žalovaného v rozhodném období. Všechny inspektoráty jsou součástí jedné organizační složky státu – žalovaného. 8. Uloženou pokutu považuje žalobce za nepřiměřenou, jelikož žalovaný nevzal v potaz všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch žalobce. Odůvodnění uložené sankce je nedostatečné a nesprávné. Žalovaný nesprávně přičítal k tíži žalobce to, že z hlediska spáchání přestupků šlo převážně o zjevná porušení. Takový postup je na místě pouze tam, kdy lze přestupek spáchat „oběma způsoby“ – tedy zjevně a skrytě. Nyní řešené přestupky však nelze spáchat skrytou formou a proto nemůže být žalobci k tíži, že šlo o zjevná porušení. Dále žalovaný náležitě nehodnotil zavinění, kdy i přes to, že odpovědnost žalobce je objektivní, měl být předmětem hodnocení také úmysl/nedbalost. Stejně tak měl žalovaný zohlednit, že většina vytýkaných přestupků má svůj původ v chybách jednotlivých zaměstnanců, kterým se žalobce snaží předcházet. Žalobce provozuje na území ČR velkou síť prodejen a i přes rozsáhlou snahu pochybením zabránit, nutně k nim v tak velkém provozu dochází. Již v odvolání uvedl, že kompletní síť prodejen podrobuje rozsáhlému internímu i externímu auditu, v rámci kterého jsou prodejny kontrolovány a hodnoceny. V rámci prevence pořádá pravidelná a obsáhlá školení zaměstnanců na všech úrovních prodeje. Žalovaný svou argumentací vylučuje možnost liberace, což však neodpovídá odborné literatuře a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. 6. 2015, čj. 46 A 86/2013 - 109. Při vyměření pokuty měl žalovaný přihlédnout ještě k tomu, že tvrzenými přestupky nedošlo k prokazatelnému poškození spotřebitele na zdraví a mnohé z přestupků mají bagatelní charakter a zanedbatelnou společenskou škodlivost. Příkladmo uvádí přestupek pod bodem 8 výroku napadeného rozhodnutí a přestupky spočívající v nabízení potravin po datu minimální trvanlivosti. To, že jednotlivé kusy potravin přesáhnou dobu expirace o 1-2 dny, nemůže dle žalobce naplňovat materiální stránku přestupku. Stejně tak vadné označení země původu, pokud jde o označení jiného státu v EU, je bagatelní, neboť všechny státy podléhají obdobným předpisům. Žalovaný v neposlední řadě špatně hodnotil zájem chráněný zákonem v neprospěch žalobce, když ten je promítnut v trestní sazbě a nelze jej tak přičítat žalobci k tíži. 9. Závěrem navrhuje žalobce moderaci uložené pokuty, pokud soud napadené rozhodnutí nezruší. III. Argumentace žalovaného 10. Žalovaný navrhuje podanou žalobu zamítnout. Podle žalovaného byl skutkový stav věci spolehlivě zjištěn a nevyžadoval další dokazování ve formě výslechu svědků. Nadto žalobce v prvostupňovém řízení nenavrhl výslechy osob a nežádal o nařízení ústního jednání, jak mu umožňuje § 80 odst. 2 přestupkového zákona. Nařízení ústního jednání nebylo nezbytné ke splnění účelu řízení, jelikož o skutkovém stavu věci nepanovaly žádné nejasnosti. Žalobce sice navrhl výslech svých zaměstnanců v odvolacím řízení, aniž by však uvedl, za jakým účelem by měl být tento důkaz proveden. Šlo tedy o obecně formulovaný a účelový důkazní návrh. 11. K jednotlivým přestupkům odkazuje žalovaný na odůvodnění napadeného rozhodnutí a na těchto závěrech setrval. Absorpční zásadu inspektorát uplatnil a to v souladu s § 41 odst. 1 přestupkového zákona, kdy v rámci přestupků řešených v projednávané věci uložil úhrnnou pokutu za nejzávažnější z nich. Rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 2 As 426/2017 - 62 na případ žalobce nedopadá, jelikož tam uvedené závěry vyplývaly z toho, že šlo o související přestupky (v působnosti různých inspektorátů) a inspektoráty na jejich vyšetřování spolupracovaly. Rozšíření správního řízení o další přestupky je legitimním nástrojem vedení společného řízení – souběh je dán zahájením řízení o kterémkoliv ze sbíhajících se přestupků bez ohledu na další rozšiřování o přestupky spáchané před zahájením řízení o některém z přestupků. Pro aplikaci absorpční zásady je rozhodné datum, kdy žalobce přestal skutkovou podstatu přestupku naplňovat. Pokud jde o námitku absorpce ve vztahu k rozho