5 As 104/2008 — Nejvyšší správní soud

30 Af 64/2019- 98 - text 9 30 Af 64/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Karla Černína, Ph.D. a JUDr. Venduly Sochorové, ve věci žalobkyně: Městská část Praha 7 sídlem U Průhonu 1338/38, Praha 7 proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže sídlem třída Kapitána Jaroše 1926/7, Brno o žalobě proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 1. 10. 2019, č. j. ÚOHS-R0049/2019/VP-26746/2019/310/MDo, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně napadá v záhlaví uvedené rozhodnutí předsedy žalovaného, kterým zamítl její rozklad a potvrdil rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 6. 3. 2019, č. j. ÚOHS-S0047/2017/VP-06806/2019/420/VHo (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž žalovaný shledal, že se žalobce dopustil správního deliktu podle ust. § 8a odst. 2 písm. b) zákona č. 215/2004 Sb., o úpravě některých vztahů v oblasti veřejné podpory a o změně zákona o podpoře výzkumu a vývoje, ve znění rozhodném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o VP“), tím, že při zaznamenávání údajů o veřejných podporách malého rozsahu (dále též „podpory de minimis“) poskytnutých celkem 226 příjemcům, zapsaných do centrálního registru podpor malého rozsahu, nedodržel lhůtu dle § 3a odst. 4 zákona o VP, došlo tedy k pozdnímu zaregistrování s prodlevou v jednotlivých případech 11 až 174 dní. Zároveň se žalobkyně dopustila též správního deliktu podle ust. § 8a odst. 2 písm. a) zákona o VP tím, že ve smlouvách, na základě kterých byly dotace poskytnuty, nebyl uveden název přímo použitelného předpisu Evropské unie, podle kterého byly podpory malého rozsahu poskytnuty. Za uvedené delikty žalovaný uložil žalobkyni opatření k nápravě, pokutu ve výši 100 000 Kč a stanovil jí povinnost k náhradě nákladů řízení ve výši 1 000 Kč. 2. V dané věci se jednalo o poskytování dotací (podpor) v roce 2016 v oblasti sportu, kultury, životního prostředí, školství, bezpečnosti a protidrogové prevence a v sociální a zdravotní oblasti. II. Žaloba 3. Žalobkyně namítala nedostatečnost posouzení materiální stránky deliktu, neboť má za to, že rozhodnutí správních orgánů žádnou argumentaci v tomto směru neobsahují, pouze popisují následek, tedy obligatorní formální znak skutkové podstaty správního deliktu, kdy při každé opožděné registraci může potenciálně dojít k uvedení jiného poskytovatele v omyl. Přitom v případě žalobkyní poskytnutých podpor v bagatelní výši 3 000 Kč až 61 000 Kč je potenciální uvedení v omyl, že by mohlo dojít k poskytnutí podpory nad limit 200 000 Eur takřka vyloučeno. Jiný poskytovatel by danému příjemci totiž musel poskytnout podporu nad cca 5 140 000 Kč, aby k prolomení limitu došlo. To je s ohledem na povahu a činnost příjemců, kterými byly převážně lokální spolky zajišťující sportovní a kulturní akce, či služby v sociální oblasti, naprosto iluzorní. Dle žalobkyně k žádnému skutečnému ohrožení funkčnosti centrálního registru nedošlo. K posouzení podpor správní orgány přistoupily mechanicky bez vazby na charakter a bagatelnost podpor ve vztahu k limitu. 4. Výši pokuty na samé horní hranici považuje žalobkyně za nepřiměřenou. Použitý matematický výpočet je nastaven chybně, neboť neodpovídá požadavku na individualizaci trestu, jelikož bagatelní částky trestá několikanásobně víc než velké podpory. Jako příklad uvádí základní sazbu pokuty v nejnižším pásmu podpor do 50 000 Eur, oproti pásmu podpor od 150 000 do 200 000 Eur, tedy že v případě podpory 3 000 Kč by se jednalo o sazbu pokuty 800 Kč, kdežto v případě podpory 4 000 000 Kč o sazbu pokuty 1 200 Kč. Je tedy nepřiměřené, aby chybná registrace velkého množství bagatelních podpor de minimis byla sankcionována několikanásobně více než chybná registrace velké podpory, u níž by právě hrozilo spíše překročení limitu 200 000 Eur. 5. Žalobkyně dále namítá nesprávné přihlédnutí k polehčujícím a přitěžujícím okolnostem. Při pozdní registraci totiž vždy dochází k ohrožení funkčnosti centrálního registru. Tento obligatorní znak skutkové podstaty nelze brát znovu jako přitěžující okolnost. Zde navíc reálné ohrožení nenastalo, což mělo být zohledněno jako důvod pro snížení pokuty. První provinění mělo být posouzeno jako polehčující okolnost, nikoliv jako důvod k nenásobení koeficientu, tedy přitížení. Maximální výše pokuty by měla být používána jen pro nejzávažnější případy, když k registraci nedojde vůbec. 6. Závěrem žalobkyně navrhla, aby soud zrušil rozhodnutí správních orgánů obou stupňů a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. V případě, že nebudou shledány důvody pro zrušení rozhodnutí, požadovala rozhodnutí o upuštění od trestu nebo o jeho snížení. III. Vyjádření žalovaného 7. Žalovaný navrhuje podanou žalobou zamítnout, jelikož ji považuje za nedůvodnou. Argumentuje podrobně ke každému žalobnímu bodu. Vyjádřil se k formální i materiální stránce deliktů, dále též k výši pokuty (jak k ní dospěl) a namítané nepřiměřenosti. IV. Replika žalobkyně 8. Žalobkyně setrvala na svých tvrzeních a závěrech uvedených v žalobě. K judikatuře uvedené žalovaným konstatuje, že v těchto případech, kdy je společenská škodlivost očividná, není nutné materiální stránku rozebírat, avšak její případ se blíží hranici bagatelnosti. Odmítá proto, že by již naplněním formálních znaků deliktu bylo odůvodněno naplnění znaku materiálního. Naopak tu je třeba u odpovědnosti za delikt zkoumat vždy ve všech řízeních, na podporu toho odkázala žalobkyně na judikaturu. 9. Žalobkyně považuje obecně matematický vzorec za vhodný, nicméně trvá na upravení nastavených pásem, tak aby výše trestu byla vůči bagatelním částkám přiměřená. Zejména u administrativního pochybení by se mělo zkoumat, zda vůbec mělo reálný dopad, např. že došlo k poskytnutí podpory v rozporu s evropskými pravidly. Smyslem a účelem právní úpravy je přispívání registru k tomu, aby nebyla poskytována nedovolená veřejná podpora, přitom tento účel nebyl jednáním žalobkyně vůbec dotčen. V. Posouzení věci soudem 10. Žaloba byla podána včas [§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)], osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.) a jedná se o žalobu přípustnou. O žalobě soud rozhodl bez nařízení jednání v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. 11. Podle ust. § 75 odst. 1 a 2 s. ř. s. vycházel soud při přezkoumání žalobou napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích uplatněných žalobních bodů, jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti (ex offo), a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 12. Podle § 8a odst. 2 písm. a) zákona o VP (v pro věc rozhodném znění) právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba se jako poskytovatel nebo poskytovatel podpory malého rozsahu dopustí správního deliktu tím, že: neuvede název přímo použitelného předpisu Evropské unie v právním úkonu poskytnutí podpory malého rozsahu podle § 3a odst. 4, dále písm. b) nezaznamená do centrálního registru údaje podle § 3a odst. 4. 13. Podle § 3a odst. 4 téhož „Poskytovatel podpory malého rozsahu uvede v právním úkonu poskytnutí podpory malého rozsahu název přímo použitelného předpisu Evropské unie, podle kterého byla podpora malého rozsahu poskytnuta; do 5 pracovních dnů ode dne poskytnutí podpory zaznamená poskytovatel podpory malého rozsahu do centrálního registru údaje o poskytnuté podpoře malého rozsahu a o jejím příjemci.“ 14. Podle § 8a odst. 3 písm. a) téhož „se za správní delikt uloží pokuta do 100 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 2 písm. a) nebo b).“ 15. Podle § 8b odst. 2 téhož „Při určení výše pokuty právnické osobě se přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán.“ 16. V dané věci žalobkyně nepopírá pozdní zaznamenání poskytnutých podpor de minimis do centrálního registru a neuvedení předpisu evropské unie v právních úkonech, na jejichž základě byly podpory poskytnuty, namítá však, že nebyla naplněna materiální stránka deliktu ve vztahu k deliktu dle ust. § 8 odst. 2 písm. b) zákona o VP. Předmětem sporu je tedy posouzení, zda předmětná jednání žalobkyně bylo pro společnost natolik škodlivé, aby naplnilo materiální stránku deliktu či nikoliv. Dále pak zda byly řádně zohledněny polehčující a přitěžující okolnosti a zda se jedná o pokutu v přiměřené výši. 17. Z obsahu správního spisu vyplývá, že žalobkyně v době od 7. 4. 2016 do 6. 12. 2016 poskytla ve 226 případech dotace představující podpory malého rozsahu v oblasti sportu, kultury, sociální prevence, apod. K jejich zaevidování do centrálního registru však nedošlo ve lhůtě 5 pracovních dnů od jejich poskytnutí stanovené v § 3a odst. 4 zákona o VP, ale až po 16 - 179 dnech ode dne jejich poskytn